7 C 37/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr Marií Rychtářovou ve věci navrhovatele: osobní údaje navrhovatele zastoupený advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa za účasti: 1) celé jméno osvojenkyně , narozená dne datum bytem adresa osvojitele a osvojenkyně 2) nezl. jméno celé jméno osvojenkyně , narozená dne datum bytem adresa osvojitele a osvojenkyně 3) nezl. jméno celé jméno osvojenkyně , narozená dne datum bytem adresa osvojitele a osvojenkyně obě nezl. zastoupené opatrovníkem územní celek o osvojení zletilé, které je obdobou osvojení nezletilého I. [celé jméno osvojenkyně], narozená dne [datum], dcera matky [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], a otce [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], se právní mocí tohoto rozsudku stává osvojencem osvojitele [celé jméno osvojitele], narozeného dne [datum], s tím, že se jedná o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého.

II. Osvojitel [celé jméno osvojitele], narozený dne [datum], bude zapsán v rodném listě [celé jméno osvojenkyně], narozené dne [datum], v knize narození [příjmení] úřadu [anonymizováno] části [obec a číslo] (dříve [příjmení] národního výboru v [obec a číslo]) na místo jejího otce [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Navrhovatel (osvojitel) se svým návrhem domáhal osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, [celé jméno osvojenkyně] (osvojenkyně) s tím, že dne [datum] uzavřel manželství s její opatrovnicí [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] byla ustanovena opatrovnicí tehdy nezletilé [jméno] rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] poté, co její rodiče byli zbaveni rodičovských práv. S opatrovnicí osvojenkyně osvojitel začal žít v roce [rok] a o osvojenkyni se tak staral od jejích čtyřech let věku. Osvojitel žil s opatrovnicí osvojenkyně do roku [rok], kdy byli rozvedeni, avšak následně opět spolu začali žít jako druh a družka. S osvojenkyní žil i v době, kdy nežil s [jméno] [příjmení]. Celou dobu bydleli na adrese [adresa osvojitele a osvojenkyně], kde osvojenkyně bydlí i v současné době, a to se svou rodinou ([role v řízení] [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [celé jméno osvojenkyně] a [jméno] [celé jméno osvojenkyně]). Osvojitel tak osvojenkyni vychovával od jejího dětství až do její dospělosti. Podotkl, že osvojenkyně své biologické rodiče nezná. Závěrem osvojitel uzavřel, že s osvojenkyní žije ve společné domácnosti od roku [rok] s tím, že ji po celou dobu vychovával jako vlastní. Považuje ji za svou vlastní dceru a osvojenkyně jej považuje za svého otce. 2. [celé jméno osvojenkyně] vyslovila s osvojením, které je obdobou osvojení nezletilého, svůj souhlas a připojila se k němu.

3. Opatrovník [role v řízení] [anonymizováno] osvojenkyně uvedl, že obě nezletilé považují [celé jméno osvojitele] za svého skutečného dědu, oslovují jej tak s tím, že dům, ve kterém žijí (a který je ve vlastnictví navrhovatele) považují za svůj rodný dům. Opatrovník podotkl, že nezletilé sice plně nerozumí termínu a následkům osvojení, avšak souhlasí s tím, aby se navrhovatel stal jejich oficiálním dědečkem.

4. Z rodného listu osvojenkyně má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] se narodila dne [datum] v [obec a číslo] rodičům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že biologická matka osvojenkyně je doposud na živu, avšak její biologický otec dne [datum] zemřel. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum] vyplynulo, že ústavní výchova nařízená nad tehdy nezletilou [jméno] byla zrušena a opatrovnicí nezletilé [jméno] byla ustanovena [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]. Z oddacího listu vedeného v knize manželství matričního úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] soud zjistil, že osvojitel uzavřel dne [datum] manželství s [jméno] [příjmení]. Z rozsudku [anonymizováno] soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] se podává, že manželství [celé jméno osvojitele] uzavřené s [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo rozvedeno. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela, soud zjistil z úmrtního listu vedeného v knize úmrtí matričního úřadu [obec]. Z oddacího listu vedeného v knize manželství matričního úřadu [obec] má soud za prokázané, že osvojenkyně dne [datum] uzavřela sňatek s [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že osvojenkyně má s manželem [anonymizováno] dcery, a to [jméno] [celé jméno osvojenkyně] (narozenou dne [datum]) a [jméno] [celé jméno osvojenkyně] (narozenou dne [datum]), soud zjistil z rodných listů vedených v knize narození matričního úřadu [obec]. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to z [list vlastnictví] vedeného u [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizováno] [územní celek] a [anonymizováno] [část obce], vyplývá, že vlastníkem nemovitosti na adrese [část obce a číslo] je osvojitel.

5. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je manželem osvojenkyně s tím, že souhlasí s jejím osvojením [celé jméno osvojitele]. Z výpovědi navrhovatele soud zjistil, že s osvojenkyní bydlí ve společné domácnosti již od jejích 4 letech až do současnosti, a to i v době, kdy nežil s [jméno] [příjmení]. Navrhovatel ji vždy bral jako vlastní dceru. Má svoje [anonymizována dvě slova] děti ([anonymizováno] a [anonymizováno]), se kterými se však nestýká a nevychovával je (platil na ně výživné). Stejně rodinnou situaci popsala i osvojenkyně, která navíc uvedla, že se osvojitel o ni staral a nadržoval ji více než [jméno] [příjmení]. Z její výpovědi soud dále zjistil, že s jejím manželem a dětmi navrhovatel vychází výborně, žádné problémy se nevyskytují. [anonymizováno] [role v řízení] pak vypověděli, že navrhovatele, kterého oslovují„ dědo“, považují za svého vlastního dědečka.

6. Soud se rovněž pokusil zjistit stanovisko biologických rodičů osvojenkyně, resp. zkoumal, zda není osvojení zletilé v rozporu s odůvodněným zájmem jejích pokrevních rodičů (§ 847 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále jen „o. z.“). V řízení však bylo zjištěno, že biologický otec osvojenkyně již nežije. Biologická matka pak na opakované výzvy soudu nereagovala. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že nejprve podepsaný soud dne [datum] požádal o provedení výslechu za shora uvedeným účelem dožádaný [název soudu], kam se však biologická matka na základě předvolání nedostavila. Poté se soud pokusil zjistit, zda má nějaké námitky, příp. zda existuje nějaký odůvodněný zájem, který by byl překážkou osvojení zletilé, výzvou ze dne [datum] a opětovně dne [datum], avšak neúspěšně. Biologická matka osvojenkyně se pak nedostavila ani k jednání soudu dne [datum], k němuž byla předvolána jako svědkyně. V řízení se tak nepodařil zjistit žádný odůvodněný zájem, který by byl překážkou osvojení zletilé.

7. Na základě § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 odst. 1 písm. c) o. z. zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že osvojitel pečoval o osvojovanou jako o vlastní již v obě její nezletilosti (od čtyř let věku). Od jejího dětství sdíleli společnou domácnost, na osvojitele nahlíží jako na svého otce. Osvojitel zároveň osvojuje opatrovanku své bývalé manželky, a proto s přihlédnutím k tomu, že se osvojovaná k návrhu připojila a opatrovník nezletilých dcer osvojované [celé jméno osvojenkyně] a rovněž i její manžel s tímto krokem výslovně souhlasili, soud návrhu vyhověl, když neshledal, že by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Dále taktéž soud v osvojení osvojované nespatřuje rozpor s odůvodněným zájmem jejich pokrevních rodičů, když biologický otec osvojované je již po smrti a matka se přes opakované výzvy soudu k osvojení její biologické zletilé dcery nevyjádřila. Současně soud výrokem II. rozhodl o tom, že osvojitel bude zapsán v rodném listě osvojenkyně v knize narození příslušného matričního úřadu na místo jejího biologického otce.

9. Na závěr pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 občanského soudního řádu, když žádnému z účastníků ji nepřiznal, a to vzhledem k tomu, že se všichni účastníci práva na náhradu nákladů řízení vzdali.