6 C 81/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 483 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 998 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 10 485 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 172,87 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 483 Kč od 12. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 30 483 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 17. 3. 2025 smlouva o úvěru č. 2433409, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala k úhradě tohoto úvěru, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč ve 20měsíčních splátkách. Žalovaná uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když prováděla dotazy na registry NRKI, CRIBIS a ISIR se negativními výsledky s tím, že vycházela z příjmu žalované z žádosti ve výši 41 500 Kč, splátky jiným společnostem 17 560 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, takže po započtení minimálních výdajů na bydlení 12 495 Kč a životního minima členů domácnosti 8 510 Kč je zbývající částka 51 072 Kč, což pro výši splátky schváleného úvěru 1 863 Kč je dostačující. Žalovaná však z předmětné smlouvy uhradila pouze 2 Kč a ani přes opakované výzvy neuhradila nad rámec této částky ničeho.

2. Žalovaná namítla, že věřitel při uzavírání smlouvy hrubě porušil svoji zákonnou povinnost podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že v době podpisu měla další závazky, které věřitel mohl zjistit v registrech, ale neučinil tak, a rovněž uvedla, že v době podpisu smlouvy měla příjem 5 700 Kč jako invalidní důchod, když v současné době pro invaliditu druhého stupně pobírá invalidní důchod v aktuální výši 7 350 Kč a žádné další příjmy nemá. Rovněž pak namítla, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, zejména s ohledem na sjednané úroky a RPSN ve výši 49 %, kterážto sazba několikanásobně překračuje obvyklé úrokové sazby bankovních i nebankovních domů.

3. Žalobkyně se s tímto názorem neztotožňovala s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán pouze ve výši 660 Kč a splátkový kalendář včetně splátek nezahrnoval úhrady za doplňkové služby, které si žalovaná dále ve smlouvě sjednala jako jednorázový poplatek za expres výplatu, měsíční poplatek za SMS servis i za odklad splátky s tím, že úrok byl dohodnut ve smlouvě pouze ve druhé až osmé splátce ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč a v ostatních měsících byla úroková sazba 0, přičemž RPSN v případě řádného splacení by po 24 měsících činila 22,24 % ročně.

4. V řízení bylo ze smlouvy č. 2433409, včetně formuláře pros standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové zprávy zjištěno, že strany se dohodly na uzavření úvěrové smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se jej zavázala uhradit v 24měsíčních splátkách po 1 863 Kč. Z karty klienta předložené bylo zjištěno, že ta se měla 17. 3. 2025 dotazovat v rejstřících ISIR, NRKI a CRIBIS na žalovanou s negativním výsledkem s tím, že výše příjmu žalované je zde uvedena jako zaměstnance ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč a splátky jiným společnostem 1 200 Kč, když tato listina není ověřena žalovanou ani doložena listinami, které by tyto skutečnosti potvrzovaly. Z listiny posouzení úvěruschopnosti metodiky výkladu soud nezjistil ke konkrétním parametrům zkoumání úvěruschopnosti žalované žádné poznatky. Z výpisu platby ze 17. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na předmětné smlouvě částku 1 Kč. Z platby ze 17. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované na této úvěrové smlouvě uhradila 20 000 Kč. Z výpisu čerpání splátek a úhrad k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na této smlouvě uhradila 2 Kč. Z výzev z 28. 7. 2025, 12. 9. 2025 a předžalobní výzvy ze 17. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k placení z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaná neprokázala, že by nad rámec uvedených 2 Kč něčeho na předmětné smlouvě uhradila.

5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

11. Soud se nejprve zabýval tím, jak žalobkyně postupovala při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet s tím, že žalobkyně žádnou z jí tvrzených skutečností, jak ověřovala situaci žalované, neprokázala, když z karty klienta pouze vyplývá, že by měly být učiněny dotazy na příslušné žalobkyní tvrzené informací systémy k osobě žalované, což však není doloženo. Soud v této souvislosti odkazuje na ediční povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru stanovené v § 78 odst. 2 a 4 o. s. ř. zákona o spotřebitelském úvěru, na základě níž je žalobkyně povinna zachovávat doklady, a záznamy k předmětným smlouvám po dobu 5 let. Žalobkyně rovněž neprokázala svá tvrzení ohledně příjmů a výdajů žalované, které se v jejím tvrzení (příjem klienta 41 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč) liší od údajů z karty klienta předložené žalobkyní a rovněž ničím neověřené (příjem klienta 30 000 Kč jako zaměstnance a příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč), a to včetně výdajů, které ohledně splátek žalobkyně tvrdila, ve výši 17 500 Kč a v kartě klienta 1 200 Kč. Žalovaná zatím namítala, že její příjem v době poskytnutí smlouvy byl invalidní důchod ve výši 5 700 Kč, což žalobkyně, přestože jí toto podání bylo zasláno, nikterak nevysvětlila a k tomuto tvrzení se žádným způsobem nevyjádřila. Za této situace, kdy žalobkyně nedoložila ani jeden z parametrů, ze kterých vycházela při posuzování úvěruschopnosti, naopak jí tvrzené skutečností jsou v rozporu s tím, co tvrdí žalovaná, soud dospívá k závěru, že žalobkyně naprosto nesplnila své povinnosti v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti žalované při poskytnutí úvěru ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem tohoto nesprávného postupu je skutečnost, že předmětná smlouva je v rozporu s § 580 odst. 1 o. z. a je proto neplatná.

12. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná z něj uhradila pouze 2 Kč, má žalobkyně nárok ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na úhradu pouze nesplacené jistiny, tedy částky 19 998 Kč, nikoli na další smluvené úroky a poplatky či úroky z prodlení s tím, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 19 998 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Soud se rovněž zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 19 998 Kč a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh a k nim navrhnout důkazy) za situace, kdy žalovaná uvedla, že její jediný příjem je současný invalidní důchod ve výši 7 350 Kč, soud i s ohledem na její věk dospěl k závěru, že je v jejích schopnostech, aby dlužnou částku splácela po 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhod splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.