7 C 172/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 124 837,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 101 361,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucí z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 23 475,63 Kč, s úrokem ve výši 8 097,83 Kč, s úrokem ve výši 15,4 % ročně jdoucím z částky 122 882,31 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14 494,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 122 882,31 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 21 520,91 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně jdoucím z částky 101 361,40 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 24 105,43 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 130 000 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 15,40 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 574,09 Kč, a to počínaje dnem [datum]. Žalovaný však porušil smluvní podmínky, když nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce úvěr prohlásil dne [datum] za ihned splatný. Žalobce doplnil, že na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil postupně částku v celkové výši 28 638,60 Kč. Tuto skutečnost žalovanému sdělil a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalobce po žalovaném požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 122 882,31 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 954,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 097,83 Kč (ve výši 15,4 % ročně jdoucí z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), a dále zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 14 494,22 (ve výši 10% ročně od [datum] do [datum]). Ohledně jistiny žalobce sdělil, že se jedná o částku poskytnutého úvěru ve výši 130 000 Kč poníženou o část splátek započtených na jistinu ve výši 7 117,69 Kč (130 000 – 7 117,69 = 122 882,31 Kč). Ve vztahu k poplatkům žalobce doplnil, že se jedná o poplatky za pojištění (pojištění extra ve výši 211 Kč naúčtované žalovanému dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), poplatek za upomínku ve výši 600 Kč (naúčtovaný žalovanému dne [datum]), poplatek za zesplatnění ve výši 300 Kč (naúčtovaný žalovanému dne [datum]). Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce podotkl, že jeho právní předchůdce postupoval s řádnou péčí, když vycházel jednak z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a rovněž ověřoval jeho závazky v interních a externích zdrojích. Sdělil, že žalovaný v žádosti deklaroval svůj měsíční příjem ve výši 13 554 Kč a celkový příjem domácnosti ve výši 55 000 Kč. V době podání žádosti měl žalovaný závazky s celkovou výší splátek 650 Kč. K prokázání svých tvrzení o tom, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, rovněž navrhl výpisy z běžného účtu žalovaného (za období 3 měsíců předcházející poskytnutí úvěru), z nichž jsou zřejmé příjmy a výdaje žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný se naopak zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 574,09 Kč (anuitní splátka ve výši 2 363,09 Kč a úhrada pojištění ve výši 211 Kč), a to počínaje dnem [datum], vždy ke každému 15. dni v měsíci. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 15,40 % ročně, což soud zjistil z čl. II. bod 4. Smlouvy. Z čl. III. bod 1. Smlouvy se podává sjednaný účel úvěru, když prostředky ve výši 29 579,21 Kč budou použity účelově k úhradě stávajícího dluhu žalovaného evidovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] s tím, že zbývající část jistiny bude žalovanému poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky, a to mj. poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč a poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný, což vyplynuto z čl. IV. bod 4. Smlouvy. Výše sjednaných poplatků se podává rovněž i ze Sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. Skutečnost, jak budou zužitkovány jednotlivé splátky, se podává z čl. IV. bod 5. Smlouvy, a to podle data splatnosti v pořadí sjednané ceny za úkony banky, úroky z prodlení, úroky z jistiny úvěru, jistina úvěru a náklady soudního a exekučního řízení. Shora uvedené informace o úvěru (parametry úvěru) vyplývají rovněž i z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Sjednané podmínky úvěru se podávají taktéž ze Základních produktových podmínek spotřebitelského úvěru a Všeobecných produktových podmínek. Z Žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný uvedl svůj průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání u [jméno] [příjmení] ve výši 13 554 Kč a celkový čistý příjem domácnosti ve výši 55 000 Kč. Svůj příjem doložil Potvrzením o výši příjmu ze dne [datum]. Ve shora uvedené Žádosti žalovaný neuvedl žádné měsíční náklady a rovněž sdělil, že nemá žádné vyživovací povinnosti, ani žádné měsíční splátky. Z listiny označené jako„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ se podává, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet před jeho poskytnutím vycházel jednak z údajů poskytnutých žalovaným ve shora uvedené žádosti, a dále kontrolovali údaje v interních a externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR) s tím, že při výpočtu disponibilní částky počítal s částkou životního minima. V době žádosti o úvěr měl žalovaný externí závazky ([příjmení] [příjmení]) ve výši 663,29 Kč měsíčně, byl ženatý a bydlel v nájmu. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet], který byl dne sdělení [právnická osoba] založen dne [datum], se podává, že v prosinci 2018 činil počáteční zůstatek na daném účtu částku ve výši 265,32 Kč a konečný zůstatek částku ve výši 402,42 Kč (kreditní obrat představoval 3 004 Kč a kreditní debet – 2866,90 Kč), v lednu 2019 účet vykazoval počáteční zůstatek ve výši 402,42 Kč a zůstatek konečný ve výši 200 Kč (obrat 512 Kč a debet – 714,42 Kč) a v únoru 2019 byl počáteční zůstatek 200 Kč a konečný zůstatek 738,76 Kč (obrat 3 370 Kč a debet – 1 831,24 Kč). Čerpání a splácení úvěru pak vyplývá z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od března 2019 do září 2021 a rovněž i z Platební historie. Faktické poskytnutí úvěru má soud dále za prokázané i ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], která k výzvě soudu sdělila, že čerpání úvěru proběhlo tak, že dne [datum] bylo odesláno 100 420,79 Kč na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet] a zbylých 29 579,21 Kč bylo použito na splacení již existujícího úvěru žalovaného, vedeného pod [číslo]. Z listiny označené jako„ Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že úvěr v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnil a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum]. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z poštovního podacího archu ze dne [datum]. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek – položka [číslo]) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z poštovního podacího archu ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva k úhradě dluhu“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z poštovního podacího archu ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

12. V dané věci původní právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací dostupných v interních a externích databází, z výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] a dále z informací sdělených samotným žalovaným. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného. Z Žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný žalobci sdělil a řádně doložil jeho příjmy (předložil potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), avšak ve vztahu k výdajům pouze uvedl, že bydlí v nájmu, avšak měsíční náklady na bydlení vůbec nesdělil, když naopak uvedl, že nezbytné měsíční náklady činí 0 Kč. Své výdaje tedy žalovaný netvrdil a ani je nijak nedoložil, když právnímu předchůdci žalobce nepředložil ani nájemní smlouvu a jiné doklady, které by prokazovaly jeho výdaje. V průběhu řízení žalobce doplnil, že majetková situace žalovaného a zejm. jeho výdaje vyplývají z pohybů na jeho běžném účtu č. [bankovní účet]. Z výpisů z běžného účtu žalovaného však nevyplývá, že by z tohoto byl nájem hrazen, nevyplývají z nich ani žádné běžné pravidelné výdaje žalovaného, když na daném účtu navíc žalovaný ani nedisponoval dostatečnými prostředky na to, aby daný úvěr byl schopen splácet (sjednaná splátka úvěru představovala částku ve výši 2 574,09 Kč měsíčně, avšak počáteční i koncové stavy peněžních prostředků na běžném účtu žalovaného dosahovaly pouze několik set korun). Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pouze z jemu známých informací ohledně výše stávajících závazků a ze shora uvedených výpisů z běžného účtu a od žalovaného tyto informace nežádal a nepožadoval jejich doložení, resp. neměl majetkovou situaci žalovaného řádně doloženou, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

13. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč, a to převodem částky ve výši 100 420,79 Kč na jeho běžný účet č. [bankovní účet] a poskytnutím částky ve výši 29 579,21 Kč na jeho úvěrový účet č. [bankovní účet] s tím, že žalovaný na danou pohledávku zaplatil částku v celkové výši 28 638,60 Kč.

14. Za situace, kdy původní právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 130 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil pouze částku ve výši 28 638,60 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil částkou ve výši 101 361,40 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (130 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (28 638,60 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. výzva k úhradě dlužné částky (ze dne [datum]) ve lhůtě plnění sedm dní byla žalovanému odeslána dne [datum]. Ve smyslu ust. § 573 o. z. pak byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do sedmi dnů, tedy do [datum]. Dluh se tak stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, je od [datum] s úhradou částky 101 361,40 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení ve výši, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

15. Ve zbývající části, a to poplatku a části jistiny (1 954,72 + 21 520,91) vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (za dobu od [datum] do [datum]) a i úroku z prodlení z rozdílu mezi požadovanou a přiznanou jistinou ve výši 21 520,91 Kč od [datum] do [datum] (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]) a z požadované jistiny ve výši 122 882,31 Kč od [datum] do [datum], a rovněž i ohledně části zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % (10 – 8,5) jdoucího z přiznané jistiny ve výši 101 361,40 Kč od [datum] do zaplacení (neboť žalobce jej požadoval ve výši 10 %, avšak ke dni prodlení byla platná úroková sazba ve výši 8,5 % ročně), a smluvního úroku (jak kapitalizovaného, tak do zaplacení), žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”), neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 24 400 Kč, která byla stanovena § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), a to z tarifní hodnoty 124 837,03 Kč (122 882,31 Kč – jistina a 1 954,72 Kč – poplatky). Dále se jedná o 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního. Zástupce žalobce učinil 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast na jednání před soudem). V souvislosti s účastí na jednání před podepsaným soudem absolvovala substituční zástupkyně žalobce cestu [obec] - [obec] a zpět, která byla vykonaná osobním automobilem zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno]. Cestovné činí při spotřebě vozidla 5,3 l [číslo] km, počtu ujetých kilometrů 222 km a ceně za 1 litr motorové nafty 47,20 Kč, částku ve výši 1 598,76 Kč ( (5, [číslo] x 222 x 47,20) + (4,70 x 222)). Pro úplnost soud uvádí, že při přiznání jízdného vycházel ze spotřeby paliva 5,3 l [číslo] km, s přihlédnutím k metodice [číslo] uvedené v technickém průkazu a ceny 1 l motorové nafty ve výši 47,20 Kč vyplývající ze žalobcem předloženého dokladu o zakoupení pohonných hmot u [právnická osoba], v. o. s. dne [datum]. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že substituční zástupkyně žalobce dále požadovala náhradu za promeškaný čas za šest půlhodin po 100 Kč (v celkové výši 600 Kč), která ji byla přiznána dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (24 400 + 1 200 + 1 598,76 Kč + 600), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 4 994 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 38 630,50 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 81,2 % (jistina – 101 361,40 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 18,8 % (21 520,91 Kč – jistina a 1 954,72 Kč - poplatky) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 62,40 % (81,2 – 18,8). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 62,4 % z výše uvedené částky, tedy částku ve výši 24 105,43 Kč (38 630,50 x 0,624), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum] a [datum], neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k těmto podáním soud konstatuje, že skutečnosti v nich uvedené měly být součástí již imperfektní žaloby. Kdyby tak žalobce učinil, nemusel by svou žalobu následně k výzvě soudu doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly.