7 C 113/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 590,95 Kč a 39 123,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 13 590,95 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 191,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 8 447,60 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 418,94 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně jdoucím z částky 8 447,60 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 631,05 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 35 492,71 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 982,22 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 20 753,18 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 690,83 Kč a s úrokem ve výši 24,24 % ročně jdoucím z částky 20 753,18 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva I.“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku vč. souhrnného poplatku ve výši 39 387 Kč (úrok ve výši 28 037 Kč, odměna za zpracování ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexilního splácení ve výši 5 980 Kč), v 30 pravidelných týdenních splátkách po 2 147 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne [datum] s tím, že uhradil částku v celkové výši 21 368,95 Kč. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činí na jistině částku 20 753,18 Kč (poskytnutá jistina ve výši 25 000 Kč – úhrada ve výši 4 246,82 Kč) a na dlužném poplatku částku 18 370,58 Kč (39 387 Kč – úhrada ve výši 17 122,13 Kč). Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 982,22 Kč (z dlužné jistiny 20 753,18 Kč ve výši 8,25 % ročně ode dne marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky – [datum] do dne postoupení pohledávky – [datum]) a dále pak smluvní úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku 1 690,83 Kč (z dlužné jistiny 20 753,18 Kč ve výši 24,24 % ročně ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky – [datum] do data postoupení pohledávky – [datum]). Žalobce rovněž tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným taktéž dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též jen„ Smlouva II.“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku vč. souhrnného poplatku ve výši 22 522 Kč (úrok ve výši 6 127 Kč, odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 565 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 508 Kč), v 18 pravidelných týdenních splátkách po 2 641 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne [datum] s tím, že uhradil částku v celkové výši 33 931,05 Kč. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činí na jistině částku 8 447,60 Kč (poskytnutá jistina 25 000 Kč – úhrada 16 552,40 Kč) a na dlužném poplatku částku 5 143,35 Kč (22 522 Kč – úhrada 17 378,65 Kč). Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 1 191,60 Kč (z dlužné jistiny 8 447,60 Kč ve výši 8,25 % ročně ode dne marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky – [datum] do dne postoupení pohledávky – [datum]) a dále pak smluvní úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku 4 418,94 Kč (z dlužné jistiny 8 447,60 Kč ve výši 29 % ročně ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky – [datum] do data postoupení pohledávky – [datum]). Žalobce doplnil, že úrok byl sjednán na základě ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalovanému na sjednanou dobu. [příjmení] za zpracování spotřebitelského úvěru zahrnuje zejm. administrativní činnost související s uzavřením Smlouvy, zavedení zákazníka do systému, zpracování nezbytných podkladů, činnosti spojené s osobním doručením a vyplacením zápůjčky. [příjmení] za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení pak zahrnuje zejm. zpracování splátek, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek prostřednictvím telefonického, písemného a/nebo upozornění na prodlení s úhradou splátky, činnost vyhotovení kopie smluvní dokumentace, mimořádné přijetí a zpracování splátek, návštěvy zákazníka v místě bydliště, telefonní či osobní sjednání času návštěvy. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce doplnil, že ji posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřování oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a [datum]. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici ve vztahu ke Smlouvě I. pracovní smlouvu žalovaného, výplatní pásku za období 7/ 2019 a 8/ 2019 a ve vztahu ke Smlouvě II. disponoval pracovní smlouvou žalovaného a výpisem z jeho bankovního účtu. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedených v Zákaznické kartě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne [datum] (Smlouva II.) za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout v hotovosti finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že danou částku se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem v celkové výši 20 200 Kč (úroku ve výši 6 127 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 565 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 508 Kč) formou 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 641 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 29 % ročně. Skutečnost, že předmětná částka byla žalovanému fakticky poskytnuta, se podává z rovněž z dané Smlouvy, jejímž podpisem žalovaný potvrdil, že celou částku zápůjčky obdržel v hotovosti (žalovaný si zvolil hotovostní formu čerpání a splácení úvěru). Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl v dané době svobodný, bydlel v nájmu a pracoval na plný úvazek s čistým příjmem ve výši 23 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 9 940 Kč (celkový příjem domácnosti žalovaného tak představoval částku ve výši 32 940 Kč) a výdaje odhadl částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně. Ze shora uvedené žádosti se dále podávají ověřené dokumenty, a to pracovní smlouva a dvě výplatní pásky (za období 7–8/ 2019). Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (Smlouva I.) soud zjistil, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] dále zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, za který se žalovaný zavázal uhradit poplatek v celkové výši 35 517 Kč (úrok ve výši 28 037 Kč, částka za zpracování ve výši 1 500 Kč a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 980 Kč). [jméno] pohledávku se zavázal žalobci uhradit v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 2 147 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] se podává, že v danou dobu byl žalovaný nadále svobodný a stále bydlel v nájmu. Rovněž byl i nadále zaměstnán na plný úvazek u stejného zaměstnavatele s čistým příjmem ve výši 24 800 Kč měsíčně. V Žádosti žalovaný uvedl další příjmy domácnosti ve výši 9 000 Kč s tím, že celkové příjmy domácnosti tak činily částku ve výši 33 800 Kč a zároveň odhadl svoje měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč měsíčně. Jako ověřené dokumenty jsou zde uvedeny pracovní smlouva a dva výpisy z bankovního účtu. Z Tabulky umoření je zřejmé, jak měly být jednotlivé splátky úvěru/zápůjčky zužitkovány, resp. na umoření jaké složky dlužné částky měly být použity. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12 2022 a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tyto pohledávky za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávek“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobce“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Předně soud uvádí, že předmětné Smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

10. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních a majetkových poměrech. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce disponoval informacemi o příjmech žalovaného, které si nechal doložit, resp. které u obou Smluv ověřil z pracovní smlouvy a v případě Smlouvy I. rovněž i z výplatních pásek. V případě Smlouvy II. měl k dispozici dále dva výpisy z účtu z období přecházejího poskytnutí finančních prostředků. K výzvě soudu žalobce výslovně uvedl, že on, ani jeho právní předchůdce kopie shora uvedených dokladů k dispozici nemá, neboť tyto doklady zájemci o půjčku zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Soud je toho názoru, že ze shora uvedených skutečností nelze dovodit, že právní předchůdce žalobce řádně zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného a že by je následně ověřoval. K tvrzení žalobce, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznických kartách, soud podotýká, že minimálně v Žádosti o Smlouvu II. žalovaným uvedené odahodované výdaje ve výši 2 000 Kč měsíčně nemohou být reálné. Dle názoru soudu je vysoce nepravděpodobné (hraničící s jistotou), že jenom náklady na bydlení v nájmu musely být fakticky mnohem vyšší s tím, že žalovaný musel mít logicky i další nezbytné náklady (na stravu, hygienu, ošacení, apod.). Skutečnost, že tento údaj nemůže být pravdivý, pak podporuje i další údaj uvedený žalovaným, a to v Žádosti o Smlouvu I., kde měsíční výdaje odhadl částkou ve výši 7 000 Kč. V roce 2019 i 2020 žalovaný bydlel v nájmu stále na stejné adrese ([ulice a číslo], [obec]). S ohledem na vývoj cen je soud toho názoru, že náklady na bydlení (na stejné nájemní adrese) nemohly během roku žalovanému takto rapidně klesnout. Soud prvního stupně si je vědom závěru prezentovaného Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, na který žalobce odkazuje. Názor, že k řádném přezkoumání úvěruschopnosti postačuje, aby měl věřitel listiny dokládající poměry žadatele o úvěr v době sepisu smlouvy, však soud prvního stupně nesdílí. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], P., [příjmení], L., [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, [číslo] s.). Pro hodnověrné osvědčení splnění zákonných povinností má poskytovatel a zprostředkovatel ediční povinnost uchovávat relevantní dokumenty po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta (§ 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru). Nesplnění této povinnosti je správním deliktem, za který je možno uložit pokutu až 5 000 000 Kč (§ 153 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 153 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru). Navíc pak před uzavřením Smlouvy II. právní předchůdce žalobce k výdajům žalovaného vůbec žádné dokumenty k dispozici neměl (ze Žádosti vyplývá, že žalovaný předložil pouze pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky). Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce dostatečně nezjišťoval majetkovou situaci žalovaného a nepožadoval její řádné doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 201,9 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva I. a Smlouva II. odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

11. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). I přes shora uvedené soud and rámec své povinnosti žalobce přípisem ze dne [datum] vyzval k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a doložení skutečností, z nichž vycházel. Na danou výzvu však žalobce reagoval tím, že kopie dokladů žalovaného nemá (on ani jeho právní předchůdce) k dispozici, a proto by případné poučení soudem pravděpodnobně stejně nemělo žádný dosah.

12. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 2 x 25 000 Kč, a to dne [datum] a dne [datum].

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

14. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě Smlouvy II. částku ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částku v celkové výši 33 931,05 Kč. Rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce poskytl žalovanému a částkou, kterou mu žalovaný uhradil, je záporný. Soud proto žalobu o zaplacení pohledávky z titulu Smlouvy II. v celém rozsahu zamítl, neboť shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, s tím, že žalovaný dokonce uhradil více, než měl (o 8 931,05 Kč). Za této situace se vůbec nedostal do prodlení. Jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) pak z titulu neplatné smlouvy nelze úspěšně uplatňovat.

15. Soud dále zjistil, že na základě Smlouvy I. právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl rovněž částku ve výši 25 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku v celkové výši 21 368,95 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou spotřebitelského zákona, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužnou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru soud vyčíslil částkou ve výši 3 631,05 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalovanému poskytl a částkou, kterou mu žalovaný uhradil. V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části, a to ohledně částky ve výši 35 492,71 Kč (39 123,76 – 3 631,05) vč. zákonného úroku z prodlení (a to kapitalizovaného ve výši 982,22 Kč i ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 20 753,18 Kč od [datum] do zaplacení) a smluvního úroku (jak kapitalizovaného ve výši 1 690,83 Kč, tak ve výši 24,24 % ročně jdoucím z částky 20 753,18 Kč od [datum] do zaplacení) žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Soud si je vědom té skutečnosti, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání soudu nedostavil a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se tak nevyjádřil, mu soud neumožnil předmětnou pohledávku hradit ve splátkách, ale stanovil mu k plnění shora uvedenou zákonnou lhůtu. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalovaný byl ve věci z převážné části úspěšný. Za situace, kdy žalovaný byl úspěšný v rozsahu 94,05 % (jistina vč. poplatků 35 492,71 Kč a 13 590,95 Kč a příslušenství v kapitalizované výši 1 191,60 Kč, 4 418,94 Kč, 982,22 Kč a 1 690,83 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 5,95 % (3 631,05 Kč - jistina) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 88,1 % (94,05 – 5,95). S ohledem na shora uvedené by soud mohl přiznat žalovanému na náhradě nákladů řízení toliko 88,1 %. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud uvádí, že při zvažování míry úspěchu žalobce vycházel nejenom z pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08). Z obsahu spisu však vyplývá, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že ani jeden z účastníků na jejich náhradu nemá právo.