6 C 72/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 124 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledněčástky ve výši 13 616 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 323 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 1 913,06 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 600 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacenís úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 12 600 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí 16 740 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 7. 2021 uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , na základě níž žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně úroku ve výši 3 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, poplatku za pojištění Credit Life ve výši 360 Kč a poplatku za asistenční služby UA ve výši 540 Kč v 60 týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 9. 2022. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím těchto finančních prostředků a uzavření předmětné smlouvy byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované požadovaný úvěr splácet, zejména pak bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením této smlouvy, byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „dokumenty k ověření“, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Tato skutečnost je pak potvrzena i v samotné smlouvě, ve které přímo nad podpisem žalované je uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet a je si vědom, že tyto informace byly ověřeny a vyhodnoceny tak, že žalovaná je schopna splatit celkovou dlužnou částku. Ze zákaznické karty se pak podává, že , právnická osoba, ověřil před uzavřením předmětné smlouvy majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek a současně žalovaná poskytla žalobkyni souhlas se zpracováním jejích osobních údajů v databázi umožňující posouzení její úvěruschopnosti. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalovaná je spoluvlastníkem domu/bytu, je vdaná, byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr v , právnická osoba, , na dobu neurčitou, její čistý příjem činil 23 847 Kč, výdaje na bydlení činily , právnická osoba, Kč, osobní výdaje 7 000 Kč a použitelný příjem tak činil 14 847 Kč, nemá zápůjčku u společnosti poskytující úvěr, ani u jiné společnosti, přičemž dokumenty k ověření finanční situace žalované byly bankovní výpisy, výplatní pásky a pracovní smlouva. Žalobkyně doplnila, že žalovaná dne 5. 10. 2022 uznala svůj dluh z této smlouvy písemně, a to ve výši 19 624 Kč a zavázala se jej zaplatit. Žalovaná však neplnila podmínky předmětné smlouvy, uhradila na ní pouze částku 11 876 Kč a tato pohledávka za ní pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaná byla vyrozuměna, avšak dlužnou částku včetně úroků a úroků z prodlení neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 15 000 Kč, které jí byly poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaná se je zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši úroku ve výši 3 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, poplatku za pojištění Credit Life ve výši 360 Kč a poplatku za asistenční služby UA ve výši 540 Kč v 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Ze zákaznické karty žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná pracovala jako pracovník ve výrobě, uvedla v této kartě pravidelný měsíční příjem ve výši 23 847 Kč, dále uvedla výdaje na bydlení ve výši , právnická osoba, Kč, přičemž uvedl i další výdaje, a to výdaje osobní (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 7 000 Kč. V části ověřené dokumenty jsou pak uvedeny bankovní výpisy, pracovní smlouva a výplatní pásky. Z uznání dluhu ze dne 5. 10. 2022 se podává, že žalovaná uznala svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, a zavázala se jej uhradit ve výši 19 624 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto vyrozuměna s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 9 .2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přes to, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované byla prověřena především na základě dokladů a informací získaných od žalované, kdy následně nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému tohoto, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalované splácet požadovanou částku vyhodnotil, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalované v případě smlouvy č. , hodnota, nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze kartu zákazníka, v níž byl uveden čistý příjem žalované ve výši 23 847 Kč s tím, že tento pochází ze zaměstnaneckého poměru, výdaje na bydlení činí , právnická osoba, Kč a osobní výdaje 7 000 Kč. Již z toho lze dovodit, že žalobkyně nezkoumala příjmy ani výdaje žalované žádným bližším způsobem, když toto je pouze uvedeno v předmětném potvrzení a není žádných podkladů, které by toto dokládaly. K tomuto musí soud odkázat na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2 na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovené přímo ve shora uvedeném ustanovení by tedy dle soudu tato dokumentace měla žalobkyní být nejen uchována, ale rovněž soudu předložena jako důkaz, na jehož základě by měl soud přinejmenším za prokázané, že informace tvrzené žalovanou byly alespoň nějakým způsobem prověřovány. Soud konstatuje, že nelze vycházet pouze ze subjektivních tvrzení žadatele o úvěr, který se vždy snaží svou majetkovou situaci vykreslit v lepším světle za účelem získání úvěru. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy žalovaná uvedla, že její výdaje na bydlení činí , právnická osoba, Kč a dalších 7 000 Kč připadne na osobní výdaje. V dnešní době není možné, aby náklady na bydlení, i když v tomto případě jako spoluvlastníka, činily pouhých , právnická osoba, Kč, když tato částka nepostačí ani úhradu poplatků (energie, voda, plyn…). Dále se žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalované, že osobní výdaje činí 7 000 Kč, bez jakéhokoli dalšího ověření. Žádné okolnosti tedy nenasvědčují tomu, že by žalobkyní byla dodržena odborná péče, když žalobkyně nemá k dispozici ani základní dokumenty, které výdaje uvedené žalovanou dokládají, tedy soud se domnívá, že dle předložené dokumentace a tvrzení žalobkyně nedošlo k prověření, natož aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla prověřena tvrzení žalované a tím se žalobkyně dopustila porušení povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelského úvěru. Důsledkem poskytnutí úvěru v rozporu s tímto ustanovením shledal soud neplatnost smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou uzavřené ke dni 29. 7. 2021.

11. Za situace, kdy byl úvěr žalované poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho byla smlouva shledána absolutně neplatnou, je spotřebitel, v tomto případě žalovaná, povinna vrátit poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 téhož zákona.

12. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 7. 2021 a žalovaná na ní uhradila celkem 11 876 Kč, takže z této částky zbývá uhradit 3 124 Kč. Za situace, kdy spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož byla uvedená smlouva shledána za neplatnou, vznikl žalobkyni pouze zvláštní nárok ve smyslu citovaných ustanovení na vrácení pouze poskytnuté jistiny, tedy právě částky 3 124 Kč. Pokud se tedy žalobkyně domáhala úhrady částky 16 740 Kč, soud kromě uložené povinnosti v prvém výroku odůvodnění zaplatit ze strany žalované žalobkyni částku 3 124 Kč, ve výroku II. zamítl žalobu ohledně zbývajících 13 616 Kč. Pokud se pak jedná o žalobkyní požadované úroky a úroky z prodlení, zde soud odkazuje na účel § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele peněžních prostředků, kterým nedostatečně posoudil jeho úvěruschopnost a zapříčinil tak neplatnost této smlouvy, když tento postih má být soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na tyto závěry byla proto žaloba zamítnuta rovněž ohledně smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení, a to jak v kapitalizované, tak v procentuální podobě. Soud ještě poznamenává, že postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni bylo v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a následující a žalovaná o něm byla řádně vyrozuměna.

13. Závěrem soud dodává, že k doplnění tvrzení žalobkyně ze dne 18. 4. 2024 v podobě uznání dluhu žalované podle § 2053 o.z., kdy tato uznala svůj dluh ve výši 19 624 Kč, nebylo soudem přihlíženo. Částka ve výši 16 740 Kč byla žalobkyní žalovaná z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 7. 2021, nikoli z titulu uznání dluhu podle § 2053 o. z. Pro úplnost soud uvádí, že ochrana spotřebitele musí být poskytována komplexně a za všech okolností, nikoli za obcházení zákona o spotřebitelském úvěru v podobě uznání dluhu, kdy spotřebitel v takovém případě přichází o garantovanou ochranu. Nad rámec všeho nutno podotknout, že vzhledem k neplatnosti smlouvy, nemůže být žalovanou uznán nárok, který není platný. Podle názoru dovolacího soudu každá dohoda o změně závazku, která podstatným způsobem modifikuje jeho podmínky, musí respektovat ochranu spotřebitele vyjádřenou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nelze připustit, aby pod záminkou uznání dluhu vedla k výraznému prohloubení jeho dosavadního zadlužení (rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR 20 Cdo 1063/2023).

14. Částky ve výši 3 124 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. soud závěrem konstatuje, že v případě úhrady jistiny neshledal důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění s vědomím ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaná se ke konanému jednání nedostavila a ke svým finančním možnostem, resp. možnostem úhrady přiznané jistiny, se nikterak nevyjádřila.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaná se k jednání, při němž bylo ve věci rozhodnuto, nedostavili, neměl soud povinnost poučit žalobkyni ani žalovanou o neunesení důkazního břemene podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť poučovací povinnost soudu je upravena pouze při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 18,7 % a žalovaná co do 81,3 %, takže žalované vznikl nárok na úhradu rozdílu mezi těmito náklady tedy na 62,6 % svých nákladů. I přes procesní úspěšnost žalované soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná v řízení neučinila žádné úkony, a proto jí žádné náklady nevznikly.