7 C 188/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 52 557 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 11 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 257 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám její zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] částku ve výši 14 880,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že žalovaný dne [datum] způsobil silniční dopravní nehodu, když řídil osobní vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] a narazil do vozidla [anonymizováno], [registrační značka] ve vlastnictví poškozeného [jméno] [příjmení]. Po spáchání dopravní nehody z místa ujel. Následným šetřením bylo zjištěno, že k vozidlu, jímž byla dopravní nehoda způsobena, nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Škodní událost šetřila [právnická osoba], která poškozenému vyplatila plnění ve výši 78 863 Kč, jež představuje náhradu škody na poškozeném vozidle. Toto plnění uhradila uvedené pojišťovně žalobkyně z garančního fondu. Žalovaná částka je ponížena o úhrady z insolvenčního řízení, které je vedeno na vlastníka předmětného vozidla, jenž je společně se žalovaným společně a nerozdílně zavázán k úhradě. Žalovaný svůj regresní nárok neuhradil, ačkoli k tomu byl žalobkyní vyzván. Následně žalobkyně podáním ze dne [datum] sdělila, že po podání žaloby došlo k úhradě solidárně zavázaného dlužníka [jméno] [příjmení] v rámci jeho insolvenčního řízení, a proto vzala žalobu částečně zpět co do částky 11 300 Kč a úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud z relace o dopravní nehodě za prokázané, že na silnici [anonymizována dvě slova] [číslo] v km [anonymizováno] v katastru [územní celek] dne [datum] ve [anonymizováno] hodil došlo k dopravní nehodě, kdy vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] jedoucí na [územní celek], jehož řidič nerespektoval dopravní značení, narazilo přední částí do pravé části [značka automobilu], [registrační značka], které bylo poškozeno (pravý zadní kryt kola, pravá zadní pneumatika, pravé zadní světlo a bočnice tahačů). Řidič z místa nehody ujel. Jako řidič byl následně ztotožněn žalovaný, vlastníkem poškozeného vozidla byl [jméno] [příjmení] a vlastníkem vozidla, jež škodu způsobilo, byl [jméno] [příjmení]. Z výpisu z databáze pojistných smluv se podává, že [značka automobilu] byl naposledy pojištěn u [právnická osoba], a to v období od [datum] do [datum]. Z výpočtu plnění při parciální škodě – [anonymizováno] z [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] [obec] pojišťovna vyplatila pojištěnému [jméno] [příjmení] za pojistnou událost ze dne [datum] za opravu vozidla na základě faktury [číslo] 78 863 Kč (faktura zněla na celkovou částku 88 862 Kč, pojištěný měl 10 000 Kč spoluúčast). Jednotlivé položky opravy vyplývají z faktury [číslo] kterou vystavila společnost [právnická osoba], konkrétně TC [obec]. Skutečnost, že předmětná částka (78 863 Kč) byla [právnická osoba] žalobkyní skutečné vyplacena na účet [číslo] dne [datum], má soud za prokázanou z detailu transakce pro závazek [číslo]. Této bankovní transakci předcházela výzva [právnická osoba] datovaná [datum] a adresovaná žalobkyni. Z listiny označené jako:„ Věc: Uplatnění práva na náhradu plnění podle § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb., proti povinnému“ bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky. K úhradě byl žalovaný vyzván taktéž předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla zástupkyní žalobkyně žalovanému odeslána [datum], jak ostatně soud zjistil z poštovního podacího archu. Z mailové korespondence vyplývá, že adresát [email] žalobkyni sdělil, že není schopen uhradit vzniklou škodu jednorázově, žádá o splátky.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud nejprve postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a řízení částečně zastavil ohledně částky 11 300 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstává částka 41 257 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Souhlas žalované strany nebylo nutno vyžadovat, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 3,4 o. s. ř.).

6. Dle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona.

7. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

8. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

9. Dle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti výplatou plnění z garančního fondu vzniká [obec] kanceláři pojistitelů nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou [anonymizováno] vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má [název žalobkyně] nárok podle věty prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení.

10. Předně soud uvádí, že jestliže [název žalobkyně] splní svoji povinnost poskytnout oprávněné osobě plnění z garančního fondu, vzniká jí právo postihu vůči tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem nepojištěného vozidla. V tomto případě zákon nestanoví žádné důvody, které naplní nárok na postih, neboť vše se odvozuje od skutečnosti, že ohledně vozidla, jímž byla způsobena škoda, nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Plnění z garančního fondu pokrývá nejen odpovědnost toho, kdo vozidlo nepojistil, nýbrž kohokoli, kdo za škodu způsobenou provozem nepojištěného motorového vozidla odpovídá, a to buď jako jeho provozovatel dle § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“); který odpovídá za celou škodu, tedy i za škodu, kterou nezavinil), anebo jako řidič podle § 2910 o. z., pokud způsobil škodu zaviněným porušením právní povinnosti (porušení pravidel silničního provozu). Zákon tedy výslovně zakotvuje solidaritu povinných osob, a to mezi řidičem na základě odpovědnosti založené na presumovaném zavinění – subjektivní princip (pokud škodu způsobil zaviněným porušením povinnosti v souvislosti s používáním vozidla) a provozovatelem na základě objektivního principu (vznikla-li škoda v příčinné souvislosti se zvláštní povahou provozu vozidla). Teprve dnem plnění z garančního fondu vzniká České kanceláři pojistitelů právo na postih. Právo na regres se považuje za zákonem založený originární nárok, neboť jeho vznik se neodvozuje od škodné události, nýbrž až od okamžiku, kdy bylo skutečně poskytnuto plnění z garančního fondu (srov. Jandová, L., Vojtek, P.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 317-333 s.).

11. Ve skutkové rovině soud zjistil, že žalovaný dne [datum] způsobil jako řidič dopravní nehodu vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], k němž nebylo sjednáno pojištění z provozu vozidla. Při této nehodě vznikla škoda majiteli poškozeného vozidla [značka automobilu], [anonymizováno] 7 [anonymizováno], kterou mu v částce 78 863 uhradila [právnická osoba], jíž jí uplatněný nárok žalobkyně v této výši dne [datum] uhradila 12. V právní rovině soud konstatuje, že v dané věci byly naplněny veškeré předpoklady odpovědnosti žalovaného. Předmětná dopravní nehoda, při níž došlo k poškození vozidla poškozeného, za jehož opravu žalobkyně zaplatila z garančního fondu pojistiteli poškozeného částku ve výši 78 863 Kč, byla způsobena jednáním žalovaného, který místo nehody opustil a tím znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, kromě toho dopravní nehodu neohlásil. Mezi škodní událostí způsobenou poškozenému a vzniklou škodou existuje příčinná souvislost.

13. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy podepsaný soud došel k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Pro úplnost soud dodává, že výši žalované částky žalovaný nezpochybňoval, kromě toho vyplynula z provedeného dokazování. Za situace, kdy žalovaný nezaplatil předmětnou částku ve lhůtě stanovené v předžalobní výzvě k plnění, ocitl se v prodlení a je tak povinen hradit i úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

14. Pro úplnost soud k tvrzení žalobkyně, že žalovaný žalovanou částku uznal, dodává, že základem pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. je procesní úkon žalovaného, pro který platí § 41 a násl. o. s. ř. Musí jít o úkon v rámci zahájeného řízení, učiněný vůči (procesnímu) soudu; nikoli tedy například splnění žalobou uplatněného dluhu. Jde o procesní úkon, který je třeba striktně odlišovat od mimoprocesních hmotněprávních úkonů včetně například uznání dluhu (srov. § 2053 o. z.).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení v této věci představují odměnu za zastoupení žalobkyně ve výši 9 660 Kč, která byla stanovena dle § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) [číslo] Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se skládají z 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 900 Kč. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupkyně žalobkyně učinila celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a žaloba). Naopak žalobkyni nebyla přiznána odměna za podání ze dne [datum], které sice obsahuje částečné zpětvzetí žaloby, nicméně žalobkyně v něm náklady řízení vyčísluje v původně požadované výši, respektive z jeho obsahu lze dovodit, že za toto podání nepožaduje přiznat žádnou odměnu. Náklady řízení představují součet všech shora uvedených částek (9 660 + 900) zvýšený o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. (7 260), neboť zástupkyně žalobkyně v souladu s § 14a odst. 1 advokátního tarifu prokázala, že je její plátkyní. Součástí vynaložených nákladů žalovaného je i soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 103 Kč. S ohledem shora uvedené skutečnosti soud žalovanému uložil, aby žalobkyni k rukám její zástupkyně uhradil náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 880,60 Kč (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).