7 C 43/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované fakticky bytem adresa žalované o zaplacení 55 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 25 900 Kč, s úrokem ve výši 18 794,81 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně jdoucím z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7 131,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím z částky 35 000 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. částku 1 149 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]. Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku vč. souhrnného poplatku ve výši 25 900 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a odměna za zpracování a doručení ve výši 14 000 Kč), v 58 pravidelných týdenních splátkách po 1 050 Kč, a to v hotovosti, počínaje dnem [datum] Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatila dne [datum] s tím, že na předmětnou pohledávku uhradila částku v celkové výši 5 000 Kč. Tato platba byla zužitkována v rozsahu 1 206,90 Kč na úhradu poplatku a ve zbývající části ve výši 3 793,10 Kč na úhradu úroky. Právnímu předchůdci žalobce tak marným uplynutím lhůty vzniklo právo na uhrazení dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 55 900 Kč, která činila na jistině částku 35 000 Kč a na dlužných úhradách za služby částku 20 900 Kč. Rovněž pak žalobce požaduje po žalované zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 7 131,25 Kč (ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ode dne [datum] do dne postoupení pohledávky – [datum]) a dále úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku ve výši 18 794,81 Kč (ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ode dne [datum] do data postoupení – [datum]). Žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru žalované řádně posoudil její schopnost daný úvěr splácet, když vycházel z informací uvedených žalovanou o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech s tím, že tyto byly ověřené žalovanou předloženými doklady a následně byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalobce vycházel z příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 16 000 Kč, a dále z toho, že žije v nájmu a nemá žádný jiný dluh ze zápůjčky či úvěru. Tyto skutečnosti ověřil na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované. Rovněž z insolvenčního rejstříku zjistil, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný navíc jí uvedené poměry potvrdila svým podpisem.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na základě této Smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč, a to za poplatek ve výši 7 000 Kč, úrok ve výši 4 900 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Ze shora uvedené Smlouvy soud zároveň zjistil, že žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 60 900 Kč v 58 týdenních splátkách po 1 050 Kč s tím, že první splátku byla povinna zaplatit nejpozději sedmý den ode dne uzavření Smlouvy a každou následující splátku vždy do konce následujícího týdenního období. Účastníci sjednali úročení úvěru sazbou ve výši 23,72 % ročně. Ze shora uvedené Smlouvy soud dále zjistil, že částku ve výši 35 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti při podpisu Smlouvy. Z Karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že pracuje jako dělnice u [právnická osoba] Automotive, kde dosahuje příjem ve výši 16 000 Kč čistého měsíčně. Rovněž sdělila, že její měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč a osobní výdaje představují částku ve výši 2 000 Kč. Ze shora uvedené žádosti se dále podává, že žalovaná k prokázání svých poměrů právnímu předchůdci žalobce předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalovaná rovněž uvedla, že bydlí v nájmu a že proti ní nejsou vedeny žádné exekuce s tím, že v současnosti má zápůjčku/úvěr ve [příjmení] [jméno] (avšak výši neuvedla), mimo [příjmení] [jméno] aktuálně zápůjčku či úvěr nemá. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalované dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ soud zjistil, že žalobce žalovanou dne [datum] opětovně vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

12. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací dostupných ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku a dále z informací sdělených samotnou žalovanou. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce sice zjišťoval příjmy a výdaje žalované, avšak výdaje blíže neověřoval. Z [anonymizována dvě slova] má soud za prokázané, že žalovaná právnímu předchůdce žalobce sdělila a řádně doložila její příjmy (předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu), avšak ve vztahu k výdajům pouze uvedla, že bydlí v nájmu a měsíční výdaje uvedla v celkové výši 6 000 Kč Tyto skutečnosti však právnímu předchůdci nijak nedoložila, když mu nepředložila ani nájemní smlouvu ani výpisy z účtu či jiné doklady. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel ohledně výdajů žalované pouze z jí tvrzených informací a nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). V této souvislosti soud ve vztahu k žalobcem předloženému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 pro úplnost dodává, že v dané věci byla situace oproti souzenému případu odlišná, neboť v ní žalovaný k ověření svých výdajů předložil alespoň nájemní smlouvu. Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

13. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

14. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč s tím, že žalovaná na danou pohledávku zaplatila částku v celkové výši 5 000 Kč.

15. Za situace, kdy í právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 35 000 Kč s tím, že žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila pouze částku ve výši 5 000 Kč. Bezdůvodné obohacení žalované tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl (35 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaná uhradila (5 000 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byla žalovaná vyzvána, resp. výzva k úhradě dlužné částky (ze dne [datum]) ve lhůtě plnění do deseti dnů byla žalované odeslána dne [datum]. Ve smyslu ust. § 573 o. z. pak byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Na základě této výzvy měla žalovaná dlužnou částku uhradit do [datum]. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, je od [datum] s úhradou částky 30 000 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

16. Ve zbývající části, a to poplatku a části jistiny (20 900 + 5 000) vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (za dobu od [datum] do [datum]) a i úroku z prodlení z požadované jistiny ve výši 35 000 Kč od [datum] do [datum] (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]), a rovněž i ohledně části zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % (9 – 8,25) jdoucího z přiznané jistiny ve výši 30 000 Kč od [datum] do zaplacení (neboť žalobce jej požadoval ve výši 9 %, avšak ke dni prodlení byla platná úroková sazba ve výši 8,25 % ročně), a smluvního úroku (jak kapitalizovaného, tak do zaplacení), žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměna (§ 1883 o. z.).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 10 020 Kč, která byla stanovena § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (10 020 + 900), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 2 236 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 15 449,20 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 53,67 % (jistina – 30 000 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 46,33 % (5 000 Kč – jistina a 20 900 Kč - poplatky) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 7,44 % (53,67 – 46,33). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 7,44 % z výše uvedené částky, tedy po zaokrouhlední částku ve výši 1 149 Kč (15 449,20 x 0, [číslo]), kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum], neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k těmto podáním soud konstatuje, že skutečnosti v nich uvedené měly být součástí již imperfektní žaloby. Kdyby tak žalobce učinil, nemusel by svou žalobu následně k výzvě soudu doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly.