6 C 93/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 84 534,24 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 83 855,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 40 779,91 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení, b) částku ve výši 678,58 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 83 855,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 26. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru distančním způsobem na adrese Anonymizováno, na základě níž byl žalované na její bankovní účet vyplácen bezhotovostním převodem z bankovního účtu žalobkyně 17 000 Kč dne 26. 9. 2024, 3 219 Kč dne 7. 2. 20225 a 20 317 Kč dne 26. 3. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně vypověděla smlouvu 25. 7. 2025 a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru 26. 7. 2025, takže má nesplacený dluh v celkové výši 83 855,66 Kč, a to na jistině 40 197,49 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 404,33 Kč, smluvního úroku 43 075,75 Kč, poplatku za službu Klidné spaní 3,66 Kč a poplatek za službu Presto 174,43 Kč. Dále pak po žalobkyni požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 678,58 Kč ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení v období od 26. 4. 2025 do 25. 7. 2025. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to nejprve zjištěním informací, které žalovaná sdělila žalobkyni, když žalobkyně ověřila, že žalovaná se nenachází v registrech výpisu z centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku s kontrolou platnosti adresy, rejstříku sankční seznamy a interní registry historie klienta. Po shromážděných informací pak provedla dle metodiky schválení ČNB k posouzení úvěruschopnosti s kladným výsledkem.

2. Žalovaná namítla neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti s tím, že její příjem v době uzavření smlouvy byl velice nízký, neboť pobírala invalidní důchod prvního stupně ve výši 5 800 Kč a rovněž vznesla námitku uzavření předmětné smlouvy v rozporu s dobrými mravy a lichvy s tím, že sjednané úroky a RPSN ve výši 1436 % soud v extrémním nepoměru k poskytnutému plnění a v rozporu s dobrými mravy. Ke své osobě uvedla, že v současné době pobírá invalidní důchod v aktuální výši 7 350 Kč, neboť má již invaliditu druhého stupně a žádné další příjmy nemá. Navrhla tedy, aby soud žalobu v části úroků a poplatků zamítl a prohlásil smlouvu za neplatnou a uložit povinnost pouze k úhradě zbývající jistiny bez nákladů na úvěr, a to pomocí rozumného splátkového kalendáře, který bude schopna plnit.

3. V řízení bylo ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 25138876 zjištěno, že prostřednictvím distančního způsobu žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru jiného než na bydlení až do výše 17 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle článku 5 všeobecných obchodních podmínek, aniž by byla jejich výše ve smlouvě konkrétně stanovena. Roční úroková sazba byla sjednána 1 436,65 Kč, denní úrok 0,933 %, datum splatnosti úvěru 20. 3. 2026, když celková částka ke splacení klientem měla být uvedena v klientské sekci, aniž by tato částka ve smlouvě byla sdělena. Z přílohy předpis denních splátek bylo zjištěno, že obsahuje uvedení denních splátek od 27. 9. 2024 do 29. 10. 2024, aniž by bylo identifikováno, k jaké smlouvě tato příloha náleží, takže soud z ní neučinil žádné zjištění. Z informací pro spotřebitele souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli úvěru a všeobecných obchodních podmínek ke smlouvě soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly rozhodné pro zjištění parametrů smlouvy. Z autorizace ověření totožnosti z 26. 9. 2024 bylo zjištěno, že účet č. účtu je žalované. Z přehledu bankovních transakcí k této úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalované na její účet č. č. účtu byla z titulu předmětné smlouvy č. 25138876 doplacena dne 26. 9. 2024 částka 17 000 Kč, dne 7. 2. 2025 částka 3 219 Kč a dne 26. 3. 2025 částka 20 317,84 Kč. Z výpisu BankID nebyly zjištěny žádné údaje o žalované s tím, že kromě jejich iniciál a adresy obsahuje tento výpis údaje v anglickém jazyce. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalované k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že se má jednat o osobu s celkovým počtem členů ve společně hospodařící domácnosti 2, výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 1 250 Kč, na bydlení 7 000 Kč, dalších nezbytných výdajů 5 000 Kč, ostatních zbytných výdajů 3 000 Kč a výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 15 156 Kč, když výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 23 500 Kč. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti Anonymizováno nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti, které by konkrétně odůvodňovaly posouzení úvěruschopnosti žalované. Z listiny identifikované příjmy nebyly rovněž zjištěny žádné okolnosti, neboť tato listina obsahuje výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 15 156 Kč, aniž by byla jakkoli identifikovaná osoba, která těchto příjmů dosahuje, neboť se jedná pouze o obecné zjištění bez iniciál a označení osoby již by se tento příjem měl týkat se sdělením, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem a výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 15 156 Kč. Z emailu z 25. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o tom, že je v prodlení v délce 91 dní, aniž by bylo jakkoli specifikováno, o jaký závazek se jedná s tím, že celková dlužná částka představuje 84 534,24 Kč, včetně úroků z prodlení a smluvních pokut. Z předžalobní výzvy z 2. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 85 572,36 Kč na základě závazku, a to smlouvy uzavřené 26. 9. 2024 bez jakýchkoli dalších konkrétních údajů. Z potvrzení o zaslání této zásilky bylo zjištěno, že byla podána pro žalovanou dne 5. 11. 2025.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Z provedeného dokazování podle názoru soudu nevyplynulo žádným způsobem, kolik žalovaná z úvěru, který vyčerpala v celkové výši 40 536 Kč uhradila. Soud v tomto smyslu vyzýval žalující stranu spolu s předvoláním k ústnímu jednání k doplnění této skutečnosti, včetně doplnění údajů a důkazních návrhů k otázce úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a k jejím aktuálním poměrům, na což žalující strana nereagovala a z ústního jednání se pouze omluvila, aniž by doplnila jakékoli skutečnosti či důkazní návrhy k nim. Zřekla a zprostila se tedy možnosti být v tomto směru poučena podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s., a to jak k otázce zjišťování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, tak i k otázce samotného jejího plnění. Skutečnosti ohledně zjišťování příjmů žalované jsou skutečně naprosto v rozporu mezi oběma stranami, když žalující strana bez jakéhokoli doložení pouze uváděla příjem žalované 15 156 Kč s tím, že měl být ověřený, k čemuž však ani nenavrhla žádné důkazy a v rozporu s tím žalovaná tvrdí, že její příjem v době uzavření úvěrové smlouvy byl pouze invalidní důchod prvého stupně 5 700 Kč. Ani další údaje uvedené žalobkyní ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti nebyly doložené, a to ať se týká dalších příjmů domácnosti ohledně druhé osoby, která měla být jejím členem, tak zejména ohledně výdajů. Žalobkyně tedy žádným způsobem nedoložila, že by zkoumala řádně úvěruschopnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž pak ani netvrdila natož doložila, kolik žalovaná na předmětné smlouvě uhradila. Soud proto považuje předmětnou smlouvu v rozporu s ustanovením § 580 odst. 1 o. s. ř. za neplatnou a jelikož nebylo prokázáno, zda a kolik žalovaná z poskytnutého úvěru ve výši 40 536 Kč uhradila, nezbylo soudu než žalobu zamítnout v celém rozsahu, neboť tato skutečnost jde k tíži žalující strany mající důkazní břemeno a břemeno tvrzení, které neunesla a soud vzhledem k její nepřítomnosti při ústním jednání jí v tomto směru nemohl ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 poučit.

11. Ve věci byla plně úspěšná žalovaná a měla by mít podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, jí však žádné náklady nevznikly, žádné ani neuplatnila, a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.