6 C 79/2022

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 424 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 912,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 912,94 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zbývajících 7 008,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 008,96 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení a dále pak pohledávku ve výši 12 503 Kč a úrok ve výši 102,09 % p. a. z částky 26 014,46 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 90 504 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 594,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 33 921 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 9. 1. 2017 pod [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, k jeho vyplacení došlo 18. 1. 2017 a žalovaný se zavázal tento úvěr s dohodnutým úrokem sjednaným ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,38 % p. a. splácet ve 30 měsíčních splátkách po 2 514 Kč splatných vždy ke každému 17. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2017 dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného hradit řádně úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladu a informacích získaných od žalovaného, konkrétně pak pracovní smlouvy, dokladů o jeho příjmech, výpisů z účtů a dále pak i výpisem z databází SOLUS a nebankovního registru klientských informací s tím, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a všechny informace tedy směřovaly k tomu, že tento úvěr byl doporučen ke schválení a úvěrová smlouva uzavřena byla. Žalovaný neplnil řádně podmínky této smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru byly vyplaceny jenom čtyři splátky po 2 514 Kč, a to konkrétně 16. 2. 2017, 16. 3. 2017, 12. 4. 2017 a 3. 7. 2017. Tím došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ve smyslu smluvních ujednání, neboť žalovaný se octl v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její částky od části o délce 65 dnů, k čemuž došlo u splátky č. 5 splatné 17. 6. 2017 a k zesplatnění celého úvěru tedy došlo 21. 8. 2017, čímž se celá dosud nezaplacení jistina úvěru a celé dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 32 574 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru, což neučinil. Stejně tak v důsledku zesplatnění došlo k naplnění práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 747 Kč představující 3 x 249 Kč, neboť u splátek č. 4, 5 a 6 se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, jak bylo mezi stranami dohodnuto. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč, tedy 3 x 200 Kč za každou tuto splátku, když částka 200 Kč odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklým v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky. Mezi stranami bylo dále sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zesplatnění. Strany si rovněž dohodly, že jestliže žalovaný po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, což bylo 23. 8. 2017, až do jejího úplného zaplacení s tím, že žalobkyně tuto pokutu požaduje pouze k datu vyhotovení této žaloby a tato smluvní pokuta tedy představuje 12 503 Kč. Rovněž pak je požadován úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 26 014 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení s tím, že žalobkyně požaduje tento úrok pouze v nominální úrokové sazbě 102,09 Kč, která odpovídá efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě, když dle bodu j) je tato výše úroku limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy na částku 90 504 Kč, což žalobkyně zohledňuje i v petitu. Žalovaný dlužné částky ani přes předžalobní výzvy neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře k této smlouvě bylo zjištěno, že mezi účastníky byla 9. 1. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázala jej uhradit včetně dohodnutého úroku ve výši efektivní úrokové sazby 166,38 % p. a. v 30 měsíčních splátkách po 2 514 Kč splatných vždy ke každému 17. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2017 s tím, že poslední splátka připadá na 17. 7. 2019. Strany si současně dohodly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce prodlení 30 dnů vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 249 Kč a rovněž pak právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného o délce 15 dnů u každé splátky po 200 Kč za každou splátku s tím, že těchto 200 Kč představuje skutečné náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s tímto prodlením. Dále si pak strany dohodly, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího zesplatnění celého úvěru s tím, že k tomuto dni se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stanou součástí nové jistiny úvěru a žalovaný je tuto novou jistinu povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud tak neučiní, strany si dále dohodly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou až do zaplacení.

4. Z pracovní smlouvy žalovaného z 22. 7. 2009 včetně dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení klienta z 9. 1. 2017, přehledu transakcí na jeho účtu a výpisů ze systému SOLUS a nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že před podáním žaloby ze strany žalobkyně byly prověřovány poměry žalovaného týkající se jeho úvěruschopnosti s tím, že žalovaný je v dlouhodobém pevném pracovním poměru s příjmem přesahující 16 000 Kč měsíčně, není v insolvenci, ani v žádném rejstříku dlužníků, stejně jako jeho zaměstnavatel není v insolvenci a vzhledem k jeho výdajům má volné zdroje 5 379 Kč.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovanému bylo z tohoto úvěru dne 18. 1. 2017 vyplaceno 27 000 Kč. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný se dostal do prodlení se splátkami č. 4 a 5 splatnými 17. 5. a 17. 6. 2017. Z výzvy z 18. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný je v prodlení ohledně splátky č. 5 a splátky č. 6 splatných 17. 6. a 17. 7. 2018 a z výzvy ze dne 17. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný zůstal v prodlení ohledně těchto dvou splátek stejně jako u splátky č. 7 splatné 17. 8. 2017 a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů automaticky tímto dnem. Zároveň byl vyzván k úhradě účelně vynaložených nákladů z této smlouvy za tři neuhrazené splátky, tedy 3 x 200 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 747 Kč jako 3 x 249 Kč za každou neuhrazenou splátku, jak bylo sjednáno ve smlouvě při prodlení o délce 30 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2022 včetně dokladu o doručení bylo zjištěno, že žalovaný již ničeho z této smlouvy neplatil, byl vyzván k úhradě odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 32 574 Kč jako odpovídající původní dlužné jistině úvěru ve výši 26 014,46 Kč a dlužném úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 6 559,54 Kč a kromě smluvní pokuty ve výši 742 Kč a nákladů 600 Kč i k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny ke dni předžalobní výzvy ve výši 12 503 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 26 014,46 Kč. Žalovaný neprokázal, že by něčeho z těchto částek uhradil.

6. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a následujících o. z., na základě níž byl žalovanému ze strany žalobkyně 18. 1. 2017 vyplacen předmět tohoto úvěru, tedy částka 27 000 Kč. V této souvislosti soud dospívá současně k závěru, že při uzavírání těchto smluv bylo ze strany věřitele, tedy žalobkyně řádně postupováno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť prováděl zjištění z pracovní smlouvy včetně dokladů o příjmech žalovaného, jeho interních informacích, ale i z výpisů bankovních a nebankovních registrů, takže řádně posoudil možné schopnosti žalovaného splácet tento úvěr, když tyto listiny měla žalobkyně k dispozici ke dni sepsání smlouvy, jak potvrdil žalovaný svým podpisem.

7. Ve shora uvedené smlouvě se strany dohodly na úhradě poskytnutého úvěru ve výši 27 000 Kč v 30 měsíčních splátkách po 2 514 Kč se splatností ke každému 17. dne kalendářního měsíce od února 2017 s dohodnutou efektivní úrokovou sazbou 166,38 % ročně. Z těchto ujednání vyplývá, že žalovaný měl žalobkyni uhradit oproti poskytnutým 27 000 Kč 75 420 Kč.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, kdy právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, a to tehdy, je-li to bez dalšího správního jednání patrno, jinak na základě tvrzení účastníků – jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 752/99, přičemž v této věci je to s právního jednání patrno. Soud zde v této souvislosti rovněž odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. IÚS3308/16, v němž je mimo jiné uvedeno, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského pořádku, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené, nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, které se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru a půjček. Rovněž soud odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nějž je za rozporné s dobrými mravy a absolutně neplatné dle § 39 obč. zák. ujednání o úrocích ve výši 60 % ročně, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici úrokové míry.

10. Soud tedy akceptuje skutečnost, že pojmovým znakem úvěrové smlouvy je sjednání úroku, nicméně pokud jako v této výši došlo ke sjednání úrokové sazby ve výši 166,38 % jedná se o nemravné ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a 588 o. z. jako absolutně neplatné. Za této situace soud proto aplikoval ustanovení § 1802 o. z., podle nějž v situaci, kdy mají být plněny úroky a není-li jejich výše sjednána, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště, nebo sídle dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud proto ohledně výše úroku vyšel z databáze ARAD, a to konkrétně úrokových sazeb a korunových úvěrů poskytnutými bankami domácnostem ČR jako úvěry na spotřebu v době uzavření smlouvy, tedy v lednu 2017, který představoval 10,33 %. S tím souvisí i závěr o tom, že pokud si strany dohodly celkovou výši splátek, jejíž složení vychází z nezákonně stanovené sazby úroků, je absolutně neplatné též celkové ujednání o splátkovém kalendáři, z čehož vyplývá, že je-li splatnost nesprávně sjednána, nemohlo dojít k porušení smluvní povinnosti a tím tedy žalobkyni nevznikl nárok na smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. současně je také neplatné ujednání o tom, jakým způsobem budou započítávány platby dlužníka. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu a úroky, započte se plnění nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V daném případě je zřejmé, že konkrétní vůle té složky dlužné částky žalovaným jako dlužníkem projevena nebyla a soud proto vzal v úvahu jednotlivé platby žalovaného a určoval kolik z které platby je započteno do okamžiku jejího provedení na splatné smluvní úroky, tedy v tomto případě 10,33 %, a do jaké míry mají být započteny na jistinu.

11. Konkrétně soud vycházel z toho, že žalovaný uhradil čtyři splátky po 2 514 Kč, tedy celkových 10 056 Kč, když žalovanému byla předtím vyplacena výše úvěru 27 000 Kč dne 18. 1. 2017. Od tohoto data do dne úhrady první splátky je povinností žalovaného jako dlužníka uhradit úrok odpovídající 10,33 % ročně z částky 27 000 Kč za 29 dní, tedy od 18. 1. 2017 do 16. 2. 2017, kdy první splátka byla uhrazena, což z této částky představuje na úrocích 221,60 Kč, takže na jistinu z ní se započítává 2 292,40 Kč, o níž se snížila žalobcem poskytnutá jistina z původních 27 000 Kč na 24 707,60 Kč (vypočítáno poměrně z částky, která by z 27 000 Kč při 10,33 % úroku odpovídala 365 dnům). Druhá splátka byla uhrazena dne 16. 3. 2017, úrok za 28 dní představoval 195,79 Kč, takže na jistinu z této splávky zbývá 2 318,21 Kč a jistina se po této splátce snížila na 22 389,39 Kč. Třetí splátka byla uhrazena 12. 4. 2017, což při 24 dnech znamená započítat úroky 152,08 Kč, takže jistina se snížila o 2 361,92 Kč a k tomuto dni, tedy 12. 4. 2017, představovala již 20 027,47 Kč. Čtvrtá splátka je uhrazena 3. 7. 2017, což při době od poslední splátky znamená 82 dní a tedy započtené úroky 464,78 Kč, což snížilo jistinu o 2 049,22 Kč a celková výše nové jistiny, na kterou již další platba provedena nebyla, činí od 3. 7. 2017 17 978,25 Kč. Soud pak provedl kapitalizaci obvyklého úroku z této jistiny od 3. 7. 2017 do dne rozhodnutí, tedy 25. 4. 2022, což při 1756 dnech představuje částku 8 934,69 Kč. Tento úrok přičtený k jistině vytváří dluh žalovaného vůči žalobkyni ke dni vyhlášení rozsudku na celkových 26 912,94 Kč, což je částka, v jejímž rozsahu soud vyhověl žalobě, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení z této částky v souladu s ustanovením § 1970 o. z., neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení 8,05 % ročně odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. Pokud tedy žalobkyně požadovala uhradit novou jistinu ve výši 32 574 Kč a k ní přičtených 600 Kč za neplatně sjednanou smluvní pokutu, jak vyplývá ze shora uvedených závěrů, soud co do zbývajících 7 008,96 Kč žalobu včetně zákonných úroků z prodlení z této částky od 28. 3. 2017 do zaplacení zamítl. Stejně pak zamítl i požadavek žalobkyně na úhradu pohledávky ve výši 12 503 Kč za další neplatně sjednanou smluvní pokutu, stejně jako nárok na úrok ve výši 102,09 % p. a. z částky 26 014,46 Kč od 23. 8. 2017 do zaplacení, maximálně co do částky 90 504 Kč jako nepřiměřený úrok požadovaný v rozporu s dobrými mravy s odkazem na shora uvedené odůvodnění vyplývající z ustanovení § 580 o. z. a § 588 o. z.

12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 57,97 % a žalovaný co do 42,03 %, takže žalobkyni vznikl nárok na úhradu rozdílu mezi těmito náklady tedy na 15,94 % svých nákladů. Ty jí vznikly za dva úkony právního zastoupení dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2,5 úkonu právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a půl úkonu za jednoduchou předžalobní výzvu. Konkrétně se jedná o 2,5 x 2 180 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu z částky, v níž byla žalobkyně úspěšná, tedy 26 912,94 Kč, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, tedy o 1 333,50 Kč, což s připočtením soudního poplatku 2 322 Kč představuje celkové náklady řízení 10 005,50 Kč. Z nich pak 15,94 % činí konečnou výši nákladů řízení 1 594,88 Kč, kterou je žalovaný žalobkyni povinen uhradit.