7 C 269/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 000 Kč se smluvní pokutou s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z této částky od 13. 5. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci úrok ve výši 4 926 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 808,22 Kč, náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 250 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 25 000 Kč od 21. 11. 2020 do 12. 5. 2021, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 1 487 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 10. 9. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované finanční hotovost ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit částku v celkové výši 29 926 Kč s příslušenstvím, a to jednorázově nejpozději do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná sjednanou částku řádně a včas neuhradila s tím, že od žalované neeviduje žádnou platbu. Za této situace se tedy žalobce domáhá po žalované úhrady částky v celkové výši 35 250 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 926 Kč, poplatku za odeslání upomínek v celkové výši 100 Kč (2 x 50 Kč), smluvní pokuty ve výši 10 825 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tj. od [datum] do [datum]) a rovněž zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 2 808,22 Kč (ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 25 000 Kč od [datum] do [datum]). Žalobce doplnil, že na základě žádosti o půjčku zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankoví registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), resp. prověřování bonity, což považuje za kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná pak odsouhlasila Všeobecné obchodní podmínky a byla seznámena i s obsahem smlouvy. Z těchto dokumentů tedy získala potřebné informace tak, aby si mohla nabízený úvěr posoudit z hlediska své potřeby a finančních možností.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva I.“) za prokázané, že na základě této Smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 6 900 Kč s tím, že žalovaná se jej zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 1 587 Kč, a to jednorázově do [datum]. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva II.“) má soud za prokázané, že na základě této Smlouvy došlo ke změně podmínek Smlouvy I., když společnost [právnická osoba] nově poskytla žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaná se jej zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 4 926 Kč, a to jednorázově do [datum]. Ze Smlouvy II. soud zjistil, že pro případ porušení smluvních povinností se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a rovněž zákonný úrok z prodlení a dále poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 50 Kč (nejvýše 3 zpoplatněné upomínky). Nárok na sjednaný úrok a rovněž i na poplatek za upomínky v případě prodlení klienta vyplývá zároveň i z čl. 3 Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Skutečnost, že žalovaná úvěr fakticky čerpala, resp. že ji byl poskytnut, vyplývá z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce (dne [datum] – 6 900 Kč, dne [datum] - 16 000 Kč a dne [datum] – 2 100 Kč). Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] (a příslušné přílohy) vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalované dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Poštovního podacího archu ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána, což vyplývá z listiny označené jako„ Upomínka“ ze dne [datum] a [datum] a„ Opakovaná výzva k úhradě“ ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovanou dne [datum] znovu vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Poštovního podacího archu ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

11. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel pouze z informací dostupných v externích databázích (insolvenční rejstřík, bankoví registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací). Zároveň se domníval, že bylo na žalované, aby si sama posoudila, zda daný úvěr odpovídá jejím finančním možnostem. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce blíže nezjišťoval ani neověřoval příjmy ani výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel pouze z informací získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalované) od ni nežádal a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť toto posouzení proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

12. Pro úplnost soud dodává, že žalobce navíc k prokázání svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádný důkaz. K jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaná na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho. Bezdůvodné obohacení žalované tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl (25 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaná uhradila (0 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, smluvní pokuty apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byla žalovaná právním předchůdcem žalobce vyzývána opakovaně, avšak ani k jedné z těchto výzev žalobce nepředložil doklad o odeslání žalované a soud tak nemá za prokázané, že tyto výzvy byly žalované fakticky odeslány a následně doručeny. O této skutečnosti soud žalobce rovněž nepoučoval a to s ohledem na shora uvedené, když nikdo za žalobce se jednání neúčastnil. V dané věci má soud naopak za prokázané, že výzva k plnění (předžalobní upomínka), resp. výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě plnění do [datum] byla žalované fakticky odeslána dne 5. 5. 2021. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve shora uvedené lhůtě neplnila, je od [datum] s úhradou částky 25 000 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny„ úvěru“ žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve zbývající části, a to úroku ve výši 4 926 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 825 Kč a poplatku za upomínání ve výši 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z přiznané jistiny ve výši 25 000 Kč od [datum] do [datum] a kapitalizovaným úrokem za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2 808,22 Kč (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]), žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětnou pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměna (§ 1883 o. z.).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 1 500 Kč, která byla stanovena § 14b odst. 2 písm. c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (1 500 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 410 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 3 588 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný ohledně 70,72 % (jistina – 25 000Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 29,28 % (smluvní pokuta – 10 250 Kč a poplatek za upomínku – 100 Kč) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 41,44 % (70,72 – 29,28). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 41,44 % z výše uvedené částky, tedy po zaokrouhlení částku ve výši 1 487 Kč (3 588 x 0, 4144), kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).