7 C 143/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 217,59 Kč se smluvní pokutou a s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 17 217,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 17 217,59 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 879,47 Kč, úrok ve výši 13 393,16 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 14 349,78 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 25 352,58 Kč a smluvním úrokem ve výši 2 463,99 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 651,38 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne [datum]. Předmětnou částku právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl převodem na jeho účet. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas, když na předmětnou pohledávku uhradil částku v celkové výši 42 592,30 Kč, právní předchůdce žalobce jej vyzval prostřednictvím upomínky k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně. Za této situace se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 49 433,85 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 17 217,59 Kč (na původní jistinu ve výši 40 000 Kč byla alokována úhrada ve výši 22 782,41 Kč) a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 563,58 Kč (na poplatek ve výši 25 352,58 Kč byla zužitkována platba ve výši 14 789 Kč), smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 741,58 Kč (na úrok byla alokována úhrada ve výši 1 409,36 Kč), smluvní pokuty ve výši 14 349,78 Kč (byla zohledněna platba ve výši 2 727,26 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 473,32 Kč (byla alokována úhrada ve výši 572,27 Kč) a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 88 Kč (byla zužitkována platba ve výši 312 Kč). Ve vztahu ke smluvnímu úroku žalobce doplnil, že byl kapitalizován za dobu od poskytnutí úvěru, tj. od [datum] do [datum], a to ve výši 12 % ročně. Náklady mimosoudního vymáhání pak žalobce požaduje ve výši 217 Kč, a to za cestu pověřeného pracovníka k dlužníkovi. Smluvní pokuta byla na žalobce postoupena ve výši 14 349,78 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 27 781,17 Kč ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum]). Žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, když ověřil na základě žalovaným předložených listin, a to výpisů z běžného účtu, příjmy a výdaje žalovaného. Za situace, kdy jeho právní předchůdce aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržel.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] za prokázané, že na základě této Slouvy se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 40 000 Kč, a to za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 25 352,58 Kč. Ze Smlouvy (čl. II.) soud dále zjistil, že shora uvedenou částku v celkové výši 67 816,57 Kč se žalovaný zavázal vrátit bezhotovostně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 651 Kč (úvěr byl sjednán na 12 měsíců). Splatnost první splátky byla stanovena na den [datum] a splatnost celého úvěru na den [datum]. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 217,98 %. Z čl. VII. bod 2. a 3. Smlouvy vyplývá, že pro případ, že nebude úvěr uhrazen řádně a včas, má poskytovatel úvěru právo na zaplacení dlužné jistiny, účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úrok, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Shora uvedené informace o úvěru pak vyplývají i z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Rozpis a splatnost jednotlivých splátek vyplývá ze Splátkového kalendáře. Skutečnost, že společnost [právnická osoba] žalovanému dne [datum] na jeho účet [číslo] [bankovní účet] ujednanou částku ve výši 40 000 Kč fakticky poskytla, má soud za prokázanou z Potvrzení o platbě ze dne [datum] a rovněž ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznam postoupených pohledávek, výše úplaty za postoupení pohledávek) má soud za prokázané, že předmětnou pohledávku za žalovaným společnost [právnická osoba] postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum] O postoupení pohledávky byl žalovaný opětovně vyrozuměn dne [datum]. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky se podává, že pověřený pracovník žalobce vykonal cestu na kontaktní adresu žalovaného dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Z Detailu účtu č. [bankovní účet] soud zjistil příjmy žalovaného za období únor – červenec 2019, září – říjen 2019. Příjmy za září 2019 – listopad 2019 má soud dále za prokázané z Přehledu plateb – Historie na shora uvedeném účtu. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že žalovaná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný sjednali spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákon, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

5. Na úvod se soud zabýval otázkou, jak žalobce, respektive jeho právní předchůdce, postupoval při posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet řádně.

6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

10. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného s tím, že měl k dispozici výpisy z jeho běžného účtu, z nichž zjistil příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce uvedl, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Na výslovnou výzvu soudu, jaké konkrétní informace byly vyhodnocovány (z jakých konkrétních příjmů a výdajů vycházeli), žalobce nereagoval. Soud prvního stupně si je vědom závěru prezentovaného Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97. Názor, že k řádnému přezkoumání úvěruschopnosti postačuje, aby měl věřitel listiny dokládající poměry žadatele o úvěr v době sepisu smlouvy, však soud prvního stupně nesdílí. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., [příjmení], P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Pro hodnověrné osvědčení splnění zákonných povinností má poskytovatel a zprostředkovatel ediční povinnost uchovávat relevantní dokumenty po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta (§ 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru). Nesplnění této povinnosti je správním deliktem, za který je možno uložit pokutu až 5 000 000 Kč (§ 153 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 153 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobce předložil výpisy z běžného účtu žalovaného, resp. detail jeho účtu, které měl jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici. Z těchto jsou však zřejmé pouze příjmy žalovaného s tím, že z nich nelze zjistit jeho výdaje a ani celkovou majetkovou situaci (neboť ostatní položky vč. počátečního a koncového zůstatku na daném účtu jsou začerněné). Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce dostatečně nezjišťoval majetkovou situaci žalovaného a nepožadoval její řádné doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.

11. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (sorv. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 53232/2007). I přes shora uvedené soud nad rámec své povinnosti žalobce přípisem ze dne [datum] vyzval k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a doložení skutečností, z nichž vycházel. Na danou výzvu však žalobce reagoval tím, že soudu zaslal začerněné výpisy z účtu žalovaného, z nichž vyplývají pouze jeho příjmy, a proto by případné poučení soudem pravděpodobně stejně nemělo žádný dosah.

12. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to dne [datum] na jeho účet č. [bankovní účet]. Na danou pohledávku žalovaný postupně uhradil částku v celkové výši 42 592,30 Kč.

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

14. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 40 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku v celkové výši 42 592,30 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené, kdy rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (40 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (42 592,30 Kč), je záporný, je zřejmé, že žalovaný již není povinen na jistině úvěru cokoli vracet. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalovanému v daném řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.