7 C 38/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 17 693,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 8 543,32 Kč, s úrokem ve výši 2 711,62 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně jdoucím z částky 9 672,84 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 295,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 9 672,84 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 522,84 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně jdoucí z částky 9 150 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. částku 76,57 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku vč. souhrnného poplatku ve výši 9 933 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 296 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 3 717 Kč a odměna za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč), v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 831 Kč, a to v hotovosti. Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Ve vztahu k poplatku žalobce doplnil, že částka ve výši 2 920 Kč představuje poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení (administrativní činnosti související s uzavřením smlouvy, zavedení zákazníka do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnosti spojené s osobním doručením a vyplacením částky zápůjčky zákazníkovi zástupcem právního předchůdce žalobce) a částka ve výši 3 717 Kč pak poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. (zahrnuje zejm. zpracování splátek zákazníka a aktualizace účtu, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek celkové dlužné částky prostřednictvím telefonického a/nebo písemného upozornění na prodlení s úhradou splátky celkové dlužné částky, činnost vyhotovení kopie příslušné smluvní dokumentace v případě jejich ztráty nebo poškození, mimořádné přijetí a zpracování splátky, výběr řádných i mimořádných splátek zápůjčky v hotovosti v místě bydliště zákazníka, sjednání času návštěvy). Úrok představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalovanému na sjednanou dobu. Žalobce tvrdil, že žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatil dne [datum] s tím, že na předmětnou pohledávku uhradil částku v celkové výši 850 Kč. Tato platba byla zužitkována v rozsahu 522,84 Kč na úhradu poplatku a ve zbývající části ve výši 327,16 Kč na úhradu jistiny. Právnímu předchůdci žalobce tak marným uplynutím lhůty vzniklo právo na uhrazení dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 17 693,32 Kč, která činila na jistině částku 9 672,84 Kč a na dlužném poplatku částku 8 020,48 Kč. Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 2 295,28 Kč (ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ode dne marného uplynutí měsíční lhůty po úhradu poslední splátky – [datum] do dne postoupení pohledávky – [datum]) a dále úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku ve výši 2 711,62 Kč (ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře – [datum] do data postoupení – [datum]). Žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru žalovanému řádně posoudil jeho schopnost danou zápůjčku splácet, když vycházel z informací uvedených žalovaným o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech s tím, že tyto byly ověřené žalovaným předloženými doklady a následně byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalobce vycházel z příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 15 610 Kč, a dále z toho, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost ani žádný jiný dluh ze zápůjčky či úvěru. Žalovaný navíc čestně prohlásil, že disponuje použitelným příjmem, jež uvedl v zákaznické kartě a že tento údaj je pravdivý.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na základě této Smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč s tím, že účastníci sjednali poplatek za sjednání půjčky ve výši 9 933 Kč (úrok ve výši 3 296 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 717 Kč). Ze shora uvedené Smlouvy soud zároveň zjistil, že žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 19 933 Kč v 24 měsíčních splátkách po 831 Kč s tím, že první splátku byl povinen zaplatit v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření Smlouvy a každou následující splátku posledního dne následujícího měsíčního období. Skutečnost, jak žalovaný úvěr splácel a jak právní předchůdce žalobce jednotlivé platby žalovaného zužitkoval, se podává z [anonymizována dvě slova]. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník u společnosti [právnická osoba], kde dosahuje příjem ve výši 15 610 Kč měsíčně. Rovněž sdělil, že jeho měsíční výdaje činí odhadem 4 500 Kč. Ze shora uvedené žádosti se dále podává, že žalovaný k prokázání svých poměrů právnímu předchůdci žalobce předložil výplatní pásky za září – listopad 2017. Žalovaný rovněž uvedl, že je svobodný a že bydlí v nájmu. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] opětovně vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

12. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací dostupných ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku a dále z informací sdělených samotným žalovaným. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce sice zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, avšak výdaje blíže neověřoval. Z Karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný právnímu předchůdce žalobce sdělil a řádně doložil jeho příjmy (předložit výplatní pásky za tři měsíce), avšak ve vztahu k výdajům pouze uvedl, že bydlí v nájmu a měsíční výdaje odhadl ve výši 4 500 Kč Tyto skutečnosti však právnímu předchůdci nijak nedoložil, když mu nepředložil ani nájemní smlouvu ani výpisy z účtu či jiné doklady. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pouze z jím tvrzených informací a nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). V této souvislosti soud ve vztahu k žalobcem předloženému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [spisová značka] pro úplnost dodává, že v dané věci byla situace oproti souzenému případu odlišná, neboť v ní žalovaný k ověření svých výdajů předložil alespoň nájemní smlouvu. Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

13. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

14. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.

15. Za situace, kdy původní právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil pouze částku ve výši 850 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (10 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (850 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. výzva k úhradě dlužné částky (ze dne [datum]) ve lhůtě plnění do deseti dnů byla žalovanému odeslána dne [datum]. Ve smyslu ust. § 573 o. z. pak byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do [datum]. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je od [datum] s úhradou částky 9 150 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

16. Ve zbývající části, a to poplatku a části jistiny (8 020,48 + 522,84) vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (za dobu od [datum] do [datum]) a i úroku z prodlení z požadované jistiny ve výši 9 672,84 Kč od [datum] do [datum] (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]), a rovněž i ohledně části zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % (8,5 – 8,25) jdoucího z přiznané jistiny ve výši 9 150 Kč od [datum] do zaplacení (neboť žalobce jej požadoval ve výši 8,5 %, avšak ke dni prodlení byla platná úroková sazba ve výši 8,25 % ročně), a smluvního úroku (jak kapitalizovaného, tak do zaplacení), žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 900 Kč, která byla stanovena § 14b odst. 2 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (900 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 2 252 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 51,7 % (jistina – 9 150 Kč), z čehož lze dovodit, že ve věci byl ohledně 48,3 % (8 543,32 Kč – poplatky) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 3,4 % (51,7 – 48,3). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 3,4 % z výše uvedené částky, tedy částku ve výši 76,57 Kč (2 252 x 0,034), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum], neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k těmto podáním soud konstatuje, že skutečnosti v nich uvedené měly být součástí již imperfektní žaloby. Kdyby tak žalobce učinil, nemusel by svou žalobu následně k výzvě soudu doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly.