6 C 62/2022

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 105 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 105 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 509,55 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 3 105 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků ve výši 135 Kč měsíčně od února 2019 do prosince 2020 včetně, které žalovaná neuhradila ani přes opakované výzvy žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z výzvy k přihlášení poplatníka [anonymizováno] dne 2. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná byla oslovena [anonymizována dvě slova] s ohledem na skutečnost, že je evidovaným odběratelem elektrické energie a nebyla nalezena mezi plátci televizních poplatků s tím, že tuto situaci je nutné do 30 dnů od doručení této výzvy vyřešit, a pokud se žalovaná v této lhůtě nevyjádří, bude zařazena do evidence osob s povinností televizní poplatky hradit. Z dodejky k této výzvě bylo zjištěno, že byla žalované doručena 16. 7. 2018. Z dopisu žalobkyně z 25. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná se k této výzvě nevyjádřila a byla proto obeznámena o tom, že byla zařazena do evidence plátců televizních poplatků s povinností hradit tyto poplatky od února 2019, k čemuž odpovídá i potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků od měsíce ledna 2019. Z výzev z 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná od února 2019 do prosince 2020 včetně neuhradila tyto televizní poplatky (23x 135 Kč) a byla vyzvána k jejich úhradě s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila.

4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná jako odběratel elektřiny připojená k distribuční soustavě se po výzvě žalobkyně v dané lhůtě 30 dnů nevyjádřila, zda vlastní nebo používá televizní přijímač. V souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o televizních poplatcích se tedy žalovaná považuje za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku, a to od února 2019, avšak tyto televizní poplatky do prosince 2020 (23x 135 Kč měsíčně) v rozporu s ustanovením § 7 citovaného zákona neuhradila. Žaloba na celkových 3 105 Kč je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této dlužné částky, tak i ohledně úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala pouze do doby podání žaloby a kapitalizovala je na částku 509,55 Kč, když nárok na tyto poplatky vyplývá z ustanovení § 10 citovaného zákona a jejich výše odkazuje na předpisy občanského práva, přičemž je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb.

5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly jednak za soudní poplatek ve výši 400 Kč, a jednak dvě paušální náhrady hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. jako nezastoupenému účastníku s tím, že výše těchto nákladů představuje dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 2 x 100 Kč. Celkové náklady řízení tedy představují 600 Kč.