7 C 202/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 65 473,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 9 549 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] v částce 386,34 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 549 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] v částce 449,09 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 44 824,8 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 207,53 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 44 824,8 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 20,79 % ročně z částky 13071,66 KČ od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 22,38 % ročně z částky 19358,53 KČ od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 65 473,80 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smluv o úvěru [číslo] [číslo] uzavřených dne [datum] a [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a 15 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 78 týdenních splátkách do [datum] a [datum]. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěry nesplácela řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatil pouze částku 15 451 Kč na první úvěrovou smlouvu a částku 3 900 Kč na druhou úvěrovou smlouvu. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.

2. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 28 552 Kč sestávající z úroku ve výši 20 147 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení v částce 2 855 Kč a za flexibilní splácení ve výši 4 050 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 78 týdenních splátkách po 717 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 683 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 55 892 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 15 237 %, úrok byl sjednán ve výši 88 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 15 014 Kč, když částka 9 986 Kč byla věřitelem použita na úhradu dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do [datum] zaplatila pouze částku 15 451 Kč. Od [datum] byla v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6.

1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 78 týdenních splátek může být účtováno až 12 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru [číslo] je patrno, že žalovaná nehradila předmětný úvěr pravidelně. [obec] týdenních plateb, hradila většinou jedenkrát za měsíc, a to ne v částce, která by odpovídala 4násobku týdenní splátky. Poslední platba od žalované byla uhrazena dne [datum].

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 17 731 Kč sestávající z úroku ve výši 12 088 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení v částce 1 713 Kč a za flexibilní splácení ve výši 2 430 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 78 týdenních splátkách po 420 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena v částce 391 Kč. Celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 32 731 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 16 171 %, úrok byl sjednán ve výši 88 % ročně. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 15 000 Kč. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do [datum] zaplatila pouze částku 3 900 Kč. Od [datum] byla v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Dále pak dle bodu 6.

1. Smluvních podmínek a následujících mohl věřitel v případě prodlení dlužníka požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky za zaslanou upomínku či za návštěvu oprávněného zástupce věřitele v částce 300 Kč, když v případě 78 týdenních splátek může být účtováno až 12 upomínek či návštěv. Současně mohl být účtován poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Z tabulky umoření úvěru [číslo] je patrno, že žalovaná nehradila předmětný úvěr pravidelně. Místo týdenních plateb, hradila většinou jedenkrát za měsíc, a to ne v částce, která by odpovídala 4násobku týdenní splátky. Poslední platba od žalované byla uhrazena dne [datum]. Postoupení žalobou uplatněných pohledávek žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná žalobkyní upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem dne [datum] částka 25 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 55 892 Kč a z této částky úroky činili částku 20 147 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a její formální administraci se žalovaná zavázala zaplatit částku 1 500 Kč. Dále se zavázala zaplatit poplatek ve výši 6 905 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Obsah služeb, které by jí měly být za tuto částku poskytnuty, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která s největší pravděpodobností dle názoru žalobkyně je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena u RPSN ve výši 15 237 % ročně (zřejmě 152,37 %) je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Shodným zásadním zjištěním pak byla i skutečnost, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem dne [datum] částka 15 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 32 731 Kč a z této částky úroky činili částku 12 088 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Nákladnost úvěru tak pro žalovanou je vyjádřena u RPSN ve výši 16 171 % ročně (zřejmě 161,71 %).

6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená částka je ode dne následujícího po datu splatnosti sjednané splátky postižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřené smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

7. Nároky žalobkyně tak bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 25 000 Kč, po započtení úhrady žalované ve výši 15 451 Kč, kdy se jedná o částku 9 549 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení jdoucí z této částky od [datum] do [datum] v částce 386,34 Kč a úroku z prodlení jdoucímu do zaplacení. Ve zbytku uplatněné dlužné jistiny, smluvního úroku a zbylé části úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. Dále má žalobkyně nárok na vrácení poskytnuté částky 15 000 Kč, po započtení úhrady žalované ve výši 3 900 Kč, kdy se jedná o částku 11 100 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení jdoucí z této částky od [datum] do [datum] v částce 449,09 Kč a úroku z prodlení jdoucímu do zaplacení. Ve zbytku uplatněné dlužné jistiny, smluvního úroku a zbylé části úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

8. V případě, že by soud nedospěl k závěru, že uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou z výše uvedených důvodů pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné, musel by tyto stále hodnotit, jako absolutně neplatné, avšak z důvodu, že dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně nepostupoval řádně při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet.

9. Předmětné smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v insolvenčním rejstříku. Z Karty klienta je zjevné, že žalovaná uvedla, že má přiznaný důchod a další sociální dávky v celkové částce 32 109 Kč, žije v nájmu, nemá splátky vůči jiným společnostem. Žalovaná však neuvedla konkrétní výdaje, pouze příjmy své a celé domácnosti. Z tvrzení žalobkyně tak vyplývá, že sice právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy žalované, avšak výdaje blíže neověřoval. Z Karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila své příjmy, avšak ve vztahu k výdajům sama žádné konkrétní údaje neuvedla. Nedoplnila, jaká je výše nájmu, jaké jsou další sociální dávky nad starobní důchod. Lze tedy s velkou pravděpodobností očekávat, že rozdíl mezi částkou uváděných příjmů 32 109 Kč a výší starobního důchodu v částce 13 759 Kč je doplatek na bydlení, který ovšem pokrývá úhradu nájemného, ne částku, která lze využít pro hrazení splátek úvěru. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobkyně vyšel ohledně výdajů žalované pouze ze statistických údajů a od žalované tvrzených informací o dluzích, které nijak neověřoval, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětné úvěrové smlouvy jsou i z tohoto důvodu taktéž neplatné.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 65 473,80 Kč. Rozsudkem jí však byla přiznána částka 20 649 Kč. Je tedy jednoznačné, že v řízení byla úspěšnější žalovaná, a to v rozsahu 36,92 %. Avšak soud náhradu nákladů řízení žalované nepřiznal, neboť tato se řízení nijak neúčastnila, a tudíž jí žádné náklady řízení nevznikly.