7 C 281/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 465 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z této částky od 10. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 9 465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 10 000 Kč od 15. 9. 2019 do 9. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 9 465 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] [anonymizováno] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit jednorázově společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 465 Kč nejpozději do 14. 9. 2019. Předmětnou částku právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl dne 19. 8. 2019 převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalobce doplnil, že úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a následně odsouhlasil znění Smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas, když na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho, právní předchůdce žalobce jej dne [datum] vyzval prostřednictvím upomínky k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně. Za této situace se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 465 Kč, kterou žalovaný ani na základě upomínky nezaplatil. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobce uvedl, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova], na jejich základě nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a proto bylo žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru vyhověno.

2. Žalovaný namítl, že žalobce předložil nepodepsanou smlouvu.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 15. 8. 2019 za prokázané, že na základě této Smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, a to za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 465 Kč. Ze Smlouvy soud dále zjistil, že shora uvedenou částku v celkové výši 19 465 Kč se žalovaný zavázal vrátit jednorázově do 14. 9. 2019 (úvěr byl sjednán na 26 dní). Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 10 078,40 %. Z čl. I. 10. se podává, že poplatek za poskytnutí úvěru představuje náklady vzniklé v souvislosti s poskytnutím úvěru. Z čl. VIII.

1. Smlouvy vyplývá, že pro případ, že nebude úvěr uhrazen řádně a včas, má poskytovatel úvěru právo na zaplacení dlužné jistiny, účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu. Skutečnost, že společnost [právnická osoba] žalovanému dne 19. 8. 2019 na jeho účet ujednanou částku ve výši 10 000 Kč fakticky poskytla, má soud za prokázanou ze sdělení [právnická osoba] (Žádost o součinnost ze dne [datum]). Poskytnutí dané částky pak vyplývá i z Historie transakcí na účtu č. [bankovní účet], z níž je rovněž zřejmé, že na tuto pohledávku nebylo splaceno ničeho. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznam postoupených pohledávek, výše úplaty za postoupení pohledávek) má soud za prokázané, že předmětnou pohledávku za žalovaným společnost [právnická osoba] postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne 3. 4. 2021. Z listiny označené jako„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne 3. 4. 2021 vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 3 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne 3. 4. 2021. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

11. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z informací dostupných v externích databázích ([anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova]). Žalobce v žalobě uvedl, že k prokázání tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žádné důkazy nenavrhuje. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce blíže nezjišťoval ani neověřoval příjmy ani výdaje žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel pouze z informací získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalovaného) od něho nežádal a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

12. Pro úplnost soud dodává, že žalobce navíc k prokázání svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádný důkaz. K jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že v žalobě žalobce avizoval, že k prokázání svých tvrzení ve shora uvedeném směru žádné důkazy nenavrhuje, a proto by případné poučení soudem pravděpodnobně stejně nemělo žádný dosah.

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (10 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (0 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě plnění do tří dnů byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2021. Ve smyslu ust. § 573 o. z. pak byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 6. 4. 2021. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 9. 4. 2021. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je od 10. 4. 2021 s úhradou částky 10 000 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny„ úvěru“ žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne 9. 2. 2021 do zaplacení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve zbývající části, a to poplatku ve výši 9 465 Kč se zákonným úrokem z prodlení vč. zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny ve výši 10 000 Kč od 15. 9. 2019 do 9. 4. 2021 (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne 10. 4. 2021), žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětnou pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

14. Závěrem soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy v dané věci bylo prokázáno, že předmětná jistina byla na účet žalovaného fakticky připsána s tím, že toto plnění soud posoudil s ohledem na shora uvedené jako bezdůvodné obohacení, tak se soud dále nezbýval námitkou žalovaného, že žalobce předložil Smlouvu nepodepsanou.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobce byl ve sporu úspěšný v rozsahu 51,37 % (jistina – 10 000 Kč), z čehož lze dovodit, že ve věci byl ohledně 48,63 % (9 465 Kč – poplatky) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 2,74 % (51,37 – 48,63). Soud proto po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu dovodil, že žalobci by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 2,74 %. Soud však žalobci žádnou náhradu nákladů nepřiznal, neboť se jedná o úspěch pouze v nepatrné části, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.