7 C 120/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 14 452,70 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně jistiny ve výši 1 507,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 945,50 Kč, úroku ve výši 11 769,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 38,40 částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 000,01 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci úrok z prodlení ve výši 350,16 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucí z částky 12 000,01 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit částku v celkové výši 27 888 Kč s příslušenstvím, a to v pravidelných 14ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že splatnost poslední splátky připadla na den [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná sjednanou částku řádně a včas neuhradila s tím, že od žalované evidují platby v celkové výši 2 999,99 Kč. Na poskytnutou jistinu úvěru žalobce alokoval částku ve výši 1 507,19 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky ve výši 24 888,01 Kč, kterou představuje součet zůstatku jistiny ve výši 13 507, 20 Kč a zůstatku příslušenství ve výši 11 308,81 Kč. Ke dni postoupení pohledávky pak dlužná částka činila částku ve výši 34 909,95 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 13 507,20 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 167,94 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 559,33 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 243,98 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 409,56 Kč, postoupeného sankčního poplatku ve výši 1 500 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 267,26 Kč, postoupeného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 950,07 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 5 804,61 Kč Smluvní pokutu žalobce požaduje za zkrácené období od [datum] do [datum] (ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 13 507,20 Kč).

2. V průběhu řízení podáním ze dne [datum] žalobce sdělil, že důkazy o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedisponuje, a proto svůj návrh vzal částečně zpět, a to ohledně smluvní pokuty ve výši 945,50 Kč a ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 11 769,87 Kč. Požadoval tak nadále jistinu ve výši 13 507,20 Kč (15 000 – 1 492,80) a zákonný úrok z prodlení ve výši 388,56 Kč (ve výši 15 % ročně jdoucí ze shora uvedené jistiny od [datum] do [datum]). Následně podáním ze dne [datum] žalobce uvedl, že dále bere žalobu částečně zpět co do jistiny ve výši 1 506,20 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 506,20 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 38,40 Kč. Na jistině tak požaduje přiznat částku ve výši 12 001 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 350,16 Kč. Shora uvedené podání opravil sdělením ze dne [datum], v rámci něhož upřesnil, že žalobce bere žalobu částečně zpět ohledně jistiny ve výši 1 507,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,40 Kč. Žalobce shrnul, že se na žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 12 000,01 Kč (15 000 – 2 999,99) spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 350,16 Kč (z jistiny ve výši 12 000,01 Kč od [datum] do [datum]).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná se jej zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ze Smlouvy soud zjistil, že pro případ porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a rovněž poplatek za zaslání oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady spojené se [anonymizováno] upomínky ve výši 250 Kč a účelně vynaložené náklady za činnost inkasního pracovníka ve výši 750 Kč. Shora uvedené informace o úvěru rovněž vyplývají i z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze Žádosti o úvěr se podává, že žalovaná je na mateřské či rodičovské dovolené. Tuto skutečnost doložila potvrzením o mateřské. Uvedla, že pobírá ročičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč s tím, že se jedná o celkový příjem její domácnosti. Žalovaná sdělila, že její celkové měsíční výdaje představují částku ve výši 7 420 Kč (náklady na bydlení a energie 1 000 Kč a doprava, jídlo, osobní náklady 6 320 Kč). Jako celkový použitelný příjem domácnosti uvedla částku ve výši 2 580 Kč. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Dodatkem [číslo] ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o provedení transakce) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalované dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Podacího archu ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovanou dne [datum] opětovně vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Podacího archu ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Předně soud uvádí, že předmětné Smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

11. V dané věci k výzvě soudu ohledně sdělení, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, žalobce nesdělil, z jakých konkrétních poměrů (příjmů a výdajů žalované) vycházel, když pouze uvedl, že doklady o posouzení úvěruschopnosti žalované nedisponuje, a proto žalobní nárok omezil na nesplacenou jistinu úvěru a zákonný úrok z prodlení. Ze Žádosti o úvěr pak vyplynulo, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici potvrzení o výši příjmu žalované, avšak výdaje žalovaná nijak nedoložila. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel ohledně výdajů žalované pouze z jí tvrzených informací a nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

12. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). I přes shora uvedené soud nad rámec své povinnosti žalobce přípisem ze dne 16. 8. 2023 vyzval k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a doložení skutečností, z nichž vycházel. Na danou výzvu však žalobce reagoval tím, že kopie dokladů žalované nemá k dispozici, a proto by případné poučení soudem pravděpodnobně stejně nemělo žádný dosah.

13. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

14. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

15. S ohledem na shora uvedené zpětvzetí žaloby soud nejprve postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil. Souhlas žalované strany nebylo nutno vyžadovat, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání (§ 96 odst. 3, 4 o. s. ř.).

16. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě Smlouvy částku ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila částku v celkové výši 2 999,99 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou spotřebitelského zákona, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužnou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru soud vyčíslil částkou ve výši 12 000,01 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalované poskytl a částkou, kterou mu žalovaná uhradila (15 000 – 2 999,99). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části, a to ohledně zákonného úroku z prodlení (a to kapitalizovaného ve výši 350,16 Kč i ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 12 000,01 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení) žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Soud si je vědom té skutečnosti, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, avšak vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání soudu nedostavila a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se tak nevyjádřila, ji soud neumožnil předmětnou pohledávku hradit ve splátkách, ale stanovil ji k plnění shora uvedenou zákonnou lhůtu. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměna (§ 1883 o. z.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve věci z převážné části úspěšná. Za situace, kdy žalovaná byla úspěšná v rozsahu 54,9 % (jistina 1 506,20 Kč, smluvní pokuta 945,5 Kč a příslušenství v kapitalizované výši 11 769,37 Kč a 388,56 Kč), lze dovodit, že ve věci byla ohledně 45,1 % (12 000,01 Kč - jistina) neúspěšná. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 9,8 % (54,9 – 45,1). S ohledem na shora uvedené by soud mohl přiznat žalované na náhradě nákladů řízení toliko 9,8 %. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud uvádí, že při zvažování míry úspěchu žalobce vycházel nejenom z pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08). Z obsahu spisu však vyplývá, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že ani jeden z účastníků na jejich náhradu nemá právo.