7 C 57/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 150 Kč, úrok ve výši 1 291,70 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně jdoucí z částky 3 150 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 457,70 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucí z částky 3 150 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 12 450 Kč, úrok ve výši 3 703,16 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně jdoucí z částky 8 863,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 312,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucí z částky 8 863,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 357,72 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]. Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 26. 1. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr vč. souhrnného poplatku ve výši 11 100 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč, odměna za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč), v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatil dne 29. 8. 2017. Žalobce doplnil, že žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 10 500 Kč, kterou zužitkoval ve výši 2 986,17 Kč na jistinu, ve výši 2 100 Kč na úrok, ve výši 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 413,83 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl uhradit poslední splátku nejpozději dne 8. 3. 2018, tak právnímu předchůdci žalobce vzniklo ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky (9. 3. 2018) právo na uhrazení dosud neuhrazené celkové dlužné částky. Za této situace žalobce požaduje po žalovaném úhradu částky v celkové výši 15 600 Kč, která se ke dni postoupení pohledávky skládala z dlužné jistiny ve výši 12 013,83 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 586,17 Kč. Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 1 770,04 Kč (ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky – 16. 3. 2018 do dne postoupení pohledávky – 29. 11. 2019) a dále úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku ve výši 4 994,86 Kč (ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky – 9. 3. 2018 do data postoupení – 29. 11. 2019). Ve vztahu k žalovaným vznesené námitce promlčení žalobce doplnil, že poslední splátka byla stanovena na 8. 3. 2018 a den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky a tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby. Za této situace mohlo promlčení pohledávky nastat nejdříve dne 8. 3. 2021. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 27. 1. 2021, je zřejmé, že předmětná pohledávka promlčena není. Ve vztahu k tvrzení žalovaného o tom, že v září 2017 zaplatil na předmětný dluh dále částku ve výši 8 000 Kč žalobce podotkl, že tuto platbu od žalovaného neeviduje s tím, že eviduje pouze splátky v celkové výši 10 500 Kč, které žalovaný zaplatil od 4. 2. 2017 do 29. 8. 2017.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Podotkl, že se jednalo o půjčku ze dne 1. 12. 2016, která byla splatná dne 8. 3 2018. Žalovaný pak namítl promlčení uplatněné pohledávky. V průběhu řízení žalovaný sdělil, že vyjma žalobcem uvedených splátek v celkové výši 10 500 Kč uhradil na danou pohledávku v září 2017 jednorázově částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný dále doplnil, že tuto částku předala manželka žalovaného majiteli [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], který jej navštívil kolem 18. hodiny večer (přesný datum nevěděl) společně s obchodní zástupkyní a dalším mužem u něj doma, aniž by obdržela potvrzení o zaplacení.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 1. 2017 (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 6 000 Kč, tedy částku v celkové výši 26 100 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč. První splátka byla splatná do 7. dne od uzavření Smlouvy a každá další splátka do konce následujícího týdenního období. Z č.l. 5 bod 1. písm. a) Smluvních podmínek soud zjistil, že v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky vzniká právnímu předchůdci žalobce právo na zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v plné výši s tím, že před tím než se úvěr stane v důsledku pordlení splatný, vyzve věřitel dlužníka k úhradě dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů. Pro případ prodlení s úhradou pak účastníci sjednali povinnosti žalovaného zaplatit úrok z prodlení, což soud zjistil rovněž z čl. 5 bod 1. Smluvních podmínek (písm. b). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek, doklad o zaplacení) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne 29. 11. 2019 oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne 13. 12. 2019. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne 28. 7. 2020 vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 8. 2020 s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle § 619 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

5. Dle § 623 o. z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

6. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

7. Dle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

8. Po právní stránce se podepsaný soud na úvod zabýval otázkou promlčení vymáhané pohledávky. Promlčecí doba dle § 619 o. z. začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé. Možnost uplatnit nároku u soudu nastává splatností dluhu. Promlčecí lhůta počne běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. V dané věci právní předchůdce žalobce a žalovaný sjednali možnost zesplatnění celého dluhu v návaznosti na úkon věřitele (výzva k úhradě s dodatečně poskytnutou lhůtou). Věřitel však své právo neuplatnil, proto se splatnost dalších splátek nijak nezměnila, prodlení s plněním jednotlivé splátky tak neměla vliv na splatnost zbytku dluhu ani na splatnost dalších splátek. Vzhledem k tomu, že bylo sjednáno plnění dluhu ve splátkách, kdy splatnost jednotlivých splátek byla předem určena, tak jednotlivé splátky dospívaly postupně. Závazek tedy měl zanikat postupně tak, jak měly být splátky plněny a prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť. Rovněž zánik závazku v důsledku promlčení je tedy namístě posoudit u každé ze splátek jednotlivě. Pro každou splátku pak běží tříletá promlčecí doba samostatně, a to ode dne její splatnosti (srov. Komentář. Občanský zákoník. Svazek V. (§ 1721 – § 2520, relativní majetková práva 1. část). autoři Švestka Jiří; Dvořák Jan a kol., Wolters Kluwer: 2014, komentář k § 1931). Soud konstatuje, že promlčecí lhůta k uplatnění práva na zaplacení předmětné pohledávky je tříletá (dle § 629 o. z.) a počíná běžet ode dne splatnosti každé jednotlivé nesplněné splátky. Jakmile dlužník důvodně vznese námitku promlčení, stává se jeho právo na plnění, které bylo uplatněno u soudu, nevymahatelným. Nárok na úroky z prodlení se považuje za příslušenství pohledávky. Jako nedílné příslušenství vymáhané pohledávky pak sdílí úroky její právní osud, a to i v otázce promlčení. Po promlčení pohledávky tedy nelze vymoci ani její příslušenství, neboť i právo na zaplacení příslušenství je promlčeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. 21 Cdo 3173/2005 a ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. 29 Cdo 2114/2008).

9. V souzené věci žalobce tvrdil, že žalovaný se zavázal postkynutou zápůjčku vč. poplatků uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že splatnost poslední splátky byla stanovena na den 8. 3. 2018. Žalobce tak dovozuje, že následující den došlo k zesplatnění pohledávky, tento den (9. 3. 2018) je tak dnem počátku běhu promlčecí doby a promlčení pohledávky tak mohlo nastat njdříve dne 8. 3. 2021. S tímto názorem žalobce však podepsaný soud nesouhlasí, neboť za situace, kdy z ujednání ve Smlouvě vyplývá, že splatnost úvěru byla dohodnuta ve splátkách, tak tříletá promlčecí doba jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti (pro každou splátku běží samostatná tříletá promlčecí doba) a nikoli ode dne splatnosti poslední sjednané splátky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2001 sp. zn. 25 Cdo 2195/99).

10. Skutečnost, že sjednané splátky nebyly hrazeny řádně, žalovaný nesporoval. Mezi účastníky byl spor ohledně celkové výše splacené částky. Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobce spočívající v tom, že v období od 4. 2. 2017 do 29. 8. 2017 uhradil na předmětnou pohledávku splátky v celkové výši 10 500 Kč, avšak doplnil, že v září 2017 dále uhradil jednorázovou splátku ve výši 8 000 Kč. Tuto platbu žalobce zpochybnil, když uvedl, že ji neeviduje. Žalovaný tedy nezpochybňoval, že neuhradil sjednanou částku ve výši 26 100 Kč, když výslovně uvedl, že právnímu předchůdci žalobce zaplatil pouze částku v celkové výši 18 500 Kč. Bránil se tím, že na další splátky neměl peníze (přišel o zaměstnání) a rovněž namítl, že zbytek dluhu je promlčený. Promlčecí lhůta začala běžet u každé jednotlivé nepslněné splátky zlášť ode dne její splatnosti (§ 623 o. z.). Ze shodného tvrzení účastníků vyplynulo, že na předmětnou pohledávku žalovaný uhradil minimálně částku ve výši 10 500 Kč Touto platbou tak bylo zcela uhrazeno prvních 23 splátek a částečně splátka 24. (450 Kč x 23 = 10 350 Kč a z 24. splátky bylo uhrazeno 150 Kč). V dané věci vyšlo najevo, že první splátku žalovaný fakticky uhradil dne 4. 2. 2017. Každá další splátka pak byla splatná nejpozději do následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů od předchozí splátky (čl. 1 bod 1.9 písm. a) Smlouvy). S přihlédnutím k těmto skutečnostem soud v souladu s ust. § 605 o. z. dovodil splatnost dalších splátek, a to 2. splátka dne 11. 2. 2017, 3. splátka byla splatná dne 18. 2. 2017, 4. splátka dne 25. 2. 2017, 5. splátka dne 4. 3. 2017, 6. splátka dne 11. 3. 2017, 7. splátka dne 18. 3. 2017, 8. splátka dne 25. 3. 2017, 9. splátka dne 1. 4. 2017, 10. splátka dne 8. 4. 2017, 11. splátka dne 15. 4. 2017, 12. splátka dne 22. 4. 2017, 13. splátka dne 29. 4. 2017, 14. splátka dne 6. 5. 2017, 15. splátka dne 13. 5. 2017, 16. splátka dne 20. 5. 2017, 17. splátka dne 27. 5. 2017, 18. splátka dne 3. 6. 2017, 19. splátka dne 10. 6. 2017, 20. splátka dne 17. 6. 2017, 21. splátka dne 24. 6. 2017, 22. splátka dne 1. 7. 2017, 23. splátka dne 8. 7. 2017, 24. splátka dne15. 7. 2017, 25. splátka dne 22. 7. 2017, 26. splátka dne 29. 7. 2017, 27. splátka dne 5. 8. 2017, 28. splátka dne 12. 8. 2017, 29. splátka dne 19. 8. 2017, 30. splátka dne 26. 8. 2017, 31. splátka dne 2. 9. 2017, 32. splátka dne 9. 9. 2017, 33. splátka dne 16. 9. 2017, 34. splátka dne 23. 9. 2017, 35. splátka dne 30. 9. 2017, 36. splátka dne 7. 10. 2017, 37. splátka dne 14. 10. 2017, 38. splátka dne 21. 10. 2017, 39. splátka dne 18. 10. 2017, 40. splátka dne 4. 11. 2017, 41. splátka dne 11. 11. 2017, 42. splátka dne 18. 11. 2017, 43. splátka dne 25. 11. 2017, 44. splátka dne 2. 12. 2017, 45. splátka dne 9. 12. 2017, 46. splátka dne 16. 12. 2017, 47. splátka dne 23. 12. 2017, 48. splátka dne 30. 12. 2017, 49. splátka dne 6. 1. 2018, 50. splátka dne 13. 1. 2018, 51. splátka dne 20. 1. 2018, 52. splátka dne 27. 1. 2018, 53. splátka dne 3. 2. 2018, 54. splátka dne 10. 2. 2018, 55. splátka dne 17. 2. 2018, 56. splátka dne 24. 2. 2018, 57. splátka dne 3. 3. 2018 a 58. splátka dne 10. 3. 2018. Ve vztahu ke splatnosti jednotlivých splátek pak soud dodává, že první splátka byla žalovaným zaplacena v sobotu, a proto soud stanovil pro účely daného řízení splatnost každé další splátky vždy rovněž na sobotu. Soud si je vědom té skutečnosti, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující (§ 607 o. z.), avšak tato skutečnost je relevantní pouze u splátky, u níž by již mohlo dojít k promlčení, a to splátky č. 52, která byla dle shora uvedeného splatná dne 27. 1. 2018. U této splátky tak soud musel zohlednit pravidlo zakotvené v § 607 o. z. a posunout její splatnost na nejblíže následující pracovní den, tedy na den 29. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že mezi věřitelem (právním předchůdcem žalobce) a dlužníkem (žalovaným) bylo dohodnuto plnění ve splátkách a věřitel nevyužil možnost zesplatnění dluhu, mohl věřitel na dlužníkovi požadovat vždy pouze splnění příslušné splátky, jakmile se tato stala splatnou s tím, že pro každou splátku pak běží tříletá promlčecí doba samostatně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2003 sp. zn. 33 Odo 345/2002 a ze dne 10. 11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4750/2007). Promlčecí lhůta tedy začala běžet u každé jednotlivé splátky zvlášť ode dne její splatnosti. Za situace, kdy žaloba byla u soudu podána dne 27. 1. 2021, je zjevné, že v souladu s ust. § 629 a § 623 o. z. jsou promlčené veškeré nezaplacené splátky, jejichž splatnost nastala před více jak 3 lety před tímto datem, tedy před 27. 1. 2018 (tedy až do 51. splátky), resp. naopak nejsou promlčené splátky, které se staly splatné až po 27. 1. 2018 (tj. 52. – 58. splátka). Žalovaný dále tvrdil, že v září 2017 zaplatil na předmětnou pohledávku 8 000 Kč. Soud se však touto platbou nezabýval, neboť s ohledem na shora uvedené závěry, nemá tato skutečnost pro rozhodnutí soudu žádný výzam. Pokud by žalovaný další částku v jím tvrzené výši 8 000 Kč fakticky zaplatil, bylo by touto platbou zcela uhrazeno dalších 17 splátek a část splátky 18. (17 x 450 Kč + 350 Kč = 8 000 Kč), resp. by celkově zcela splatil 41 splátek a část 42. splátky (41 x 450 Kč + 50 Kč = 18 500 Kč). Vzhledem k tomu, že však soud dovodil, že jsou veškeré nezplacené splátky až do 51. splátky již promlčené, tak údajná úhrada, která by případně pokryla pohledávku do rozsahu 41., resp. části 42. splátky není relevantní. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaným uplatněná námitka promlčení ve vztahu k nezaplaceným splátkám až do 51. splátky je důvodná.

11. Ve vztahu k úhradě částky ve výši 10 500 Kč soud pro úplnost dodává, že ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že tyto platby zužitkoval v rozsahu 2 986,17 Kč na úhradu jistiny, ve výši 2 100 Kč na zaplacení úroku, částku ve výši 3 000 Kč použil na úhradu poplatku za administrativní činnost a částku ve výši 2 413,83 Kč pak na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Na základě těchto tvrzení pak žalobce požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 12 013,83 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 586,17 Kč. V předmětné Smlouvě však bylo v čl. 2 bod 2.5 sjednáváno započítávání jednotlivých úhrad, a to tak, že týdenní splátky se započítávají nejprve na úrok, poté na poplatek, poté na hotovostní inkaso splátek a až následně po splacení úroku, poplatku a nákladů na doplňkové služby se v následujících týdnech splácí jistina. Za této situace měl žalobce při zužitkování jednotlivých plateb postupovat dle smluvních ujednání. Ze shora uvedeného je však zřejmé, že se od ujednání o započítávání jednotlivých úhrad odchýlil. Pokud by žalobce postupoval v souladu se Smlouvou, byl by platbami žalovaného uhrazen celý úrok (2 100 Kč), dále celý poplatek (3 000 Kč) a v rozsahu 5 400 Kč pak hotovostní inkaso splátek (2 100 + 3 000 + 5 400 = 10 500). S ohledem na smluvní ujednání tak soud dovodil, že žalovaná částka ve výši 15 600 Kč by se měla správně skládat z jistiny ve výši 15 000 Kč a dále z hotovostního inkasa splátek ve výši 600 Kč (6 000 – 5 400).

12. V právní rovině soud dále konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli řádnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl.z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve shora uvedené výši s tím, že žalovaný nesplnil základní povinnosti vyplývající ze Smlouvy, neboť předmětný závazek řádně nesplatil. Tuto pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

13. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou ve vztahu k částce 3 150 Kč, jež představuje nezaplacenou 52. – 58. splátku úvěru (7 x 450 Kč), ve vztahu k nimž námitka promlčení nebyla vznesena účinně. Ve vztahu k této částce je pak důvodný i nárok žalobce na zaplacení příslušenství, a to úroků z prodlení ve výši 457,70 Kč (ve výši 8,5 % ročně z částky 3 150 Kč v žalobcem požadovaném období od 16. 3. 2018 do 29. 11. 2019) a dále zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího do zaplacení a rovněž úroků ve výši 1 291,70 Kč (ve výši 23,72 % ročně z částky 3 150 Kč v žalobcem uvedeném období od 9. 3. 2018 do 29. 11. 2019) a dále smluvních úroků jdoucích ode dne následujícího do zaplacení. Za této situace je žalovaný povinen hradit jak dlužnou jistinu 3 150 Kč, tak případně i sjednané poplatky, a dále i sjednané výše uvedené úroky a úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Ve shora uvedeném rozsahu tak soud žalobě vyhověl. Naopak ve vztahu ke zbývající části uplatněného nároku ve výši 12 450 Kč (15 600 – 3 150) soud dovodil, že námitka promlčení byla vznesena účinně, a proto k ní přihlédl. Důvodně vznesená námitka promlčení tak způsobila zánik této části nároku žalobce a za této situace se právo na plnění v této části stalo soudně nevynutitelné. Po účinném vznesení námitky promlčení soud nemůže promlčené právo žalobci přiznat, když nelze přiznat jistinu ani příslušenství. Za situace, kdy soud považuje žalobu za nedůvodnou ohledně jistiny ve výši 12 450 Kč, není oprávněný ani nárok žalobce na příslušenství jdoucí z této částky, tedy na úhradu úroků z prodlení ve výši 1 312,34 Kč (1 770,04 – 457,70) a dále zákonných úroků z prodlení jdoucích ode dne následujícího po postoupení pohledávky do zaplacení z částky 8 863,83 (12 013,83 – 3 150) a rovněž úroků ve výši 3 703,16 (4 994,86 – 1 291,70) a dále i smluvních úroků jdoucích ze shora uvedené částky ode dne následujícího po postoupení pohledávky do zaplacení, proto soud v této části postupoval v souladu s ust. § 610 odst. 1 věta prvá o. z. a žalobu ve vztahu k této části nároku zamítl.

14. Ve vztahu ke sjednanému úroku ve výši 23,72 % soud dodává, že toto ujednání posuzoval z pohledu dobrých mravů. V souladu s dobrými mravy je takové ujednání věřitele, které se při peněžité půjče spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednávání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. V době uzavření Smlouvy byla u úvěrů na spotřebu úroková sazba ve výši 10,33 %, což vyplývá z databáze ČNB – systému časových řad ARAD. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jednalo o krátkodobou nebankovní půjčku, soud shledává výši sjednaných úroků, která mnohonásobně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou, za přiměřenou, resp. takové ujednání o úrocích nepovažuje za odporující dobrým mravům, resp. považuje jej platné. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že nepřiměřená je úroková sazba, která podstatně, resp. mnohonásobně převýší obvyklé úroky z úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna ve výši 600 Kč, která byla stanovena dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za dva úkony (vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu). Výše odměny za tyto úkony byla stanovena podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky. Za situace, kdy žalovaný byl úspěšný ohledně 79,81 % (jistina – 12 450 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 20,19 % (jistina – 3 150 Kč) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 59,62 % (79,81 – 20,19). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalovanému na náhradě nákladů řízení toliko 59,62 % z výše uvedené částky, tedy částku ve výši 357,72 Kč (600 x 0, 5962), kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. Závěrem pak soud pro úplnost uvádí, že další navržené důkazy (výslech manželky žalovaného) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování.