7 C 32/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení a částku 217 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci úrok z prodlení ve výši 813,81 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 1 526,86 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s prohlášením o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit shora uvedenou částku vč. příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil. Za této situace se tedy žalobce domáhal po žalovaném úhrady nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 100 Kč, nákladů spojených s mimosoudním vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč (za osobní návštěvu pověřeného zaměstnance žalobce v místě bydliště žalovaného dne [datum]), a dále smluvní pokuty ve výši 2 208 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splatné nezaplacené jistiny, za dobu od [datum] do [datum], avšak žalobce ji požaduje v souladu s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 2 208 Kč). Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 813,81 Kč (ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od prvního dne po splatnosti, tj. od [datum] do [datum]).

2. V průběhu řízení podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu ohledně částky ve výši 2 308 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 208 Kč částečně zpět. O tomto návrhu žalobce soud rozhodl usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. [číslo jednací].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že shora uvedenou částku se žalovaný zavázal vrátit dne [datum]. Skutečnost, že předmětná částka byla žalovanému fakticky poskytnuta, resp. že byla dne [datum] připsána na jeho účet, se podává z Potvrzení o provedené platbě a rovněž ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a rovněž i z přípisu žalobce ze dne [datum] pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z poštovního podacího archu ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z poštovního podacího archu [anonymizováno], s. p. ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

11. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

13. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce nevyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací). Žalobce v žalobě netvrdil (a ani na základě výzvy soudu následně skutková tvrzení nedoplnil), že by jeho právní předchůdce zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného a že by je následně ověřoval. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce nezjišťoval majetkovou situaci žalovaného a nepožadoval její doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

14. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

15. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost společnost [právnická osoba] poskytla peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč (splatné jednorázově nejpozději do [datum]), které byly připsány dne [datum] na účet č. [bankovní účet] vedený x [právnická osoba], jehož vlastníkem je žalovaný.

16. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 16 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil částkou ve výši 16 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (16 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (0 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. výzva k úhradě dlužné částky v rámci oznámení postoupení pohledávky (ze dne [datum]) ve lhůtě plnění do [datum] byla žalovanému odeslána dne [datum]. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je od [datum] s úhradou částky 16 000 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že si je vědom té skutečnosti, že ke dni prodlení činila úroková sazba 15 % ročně, avšak žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a proto mu byl přiznán v jím požadované výši. Zároveň soud přiznal žalobci nárok na zaplacení nákladů vynaložených na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč, neboť žalobce prokázal, že jeho pověřený zaměstnanec se dostavil do místa trvalého pobytu žalovaného.

17. Ve zbývající části, a to kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 813,81 Kč a úroku z prodlení z požadované jistiny ve výši 16 000 Kč od [datum] do [datum] (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 900 Kč, která dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“) a dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (900 + 300), a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 2 252 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 83,9 % (jistina – 16 000 Kč, náklady na vymáhání – 217 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 16,1 % (2 208 Kč – smluvní pokuta, 100 Kč - úrok a 813,81 Kč – úrok z prodlení) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 67,8 % (83,9 – 16,1). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 67,8 % z výše uvedené částky, tedy částku ve výši 1 526,86 Kč (2 252 x 0,678), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud uvádí, že při zvažování míry úspěchu žalobce vycházel nejenom z pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum], [datum] a [datum], neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k těmto podáním soud konstatuje, že skutečnosti v nich uvedené měly být součástí již imperfektní žaloby. Kdyby tak žalobce učinil, nemusel by svou žalobu následně doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly. K aplikaci § 14b advokátního tarifu soud uvádí, že žalobce podal u Okresního soudu ve [obec] již více než deset návrhů na zahájení řízení v právně i skutkově obdobných věcech.