6 C 98/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 400 492,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 386 540,16 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 13 952,32 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 33 231,27 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 17 677,23 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 400 492,48 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacenís úrokem ve výši 10,50 % ročně z částky 395 422,48 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 400 492,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . dne 10. 7. 2023 smlouvu o úvěru, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit včetně sjednané úrokové sazby 10,50 % pravidelnými splátkami, které však porušila a banka využila svého práva a 13. 2. 2024 ukončila poskytování úvěru a tento úvěr zesplatnila. Žalovaná na tomto úvěru uhradila pouze částku 13 952,32 Kč a dluží na jistině 395 422,48 Kč a na poplatcích a smluvní pokutě 5 070 Kč, kterážto pohledávka za žalovanou pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 s účinností ke dni 19. 9. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaná byla informována, avšak dlužnou částku neuhradila a žalobkyně kromě ní požaduje i úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně následně upřesnila skutečnost, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované, a to zejména z příjmu, kterou žalovaná doložila a který za poslední tři měsíce činil 33 678 Kč a dále uvedla, že výše příjmu činila za posledních 12 měsíců čistého 273 277 Kč, ze mzdy nebyly sráženy žádné srážky a žalovaná zároveň ve své žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem domácnosti ve výši 72 000 Kč s tím, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Dále bylo hodnoceno, že žalovaná neměla žádné závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6 035 Kč a banka provedla do výdajů žalované i částku normativních výdajů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. s tím, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživovací povinnosti a po zhodnocení všech těchto okolností bylo žádosti žalované vyhověno, stanovena splátka úvěru na částku 5 397,40 Kč. Žalobkyně odkázala ohledně okolnosti ověřování listin a důkazů na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, podle nějž stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i žalovaný svým podpisem. Obdobně pak rozhodl i Městský soud v Praze dne 9. 3. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. Ze žádosti o úvěr konsolidace půjček ze dne 10. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná požádala společnost , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 500 000 Kč s tím, že k žádosti uvedla, že průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce je 33 678 Kč, který byl doložen dokladem o hlavním příjmu s tím, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 72 000 Kč, přičemž počet zdrojů příjmu byl uveden jako jeden, měsíční náklady na bydlení uveden 1 000 Kč, vyživované osoby 0 a srážky ze mzdy a jiné splátky 0. Z výčtu současných závazků klienta byl uveden úvěr ve výši 200 000 Kč s měsíční splátkou 3 036,85 Kč u téže společnosti. Z vyjádření procesu posouzení úvěruschopnosti a doplnění k žádosti žalobkyně ze strany , právnická osoba, . ze dne 10. 4. 2025 bylo zjištěno, že před posouzením příjmů a výdajů byla provedena kontrola veřejných databází, a to insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru, klientských informací a databází Ministerstva vnitra ČR. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr a částka životního minima a použila matematický model výpočtu úvěruschopnosti zahrnující splátku existujících úvěrových závazků, měsíční splátky požadovaného úvěru, z údajů, jak jsou shora uvedeny v žádosti žalované o poskytnutí úvěru. Potvrzení o výši příjmu žalované ze společnosti , právnická osoba, dokládá, že potvrzuje výši hrubého příjmu za posledních třech měsíců ve výši 33 678 Kč čistého. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 2023 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . se žalovanou tohoto dne uzavřely smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 400 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit ve 12 splátkách po 5 397,40 Kč, včetně úroků a poplatků. Z výpisu úvěrového účtu žalované a platební historie bylo zjištěno, že žalované byl tento úvěr ve výši 400 000 Kč poskytnut na její účet s tím, že žalovaná z něj uhradila 13 952,32 Kč. Z dopisu ze dne 15. 2. 2024 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . prohlásila ke dni 13. 2. 2024 pro neplnění povinnosti žalované za splatný k tomuto dni. Z dohody ze dne 12. 9. 2024 potvrzení ze dne 19. 9. 2024 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024, včetně seznamu těchto pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy byla touto smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 30. 9. 2024, včetně poštovního podacího lístku z 8. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto postoupení vyrozuměna. Z předžalobní výzvy z 19. 11. 2024, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že žalovaná ještě před podáním žaloby byla vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky. Žalovaná neprokázala, že by něčeho na ní uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované byla její právní předchůdkyní řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál. Jediným důkazem, který měl, kromě této žádosti o úvěr, prokázat tuto skutečnost je doklad o příjmech žalované za poslední tři měsíce ve výši 33 678 Kč, přičemž banka ze striktně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, aniž by (kromě potvrzení o příjmu) více specifikovala a spokojila se s tím, že celkový čistý příjem domácnosti je 72 000 Kč, aniž by tuto skutečnost nějak ověřila, stejně jako měsíční náklady na bydlení a skutečnost, zda má další výdaje, přičemž rovněž neprokazovala ani další tvrzení, že by si vyhledávala informace o žalované z bankovních, nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a podobně. Žalobkyně pak přes poučení soudu dle § 118a) odst. 1 a 3 o povinnosti tvrdit, prokazovat poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy pod hrozbou neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, a tedy neúspěchu ve věci, žádné tvrzení nedoplnila a zejména nenavrhla k prokázání dosavadních tvrzení další důkazy. Pokud žalobkyně zmiňovala rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Městského soudu v Praze, soud zde poznamenává, že vzhledem k době jejich vyhlášení byly překonány judikaturou, ale zejména soud odkazuje na ediční povinnost stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to § 78 odst. 2, na jehož základě je poskytovatel úvěru povinen uchovat dokumenty a záznamy týkající se úvěruschopnosti, a to podle odst. 4. tohoto ustanovení nejméně po dobu pěti let, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče, když se spokojil pouze s výší příjmu za poslední tři měsíce, které neodpovídá ani částka splátky, neboť ta představuje cca polovinu měsíčního příjmu, aniž by tedy banka zkoumala jak poměry žalované z obecných registrů, tak i konkrétně zjišťovala a ověřovala jak výdaje žalované, tak i jí tvrzené příjmy. Tím tedy došlo k porušení povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud předmětnou smlouvu považuje za neplatnou.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalované úvěr výši 400 000 Kč a žalovaná z něj uhradila 13 459,84 Kč za situace, kdy následně došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaná byla o tomto postoupení řádně informována, soud považuje žalobu za důvodnou pouze v části, která stanoví žalované povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy 386 540,16 Kč. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně přes poučení soudu ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalované, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná dlužnou částku splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud žalovaná se zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli tak, že dlužníku zašle oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady zbývajících 13 952,32 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků v kapitalizované i procentuální podobě, soud v této části, jak vyplývá z výroku II. zamítl jako nedůvodnou, neboť žalovaná je ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobně smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.