7 C 11/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku ve výši 69 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 1 982,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] žalovaná zakoupila jako výlučný vlastník osobní automobil zn. [anonymizována dvě slova], číslo karoserie [anonymizováno] (dále též jen„ předmětné vozidlo“), za kupní cenu 299 999 Kč. Žalobce tvrdil, že na nákup předmětného vozidla žalované poskytl částku ve výši 300 000 Kč. Doplnil, že tyto peněžní prostředky téhož dne vybral ze svého účtu z bankomatu. V průběhu řízení upřesnil, že peníze vybral na pobočce [právnická osoba] v [obec], kam jel společně se žalovanou jeho autem. Paní žalovaná sice na žalobce čekala před bankou, avšak důvod návštěvy banky znala. Z banky se vrátili domů, kde každý nasedl do svého vozu, a jeli do [obec] vyřídit nákup předmětného vozidla. Žalobce uvedl, že tyto peníze pak poskytl žalované v prostorách prodejny [anonymizována dvě slova] [obec] bezprostředně před koupí daného vozu. Následně upřesnil, že si není jist, zda dané peněžní prostředky předal přímo žalované či prodejci. Pamatoval si, že to bylo za přítomnosti tří osob, a to žalobce, žalované a zástupce prodejce. Při předání peněž žalovaná žalobci výslovně řekla:„ Já ti to vrátím.“ Žalobce nikdy neměl vůli žalované peníze darovat. Zvýhodnění žalované při poskytnutí peněžních prostředků chápal pouze tak, že jí je poskytl bezúročně, na předem nestanovenou dobu a bez zajištění (např. smluvní pokutou, zástavním právem …), nežádal po ní žádnou písemnou smlouvu. Žalobce doplnil, že v době pořízení předmětného vozidla účastníci žili v partnerském vztahu, následně však došlo k jeho rozpadu. Poté žalobce žalovanou formou SMS zpráv opakovaně (dne [datum] a [datum]) vyzýval k vrácení poskytnutých peněz, avšak neúspěšně. Z důvodu právní jistoty pak žalobce z opatrnosti dne [datum] smlouvu vypověděl a žalovanou vyzval k vrácení částky 300 000 Kč. Tento dopis byl žalované doručen dne [datum]. Hmotněprávní lhůta k plnění 7 týdnů uplynula dne [datum], a proto se počínaje dnem [datum] ocitla v prodlení. Ve vztahu k probíhajícímu trestnímu řízení žalobce sdělil, že v rámci něho uváděl, že poskytnutí částky 300 000 Kč„ nechápal nijak“. Naopak žalovaná před trestními orgány uváděla širokou paletu postupně se vyvíjejících verzí, co plnění částky 300 000 Kč mělo představovat. Až v několikáté verzi začala tvrdit, že jí žalobce peněžní prostředky daroval, dříve o darování nic neuváděla, naopak vypovídala v tom smyslu, že žalobce za ní zaplatil dluh z kupní smlouvy. Podotkl, že již z tvrzení žalované vyplývá, že mezi ní a prodávajícím se vytvořil závazek z kupní smlouvy, na který plnila třetí osoba – žalobce. Takto dle názoru žalobce nevzniká darovací smlouva, ale vzniká tak dluh z bezdůvodného obohacení. Pohledávka z titulu nároku na vrácení bezdůvodného obohacení dle žalobce nejpřesněji odpovídá skutkovému stavu. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaná neuvádí pravdu. Zdůraznil, že byla dlouhodobě nezaměstnaná a že již byla soudně trestána za majetkovou trestnou činnost proti svému bývalému manželovi. Žalobce v průběhu řízení ve vztahu k zakoupení vozu doplnil, že se od počátku jednalo o aktivitu naplánovanou a vymyšlenou žalovanou. [příjmení] sám nemá a ani nepoužívá počítač ani internet. Z iniciativy žalované si předem prohlíželi na internetu v autobazaru různé automobily. V dalším průběhu řízení žalobce sdělil, že stávající vozidlo žalované začalo být poruchové, proto jí navrhl, že by se mělo pořídit auto nové, s čímž souhlasila, a proto jej začala na internetu hledat. Pak předmětné vozidlo našla. Vozidlo bylo na pražské pobočce [právnická osoba] [anonymizováno]. Dané auto tedy bylo vybráno ještě přede dnem [datum] s tím, že tam žalovaná nechá své vozidlo protihodnotou a domů již pojede novým. Po příjezdu do [anonymizována dvě slova] v [obec] byl žalobce stále se žalovanou. Řekli, že mají auto na výkup. Poté čekali ve vestibulu, následně si paní žalovaná šla sama vyřídit administrativu ohledně prodeje jejího starého auta a koupě nového. Zhruba za půl hodiny zavolali do kanceláře, kde se mělo platit, pana žalobce. Žalobce vzal peníze s obálkou, tu položil na stůl, kde seděla žalovaná a pokladní a při tom mu žalovaná řekla, že mu peníze vrátí. Poté kancelář žalobce opustil a žalovaná pokračovala ve vyřizování koupě. Následně zařídil u pana [příjmení] v servisu v [obec] instalaci plynu, což stálo zhruba 24 000 Kč. Tuto přestavbu vozidla na plyn žalovaná zaplatila z peněz, které dostala za její staré auto. Popřel tu skutečnost, že by mezi jeho nástupem výkonu trestu a hmotněprávní výzvou k vrácení poskytnutého plnění byla jakákoli souvislost. Žalobce po celou dobu řízení setrval na svém tvrzení, že nikdy neměl v úmyslu peníze žalované darovat. Uzavřel, že měl vůli dané prostředky žalované poskytnout bezúročně a s benefitem bez jakýchkoli smluvních sankcí, úroků a zajištění. Dohoda o splatnosti nebyla. V rámci závěrečné řeči žalobce podotkl, že v řízení bylo prokázáno, že po dobu trvání partnerského vztahu účastníků žalobce ze svých výlučných prostředků uhradil na závazek žalované částku 300 000 Kč. Ve chvíli, kdy žalovaná uzavírala kupní smlouvu, tak přišel žalobce a plnil na závazek třetí osoby (peníze poskytl na závazek, který již existoval), z čehož mu vznikl nárok na bezdůvodné obohacení. Peníze po žalované nechtěl vracet dřív, neboť ji měl rád. Proto po ní ani nechtěl písemnou smlouvu ani žádné zajištění či úroky z prodlení. Uzavřel, že se předmětné vozidlo kupovalo do partnerského vztahu s tím, že dobrá víra ohledně oprávněnosti užívání daného auto skončila ve chvíli, kdy žalobce žalované řekl, ať auto vrátí (psal to formou SMS zpráv a rovněž ji o to žádal, když ji potkal).

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Skutečnost, že dne [datum] do výlučného vlastnictví nabyla za kupní cenu 299 999 Kč předmětné vozidlo, nezpochybňovala. Bránila se tím, že žalobcem na jeho koupi poskytnutá částka 300 000 Kč však představovala dar. Popřela tvrzení žalobce, že by mu kdykoli řekla:„ Já ti to vrátím.“ Podotkla, že nikdy nebyla ve stavu finanční nouze, aby si musela od kohokoli půjčovat peníze na pořízení vozu. Uvedla, že poskytnutí daného daru bylo běžným projevem v rámci partnerského vztahu. Žalovaná se domnívá, že následné jednání žalobce souvisí s jejich rozchodem v prosinci 2019, kdy žalobce jako zhrzený partner neusnesl tíhu rozchodu, a proto se jí snaží znepříjemnit život. Pravděpodobně bylo jeho úmyslem přimět ji k setrvání ve vztahu. Předžalobní výzvu považuje za akt odvety. S ní koresponduje i datum udělení plné moci zástupci žalobce. Žalovaná po celou dobu řízení soustavně zdůrazňovala, že žalobce jí poskytl dar s tím, že se v žádném případě nejednalo o jakoukoli formu půjčení či zapůjčení peněz. V této souvislosti odkázala na průběh trestního řízení a výpovědi účastníků v jeho rámci. Podotkla, že trestní soud uvedl, že má výpověď obžalovaného (žalobce) za nevěrohodnou a účelovou ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání. Žalovaná uzavřela, že projev vůle žalobce, že se jedná o dar, byl v době jeho poskytnutí jednoznačný. V průběhu řízení žalovaná doplnila, že do daného servisu přijeli, když jeli vybírat vozidlo. Peněžní prostředky žalobce žalované poskytl v hale daného servisu, nikoli za účasti obchodního zástupce při podpisu smlouvy, u předání peněz byla se žalobcem sama. Jednalo se o moment překvapení. Žalovaná rovněž popřela tvrzení žalobce o tom, že by se cestou stavěli v bance a on vybíral peníze, cestou do servisu to nebylo, ona u toho nebyla. Uvedla, že se společně koukali na internet, neboť žalobce měl staré auto, proto si myslela, že vybírá nové auto sobě. Jí vůbec nenapadlo, že by se mělo jednat o vůz pro ni. Skutečnost, že do daného servisu přijel každý svým vozem, nezpochybňovala. Svého auta se zbavovat nechtěla, neboť nebylo tak staré. Po příjezdu do servisu přišel pán s tím, že její vůz odhadne. Vzhledem k tomu, že jej odhadli nízkou částkou, nebyla spokojená. Žalobce ji sdělil, že má pro ni překvapení, že v daném servisu našel stejné auto jako má on a že jí ho koupí. Ona reagovala tak, že jej nechce, avšak on uvedl, že jí daruje peníze, aby si jej koupila. Poté přišla obchodní zástupkyně prodejce, se kterou šla vyřídit dokumentaci, žalobce zůstal v hale. Podotkla, že postoj žalobce je nevěrohodný. Uzavřela, že žalobce skutkové verze měnil nejen v průběhu trestního řízení, ale rovněž i v daném řízení civilním. Jednalo se o dar a nikoli o žádný jiný právní titul, který se snaží vyfabulovat žalobce. Jeho obrana je pouze účelová. Že jí peníze daroval, žalobce v rámci trestního řízení sám několikrát potvrdil. Domnívá se, že poskytnutí daru je v rámci partnerského vztahu běžné s tím, že v rodině se věci většinou nepůjčují.

3. Po provedeném dokazování má soud z Kupní smlouvy ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě žalovaná nabyla do vlastnictví automobil zn. [anonymizována dvě slova], číslo karoserie [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno], a to za kupní cenu ve výši 299 999 Kč, která byla zaplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že z tohoto účtu, jež je veden na jméno žalobce, byla dne [datum] vybrána hotovost ve výši 300 000 Kč. Z kopie obrazovky mobilního telefonu žalobce (který žalobce předložil při jednání soudu dne [datum]) vyplynulo, že tento dne [datum] zaslal SMS zprávu ve znění:„ Ahoj. Kdy se sejdeme v [obec] na převod auta. Přeci jen třistatisíc co jsem za něj zaplatil, neleželi na ulici, nebo jak ho budeš splácet. To auto nebyl dar jen možnost dojíždět do práce a tvůj slib že ho splatíš nikdo nezrušil tak se snaž ho splatit co nejdřív. To je do [datum]“ Z kopie obrazovky mobilního telefonu žalobce se dále podává, že dále dne [datum] zaslal SMS zprávu ve znění:„ [jméno] poslal semti návrh na splácení tak mi odpověz prosim tě.“ Z listiny označené jako„ Sdělení o převzetí právního zastoupení. Výpověď smlouvy o zápůjčce. Výzva k zaplacení částky 300 000 Kč“ se podává, že zástupce žalobce dne [datum] žalované sdělil, že vypovídá smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí žalobce poskytl částku 300 000 Kč na nákup daného vozu a vyzval ji k vrácení této částky ve lhůtě sedmi týdnů od doručení. Zároveň byla žalovaná upozorněna na skutečnost, že pokud by nebylo možné prokázat existenci smlouvy o zápůjčce, jednalo by se o bezdůvodné obohacení. Přílohou shora uvedeného přípisu byla plná moc, z níž je zřejmé, že tuto žalobce udělil [anonymizováno] [příjmení] k zastupování v dané věci dne [datum]. Skutečnost, že shora uvedená výzva byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne [datum]. Doručení zásilky žalované dne [datum] pak vyplynulo z online sledování zásilek [anonymizováno]. Na tuto výzvu žalovaná reagovala prostřednictvím svého zástupce tak, že byl žalobce upozorněn na skutečnost, že svým jednáním porušuje povinnost uloženou mu trestním soudem, když zároveň požádala zástupce žalobce, aby jej upozornil na další negativní souvislosti s jeho jednáním, což vyplynulo z přípisu označeného jako„ Věc: reakce na přípis AK ze dne [datum]“ ze dne [datum].

4. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že kamerové záznamy uchovávají pouze několik dní, a proto záznamem z daného jednání, při němž bylo zakoupeno předmětné vozidlo, nedisponují. Ze sdělení shora uvedené společnosti ze dne [datum] vyplynulo, že s paní žalovanou při prodeji vozidla jednal [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že z prodejní dokumentace a příjmových pokladních dokladů je zřejmé, že žalovaná zaplatila na kupní cenu částku ve výši 270 000 Kč a zbývající část kupní ceny ve výši 37 970 Kč uhradil žalobce.

5. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení před [stát. instituce], [číslo jednací], soud zjistil, že dne [datum] žalobce sdělil, že se žalovanou má spory ohledně předmětného vozidla, na které jí daroval peníze ve výši 300 000 Kč, za které si žalovaná zakoupila auto a s jeho souhlasem jej zaregistrovala na sebe. Z Protokolu o výslechu osoby podezřelé [číslo jednací] před [stát. instituce], se podává, že dne [datum] žalobce uvedl, že žalovanou po rozchodu opakovaně kontaktoval z toho důvodu, že mu dluží částku 300 000 Kč za předmětné vozidlo.

6. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení před [stát. instituce] [obec] u [obec], dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její soužití se žalobcem bylo bezproblémové s tím, že jí dokonce koupil nové auto v hodnotě 300 000 Kč, na které dala protihodnotou své původní vozidlo. Rovněž uvedla, že dne [datum] ve večerních hodinách žalobce třikrát přišel k její chatě, kde jí vyhrožoval, že jí dostane do kriminálu, protože mu nevrátila 300 000 Kč za vozidlo, které jí koupil. Z úředního záznamu o doplnění podaného vysvětlení před [stát. instituce] [obec], dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] se podává, že žalovaná ve vztahu k pořízení předmětného vozidla uvedla, že koncem srpna 2019 ji žalobce požádal, aby s ním jela do [obec] do nějakého autobazaru, neboť se tam chce na něco podívat. Každý jel svým autem. Po příjezdu do autobazaru jí žalobce řekl, že jí tam koupí nové větší auto. Ona se jej ptala, proč jí ho chce kupovat, když má své auto. Na to žalobce reagoval tak, že se rozhodl jí auto darovat za to, že mu pomáhala při rekonstrukci jeho rodinného domu. Vybral jí zde předmětné vozidlo v hodnotě zhruba 300 000 Kč s tím, že ona v autobazaru nechala protihodnotou své původní vozidlo (za 30 000 Kč). Žalobce na místě zaplatil v hotovosti částku cca 270 000 Kč. Až do rozchodu jí žalobce vždy tvrdil, že to byl dárek s tím, že po ní nikdy vrácení žádné finanční částky nežádal. Při jakémkoli osobním setkání po [datum] po ní chtěl vrácení částky 300 000 Kč, na což ona reagovala tak, že mu nic vracet nebude, neboť si od něho nic nepůjčila, auto jí koupil sám a daroval jí ho. Žalovaná doplnila, že po žalobci nové vozidlo nepožadovala, koupil jí ho sám od sebe a daroval jí ho. Ve vztahu k SMS zprávám od žalobce uvedla, že u jeho telefonního čísla má nastavenou blokaci, proto žádné neobdržela, neví o nich.

7. Z Protokolu o hlavním líčení konaném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] vyplynulo, že žalobce v rámci svého výslechu vypověděl, že se žalovanou chtěl komunikovat z toho důvodu, aby se mu vrátil dar, který jí poskytl. V dalším průběhu výpovědi sdělil, že se jednalo o půjčku 300 000 Kč, kterou žalované poskytl na auto, které si vybrala na internetu. Uvedl, že bylo jeho chybou, že vozidlo nechat přihlásit na ní. Dal jí peníze, ať auto zaplatí. Když položil peníze na stůl, tak mu sdělila, že mu je vrátí. Doplnil, že auto jí koupil. Ohledně dluhu jí následně nezkoušel kontaktovat přes advokáta, ale poslal jí SMS zprávu. Vzhledem k tomu, že mu žalovaná i po rozchodu věnovala motorovou pilu, vymalovala a upekla cukroví, tak neměl důvod na ní ohledně vrácení peněz tlačit. Požádal jí o vrácení daru, avšak když dar vrácen nebyl, takto považuje za dluh. Žalobce uvedl, že má ještě rok na to, aby mohl žádat o vrácení daru. Když mu řekla, že mámu mu vezme rakovina, tak mu nezbývá nic jiného než o vrácení daru požádat. Pokud by žalovaná zůstala ve společné domácnosti, nebyl by důvod, aby něco vracela. V rámci svého výslechu žalobce dále vypověděl, že žalovaná poskytnuté peníze pojala jako dar s tím, že on to nepojal nijak, řekl, že to je dar na auto, kdy jí dal 300 000 Kč. Ze shora uvedeného protokolu soud dále zjistil, že při hlavním líčení byla vyslechnuta i žalovaná, která vypověděla, že jí žalobce dával auto. V době, kdy ještě spolu byli, tak jeli do [obec]. Své auto tam nechtěla nechat, neboť jí za něj nabízeli pouze 30 000 Kč s tím, že na [část obce] jí slíbili tisíc 70. Žalobce jí řekl, jak pojedou zpět třemi auty, proto tam nechala své auto na protiúčet. Žalobce jí sdělil, že jí auto chce darovat. Z Rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným, že dlouhodobě opakovaně fyzicky vyhledával osobní blízkost žalované, kdy jí na různých místech v katastru obcí [obec] či [obec] fyzicky sledoval, činil jí různé naschvály a pokřikoval na ní a dále se jí vytrvale snažil kontaktovat prostřednictvím telefonátů, které nepřijímala, neboť měla jeho telefonní čísla zablokovaná, což v žalované s ohledem na trestní minulost žalobce vzbudilo důvodnou obavu o její život a zdraví, čímž spáchal přečin nebezpečného pronásledování dle § 354 ods.t 1 písm. b) a c) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Zároveň mu bylo uloženo zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů žalované. Z odůvodnění shora uvedeného rozsudku vyplynulo, že trestní soud považoval výpověď žalobce za nevěrohodnou a účelově učiněnou ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání. Naopak výpověď žalované soud považoval za zcela souladnou s provedenými důkazy (fotografiemi z foto pasti). V rámci odůvodnění rozhodnutí mj. trestní soud sdělil, že žalovaná popřela, že by žalobci dlužila peníze s tím, že nové vozidlo, které bylo hrazeno z peněž žalobce a na protiúčet žalované, bylo kupováno z iniciativy žalobce. I kdyby však mezi účastníky zůstaly nějaké nevyrovnané finanční závazky, tak by ani tato skutečnost na trestněprávním posouzení jednání žalobce nic nezměnila. Z Usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se podává, že vzhledem k tomu, že žalobce krátce po právní moci shora uvedeného rozsudku zcela ignoroval zákaz zasahovat do práva a právem chráněných zájmů žalované a pokračoval v jednání, za které byl odsouzen, byly splněny podmínky pro nařízení výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Za této situace bylo rozhodnuto, že žalobce vykoná trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců ve věznici s ostrahou.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že náplní jeho práce v [anonymizována dvě slova] v [obec] bylo nabízení aut, provádění testovacích jízd a následně předávání informací do kanceláře, kde se řešila dokumentace. Uzavírání kupních smluv či placení kupní ceny v jeho kompetenci nebylo. Ani jednoho z účastníků si nevybavil.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že v létě 2019 byla zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizováno] na pobočce v [obec] na pozici specialista zákaznického servisu, kde náplní její práce bylo uzavírání smluv (kupních, úvěrových, pojistných). V její kompetenci bylo rovněž přijímání platby za koupi vozidel. Rovněž ani tato svědkyně si ani jednoho z účastníků nevybavila. V obecné rovině uvedla, že v praxi byla častější platba kupní ceny v hotovosti, příp. platební kartou. Svědkyně uvedla, že v případě zaplacení kupní ceny v hotovosti vydávali příjmový pokladní doklad, který se vždy vystavoval na jméno kupujícího, a to bez ohledu na to, kdo peníze složil. Bylo běžnou praxí, že při uzavření kupní smlouvy bylo přítomno více osob (např. rodinní příslušníci kupujícího) s tím, že nebylo neobvyklé ani to, že kupní cenu hradil někdo jiný, než vlastník vozu. Informace o tom, kde zákazníci získali prostředky na pořízení vozidla, nezjišťovali. Nebyla si vědoma ani toho, že by někdy někdo konkrétně sám uváděl, odkud peníze má.

10. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaná měla vozidlo asi sedm let staré. Bylo poruchové, začaly se do něho strkat peníze (po dobu jejich vztahu s ním žalovaná byla v servisu pětkrát), a proto navrhl, že by bylo vhodné koupit auto nové, s čímž žalovaná souhlasila. Právě poruchovost vozu byl ten důvod, proč jej chtěla žalovaná vyměnit. Naopak jeho vozidlo bylo pouze necelé dva roky staré (zakoupil jej v roce 2015 jako nové). Vzhledem k tomu, že sám nepoužívá internet, požádal žalovanou, aby se po nějakém vozu podívala s tím, že jí dal tip, jaké auto by měla hledat. Věděla, že hledá vozidlo pro sebe. Paní žalovaná našla předmětné vozidlo v [anonymizována dvě slova] v [obec], kde jim bylo sděleno, že jej budou převážet do [obec]. Za této situace kontaktovali [anonymizována dvě slova] v [obec], kde jim řekli, že vozidlo bude k dispozici až druhý den. V rámci doplňujícího výslechu žalobce upřesnil, že do [anonymizována dvě slova] telefonoval on z telefonu žalované s tím, že ona byla u daného hovoru přítomna. Žalovaná byla účastnicí i druhého hovoru, kdy žalobce zhruba za dva dny (poté co si rozmysleli koupi) znovu volal do [anonymizována dvě slova], kde jim řekli, že auto již v [obec] není, že jej převezli do [obec]. Následující den proto jeho vozidlem jeli společně do [obec] do spořitelny vybrat peníze. Paní žalovaná čekala venku, výběr hotovosti realizoval sám, avšak důvod návštěvy znala (věděla, že jede vyzvednout peníze na auto). Poté se vrátili zpět domů, vzali auto paní žalované a každý svým vozem jel do [obec], neboť byli dohodnuti, že auto žalované dají protihodnotou. V [obec] se jich ujal technik, který ocenil vůz paní žalované na protihodnotu na částku 30 000 Kč. Na důvod prohlídky vozu se žalovaná technika neptala. Přestože žalovaná očekávala částku okolo 50 000 Kč (za tuto částku jí nabídli odkup v opravně, kam s autem jezdila), tak s danou hodnotou souhlasila. Poté přivezli předmětné vozidlo. Jeho koupi si vyřizovala žalovaná sama. Zhruba za půl hodiny zavolali žalobce do kanceláře, kde položil na stůl obálku s penězi a poté ihned odešel. Při odchodu mu žalovaná sdělila, že mu peníze vrátí. Na to reagoval kývnutím hlavy. Žalobce dále vypověděl, že nikdy neřešili, z čeho bude vozidlo zaplacené. Žalovaná se nikdy nezeptala. Nikdy ani neuvedla, že na vozidlo peníze nemá nebo mít nebude. Žalovaná byla sice nezaměstnaná, avšak on peníze měl, proto věděli, že prostředky na pořízení vozu jsou. [příjmení] vycházel z toho, že bude koupeno z jeho prostředků. Rovněž se nikdy nebavili o tom, co poskytnuté peníze budou znamenat. Žalobce však nikdy neuvažoval o tom, že by se mělo jednat o dar, vždy počítal s tím, že mu žalovaná peníze vrátí. V rámci své výpovědi žalobce zdůraznil, že poprvé se k poskytnutí peněžních prostředků žalovaná vyjádřila až v kanceláři autoservisu poté, co jí peníze fakticky poskytl. Poskytnuté peníze či případnou splatnost neřešili ani následně. Žalobce věděl, že časem žalovaná nastoupí do zaměstnání, a proto bude mít zapůjčenou částku z čeho splácet. Přestože žalovaná nastoupila do zaměstnání již v září 2019, žalobce se nezajímal o to, kdy mu poskytnuté peníze začne splácet, neboť když řekla, že mu peníz vrátí, tak čekal, kdy to začne sama realizovat. Až poté, co se od něho žalobkyně odstěhovala, tak ji vyzval k vrácení peněz, a to formou SMS zprávy dne [datum]. Žalobce uzavřel, že po koupi vozidla se již o něm nebavili s tím, že žalovaná na poskytnuté peníze pak dále nijak nereagovala.

11. Žalovaná vypověděla, že její auto bylo sedm let staré, nechtěla ho prodat, ale vyměnit, neboť měla problémy s bývalým manželem, který ji sledoval, a proto chtěla vůz změnit. To byl jediný důvod. Poruchové nebylo, měnila pouze destičky (v [obec]) a nechala kontrolovat brzdovou kapalinu, vodu a olej (na [část obce]). V servisu na [část obce] jí za něj nabídli 70 000 Kč O plánu koupit předmětné vozidlo věděla, avšak domnívala se, že se jedná o nové vozidlo pro žalobce, který ho měl staré. Věděla, že žalobce nějaké peníze má, neboť prodal dům v [obec] a když si vybíral auto, tak se domnívala, že na něj má, a proto ať si ho koupí. [příjmení] auto hledali na internetu, předmětný vůz našli, avšak nevěděla, že jej žalobce zamluvil. Do [obec] jeli vybrat nějaké vozidlo, neboť v [obec] nenašli žádné. Popřela tu skutečnost, že by z jejího telefonu žalobce do [anonymizována dvě slova] volal, i to, že byla účastnicí daného hovoru. Když přišel pán, který řekl, že se na její vozidlo podívá, nevěděla důvod, avšak žalobce jí řekl, že se má nechat překvapit. Následně jí sdělil, že tam našel [značka automobilu], které jí koupí. Na to reagovala tak, že jej nechce, neboť má svoje auto. O tom, že má být pro ni, se tedy dozvěděla až v [obec]. Poté, co nesouhlasila s oceněním jejího vozidla na částku 30 000 Kč, tak přišel žalobce, který se jí začal smát s tím, že je zvědavý, jak pojede domů dvěma vozy, že tam jedno musí nechat. Následně se dohodli, že tam nechá svůj vůz na protiúčet s tím, že předmětné vozidlo jí žalobce koupí, neboť jí ho chce darovat. Byl to dar, o žádných splátkách se nikdy nebavili. Obálku s penězi jí předal v hale prodejny. Sdělil jí, že jí„ penízky daruje“. Za to mu poděkovala. Byla překvapená. O důvod darování se nikdy nezajímala. Žalovaná podotkla, že kdyby jí žalobce peníze nedaroval, tak by si předmětné vozidlo nikdy nekoupila, neboť by mu peníze neměla z čeho splácet. Po celou dobu trvání vztahu se o poskytnutých penězích na koupi vozu nebavili. Ve vztahu k návštěvě spořitelny v [obec] žalovaná vypověděla, že jednou tam se žalobcem byla, čekala na něho venku, avšak nevěděla, zda to bylo v předmětný den a rovněž ani neznala důvod výběru hotovosti. Říkal jí, že jeho sestra potřebuje peníze. Žalobce vždy uváděl, že potřebuje do banky. Na důvod se nikdy neptala.

12. Předně soud uvádí, že s ohledem na skutek, který byl předmětem trestního řízení vedeného proti žalobci, neexistuje rozhodnutí, kterým by byl vázán (§ 135 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.”).

13. Podle § 545 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

14. Dle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

15. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle odst. 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam tomuto právnímu jednání přikládají.

16. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

17. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Dle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Předně soud uvádí, že tvrdí-li žalobce existenci smlouvy o zápůjčce, tíží jej důkazní břemeno o uskutečnění předání s tím, že na žalované naopak je, aby tvrdila a prokazovala existenci právního důvodu, na jehož základě si smí převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou vyvozovány vůči příjemci plnění. Je-li v řízení prokázáno poskytnutí předmětných finančních prostředků, aniž je spolehlivě zjištěn právní důvod takové platby (žalobce neunese důkazní břemeno stran tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce a žalovaný neprokáže sjednání darovací smlouvy), pak se jedná o naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 12. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4102/2017 a ze dne 26. 8. 2019 sp. zn. 28 Cdo 2080/2019 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002 sp. zn. 25 Cdo 246/2001).

21. Za situace, kdy mezi účastníky byl spor o to, zda se v dané věci jednalo o dar či zápůjčku, příp. bezdůvodné obohacení, tak se soud musel nejprve zabývat výkladem právního jednání účastníků, resp. zkoumat projev vůle účastníků v okamžiku faktického předání peněz. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího, v případě smluv pak jde o společný úmysl smluvních stran. Pro posouzení vůle jednajících jsou zásadní okolnosti, které provedení právního jednání předcházely, tedy veškeré údaje o jednání stran, která předcházela uzavření smlouvy a dále i chování stran následující po jeho provedení. Pro posouzení dané věci tedy bylo nutné zjistit právní důvod platby částky 300 000 Kč.

22. Soud podotýká, že pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle jednajícího, která byla, anebo musela být adresátovi známa, jíž je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem. Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učiní a teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje se dle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 věta druhá o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017 – R 4/2019 civ.).

23. Žalobce tvrdil, že peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč žalované na nákup předmětného vozidla pouze půjčil s tím, že nikdy neměl úmysl jí tyto peníze darovat. Na tomto svém stanovisku, že se nejednalo o dar, setrval po celou dobu tohoto civilního řízení. V rámci závěrečného návrhu poukázal na to, že po žalované chtěl vozidlo vrátit s tím, že v okamžiku, kdy ji s touto skutečností seznámil, skončila její dobrá víra ohledně oprávněnosti užívání daného vozu. Dále pak akcentoval, že na straně žalované vznikl závazek z bezdůvodného obohacení, neboť peníze poskytl na její existující závazek (žalovaná uzavřela kupní smlouvu, on za ní zaplatil kupní cenu). Žalovaná naopak setrvale tvrdila, že poskytnuté peněžní prostředky představovaly dar, za který si na přání žalobce zakoupila předmětný vůz. Zdůrazňovala, že kdyby jí žalobce peníze nedaroval, tak by si nový vůz nikdy nekoupila, neboť jej jednak nepotřebovala (její auto bylo staré pouze sedm let) a zároveň na něj neměla finanční prostředky (a ani by jej případně neměla žalobci z čeho splácet). Mezi účastníky nebyl spor o tom, že žalobce žalované dne [datum] v prostorách prodejny [anonymizována dvě slova] v [obec] poskytl peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, které žalovaná obratem použila na zakoupení předmětného vozidla s tím, že protihodnotou poskytla svůj stávající vůz za částku 30 000 Kč. [příjmení] mezi účastníky byla i ta skutečnost, že po celou dobu jejich vztahu se o poskytnutých penězích na koupi vozu nikdy nebavili s tím, že ani neřešili žádné splátky. Žalobce však sporoval tu skutečnost, že by peníze žalované daroval. Vzhledem k tomu, žalovaná přijetí shora uvedené částky od žalobce nesporovala (a soud tak má faktické předání peněz za prokázané), přešlo na ni důkazní břemeno ohledně prokázání právního důvodu ponechání si této částky. Za zásadní důkaz v tomto směru soud považuje výpověď žalované, která nejen v průběhu celého civilního řízení, ale již v rámci řízení trestního konstantně popisovala okolnosti předcházející koupi předmětného vozu. Neměnně setrvala na svém tvrzení, že nové auto nepotřebovala s tím, že o tom, že jí ho chce žalobce koupit, předem nevěděla. Vozidlo jí žalobce daroval, o žádných splátkách se nikdy nebavili, po dobu trvání jejich partnerského vztahu po ní žalobce vracet nic nechtěl. Navíc i sám žalobce před trestním soudem připustil, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky považovala za dar. Při hlavním líčení žalobce výslovně uvedl, že chápe význam institutu darování a (zá) půjčky, on poskytnuté peněžní prostředky nepojal nijak s tím, že řekl, že to je dar na auto. Soud tak považuje konzistentní výpověď žalované za věrohodnou, a proto z ní vycházel. Soud naopak neuvěřil žalobci. Darování peněz po celou dobu odmítal. V rámci tohoto civilního řízení (a rovněž i v předžalobní výzvě k plnění) žalobce hovořil o (zá) půjčce peněz, příp. o bezdůvodném obohacení (neboť plnil na existující závazek žalované z kupní smlouvy) s tím, že v závěru řízení se zmiňoval již jen o nároku z titulu bezdůvodného obohacení. V obecné rovině již tato skutečnost, kdy účastník tvrdí dvě rozlišné skutkové verze (zápůjčka x bezdůvodné obohacení), snižuje jeho věrohodnost. V průběhu trestního řízení navíc žalobce svá tvrzení opětovně měnil. V rámci svého prvního podání vysvětlení před policií hovořil o darovaní peněz. Teprve až následně mluvil o dluhu. Poté se v rámci hlavního líčení vrátil k původní verzi, když se zmiňoval o vrácení daru, ale zároveň opět i o půjčce. V obecné rovině soud dále uvádí, že vyjádření osoby bezprostředně navazující na určitou událost, příp. učiněné dané události časově blíže, zpravidla bývají přesnější a věrohodnější, než vyjádření učiněná s určitým odstupem času. Za této situace soud vychází z původní verze žalobce, která koresponduje s koherentním tvrzením žalované. Konstantní pak není ani tvrzení žalobce o tom, za jakých okolností mu měla žalovaná sdělit, že mu peníze vrátí, z čehož dovozuje uzavření smlouvy o půjčce (resp. zápůjčce), když před soudem uváděl, že to bylo v kanceláři [právnická osoba] [anonymizováno] v [obec] za přítomnosti prodejce vozidel, avšak ve výzvě dne [datum] uvedl, že toto sdělení bylo uvedeno pouze v rámci dialogu mezi nimi dvěma. Taktéž soud shledal rozpor ve výpovědi žalobce v té části, ve které hovořil o vozidle na pobočce [anonymizována dvě slova] v [obec], když při prvním výslechu sdělil, že když volali do [anonymizována dvě slova], tak jim řekli, že jej budou převážet do [obec] a že bude k dispozici až druhý den, avšak v rámci doplňujícího výslechu uvedl, že jim bylo sděleno, že vozidlo v [obec] již není, neboť jej převezli. Stejně rozporná jsou již samotná tvrzení žalobce ohledně této skutečnosti, když v písemném podání ze dne [datum] nejprve tvrdil, že žalovaná hledala auto tak dlouho, až ho našla v [obec] s tím, že ho našla jinde, asi na pražské pobočce, kde jim řekli, že ho mají jinde. Ve stejném podání však záhy uvedl, že předmětné vozidlo bylo sice nejprve v [obec], ale že jej kvůli nim (jejich koupi) převezli do [obec]. Ve shora uvedeném podání žalobce mj. dále tvrdil, že si žalovaná občas stěžovala, že„ potřebuje prachy“. Při výslechu však vypověděl, že žalovaná nikdy neřekla, že na auto peníze nemá či je nebude mít. Soudu se rovněž jeví minimálně zvláštní a nevěrohodná i ta skutečnost, že pokud by žalovaná o koupi předmětného vozidla pro ni předem věděla, že by se nezajímala o to, jak bude financováno a taktéž i to, že pokud žalobce žalované peníze (v této nezanedbatelné výši) pouze zapůjčil, tak že by s ní nikdy neřešil, kdy a jak mu je vrátí, příp. kdy mu je začne splácet. Soud je naopak toho názoru, že je standardní, že v případě zapůjčení takto významného finančního obnosu, se každý průměrně uvažující člověk již před jeho poskytnutím zajímá o to, kdy a za jakých podmínek mu budou poskytnuté peníze vráceny. V souhrnu všech shora uvedených skutečností, kdy jsou ve výpovědi žalobce a zjištěným skutkovým stavem patrné rozpory, soud považuje výpověď žalobce za nevěrohodnou, a proto z ní nevycházel.

24. Ve skutkové rovině má soud za prokázanou skutkovou verzi žalované. Soud tedy vychází z toho, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena darovací smlouva, na jejímž základě žalobce bezplatně poskytl žalované v hale prodejny [anonymizována dvě slova] v [obec] peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a to v nepřítomnosti jiných osob, které následně žalovaná se souhlasem žalobcem použila na financování předmětného vozidla. Tato prokázaná skutková verze pak vylučuje jakoukoli jinou žalobcem tvrzenou právní kvalifikaci (existenci smlouvy o půjčce, resp. o zápůjčce či bezdůvodné obohacení z titulu plnění na její závazek). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že existenci plnění žalobce na dluh žalované vylučuje i další v řízení prokázaná skutečnost, a to že peníze žalobce fakticky poskytl žalované a ta je teprve následně předala prodejci vozidla (zaplatila kupní cenu). Pokud by se mělo jednat o plnění za žalovanou na její závazek vůči prodejci ve smyslu ust. § 1936 o. z., musel by žalobce peníze předat přímo prodejci (žalovaná by je nesměla mít k dispozici). Toto tvrzení žalobce však bylo provedeným dokazováním vyvráceno.

25. V právní rovině soud uzavírá, že mezi účastníky byla uzavřena darovací smlouva ve smyslu ust. § 2055 a násl. o. z. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že se nezabýval tím, zda v dané věci případně nastaly podmínky pro odvolání daru ve smyslu ust. § 2068 a násl. o. z., příp. § 2072 a násl. o. z., neboť soud je vázán rozhodnými skutečnostmi vymezenými v žalobě. V daném řízení tuto skutečnost žalobce nenamítal, když v jeho průběhu netvrdil rozhodné skutečnosti pro vrácení daru, resp. že by mu žalovaná ublížila tak, že by zjevně porušila dobré mravy, a proto pro nevděk od darovací smlouvy odstoupil či že by upadl do takové nouze, že by neměl na svou nutnou výživu nebo výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, a proto že by dar odvolal (učinil právní jednání směřující k odvolání daru).

26. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč na pořízení předmětného vozidla daroval, a proto není povinna mu je vracet. Za této situace soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl.

27. Ve vztahu k námitce zástupců obou účastníků, že jak žalobce, tak žalovaná jsou v oblasti práva laici, tudíž že jejich vyjádření v průběhu trestního řízení nelze považovat z právního hlediska za relevantní, soud uvádí, že oba pojmy dar a půjčka jsou laickou veřejností běžně užívány a jejich význam a rozdíl v základních bodech je i právně nevzdělanému člověku standardně znám. Rozdíl mezi těmito instituty chápe každý. Navíc se pak soud domnívá, že žalobce má znalost práva (ve vztahu k institutu darování) hlubší než má běžná populace, neboť v průběhu hlavního líčení sdělil, že chápe právní smysl těchto institutů a výslovně uvedl, že má ještě rok na to, aby mohl žádat vrácení daru. Je tak zřejmé, že byl seznámen s právní úpravou dopadající na institut darování, neboť zcela správně uvedl zákonnou lhůtu pro možnost odvolání daru pro nevděk (§ 2075 odst. 1 o. z.).

28. Nedůvodnou soud shledal i další námitku žalobce spočívající v tom, že dobrá víra ohledně oprávněnosti užívání předmětného vozidla u žalované skončila v okamžiku, kdy jí žalobce sdělil, že chce vozidlo vrátit, neboť tato je jak v rozporu s tvrzením žalobce, dle něhož měl za žalovanou vyrovnat její závazek zaplatit kupní cenu, tak rovněž s tím, že žalobce nikdy netvrdil, že by žalované půjčil právě předmětné vozidlo (pokud hovořil o půjčce, resp. zápůjčce, vždy se zmiňoval o poskytnutí finančních prostředků). Za situace, kdy vlastnicí daného vozidla je žalovaná (tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná), požadavek žalobce na jeho vrácení učiněný po rozpadu partnerského vztahu účastníků nemá na oprávněnost užívání vozu žalovanou (vlastníkem) žádný vliv.

29. K další námitce žalobce spočívající v tom, že nabízel žalované, ať mu vozidlo vrátí, když ho nechtěla, soud uvádí, že žalobce je pánem sporu (dominus litis), který vymezuje předmět řízení s tím, že podal-li žalobce v dané věci žalobu na plnění, jehož vrácení se od počátku na žalované domáhá, pak není relevantní sekundární požadavek na vrácení vozidla. Žalobce od počátku tvrdil, že předmětná částka představuje zápůjčku a nikoliv dar, jehož vrácení by mohl požadovat ve smyslu § 2068 a následujících o. z. Zápůjčka je typická tím, že zápůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu (idem genus). Pokud by měla být vrácena druhově odlišná věc, nejednalo by se o smlouvu o zápůjčce, ale podle okolností o jiný smluvní typ – např. při vrácení věci místo zapůjčených peněz by se jednalo o kupní smlouvu (srov. ELEK, Štefan. § 2390 (Základní ustanovení). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 670, marg. č. 56).

30. Ve vztahu k námitce zástupce žalobce, že u hlavního líčení v trestním řízení žalobce, jenž sdělil, že se jednalo o dar, nebyl právně zastoupen, soud uvádí, že se lze se zástupcem žalobce ztotožnit v tom, že obviněný v trestním řízení nemusí vypovídat pravdu. Odrazem toho kromě práva na odepření výpovědi je i ta skutečnost, že za případnou nepravdivou výpověď nemůže být obžalovaný trestně odpovědný podle § 346 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“) jako za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, nicméně skutečnost, zda se jednalo o dar či zápůjčku nebyla pro rozhodnutí v trestní věci relevantní, neboť jeho předmětem byl trestný čin nebezpečné pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. b) a c) trestního zákoníku, a proto není logické, aby zrovna v tomto ohledu obviněný podal záměrně nepravdivou výpověď nebo aby si nebyl vědom rozdílu mezi darem a zápůjčkou, neboť ten je patrný i absolutnímu právnímu laikovi. V podrobnostech soud odkazuje na bod 27. odůvodnění tohoto rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalované tvoří zejména odměna za vykonané úkony právní služby jejího zástupce ve výši 66 500 Kč. Jedná se o 7 úkonů učiněných ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dál jen„ advokátní tarif“ (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu ze dne [datum], dva úkony za účast u jednání před soudem dne [datum] (9:52 – 12:11), dva úkony za účast u jednání před soudem dne [datum] (10:00 – 12:18), účast u jednání soudu dne [datum] (9:00 – 10:03)). Při určení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 9 500 Kč soud vycházel soud z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč. Kromě odměny náleží žalované též náhrada hotových výdajů v částce 2 100 Kč, tedy v paušální výši 300 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby, a to podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu. V souvislosti s účastí na shora uvedených proběhnuvších jednáních absolvoval zástupce žalované celkem 3 cesty [obec] – [obec] a zpět. Žalované proto byla přiznána též náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 3 x 4 půlhodin, tedy v částce 1 200 Kč. Pro úplnost soud dodává, že zástupce žalované požadoval přiznat odměnu ještě za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. Soud však žalované odměnu za tento úkon právní služby nepřiznal, neboť žalovaná nepředložila soudu žádné písemné potvrzení, respektive neprokázala, že by tato porada byla vůbec realizována a že by splňovala časové kritérium, tedy že by přesahovala jednu hodinu. Součet uvedených částek (66 500 + 2 100 + 1 200) v celkové výši 69 800 Kč je žalobce povinen uhradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (§ 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Dále pak soud s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil procesně neúspěšnému žalobci povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení státu. Ty jsou tvořeny svědečným vyplaceným svědkovi [jméno] [příjmení] na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve výši 1 742,40 Kč a svědkyni [jméno] [příjmení] dle usnesení z téhož dne č. j. [číslo jednací] ve výši 240 Kč. S ohledem na tuto skutečnost byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu částku ve výši 1 982,40 Kč na účet Okresního soudu ve [obec] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

33. Závěrem pak soud pro úplnost uvádí, že další navržené důkazy (struktura [anonymizována dvě slova], e-mailová zpráva z [datum]) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování. Pro úplnost pak soud dodává, že jako důkaz nebyly provedeny ani navržené kamerové záznamy, a to z toho důvodu, že nejsou k dispozici (neexistují).