7 C 177/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 78 168,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 322 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 46 846,44 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 120,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 796,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 38 198,24 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,79 % ročně jdoucím z částky 38 198,24 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku včetně souhrnného poplatku ve výši 48 392 Kč (úrok ve výši 38 564 Kč, odměna za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč), ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 339 Kč. Poslední splátka byla ve výši 4 321 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když uhradila pouze dvě splátky po 4 339 Kč. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činí na jistině částku 38 198,24 Kč a na dlužném poplatku částku 39 970,20 Kč Rovněž pak žalobce požaduje po žalované zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 5 120,95 Kč (z dlužné jistiny 38 198,24 Kč ve výši 8,25 % ročně ode dne marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky – [datum] do dne postoupení pohledávky – [datum]) a dále pak smluvní úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku 4 796,11 Kč (z dlužné jistiny 38 198,24 Kč ve výši 23,79 % ročně ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky – [datum] do data postoupení pohledávky – [datum]). Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobce doplnil, že ji posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní (podnájemní) smlouva. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne [datum], v níž žalovaná uvedla, že pracuje jako [anonymizováno] ve [právnická osoba] – Ing. [příjmení] s čistým měsíčním příjmem [částka], bydlí s [role v řízení], nemá vyživovací povinnost ani nemá úvěr. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, zda vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované uvedených v Zákaznické kartě. Uzavřel, že on ani jeho právní předchůdce nemá k dispozici kopii žalovanou předložených dokladů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalované poskytnout v hotovosti finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že danou částku se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem v celkové výši 48 392 Kč (úrok ve výši 38 564 Kč, částky za zpracování, doručení, za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 328 Kč) formou 21 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 339 Kč (poslední splátka ve výši 4 321 Kč). Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 86 % ročně. Skutečnost, že předmětná částka byla žalované fakticky poskytnuta, se podává z rovněž z dané Smlouvy, jejímž podpisem žalovaná potvrdila, že celou částku zápůjčky obdržela v hotovosti (žalovaná si zvolila hotovostní formu čerpání a splácení úvěru). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z těchto (čl. 6) vyplývá, že právní předchůdce žalobce si vyhradil právo vyzvat zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, pokud zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky a zákazník ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky. Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla v dané době svobodná, [anonymizováno] s [role v řízení] a pobírala čistý příjem ve výši [částka]. Žalovaná v žádosti uvedla své výdaje částkou ve výši [částka] měsíčně. Ze shora uvedené žádosti se dále podávají ověřené dokumenty, a to výplatní pásky (7, [číslo]). Z tabulky umoření je patrné, že žalovaná uhradila pouze dvě splátky po 4 339 Kč, a to dne [datum] a [datum], tedy v celkové výši 8 678 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalované dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobce“ soud zjistil, že žalobce žalovanou dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě jeho požádání peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena v souladu s v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměna (§ 1883 o. z.).

8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do veřejného rejstříku. Žalobce tvrdil, že při posuzování úvěruschopnosti žalované bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Žalobce uvedl, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a nahlédnutím do veřejných rejstříků. Na výslovnou výzvu soudu, jaké konkrétní informace (z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalované vycházel) a jaké podklady byly vyhodnocovány, žalobce pouze odkázal na Zákaznickou kartu a výslovně uvedl, že kopiemi předložených dokladů nedisponuje. Soud prvního stupně si je vědom závěru prezentovaného Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, na který žalobce odkazuje. Názor, že k řádném přezkoumání úvěruschopnosti postačuje, aby měl věřitel listiny dokládající poměry žadatele o úvěr v době sepisu smlouvy, však soud prvního stupně nesdílí. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Pro hodnověrné osvědčení splnění zákonných povinností má poskytovatel a zprostředkovatel ediční povinnost uchovávat relevantní dokumenty po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta (§ 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru). Nesplnění této povinnosti je správním deliktem, za který je možno uložit pokutu až 5 000 000 Kč (§ 153 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 153 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobce neuvedl žádný konkrétní podklad, který měl jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce dostatečně nezjišťoval majetkovou situaci žalované a nepožadoval její řádné doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.

12. Ve skutkové rovině má soud za to, že společností [právnická osoba] poskytla žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaná na danou pohledávku uhradila částku v celkové výši 8 678 Kč.

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

14. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce žalované poskytl částku ve výši 40 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku v celkové výši 8 678 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužnou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru soud vyčíslil částkou ve výši 31 322 Kč, která představuje rozdíl mezi částku, kterou právní předchůdce žalované poskytl a kterou na danou pohledávku uhradila (40 000 – 8 678). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části, a to ohledně částky ve výši 46 846,44 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 120,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 796,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 38 198,24 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,79 % ročně jdoucím z částky 38 198,24 Kč od [datum] do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla soudem stanovena s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci se žalovaná k jednání soudu nedostavila a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se nevyjádřila. Kromě toho, že žalovaná tyto skutečnosti netvrdila, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 49 C 229/2022-94). Nelze přehlédnout, že je to právě žalovaná, která nejlépe zná své majetkové a osobní poměry a schopnosti, a proto je pouze na ní, aby je v rámci sporného řízení tvrdila a doložila (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Závěrem soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalovaná nedostavila. Za této situace soud neměl povinnost žalovanou poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalovaná byla ve věci z převážné části úspěšná. Za situace, kdy žalovaná byla úspěšná v rozsahu 59,9 % (jistina ve výši 46 846,44 Kč), lze dovodit, že ve věci byla ohledně 40,1 % neúspěšná (jistina ve výši 31 322 Kč). Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 19,8 % ([anonymizováno], [číslo]). S ohledem na shora uvedené by soud mohl přiznat žalované na náhradě nákladů řízení toliko 19,8 %. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že ani jeden z účastníků na jejich náhradu nemá právo.