7 C 280/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z této částky od 10. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 3 000 Kč od 9. 12. 2015 do 9. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 888 Kč od 9. 12. 2015 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] částku 809 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] úvěru (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit jednorázově společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 888 Kč nejpozději do [datum]. Předmětnou částku právní předchůdce žalobce žalované poskytl dne [datum] převodem na její účet č. [bankovní účet]. Žalobce doplnil, že úvěr byl poskytnut prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a následně odsouhlasila znění Smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila řádně a včas, když na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho, právní předchůdce žalobce jí dne [datum] vyzval prostřednictvím upomínky k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně. Za této situace se žalobce domáhá po žalované zaplacení jistiny ve výši 3 000 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 888 Kč, kterou žalovaná ani na základě upomínky nezaplatila. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že žalovaná byla lustrován z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova], na jejich základě nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a proto bylo žádosti žalované o poskytnutí úvěru vyhověno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (s ohledem na dataci Smlouvy; dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

10. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel pouze z informací dostupných v externích databázích ([anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova]). Žalobce v žalobě a v podání ze dne [datum] uvedl, že k prokázání tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žádné důkazy nenavrhuje. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce blíže nezjišťoval ani neověřoval příjmy ani výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel pouze z informací získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalované) od ní nežádal a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť toto posouzení proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

11. Pro úplnost soud dodává, že žalobce navíc k prokázání svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložil žádný důkaz. K jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že již v žalobě a v podání ze dne 5. 11. 2021 žalobce avizoval, že k prokázání svých tvrzení ve shora uvedeném směru žádné důkazy nenavrhuje, a proto by případné poučení soudem pravděpodnobně stejně nemělo žádný dosah.

12. Ve skutkové rovině má soud dané věci za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které byly dne [datum] na její účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] s tím, že žalovaná na tuto pohledávku nezaplatila žádnou splátku.

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 3 000 Kč s tím, že žalovaná na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho. Bezdůvodné obohacení žalované tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl (3 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaná uhradila (0 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byla žalovaná vyzvána, resp. výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě plnění do tří dnů byla žalované odeslána dne [datum]. Ve smyslu ust. § 573 o. z. pak byla výzva žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Na základě této výzvy měla žalovaná dlužnou částku uhradit do [datum]. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, je od [datum] s úhradou částky 10 000 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny„ úvěru“ žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve zbývající části, a to poplatku ve výši 888 Kč se zákonným úrokem z prodlení vč. zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny ve výši 3 000 Kč od 9. 12. 2015 do 9. 4. 2021 (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne 10. 4. 2021), žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětnou pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 900 Kč, která byla stanovena § 14b odst. 2 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (900 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 1 489 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 77,16 % (jistina – 3 000 Kč), z čehož lze dovodit, že ve věci byl ohledně 22,84 % (888 Kč – poplatky) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 54,32 % (77,16 – 22,84). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 54,32 % z výše uvedené částky, tedy po zaokrouhlení částku ve výši 809 Kč (1 489 x 0, [číslo]), kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne 5. 11 3. 2021, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k tomuto podání soud konstatuje, že žalobce v něm neuvedl žádné nové skutečnosti, když ohledně postupu jeho právního předchůdce před poskytnutím úvěru žalované sdělil pouze ty samé informace, které uvedl již v žalobě.