7 C 48/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 32 083,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 24. 8. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 5 978,52 Kč a 473 Kč, s úrokem ve výši 23 128,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 831,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 23 978,52 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 5 978,52 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 8 104,74 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 366,28 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční hotovost ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázala zaplatit částku v celkové výši 55 776 Kč s příslušenstvím, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč s tím, že splatnost poslední splátky připadla na den [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil s tím, že od žalovaného evidují platby v celkové výši 12 000 Kč – dne [datum] částku ve výši 4 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 4 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 4 000 Kč. Z těchto plateb byla alokována částka ve výši 6 021,48 Kč na jistinu úvěru a částka ve výši 5 978,51 Kč na sjednané příslušenství. Za této situace se tedy žalobce domáhá po žalovaném úhrady částky v celkové výši 43 776,01 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 23 978,52 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 19 797,49 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 833,87 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 537,34 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 188,06 Kč a inkasní poplatek ve výši 4 238,22 Kč), nákladů na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč (za odeslaný dopis ve výši 39 Kč a za osobní návštěvu ve výši 217 Kč) a smluvní pokutu ve výši 8 104,74 Kč (ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 23 978,52 Kč od [datum] do [datum]; žalobce pak smluvní pokutu účtuje za zkrácené období ve prospěch dlužníka) a rovněž zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 1 831,89 Kč (z jistiny ve výši 23 978,52 Kč od [datum] do [datum]) a smluvního úroku, který taktéž kapitalizoval, a to na částku ve výši 3 330,72 Kč (ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 23 978,52 Kč od [datum] do [datum]). Žalobce doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru vycházel z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, kdy uvedl údaje o svém zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů. Rovněž předložil doklady, jež jsou v žádosti zaznamenané. Po zhodnocení žalovaným uvedených informací právní předchůdce žalobce vyhodnotil, že žalovaný je schopen daný úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se jej zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasního poplatku ve výši 5 400 Kč, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ze Smlouvy soud zjistil, že pro případ porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a rovněž účelně vynaložené náklady spojené se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a účelně vynaložené náklady za činnost inkasního pracovníka ve výši 750 Kč. Shora uvedené informace o úvěru rovněž vyplývají i z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze Žádosti o úvěr se podává, že žalovaný je od [datum] zaměstanný s příjmem ve výši 29 000 Kč měsíčně. Tuto skutečnost pak doložil výplastními páskami a pracovní smlouvu. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů a výdaje na bydlení a energie činí částku ve výši 1 000 Kč. Dále má náklady na dopavu, jídlo a osobní náklady v celkové výši 3 410 Kč měsíčně. Své výdaje však ničím nedoložil. [ulice] použitelný příjem tedy uvedl ve výši 24 590 Kč. Z této žádosti soud dále zjistil, že žalovaný je žanatý s tím, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Splácení úvěru žalovaným vyplývá z Platební historie (platba ve výši 4 000 Kč ve dnech [datum], [datum] a [datum]). Skutečnost, že dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva k plnění a dne [datum] a [datum] vykonal terénní pracovník cestu na kontaktní adresu žalovaného, žalobce doložil Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum] O postoupení pohledávky byl dále žalovaný informován žalobcem a vyzván k úhradě dlužné částky i přípisy ze dne [datum] a [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] opětovně vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

11. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

13. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací sdělených samotným žalovaným. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce sice zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, avšak výdaje blíže neověřoval. Z Žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný právnímu předchůdce žalobce sdělil a řádně doložil jeho příjmy (předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu), avšak ve vztahu k výdajům pouze uvedl, že bydlí u rodičů a měsíční výdaje uvedl ve výši 4 410 Kč Tyto skutečnosti však právnímu předchůdci nijak nedoložil, když mu nepředložil ani výpisy z účtu či jiné doklady. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pouze z jím tvrzených informací a nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

14. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

15. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný na tuto pohledávku zaplatil částku v celkové výši 12 000 Kč.

16. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil pouze částku ve výši 12 000 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (30 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (12 000 Kč). V této části (18 000 Kč) proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. výzva k úhradě dlužné částky (ze dne [datum]) ve lhůtě plnění do deseti dnů byla žalovanému odeslána dne [datum]. Ve smyslu ust. § 573 o. z. pak byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do [datum]. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je od [datum] s úhradou částky 18 000 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

17. Ve zbývající části, a to části jistiny (5 978) vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (za dobu od [datum] do [datum]) a i úroku z prodlení z požadované jistiny ve výši 23 978,52 Kč od [datum] do [datum] (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]), a rovněž i ohledně smluvního úroku (kapitalizovaného, jež je tvořen součtem nesplacených úroků a poplatků) a smluvní pokuty, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 1 500 Kč, která byla stanovena § 14b odst. 2 písm. c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). V této souvislosti soud uvádí, že vycházel z tarifní hodnoty ve výši 32 556,26 Kč (jistina 23 978,52 Kč, smluvní pokuta ve výši 8 104,74 Kč a hmotněprávní nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky 473 Kč). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (1 500 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 284 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 3 462 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 55,29 % (jistina – 18 000 Kč), z čehož lze dovodit, že ve věci byl ohledně 44,71 % (5 978,52 Kč – jistina, 8 104,74 Kč – smluvní pokuta a uplatnění pohledávky – 473 Kč) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 10,58 % (55,29 – 44,71). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 10,58 % z výše uvedené částky, tedy částku ve výši 366,28 Kč (3 462 x 0, 1058), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum], neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k těmto podáním soud konstatuje, že skutečnosti v nich uvedené měly být součástí již imperfektní žaloby. Kdyby tak žalobce učinil, nemusel by svou žalobu následně k výzvě soudu doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly.