7 C 173/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 50 368,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 839 Kč do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 18 529,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 30 368,06 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 30 368,06 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 25 239,94 Kč a 3 669,13 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 481 Kč a se smluvní pokutou ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku vč. souhrnného poplatku ve výši 41 569 Kč (úrok ve výši 20 336 Kč, částka za zpracování ve výši 18 524 Kč a pojištění ve výši 2 709 Kč), v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3 885 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na danou pohledávku uhradil částku v celkové výši 28 161 Kč. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činí na jistině částku 30 368,06 Kč (poskytnutá jistina ve výši 40 000 Kč – úhrada ve výši 9 631,94 Kč) a na dlužném poplatku částku 23 039,94 Kč (41 569 Kč – úhrada ve výši 18 529,06). Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok, který kapitalizoval na částku 25 239,94 Kč (který se skládá z nesplaceného poplatku ve výši 23 039,94 Kč a nesplacených poplatků za upomínání ve výši 2 200 Kč) a dále na částku ve výši 3 669,13 Kč (z dlužné jistiny 30 368,06 Kč ve výši 49 % ročně, a to za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od [datum] do [datum] a dále ve výši 8,5 % ročně ode dne následujícího po uplynutí shora uvedených devadesáti dní, tj. od [datum] do zaplacení). Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 481 Kč (odchozí 48 Kč, odchozí dopis doporučeně 74 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěva 217 Kč). Žalobce taktéž tvrdil, že má nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 880,49 Kč (0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 30 368,06 Kč od [datum] do [datum]). V daném řízení ji však požaduje pouze ve výši 20 000 Kč. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce doplnil, že byla posouzena před jeho poskytnutím s odbornou péčí. Žalovaný byl dotazován na své příjmy a výdeje s tím, že tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici mzdový výměr a výplatní pásky žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, zda vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedených v Zákaznické kartě. Uzavřel, že jeho právní předchůdce dostatečně ověřoval finanční situaci žalovaného.

2. Žalovaný sdělil, že předmětnou Smlouvu uzavřel, peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč převzal a celkově na danou pohledávku uhradil částku ve výši 28 161 Kč. Uvedl, že dále dluh splácet mu neumožňovala jeho majetková situace. Je si vědom toho, že má povinnost danou pohledávku zaplatit.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout v hotovosti finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že danou částku se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem v celkové výši 38 860 Kč (úroku ve výši 20 336 Kč a částky za zpracování ve výši 18 524 Kč) a rovněž zaplatit pojistné ve výši 2 709 Kč, a to formou 21 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 885 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 49 % ročně. Shora uvedené parametry úvěru vyplývají rovněž i ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že předmětná částka byla žalovanému fakticky poskytnuta, se podává z rovněž z dané Smlouvy, jejímž podpisem žalovaný potvrdil, že celou částku zápůjčky obdržel v hotovosti (žalovaný si zvolil hotovostní formu čerpání a splácení úvěru). Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl v dané době svobodný, žil v nájmu a pobíral čistý příjem ve výši 16 903 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 3 297 Kč (celkový příjem domácnosti žalovaného tak představoval částku ve výši 20 200 Kč) a výdaje odhadl částkou ve výši 4 000 Kč měsíčně. Ze shora uvedené žádosti se dále podávají ověřené dokumenty, a to pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího archu ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzýván opakovaně, což se podává z přípisů ze dne [datum] a [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího archu ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

10. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a z náhledu do veřejného rejstříku. Žalobce uvedl, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a nahlédnutím do veřejných rejstříků. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce sice zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, avšak výdaje blíže neověřoval. Z Karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný právnímu předchůdce žalobce sdělil a řádně doložil jeho příjmy (předložit výplatní pásky za dva měsíce a pracovní smlouvu), avšak ve vztahu k výdajům pouze uvedl, že bydlí v nájmu a měsíční výdaje odhadl ve výši 4 000 Kč Tyto skutečnosti však právnímu předchůdci nijak nedoložil, když mu nepředložil ani nájemní smlouvu ani výpisy z účtu či jiné doklady. Toto potvrdil i sám žalovaný při jednání soudu. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pouze z jím tvrzených informací a nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.

11. Ve skutkové rovině má soud za to, že společností [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši ve výši 40 000 Kč s tím, že na tuto pohledávku žalovaný zaplatil částku v celkové výši 28 161 Kč. 12. . Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena v souladu s v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

14. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 40 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku v celkové výši 28 161 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužnou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru soud vyčíslil částkou ve výši 11 839 Kč, která představuje rozdíl mezi částku, kterou právní předchůdce žalovaného poskytl a kterou na danou pohledávku uhradil (40 000 – 28 169). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části, a to ohledně částky ve výši 18 529,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 30 368,06 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 30 368,06 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 25 239,94 Kč a 3 669,13 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 481 Kč a se smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla soudem stanovena s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci se žalovaný při jednání soudu vyjádřil ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky. Vzhledem ke svým příjmům (kolem 20 000 Kč měsíčně) je schopen danou pohledávku uhradit ve třech splátkách, případně v prodloužené lhůtě. Soud proto po dohodě se žalovaným určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť takový časový horizont je dle sdělení žalovaného odpovídajícího jeho majetkovým možnostem.

16. Závěrem soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce, ani jeho zástupce nedostavil. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). I přes shora uvedené soud nad rámec své povinnosti žalobce přípisem ze dne [datum] vyzval k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a doložení skutečností, z nichž vycházel. Na danou výzvu však žalobce reagoval tím, že vycházel z údajů a dokladů zaznamenaných v Zákaznické kartě, a proto by případné poučení soudem pravděpodnobně stejně nemělo žádný dosah.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalovaný byl ve věci z převážné části úspěšný. Za situace, kdy žalovaný byl úspěšný v rozsahu 85,16 % (jistina 18 529,06 Kč, poplatků – nákladů na vymáhání ve výši 481 Kč, smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč a příslušenství v kapitalizované výši 25 239,94 Kč a 3 669,13 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 14,84 % (11 839 Kč - jistina) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 70,32 % (85,16 – 14,84). S ohledem na shora uvedené by soud mohl přiznat žalovanému na náhradě nákladů řízení toliko 70,32 %. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud uvádí, že při zvažování míry úspěchu žalobce vycházel nejenom z pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, a proto soud rozhodl tak, že ani jeden z účastníků na jejich náhradu nemá právo.