6 C 78/2022

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 57 030 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 715,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 715,55 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zbývajících 25 314,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 314,45 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 5 500,44 Kč a úrok ve výši 68,67 % p. a. z částky 28 563,05 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 100 008 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 51 530 Kč s příslušenstvím a pohledávku ve výši 5 500,44 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla 11. 3. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr uvedený ve smlouvě ve výši 35 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 18. 3. 2016, a žalovaný se zavázal v této smlouvě poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úroku sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 94,98 % p. a. splácet v 36 měsíčních splátkách po 2 315 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2016 dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně jako věřitele o schválení úvěru, které bylo žalovanému následně zasláno. Před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného řádně hradit úvěr ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaný od žalovaného databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného a podobně), z nichž bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné, přičemž byla ověřena i úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek s tím, že do data zesplatnění celého úvěru byla uhrazena ze strany žalovaného pouze částka 32 410 Kč, a to následujícími splátkami - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 24. 3. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 25. 5. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 20. 6. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 25. 7. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 23. 8. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 30. 9. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 31. 10. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 25. 11. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 27. 12. 2016 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 27. 1. 2017 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 13. 3. 2017 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 29. 3. 2017 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 12. 5. 2017 - částka ve výši 2 315 Kč ze dne 14. 6. 2017. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut při prodlení žalovaného, v němž se octl v délce 30 dnů, a to 300,95 Kč za každou splátku, což konkrétně bylo u splátek 15 a 16, takže 2 x 300,95 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru s tím, že dle smluvních ujednání (bod 12.3), neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů, takže tímto dnem bez dalšího dochází k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení splátky či její části o délce 60 dnů u splátky č. 15 splatné 25. 6. 2017 a k datu 25. 11. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Tím se stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru splatná včetně veškerých dosud neuhrazených úroků z poskytnutí úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 50 930 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. K této částce soud připočetl uvedenou smluvní pokutu požadovanou ve výši 600 Kč a žádal uhradit pohledávku ve výši 51 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 11. 2021. Dále pak žalobkyně uplatňovala samostatný nárok na smluvní pokutu dle bodu 12.7 smluvních ujednání, podle nichž jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, což bylo v tomto případě od 27. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně však požaduje smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení a pouze k datu vyhotovení této žaloby, která představuje částku 5 500,44 Kč. Kromě toho pak je po žalovaném požadováno s ohledem na bod 4.4 smluvních ujednání, podle nichž sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení jistiny, i úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 28 563,05 Kč od 27. 11. 2021 s požadovanou nominální roční úrokovou sazbou 68,67 % p. a. ročně, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 100 008 Kč, což je limit 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit v prvém výroku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] včetně splátkového kalendáře k této smlouvě a oznámení o schválení úvěru z 21. 3. 2016 včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne 11. 3. 2016 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet včetně úroků z poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 94,98 % p. a. v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 315 Kč splatných vždy ke každému 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2016 dle splátkového kalendáře s tím, že poslední splátka připadá na 25. 3. 2019. Strany si současně dohodly (bod 12.1 smluvních ujednání), že v případě prodlení žalovaného s každou splátkou o délce 30 dnů vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 300,95 Kč za každou splátku s tím, že tato smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Strany si dále dohodly (bod 12.3 smluvních ujednání), že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru a dále, že se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stanou součástí nové jistiny úvěru (bod 12.4 smluvních ujednání). Tyto sjednané úroky pak (jak vyplývá z bodu 4.4 smluvních ujednání) běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny i po zesplatnění úvěru a nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Strany si rovněž dohodly (bod 12.7 smluvních ujednání), že jestliže žalovaný po zesplatění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následujícím po dni zesplatění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou.

4. Z karty klienta ke smlouvě [číslo], předsmluvního kalendáře k této smlouvě, hodnocení klienta k této smlouvě a jeho pracovní smlouvy ze dne 31. ledna 2007 včetně pracovního výměru, dále prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího a výpisu z nebankovního registru klientských informací a rejstříku SOLUS bylo zjištěno, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně byly prošetřovány poměry žalovaného se zjištěním jeho pravidelného čistého měsíčního příjmu 26 800 Kč s tím, že s ohledem na jeho výdaje představují volné příjmy částku 10 200 Kč, přičemž žalovaný nefiguruje ani v jednom ze shora uvedených rejstříků.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovanému byla částka 35 000 Kč uhrazena na jeho účet 18. 3. 2016. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne 25. 6. 2017 a splátky [číslo] splatné dne 25. 7. 2017 a byl vyzván k okamžité úhradě veškerých shora uvedených dlužných částek včetně smluvní pokuty za prodlení s každou splátkou o délce 30 dnů po 300 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 60 dnů automaticky uplynutím tohoto dne. Z výzvy k zaplacení a oznámení z 25. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný dlužné částky neuhradil a ke dni 25. 11. 2021 došlo v souladu se smlouvou k tomuto zesplatnění celého úvěru, když žalovaný byl vyzván k úhradě nové jistiny ve výši 50 930 Kč, z nichž zbývající dlužná původní jistina úvěru činí 28 563,05 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 22 366,95 Kč a dále pak neuhrazené smluvní pokuty 600 Kč, tedy k úhradě celkových 51 530 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný již ničeho neplnil a byl vyzván k úhradě dlužných částek včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 50 930 Kč s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil.

6. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a následujících o. z., na základě níž byl žalovanému ze strany žalobkyně 18. 3. 2016 vyplacen předmět tohoto úvěru, tedy částka 35 000 Kč. V této souvislosti soud dospívá současně k závěru, že při uzavírání těchto smluv bylo ze strany věřitele, tedy žalobkyně řádně postupováno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť prováděl zjištění z pracovní smlouvy včetně dokladů o příjmech žalovaného, jeho interních informacích, ale i z výpisů bankovních a nebankovních registrů, takže řádně posoudil možné schopnosti žalovaného splácet tento úvěr, když tyto listiny měla žalobkyně k dispozici ke dni sepsání smlouvy, jak potvrdil žalovaný svým podpisem.

7. Ve shora uvedené smlouvě se strany dohodly na úhradě poskytnutého úvěru ve výši 35 000 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 315 Kč se splatností do každého 25. dne kalendářního měsíce od dubna 2016 s dohodnutou efektivní úrokovou sazbou 94,98 % ročně. Z těchto ujednání vyplývá, že žalovaný by měl žalobkyni uhradit oproti poskytnutým 35 000 Kč celkových 83 340 Kč.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, kdy právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, a to tehdy, je-li to bez dalšího správního jednání patrno, jinak na základě tvrzení účastníků – jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 752/99, přičemž v této věci je to s právního jednání patrno. Soud zde v této souvislosti rovněž odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. IÚS3308/16, v němž je mimo jiné uvedeno, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského pořádku, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené, nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, které se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru a půjček. Rovněž soud odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nějž je za rozporné s dobrými mravy a absolutně neplatné dle § 39 obč. zák. ujednání o úrocích ve výši 60 % ročně, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici úrokové míry.

10. Soud tedy akceptuje skutečnost, že pojmovým znakem úvěrové smlouvy je sjednání úroku, nicméně pokud jako v této výši došlo ke sjednání úrokové sazby ve výši 94,98 % jedná se o nemravné ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a 588 o. z. jako absolutně neplatné. Za této situace soud proto aplikoval ustanovení § 1802 o. z., podle nějž v situaci, kdy mají být plněny úroky a není-li jejich výše sjednána, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště, nebo sídle dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud proto ohledně výše úroku vyšel z databáze ARAD, a to konkrétně úrokových sazeb a korunových úvěrů poskytnutými bankami domácnostem ČR jako úvěry na spotřebu v době uzavření smlouvy, tedy v březnu 2016, který představoval 11,03 %. S tím souvisí i závěr o tom, že pokud si strany dohodly celkovou výši splátek, jejíž složení vychází z nezákonně stanovené sazby úroků, je absolutně neplatné též celkové ujednání o splátkovém kalendáři, z čehož vyplývá, že je-li splatnost nesprávně sjednána, nemohlo dojít k porušení smluvní povinnosti a tím tedy žalobkyni nevznikl nárok na smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. současně je také neplatné ujednání o tom, jakým způsobem budou započítávány platby dlužníka. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu a úroky, započte se plnění nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V daném případě je zřejmé, že konkrétní vůle té složky dlužné částky žalovaným jako dlužníkem projevena nebyla a soud proto vzal v úvahu jednotlivé platby žalovaného a určoval kolik z které platby je započteno do okamžiku jejího provedení na splatné smluvní úroky, tedy v tomto případě 11,03 %, a do jaké míry mají být započteny na jistinu.

11. Konkrétně soud vycházel z toho, že žalovaný uhradil 14 splátek po 2 315 Kč, tedy celkových 32 410 Kč, když žalovanému byla předtím uhrazena 18. 3. 2016 35 000 Kč. Od tohoto data do dne úhrady první splátky je povinností žalovaného jako dlužníka uhradit smluvní úrok odpovídající 11,03 % ročně z částky 35 000 Kč za pět dní (od 18. do 23. 3. 2006), což z této první splátky ve výši 2 315 Kč uhrazené 23. 3. 2016 představuje na úrocích 52,88 Kč (vypočítáno poměrně z částky, která by z 35 000 Kč při 11,03% úroku odpovídala 365 dnům), takže na jistinu z předmětné prvé splátky připadá 2 262,12 Kč a k tomuto dni se tedy jistina snížila na 32 737,88 Kč. Druhá splátka byla uhrazena 25. 5. 2016, úrok za 61 dní představoval 603,48 Kč, takže na jistinu z této splátky zbývá 1 711,53 Kč a jistina k tomuto dni představuje 31 026,36 Kč. Třetí splátka byla uhrazena 20. 6. 2016, což při 26 dnech znamená započítat úroky 243,77 Kč, takže jistina se snížila o 2 071,23 Kč a představuje k tomuto dni 28 955,13 Kč. Čtvrtá splátka byla uhrazena 25. 7. 2016, což při době od poslední splátky 35 dnů znamená započítat úroky ve výši 306,25 Kč, tedy jistina se snížila o 2 088,75 Kč a k tomuto dni představuje 26 946,38 Kč. Pátá splátka byla uhrazena 23. 8. 2016, takže za 29 dnů byly započteny úroky ve výši 236,14 Kč, což snížilo jistinu o 2 078,85 Kč a ta činí k tomuto dni 24 867,53 Kč. Šestá splátka byla uhrazena 30. 9. 2016, úroky za 38 dní představují 285,56 Kč, což snížilo jistinu o 2 029,44 Kč a ta jistina k tomuto dni tedy představuje 24 867,53 Kč. Šestá splátka byla uhrazena 30. 9. 2016, úroky za 38 dní byly započteny ve výši 285,56 Kč, což snížilo jistinu o 2 029,44 Kč a jistina tedy k tomuto dni činí 22 838,09 Kč. Sedmá splátka byla uhrazena 31. 10. 2016, úroky byly započteny za 31 dní ve výši 213,95 Kč, což snížilo jistinu o 2 101,05 Kč a ta představuje k tomuto dni 20 737,04 Kč. Osmá splátka byla uhrazena 25. 11. 2016 za 25 dní byly započteny úroky ve výši 156,66 Kč, což snížilo jistinu o 2 158,34 Kč a ta k tomuto dni tedy činí 18 578,70 Kč. Devátá splátka byla uhrazena 27. 12. 2016, úroky za těchto 32 dní představují 179,66 Kč a snížily tedy jistinu o 2 135,34 Kč, takže jistina k tomuto dni představuje 16 443,36 Kč. Desátá splátka byla uhrazena 27. 11. 2017, započtený úrok za 31 dní představuje 154,04 Kč, což snížilo jistinu o 2 160,96 Kč a ta tedy činí k tomuto dni 14 282,40 Kč. Jedenáctá splátka byla uhrazena 13. 3. 2017, za 35 dní byly započteny úroky 151,06 Kč, což snížilo jistinu o 2 163,94 Kč a jistina k tomuto dni tedy činí 12 118,46 Kč. Dvanáctá splátka byla uhrazena 29. 3. 2017, což za 16 dní představuje úroky 58,59 Kč, což snížilo jistinu o 2 256,41 Kč a ta k tomuto dni představuje částku 9 862,05 Kč. Třináctá splátka byla uhrazena 12. 5. 2017, za dobu 44 dnů tedy byly započteny úroky ve výši 131,13 Kč, což snížilo jistinu o 2 183,87 Kč a ta tedy k tomuto dni činí částku 7 678,18 Kč Poslední čtrnáctá splátka byla uhrazena 14. 6. 2017, za 33 dní byly započteny úroky 76,57 Kč, což snížilo jistinu o 2 238,43 Kč a nová jistina je tak stanovena na 5 439,75 Kč. Soud pak provedl kapitalizaci obvyklého úroku z této jistiny od 15. 6. 2017 do dne svého rozhodnutí, tedy do 25. 4. 2022, což při 1394 dnech představuje částku 20 775,80 Kč. Tento úrok přičtený k jistině vytváří dluh žalovaného vůči žalobkyni ke dni vyhlášení rozsudku na celkových 26 715,55 Kč, což je částka, v jejímž rozsahu soud vyhověl žalobě, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení z této částky v souladu s ustanovením § 1970 o. z., neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení 8,5 % odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. Pokud tedy žalobkyně požadovala uhradit novou jistinu ve výši 50 930 Kč a k ní přičtených 600 Kč za neplatně sjednanou smluvní pokutu, jak vyplývá ze shora uvedených závěrů, soud co do zbývajících 25 314,45 Kč žalobu včetně zákonných úroků z prodlení z této částky od 27. 11. 2021 do zaplacení zamítl. Stejně pak zamítl i požadavek žalobkyně na úhradu pohledávky ve výši 5 500,44 Kč za další neplatně sjednanou smluvní pokutu, stejně jako nárok na úrok ve výši 68 % p. a. z částky 28 563,05 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, maximálně do částky 100 008 Kč jako nepřiměřený úrok požadovaný v rozporu s dobrými mravy s odkazem na shora uvedené odůvodnění vyplývající z ustanovení § 580 o. z. a § 588 o. z.

12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že každá ze stran měla přibližně poloběh ve věci a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.