7 C 13/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní celé jméno řešitele ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do [datum], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně jdoucím z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 36 % ročně jdoucím z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. částku 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno], jež uzavřela se společností [právnická osoba] Smlouvu o postoupení dluhu, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho původní právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky vč. úroku ve výši 36 % ročně nejpozději do [datum]. Žalobce doplnil, že úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně na žalovanou sdělený účet dne [datum]. Žalobce doplnil, že Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná vyplnila žádost o úvěr na webových stránkách [webová adresa], kde následně žalovaná odsouhlasila obsah Smlouvy odesláním vygenerovaného SMS kódu. Žalobce dále uvedl, že žalovaná ani přes výzvu na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho, a proto se po ní domáhá úhrady poskytnuté jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, a dále smluvního úroku ve výši 36 % z poskytnuté částky ode dne [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že tuto jeho právní předchůdce řádně posoudil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované, z nichž zjistil, že výše jejího čistého měsíčního příjmu, při zohlednění životního minima a jejích měsíčních závazků, je pro splácení úvěru dostačující. Rovněž pak žalovaná byla lustrována v interním systému poskytovatele úvěru, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalobce podotkl, že žalovaná ve Smlouvě rovněž prohlásila, že s jejím obsahem souhlasí. Taktéž byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje. Pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla při kontraktačním procesu pravdivé informace. Na základě shora uvedených informací nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a proto bylo žádosti žalované o poskytnutí úvěru vyhověno. Žalobce uzavřel, že pokud by soud dospěl k závěru, že jeho právní předchůdce řádně neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, tak podotýká, že v době, kdy byl žalované úvěr poskytnut, se na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

10. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel dle tvrzení žalobce z informací sdělených žalovanou a dále z informací dostupných v interních a externích databázích (v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí). Žalobce v žalobě a ani v podání ze dne [datum] neoznačil k prokázání tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žádné důkazy. Na výzvu soudu, z jakých konkrétních majetkových poměrů žalované vycházel, nereagoval. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce blíže nezjišťoval a zejm. neověřoval příjmy ani výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel pouze z nekonkretizovaných informací od žalované a dále z informací získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalované) od ní nežádal a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť toto posouzení proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

11. Pro úplnost soud dodává, že žalobce navíc k prokázání svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložil žádný důkaz. K jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

12. Ve skutkové rovině má soud dané věci za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které byly dne [datum] převedeny na jí uvedený účet č. [bankovní účet] s tím, že žalovaná na tuto pohledávku nezaplatila žádnou splátku.

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaná na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho. Bezdůvodné obohacení žalované tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl (7 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaná uhradila (0 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byla žalovaná vyzvána, resp. výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě plnění do sedmi dnů byla žalované odeslána dne [datum]. Ve smyslu ust. § 573 o. z. pak byla výzva žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Na základě této výzvy měla žalovaná dlužnou částku uhradit do [datum]. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, je od [datum] s úhradou částky 7 000 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny„ úvěru“ žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do [datum], a to ve výši, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve zbývající části, a to smluvního úroku ve výši 36 % ročně z dlužné jistiny a požadovaného úroku z prodlení z přiznané jistiny ve výši 7 000 Kč od [datum] do [datum] (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]) a rovněž i ohledně části zákonného úroku ve výši 1,25 % (9,75 – 8,5) jdoucího z této jistiny od [datum] do [datum] (neboť žalobce jej požadoval ve výši 9,75 %, avšak ke dni prodlení byla platná úroková sazba ve výši 8,5 % ročně), žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětnou pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na [právnická osoba] [příjmení] [jméno] a ta ji následně postoupila na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalobce byl ve věci ohledně jistiny úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 900 Kč, která byla stanovena § 14b odst. 2 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (900 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum], neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k těmto podáním soud konstatuje, že skutečnosti v nich uvedené měly být součástí již imperfektní žaloby. Kdyby tak žalobce učinil, nemusel by svou žalobu následně k výzvě soudu doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly.