6 C 95/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 090 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 19. 2. 2023 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a ohledně částky 2 840 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 540,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 16 090 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným 19. 1. 2023 smlouvu o zápůjčce na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a zaslány na jeho účet č. , č. účtu, dne 19. 1. 2023, když žalovaný se zavázal uhradit kromě této jistiny i poplatek ve výši 3 250 Kč, vše se splatností od 18. 2. 2023. Smlouva byla uzavřena tak, že žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz s tím, že žalovaný vyplnil formulář – žádost o poskytnutí služby se zadáním svých údajů s tím, že pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby z účtu žalovaného ověřil jeho totožnost s tím, že součástí této platby je informace o jméně, příjmení, majitele účtu, na něž je následně půjčka vyplacena, když smlouva o zápůjčce byla podepsána žalovaným elektronicky, a to PINem, který posílá žalobce na klientem uvedené telefonní číslo. Následně byla smlouva o zápůjčce neprodleně po potvrzení žalovaným odeslána emailem na jím zadanou emailovou adresu. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy si vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, výdajových a jiných poměrech a ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází s výsledkem, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto došlo k uzavřené této půjčky. Žalovaný však ničeho na této zápůjčce neuhradil, a to ani přes opakované výzvy. Žalobkyně tedy kromě jistiny a poplatku požaduje po žalovaném účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za pět upomínek před podáním žaloby a pak smluvní pokutu dohodnutou dle článku 2 bod 3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč od 19. 2. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 30. 11. 2023, kdy došlo ke zhotovení žaloby, tedy právě částku 2 840 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z výpisu běžného účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že na něj dne 18. 1. 2023 došla platba ve výši 1 Kč z účtu na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, pod č. , č. účtu, . Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že z něj šla dne 19. 1. 2023 na účet č. , č. účtu, okamžitá úhrada ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy ze dne 19. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným, který podepsal prostřednictvím PIN kódu č. , hodnota, , smlouvu o zápůjčce na základě níž mu měly být poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč nejpozději do 18. 2. 2023. Současně si strany dohodly poplatek za každou upomínku ve výši 500 Kč a smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z upomínek předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil a byl 5x písemně upomínán. Žalovaný neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil.

4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně k této otázce žádný důkazní návrh neučinila, tudíž žádné důkazní návrhy k této otázce nebyly provedeny a žalobkyně se svojí nepřítomností při ústním jednání zprostila možnosti být poučena soudem ve smyslu ustanovení § 118a) odst. 3 o. s. ř. k předložení důkazních návrhů k této otázce.

5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2. tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím příjmu spotřebitele a k jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 tohoto ustanovení, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

11. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena z údajů jím poskytnutým a nahlédnutím do relevantních databází k této otázce, jak je již shora uvedeno, nenavrhla jakýkoli důkaz a soudu tedy nezbývá než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti, nedostála. Za této situace byla smlouva z 19. 1. 2023 uzavřená mezi účastníky shledána za absolutně neplatnou a v takovémto případě je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru žalovaným jako spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prokazatelně žalovanému poskytla na jeho účet jistinu ve výši 10 000 Kč, je ohledně ní žaloba důvodná a soud jí v této části vyhověl. Co do zbytku žaloby pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, což se týká jak neplatného ujednání ohledně smluvní pokuty jako vedlejšího závazku, který stíhá osud závazku hlavního, tedy smlouvy o zápůjčce, tak i ohledně požadovaných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud tento svůj postoj vyvozuje z konkrétního účelu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy spočívající v soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a soud může po posouzení možností spotřebitele stanovit dobu k zaplacení jistiny, přičemž nejde o stanovení lhůty k plnění (pariční lhůty) podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V této souvislosti soud uvádí, že s ohledem na výši dlužné částky 10 000 Kč se jeví ve vztahu k žalovanému jako přiměřená lhůta k zaplacení této částky vzhledem k aktuální výši životního minima a průměrné mzdy v České republice a tři měsíce od právní moci rozsudku.Při rozhodování o náhradě nákladů řízení sodu vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 62 % a žalovaný co do 38 %, tudíž žalobkyni vznikl nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 24 % svých nákladů. Žalobkyni vznikly v tomto řízení náklady, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 800 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Jelikož předmětem řízení žalobkyni vznikl nárok na pouze 24 % z těchto nákladů, soud stanovil žalovanému povinnost k úhradě částky na nákladech řízení ve výši 540,50 Kč.