6 C 65/2022

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 51 057,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46 870,73 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 48 394,90 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 4 186,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 620,66 Kč a zbývajícího zákonného úroku z prodlení jako rozdílu mezi přiznaným 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 46 870,73 Kč od 20. 5. 2020 a požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 50 202,20 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 660,30 Kč do tří od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 51 057,20 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 19. 12. 2016, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 59 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě peněžních prostředků poskytnutých dle této smlouvy formou řádných měsíčních splátek ve výši 2,1 % z poskytnutého úvěrového rámce, tedy 1 239 Kč skládající se z jistiny a úvěru vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 1. 2017 a pojištění ve výši 111 Kč měsíčně s dohodnutou úrokovou sazbou 16,40 % p. a., která je součástí shora uvedené měsíční platby, přičemž žalovaný byl povinen hradit i poplatky dle smlouvy. Žalovaný smlouvu řádně neplatil, úvěr byl 26. 8. 2019 zesplatněn s tím, že dlužná částka představovala 51 170,19 Kč, z toho nesplacená jistina 46 870,73 Kč, obchodní úrok 3 331,47 Kč, zákonný úrok z prodlení 112,99 Kč a dlužné poplatky za vedení účtu pojištění a náklady upomínání 855 Kč. Žalobkyně označila jako předmět řízení částku 51 057,20 Kč představující nesplacenou jistinu ve výši 46 870,73 Kč, obchodní úrok z nesplacené jistiny kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši 3 331,47 Kč a poplatky ve výši 855 Kč. K tomu pak požaduje zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval ke dni 28. 4. 2020 na částku 2 620,66 Kč a od následujícího dne pak zákonný úrok z prodlení v procentuální výši, neboť žalovaný ničeho z uvedených položek neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 19. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru formou úvěrového rámce ve výši 59 000 Kč, s dohodnutým úrokem ve výši 16,40 % p. a. s tím, že žalovaný se stal oprávněným čerpat z tohoto úvěrového rámce peněžní prostředky a zavázal se vrátit peněžní prostředky poskytnuté dle této smlouvy formou řádných měsíčních splátek ve výši 2,1 % z poskytnutého úvěrového rámce, tedy částky 1 239 Kč, která představuje jak platbu jistiny, včetně úroků, a dále se zavázal platit pojištění ve výši 111 Kč měsíčně. Žalovaný se rovněž zavázal platit zde specifikované poplatky, jak vyplývá z bodu III.4 této smlouvy. Strany si rovněž sjednaly v případě neplnění povinností ze strany žalovaného možnost věřitele odstoupit od smlouvy a prohlásil úvěr za splatný. Z výpisu účtu k této smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně skutečně 19. 12. 2014 poskytla žalovanému tyto peněžní prostředky ve výši 59 000 Kč na jeho účet dle smlouvy. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 28. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila tento úvěr za splatný ke dni 26. 8. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě celkových 51 170,19 Kč s tím, že na nesplacené jistině žalovaný dluží 46 870,73 Kč, na smluvním úroku 3 331,47 Kč a na poplatcích 855 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. výpisu 2019 bylo zjištěno, že žalovaný na této smlouvě neuhradil na jistině 46 870,73 Kč, k tomu na splatném smluvním úroku 3 331,47 Kč, a na poplatcích 855 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 5. 2020 včetně dokladu o doručení bylo zjištěno, že žalovaný dlužnou částku neuhradil a byl proto vyzván opětovně k její úhradě s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by cokoli žalobkyni uhradil.

4. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z. v kombinaci se smlouvou o běžném účtu podle § 2662 a následujících o. z., na základě níž byl žalovanému poskytnutý úvěrový rámec ve výši 59 000 Kč, který žalovaný čerpal, avšak porušil podmínky této smlouvy a byl vyzván k předčasnému splacení úvěru, který byl prohlášen za splatný dnem 26. 8. 2019 za situace, kdy žalovaný neuhradil na jistině 46 870,73 Kč a podle žalobkyně pak dalších 4 186,47 Kč na obchodním úroku a poplatcích. Při uzavírání této smlouvy však ze strany věřitele nebylo řádně postupováno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (který nabyl účinnosti 1. 12. 2016), neboť žalobkyně jako věřitel se žádným způsobem před uzavřením smlouvy nezabývala touto otázkou, přičemž ani v žalobě nejsou uvedena tvrzení, která by posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy obsahovala a navíc, aby k těmto tvrzením byly navrženy důkazy. Vzhledem k nepřítomnosti žalující strany při ústním jednání, když žalobkyně se ani neomluvila z neúčasti na tomto jednání, soud nemohl žalující straně v souladu s ustanovením § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytnout potřebná poučení, což může dle platné judikatury učinit pouze při ústním jednání a nikoli písemně. Z těchto důvodů je proto předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., neboť se jedná o právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, jak to bylo v tomto případě. Z důvodu neplatnosti tedy žalobkyni sice nevznikl nárok na plnění dle shora uvedené smlouvy, která je neplatná, nýbrž pouze nárok na bezdůvodné obohacení vzniklé plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Pokud tedy žalovaný neuhradil na vyčerpaném úvěru 46 870,73 Kč, je v tomto rozsahu žaloba důvodná a soud jí proto, jak vyplývá z výroku I., v této části žalobního petitu vyhověl. Podle § 1970 o. z. vznikl žalobkyni rovněž nárok na úhradu úroků z prodlení, neboť i nárok na bezdůvodné obohacení je peněžité plnění, ohledně nějž byl žalovaný v prodlení, a soud tedy žalobkyni přiznal nárok na tyto úroky od podání žaloby, tedy od 20. 5. 2020 s tím, že výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu ve vztahu k požadovaným úrokům z prodlení pak soud stejně jako ohledně zbývající žalobkyní požadované dlužné částky 4 186,47 Kč pak žalobu zamítl.

5. Účastníci měli ve věci částečný úspěch, a to žalobkyně co do 91,8 % a žalovaný co do 8,2 % a soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil tak, že žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozdílu po odečtení úspěchu a neúspěchu, tedy 83,60 % jí vzniklých nákladů řízení. Ty představují zejména náklady za právní zastoupení dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2,5 úkonu právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a půl úkonu za jednoduchou výzvu k plnění). Konkrétně se jedná o 2,5x 3 180 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy o 1 858,50 Kč, což s připočtením soudního poplatku 2 043 Kč představují náklady řízení ve výši 12 751,50 Kč. Z nich pak 83,6 % představuje 10 660,30 Kč, které je žalovaný žalobkyni povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit.