6 C 92/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 187 609 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 31 390 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 106 391 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 140 781 Kč ve výši 12 % ročně od 23. 4. 2025 do 15. 7. 2025 ve výši 3 887,52 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 139 781 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 7. 2025 do 8. 9. 2025 ve výši 2 527,80 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 138 781 Kč ve výši 12 % ročně od 9. 9. 2025 do 6. 10. 2025 ve výši 1 277,64 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 137 781 Kč ve výši 12 % ročně od 7. 10. 2025 do zaplacenípohledávky ve výši 49 828,80 Kčúroku ve výši 66,26 % p.a z částky 116 736,35 Kč od 23. 4. 2025 do 16. 5. 2025 ve výši 4 955,04 Kč, úroku ve výši 12 % p.a z částky 116 736,35 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 4.2025 dosáhne částky 430 156,80 Kčzamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by byla žalovaná povinna zaplatit jí 187 609 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 23. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. 9103289350, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 125 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 8 510 Kč, včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaném v nominální úrokové sazbě 66,26 % p. a. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, kdy byly poskytnuty výpisy z účtu ohledně výše proplacené mzdy za měsíc listopad a prosinec 2023 se zjištěním celkových příjmů 35 700 Kč, když k výdajům bylo připočteno životní minimum 4 860 Kč a náklady bydlení 5 320 Kč s tím, že se jedná o bydlení u rodičů a žalobkyně prověřila zaměstnavatele, u něhož je v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou s tím, že neběží výpovědní lhůta, rodinný stav je svobodná a dosáhla maturitního vzdělání. Z uvedených údajů pak vyplývá, že volnými zdroji žalované je částka 24 520 Kč, když s ohledem na výši ujednané splátky 8 510 Kč zbývá dostatečný prostor pro další potřebné platby k její osobě. Kromě toho žalobkyně provedla kontrolu ohledně osoby žalované v systému SOLUS a NRKI s tím, že nemá žádné další dlužné částky a že je ve vyšších kategoriích v systému NRKI, což znamená vyšší skóre pro úvěruschopnost. Ze všech těchto zjištění tedy vyplývá, že žalovaná podle žalobkyně disponovala dostatečnými prostředky na to, aby mohla dohodnuté splátky hradit. Žalovaná však uhradila pouze 93 610 Kč a dluží na dlužné nové jistině 132 901,02 Kč s příslušenstvím, na smluvní pokutě 1 996 Kč a dále ještě 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, což představuje ke dni vyhotovení žaloby částku 49 828,80 Kč, kromě toho ještě další náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč a dále pak úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 116 736,35 Kč v nominální hodnotě 66,26 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a rovněž pak úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 2 084 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení byla nečinná.

3. V řízení bylo z fotokopie občanského průkazu žalované, základních informací o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS a důkazu o přijaté SMS a dále smlouvy o úvěru č. 9103289350, včetně dodatku č. 1 a přílohy č. 1 zjištěno, že mezi účastníky byla dne 23. 1. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru na částku 125 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s dohodnutým úrokem, a to částkou v celkové výši 358 464 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 8 510 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . z 22. 1. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalované byla uhrazena za měsíc říjen 2023 mzda ve výši 32 551 Kč, za měsíc listopad 2023 ve výši 51 629 Kč a za měsíc prosinec 2023 částka 33 454 Kč. Z listiny hodnocení klienta k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že u žalované byla prováděna žalobkyní analýza bonity, kdy její pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání z dlouhodobého pracovního poměru bez aktuální výpovědi představuje částku 35 700 Kč. Její výdaje pak jsou životní minimum 4 860 Kč na bydlení, které je u rodičů částka 5 320 Kč, tedy celkové výdaje 10 180 Kč s tím, že žádné další výdaje nejsou a byla zde pouze připočítána rezerva 1 000 Kč. K osobě žalované ještě bylo doplněno, že má maturitu a je svobodná s tím, že volnými příjmy disponuje co do částky 24 520 Kč. Z předsmluvního formuláře k předmětné smlouvě nebyly zjištěny konkrétní okolnosti týkající se osoby žalované, neboť se týkaly pouze parametrů předmětné smlouvy. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně činila dotazy na žalovanou 22. 1. 2024 s kladným hodnocením pro poskytnutí úvěru. Z výpisu registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nedluží žádnou částku na jiných úvěrech. Z přihlášky do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry a prohlášení klienta informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, podpisu na dálku smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyly zjištěny žádné další konkrétní informace, které by se týkaly osoby žalované ve vztahu k otázce její úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy. Z dokladu o vyplacení úvěru z 23. 1. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalované byla z titulu předmětné smlouvy uhrazena částka 125 000 Kč. Z karty klienta k předmětné smlouvě, včetně oznámení o schválení úvěru se seznamem splátek, stejně jako z listiny pojištění schopnosti splácet úvěry, nebyly zjištěny žádné další skutečnosti, které by měly význam pro ověřování z úvěruschopnosti žalované, stejně jako z listin z 23. 12. 2024 o potvrzení žádosti na uplatnění práva odložení splátek, včetně této žádosti z 20. 12. 2024 a upraveného splátkového kalendáře, které se týkaly pouze nastavení splátek k předmětné smlouvě. Z výzev z 15. 11. 2024, 17. 2. 2025 a 18. 3. 2025 a 15. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná neplnila splátky dle splátkového kalendáře a byla vyzývána k úhradě těchto splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení z 21. 4. 2025 bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění úvěru z této smlouvy, když ke dni zesplatnění úvěru představuje dlužná původní jistina úvěru 116 736 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 4. 2026, včetně výpisu z poštovní knihy z tohoto data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalovaná neprokázala, že by něco nad rámec žalobkyní tvrzených plnění poskytla.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Soud se nejprve zabýval tím, jak žalobkyně postupovala při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet s tím, že žalobkyně po ověření plateb žalované ověřila její měsíční příjem co do částky 35 700 Kč a dále prověřila informace z nebankovního registru klientských informací a registru SOLUS s kladnými výsledky pro žalovanou a posléze již vycházela pouze z informací předložených samotnou žalovanou, které nikterak neověřovala. Konkrétně pak brala za adekvátní výdaje, které žalovaná uvedla na bydlení částkou 5 320 Kč s tím, že se jedná o bydlení u rodičů a posléze pak započetla částku životního minima 4 860 Kč, když brala za reálné, že nemá další výdaje, například dopravu, kurzy, záliby, jídlo, ošacení a podobně. Soud se domnívá, že žalobkyně tímto způsobem rezignovala na svoji povinnost zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost žalované, nesprávně se spolehla pouze na tvrzení samotné žalované, když zjištění ohledně jejích výdajů neodpovídají reálné situaci. Soud se proto domnívá, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí a důsledkem tohoto nesprávného postupu je skutečnost, že předmětná smlouva je v rozporu s § 580 odst. 1 o. z. a je proto neplatná.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 125 000 Kč a žalovaná z něj uhradila 93 610 Kč, má žalobkyně nárok ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na úhradu pouze nesplacené jistiny, tedy částky 31 310 Kč, nikoli na další smluvené úroky a poplatky či úroky z prodlení s tím, že nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 31 390 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.

12. Soud se rovněž zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 31 390 Kč a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh a o takto skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky) za situace, kdy v tomto řízení byla žalovaná nečinná a žádné důkazní návrhy směřující k tomu, jaké jsou její možnosti splnit předmětný dluh, neučinila, a proto vychází pouze z informací, které o žalované má. S ohledem na její věk, zaměstnání a pravidelný měsíční příjem soud dospěl k závěru, že je v jejích schopnostech, aby dlužnou částku splácela alespoň po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.