7 C 78/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 43 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 350 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 618,94 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucí z částky 19 522,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení s tím, že je oprávněna tuto částku včetně příslušenství uhradit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci úrok ve výši 10 753,55 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně jdoucí z částky 19 522,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 710 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 958,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucí z částky 13 638,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení s tím, že je oprávněna tuto částku včetně příslušenství uhradit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč splatných do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci úrok ve výši 8 779,71 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně jdoucí z částky 13 638,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] na náhradě nákladů řízení částku 11 548,20 Kč s tím, že je oprávněna tuto částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]. Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 12. 7. 2016 Smlouvu o půjčce [číslo] (dále též jen„ Smlouva I.“), na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr vč. souhrnného poplatku ve výši 14 800 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 800 Kč, odměna za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč), v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč Poslední splátka byla stanovena na 22. 8. 2017. Žalobce tvrdil, že žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatila dne 29. 10. 2019. Žalobce doplnil, že žalovaná zaplatila pouze částku v celkové výši 9 450 Kč, kterou zužitkoval ve výši 477,60 Kč na jistinu, ve výši 2 800 Kč na úrok, ve výši 4 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 712,40 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla uhradit poslední splátku nejpozději dne 22. 8. 2017, tak právnímu předchůdci žalobce vzniklo ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky (23. 8. 2017) právo na uhrazení dosud neuhrazené celkové dlužné částky. Za této situace žalobce požaduje po žalované úhradu částky v celkové výši 25 350 Kč, která se ke dni postoupení pohledávky skládala z dlužné jistiny ve výši 19 522,40 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 827,60 Kč. Rovněž pak žalobce požaduje po žalované zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 3 618,94 Kč (ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky – 30. 8. 2017 do dne postoupení pohledávky – 29. 11. 2019) a dále úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku ve výši 10 753,55 Kč (ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky – 23. 8.2017 do data postoupení – 29. 11. 2019). Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce rovněž uzavřel se žalovanou dne 22. 2. 2016 Smlouvu o půjčce [číslo] (dále též jen„ Smlouva II.“), na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr vč. souhrnného poplatku ve výši 19 240 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 640 Kč, odměna za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč), v 58 pravidelných týdenních splátkách po 780 Kč Poslední splátka byla stanovena na 3. 4. 2017. Žalobce tvrdil, že žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatila dne 29. 10. 2019. Žalobce doplnil, že žalovaná zaplatila pouze částku v celkové výši 27 530 Kč, kterou zužitkoval ve výši 12 361,28 Kč na jistinu, ve výši 3 640 Kč na úrok, ve výši 5 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 6 328,72 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla uhradit poslední splátku nejpozději dne 3. 4. 2017, tak právnímu předchůdci žalobce vzniklo ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky (4. 4. 2017) právo na uhrazení dosud neuhrazené celkové dlužné částky. Za této situace žalobce požaduje po žalované úhradu částky v celkové výši 17 710 Kč, která se ke dni postoupení pohledávky skládala z dlužné jistiny ve výši 13 638,72 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 071,28 Kč. Rovněž pak žalobce požaduje po žalované zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 2 958,28 Kč (ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky – 11. 4. 2017 do dne postoupení pohledávky – 29. 11. 2019) a dále úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku ve výši 8 779,71 Kč (ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky – 4. 4. 2017 do data postoupení – 29. 11. 2019). Závěrem žalobce doplnil, že dlužné částky žalovaná ani na základě výzvy k plnění neuhradila.

2. Žalovaná sdělila, že s dluhem souhlasí (jistinu uznává), avšak nesouhlasí s úroky, neboť ty považuje za nepřiměřené.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ Smlouva I.“) za prokázané, že na základě této Smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná se je zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 2 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 8 000 Kč, tedy částku v celkové výši 34 800 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 600 Kč. První splátka byla splatná do 7. dne od uzavření Smlouvy a každá další splátka do konce následujícího týdenního období. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] (dále též jen“ Smlouva II.”) má soud dále za prokázané, že na základě této Smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 26 000 Kč s tím, že žalovaná se je zavázala vrátit společně se sjendaným úrokem ve výši 3 640 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, tedy částku v celkové výši 45 240 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 780 Kč. První splátka byla splatná do 7. dne od uzavření Smlouvy a každá další splátka do konce následujícího týdenního období. Z čl. 1 bod 1. 2 Smluvních podmínek Smlouvy I. a II. se podává, že v případě, že byla ujednána úhrada celkové částky v 58 splátkách, tak činí výše úrokové sazby 23,72 % ročně s tím, že tato úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této Smlouvy. Z čl. 8 bod 1. písm. a) Smluvních podmínek Smlouvy I. a II. soud zjistil, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vzniká právnímu předchůdci žalobce právo na zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v plné výši. Pro případ prodlení s úhradou pak účastníci sjednali povinnosti žalované zaplatit úrok z prodlení, což soud zjistil rovněž z čl. 8 bod 1. Smluvních podmínek Smlouvy I. a II. (písm. b). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek, dokladu o zaplacení) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tyto pohledávky za žalovanou postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalované dne 6. 12. 2019 oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne 7. 1. 2020. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ soud zjistil, že žalobce žalovanou dne 3. 9. 2020 vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 9. 2020 s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne 4. 9. 2020. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, žalovaná nezpochybňovala, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli řádné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“).

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkam přiměřenousti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřeným ujednáním se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Ve vztahu ke sjednanému úroku ve Smlouvách soud podotýká, že v rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány, a to v pevné či procentuální výši. Úroky ze zápůjčky pak byly sjednány v souladu s ust. § 2392 odst. 1 o. z. Právní předchůdce žalobce a žalovaná ve Smlouvě I. a II. sjednali úrok pevnou částkou ve výši 2 800 Kč a 3 640 Kč (tato pevná částka odpovídá úroku ve ve výši 12,55 % ročně za dobu trvání Smlouvy při řádném splácení; při zápůjčce 26 000 Kč za 58 týdnů činí úrok 3 640 Kč, tj. za 52 týdnů, resp. rok úrok úrok představuje 3 263, 4482 (3 640: 58 x 52), čemuž odpovídá sazba 12,55 % ročně (3 263,44: 260); při zápůjčce 20 000 Kč za 58 týdnů činí úrok 2 800 Kč, tj. za rok úrok odpovídá částce 2 510, 3448 (2 800: 58 x 52), čemuž odpovídá sazba 12,55 % ročně (2 510, 3448: 200)). Tyto úroky byly sjednány jasným a srozumitelným způsobem, a proto nejde o zakázané ujednání dle ust. § 1813 o. z., ke kterému se dle § 1815 o. z. nepřihlíží. Toto ujednání soud dále posuzoval z pohledu dobrých mravů. V souladu s dobrými mravy je takové ujednání věřitele, které se při peněžité půjče spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednávání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. V době uzavření Smlouvy I. byla u úvěrů na spotřebu úroková sazba ve výši 10,80 % a v době uzavření Smlouvy II. pak činila obvyklá výše úroků u úvěrů na spotřebu 11,44 %, což vyplývá z databáze ARAD ČNB. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jednalo o krátkodobou nebankovní půjčku, soud shledává výši pevně sjednaných úroků, která podstatně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou, za přiměřenou, resp. takové ujednání o úrocích nepovažuje za odporující dobrým mravům, resp. považuje jej platné. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že nepřiměřená je úroková sazba, která podstatně, resp. mnohonásobně převýší obvyklé úroky z úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V této části tak soud neshledal námitku žalované o tom, že sjednané úroky jsou nepřiměřené, důvodnou.

9. Soud je však jiného názoru ohledně žalobcem uplatněného nároku na zaplacení dalšího úroku, a to úroku ve výši 23,72 % ročně v kapitalizované výši a dále úroku jdoucího z dlužných částek od data postoupení pohledávek do zaplacení. Toto ujednání o úrocích bylo (na rozdíl od pevně ujednaných částek úroků (2 800 Kč a 3 640 Kč)) sjednáno pouze v rámci Smluvních podmínek a nikoli v samotných Smlouvách o zápůjčce. Smluvní podmínky sice tvoří nedílnou součást Smlouvy I. a II., avšak nebyly žalovanou podepsány. Soud rovněž přihlédl k té skutečnosti, že žalovaná byla ve Smlouvě I. a II. seznámana s výší úroků tam uvedených – stanovených pevnou částkou a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby předvídala další ujednání o úrocích ze zápůjčky vtělených do Smluvních podmínek.

10. Ve vztahu ke Smluvním podmínkám soud pro úplnost dodává, že tyto mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Ústavní soud dovodil rozpor s požadavky přiměřenosti již z pouhé skutečnosti, že ujednání nebylo sjednáno individuálně, ale bylo součástí obchodních podmínek, resp. že nebylo podepsáno. V rámci spotřebitelských smluv tedy ujednání zakládající smluvní úroky zásadně nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné - listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (analog. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013).

11. Právní předchůdce žalobce (zapůjčitel) poskytl žalované (vydlužiteli) peněžní prostředky ve shora uvedených výších s tím, že žalovaná nesplnila základní povinnosti vyplývající ze Smluv, neboť žalobci zápůjčku vč. smluvených poplatků nevrátila. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že ujednání o smluvním úroku je součástí smluvních podmínek a nikoli Smluv samotných. V této souvislosti podepsaný soud konstatuje, že při rozhodování o oprávněnosti nároku na smluvní úrok, který je obsahem smluvních podmínek, není podstatné, zda ze znění Smlouvy vyplývá, že spotřebitel svým podpisem stvrzuje, že je se smluvními podmínkami seznámen. V souzené věci je zřejmé, že text Smluv uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 12. 7. 2016, resp. 22. 2. 2016, ujednání o smluvním úroku ve výši 23,72 % ročně, nad rámec úroku ve výši 2 800 Kč, resp. 3 640 Kč neobsahuje. Za této situace shledává podepsaný soud ustanovení smluvních podmínek o smluvním úroku pro značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitele nepřiměřené, proto se k němu nepřihlíží a nemá žádné právní účinky (§ 1813 a § 1815 o. z.).

12. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu v části, v níž se žalobce po žalované domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 10 753,55 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 19 522,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a dále ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 8 779,71 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 13 638,72 Kč od 7. 1. 2019 do zaplacení, za nedůvodnou, a proto ji v tomto rozsahu zamítl.

13. Ve vztahu ke zbylé dlužné částce žalovaná podáním ze dne 1. 3. 2021 sdělila, že s dluhem souhlasí a následně podáním ze dne 19. 3. 2021 žalovaná uvedla, že jistinu uznává. V této souvislosti soud podotýká, že v dané věci nepostupoval dle § 153a z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nerozhodl rozsudkem pro uznání, neboť z vyjádření žalované není zřejmé, dluh v jaké konkrétní výši uznává, resp. zda uznává pouze nesplacenou část zápůjček či zda uznává i nezaplacené poplatky za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že však žalovaná ani jeden z těchto nároků nesporovala, soud dospěl ve zbývající části předmětu řízení k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl.

14. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve shora uvedených výších s tím, že žalovaná nesplnila základní povinnosti vyplývající ze Smlouvy I. a II., neboť předmětný závazek řádně nesplatila. Za této situace je žalovaná povinen hradit jak dlužnou jistinu, tak i sjednané poplatky, a dále i úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Tuto pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměna (§ 1883 o. z.).

15. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl plně úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve vši 7 220 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobce učinil 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, písemné podání ze dne 23. 3. 2021 a účast na jednání před soudem). Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud pro úplnost dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne 15. 3. 2021, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k tomuto podání soud konstatuje, že kromě vyjádření se ke splátkami neobsahuje toto podání žádné právně významné skutečnosti s tím, že toto podání nelze podřadit pod úkony právní služby tak, jak jsou vymezeny v ust. § 11 advokátního tarifu Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (1 500 + 5 720 + 300 + 600), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH a soudní poplatek ve výši 1 723 Kč Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 11 548,20 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). K aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že v letech 2017 - 2021 eviduje, že žalobce podal u Okresního soudu ve Strakonicích již několik stovek návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.

16. Soud konstatuje, že žalovaná zároveň požádala k úhradě pohledávky vč. náhrady nákladů řízení o povolení splátek v maximální výši 500 Kč měsíčně. Svou žádost odůvodnila tím, že je vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Rovněž uvedla, že má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti, avšak díky pandemii tuto činnost nevykonává. Je tak závislá na dávkách státní sociální podpory, když pobírá příspěvek na živobytí ve výši 4 003 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 7 350 Kč měsíčně a dále přídavky na děti ve výši 610 Kč a 500 Kč měsíčně. Ve vztahu ke svým příjmům žalovaná doplnila, že pobírá výživné na děti v celkové výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná sdělila, že ve společné domácnosti bydlí s nezletilými dcerami (nar. [rok] a [rok]). Za bydlení pak vynaloží částku ve výši 7 400 Kč měsíčně. Závěrem žalovaná doplnila, že proti ní jsou vedena dvě exekuční řízení. Uzavřela, že majetek větší hodnoty nevlastní žádný.

17. Při stanovení výše splátek soud prvního stupně přihlédl k aktuální situaci související s pandemií koronaviru, v důsledku níž žalovaná nemůže pracovat. Soud rovněž zohlednil výši splátek stanovených ve Smluvě I. a II. Právní předchůdce žalobce již před uzavřením Smluv, když posuzoval úvěruschopnost žalované, věděl, jaká je majetková situace žalované a musel si být vědom té skutečnosti, že možnosti žalované dluh splácet jsou značně omezené. Z Karty zákazníka – žádosti o úvěr, kterou žalovaná vyplnila před uzavřením Smlouvy II., se podává, že její použitelný příjem činil částku 4 857 Kč a přesto byly stanoveny splátky ve výši 780 Kč týdně, tedy 3 120 Kč měsíčně. Z Karty zákazníka vyplněné žalovou před uzavřením Smlouvy I. vyplývá, že její použitelný příjem byl 4 325 Kč a i za této situace byly stanoveny splátky ve výši 600 Kč týdne, tedy 2 400 Kč měsíčně. Soud nepominul ani tu skutečnost, že žalovaná má dvě nezletilé děti.

18. S ohledem na shora uvedené soud zohlednil situaci žalované v umožnění splátek k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když ji pak umožnil splácet předmětnou částku vč. náhrady nákladů řízení ve výše uvedených splátkách, které soud stanovil částkou v celkové výši 1 600 Kč, a to s ohledem na její výše uvedené poměry a momentální neuspokojivou finanční situaci. Pro úplnost pak soud dodává, že takto stanovené splátky poskytují žalované možnost své povinnosti vůči žalobci dostát bez intervence dalšího exekučního řízení s tím, že stanovení vyšších splátek (jak požadoval žalobce) by bylo s ohledem na současnou situaci žalované příliš tvrdé. Počet splátek pak nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobce. Soud si je vědom té skutečnosti, že při takto nízkých splátkách se sice značně prodlouží doba splácení dluhu, avšak žalované umožní eliminovat nepříznivé dopady spojené s tím, že nebude schopna dluh uhradit v zákonné lhůtě. Pro úplnost pak soud dodává, že oprávněné zájmy žalobce jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek.