7 C 292/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 724 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 15 824 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 534,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 8 631,46 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 1 731,46 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 56 % ročně jdoucím z částky 8 631,46 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Uvedl, že tato společnost uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu [číslo] s produktovým názvem [anonymizována tři slova] týdenní [anonymizována dvě slova] [rok] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to za poplatek ve výši 9 554 Kč. Žalovaný se zavázal shora uvedené částky zaplatit v 52 týdenních splátkách po 377 Kč s tím, že první splátku byl povinen zaplatit v den, kdy uplyne týden od data uzavření Smlouvy a každou další splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky, ani poplatek ve lhůtě splatnosti nezaplatil, když na danou pohledávku uhradil pouze částku v celkové výši 3 100 Kč (dne [datum] – 1 600 Kč a dne [datum] – částku 1 500 Kč). Uhrazené platby žalobce zužitkoval v rozsahu částky 1 368,54 Kč na jistinu a ve výši 1 731,46 Kč na poplatky. Za této situace se po žalovaném domáhá zaplatit zbytek poskytnuté jistiny ve výši 8 631,46 Kč (10 000 – 1 368,54), poplatků ve výši 7 192,54 Kč (9 554 – 1 731,46 = 7 822,54 – avšak požaduje je pouze ve výši 7 192,54 Kč). Dále po žalovaném požaduje zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátek, s nimiž byl žalovaný v prodlení (kapitalizoval ji ke dni [datum]), avšak požaduje ji pouze ve výši 5 000 Kč. Rovněž se domáhá úhrady sankčních poplatků ve výši 1 900 Kč a zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku ve výši 534,16 Kč. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především neveřejných. Poskytnuté informace s odbornou péčí komplexně analyzoval a podrobil je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Právní předchůdce žalobce vycházel z informací sdělených žalovaným, který uvedl čistý měsíční příjem ve výši 14 297 Kč. Jeho příjem pak byl doložen nejenom pracovní smlouvou (pracovní poměr na dobu neurčitou), ale i výplatními páskami za listopad a prosinec 2019. Toto ověřila zástupkyně právního předchůdce žalobce, paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný rovněž uvedl celkový příjem domácnosti ve výši 40 297 Kč (další příjem domácnosti ve výši 26 000 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to za poplatek ve výši 7 994 Kč (úrok ve výši 3 103 Kč a poplatek za zpracování úvěru ve výši 4 891 Kč). Úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 56 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vč. sjednaného poplatku zaplatit žalobci v pravidelných 52 splátkách ve výši 377 Kč (první splátkové období začalo běžet dnem uzavření Smlouvy), což soud zjistil ze Smlouvy. Z čl. 6 Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků ze Smlouvy byla sjednána smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (bod 6.1.), a dále povinnost uhradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením - za písemnou upomínku částku ve výši 300 Kč (bod 6.2. a 6.3.). Shora uvedené parametry úvěru rovněž vyplývají i ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný žil s rodiči, byl zaměstnán jako dělník na plný úvazek na dobu neurčitou s příjmem ve výši 14 297 Kč čistého měsíčně. Žalovaný uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 26 000 (celkový čistý příjem domácnosti tak představoval částku ve výši 40 297 Kč) a své měsíční výdaje odhadl částkou ve výši 2 000 Kč. Ze Zákaznické karty soud dále zjistil, že žalovaný nemá žádnou kreditní kartu, ani zápůjčku u jiné společnosti. Předmětnou žádost za společnost [právnická osoba] se žalovaným sepisovala [jméno] [příjmení], která zároveň ověřila příjem žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek za listopad a prosinec 2019. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky vyzýval, se podává z listiny označené jako“ Výzva k okamžitému splacení dluhu” ze dne [datum]. Skutečnost, že shora uvedená výzva byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Potvrzení o podání ze dne [datum] ([anonymizováno]). Z listiny označené jako“ Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka” soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] opětovně vyzval k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 7 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému odeslána, soud zjistil z Potvrzení dodání ze dne [datum] ([anonymizováno]). Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že před poskytnutím úvěru vždy s klientem vyplní kartu zákazníka, do níž zaznamená klientem sdělené údaje o jeho majetkových poměrech. Poté, co je tato karta vyplněna, zadá poskytnuté údaje do databáze, která provede skóring. Následně telefonicky kontaktuje manažera, kterému sdělí získané informace a ten rozhodne o poskytnutí či neposkytnutí úvěru. Po klientovi vždy žádá doložení pouze jeho příjmu, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami (za dva až tři měsíce) či výpisem z účtu. Tyto listiny zůstávají přílohou žádosti o úvěr pouze v případech, kdy to vyhodnotí skóring. Klientem sdělené údaje o jeho výdajích však neověřuje nikdy, resp. jejich doložení nežádá, neboť to není její povinnost. Spokojí se s tím, co klient uvede, neboť poté svou žádost podepíše, čímž stvrzuje správnost poskytnutých údajů.

5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

11. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], [anonymizováno] Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

13. V dané věci žalobce sdělil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce vycházel jednak z informací dostupných v interních a externích databázích a dále z informací sdělených samotným žalovaným (o příjmech jeho, celkových příjmech domácnosti, odhadovaných výdajích a o tom, že nemá zápůjčku u jiné společnosti). Z tvrzení žalobce je zřejmé, že sice zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, avšak výdaje blíže neověřoval, resp. nepožadoval jejich doložení. Ze Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr má soud za prokázané, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce sdělil a řádně doložil jeho příjmy (předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za dva měsíce), avšak ve vztahu k výdajům pouze uvedl, že bydlí u rodičů a výdaje odhadl částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti však právnímu předchůdci nijak nedoložil, když mu nepředložil ani výpisy z účtu či jiné doklady. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že svědkyně [jméno] [příjmení], která jménem právního předchůdce žalobce se žalovaným před uzavřením Smlouvy jednala a zjišťovala jeho poměry, výslovně uvedla, že dokládání příjmů klientů je běžnou praxí, avšak klienty uváděné výdaje se neověřují nikdy, vychází se pouze z jejich tvrzení. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel ohledně výdajů (resp. majetkové situace) žalovaného pouze z jím tvrzených informací a nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

14. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnosti [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že na danou pohledávku žalovaný uhradil částku v celkové výši 3 100 Kč.

15. Za situace, kdy žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny zápůjčky. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkově 3 100 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil částkou ve výši 6 900 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (10 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (3 100 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, smluvní pokutu, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. výzva k okamžitému splacení dluhu (ze dne [datum]) ve lhůtě plnění byla žalovanému odeslána dne [datum]. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit nejpozději do [datum]. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je od [datum] s úhradou částky 6 900 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

16. Ve zbývající části, a to poplatku (7 192,54 Kč) vč. kapitalizovaného úroku z prodlení a úroku z prodlení z požadované jistiny ve výši 8 631,46 Kč od [datum] do [datum] (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]), úroku ve výši 56 % ročně jdoucího z jistiny ve výši 8 631,46 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 1 900 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

17. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, což vyplývá z obsahu spisu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že žalovaný byl úspěšný ohledně částky ve výši 14 092,54 Kč (poplatky ve výši 7 192,54 Kč a 1 900 Kč a smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč) a ohledně jistiny ve výši 8 631,46 Kč byl neúspěšný.