7 C 86/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní celé jméno řešitele ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 24 766 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 4 766 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 2 490,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 24 766 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 4 766 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 574 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému finanční hotovost ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázala zaplatit částku v celkové výši 29 766 Kč s příslušenstvím, a to do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil s tím, že od žalovaného evidují jedinou platbu ze září 2020 ve výši 5 000 Kč. Z této platby byla alokována částka ve výši 234 Kč na jistinu úvěru a částka ve výši 4 766 Kč na sjednané příslušenství (smluvní úrok). Za této situace se tedy žalobce domáhá po žalovaném úhrady částky v celkové výši 33 979 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 24 766 Kč, nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, nákladů na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč (za osobní návštěvu ve výši 217 Kč) a smluvní pokutu ve výši 9 063 Kč (ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 24 766 Kč od [datum] do [datum]; žalobce pak smluvní pokutu účtuje za zkrácené období ve prospěch dlužníka) a rovněž zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 2 490,17 Kč (z jistiny ve výši 24 766 Kč od [datum] do [datum]).

2. V průběhu řízení, a to podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to ohledně nákladů na upomínání (v žalobě označených jako kapitalizovaný úrok) ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 063 Kč O tomto návrhu žalobce soud rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

3. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě nesporoval. Uzavření Smlouvy nezpochybňoval a čerpání tvrzených peněžních prostředků rovněž ne. Uvedl, že si není vědom, že by cokoli splácel. Požádal však o povolení splátek. Svou žádost odůvodnil tím, že nemá žádný pravidelný příjem (je nezaměstnaný s tím, že z evidence úřadu práce byl sankčně vyřazen). Pouze příležitostně jde na„ melouch“. Příjem z takové brigády mu pak vystačí na běžné výdaje (stravu). Je svobodný, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti (ve výši 500 Kč měsíčně). Bydlí u kamaráda, jemuž na bydlení nepřispívá ničeho. Práci se snaží hledat, avšak neúspěšně. Vzhledem k tomu, že aktuálně nepobírá ničeho a ani nedisponuje žádnými úsporami, není schopen sdělit výši splátek, kterou by mohl splácet.

4. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] za prokázané, že na základě této Smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 4 500 Kč, splatný jednorázově do 30 dnů, tj. [datum], a to společně s úrokem ve výši 1 035 Kč. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud dále za prokázané, že na základě této Smlouvy společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč, a to na dobu 30 dnů. Žalovaný se jej zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 4 766 Kč, tedy částku v celkové výši 29 766 Kč jednorázově do [datum]. Ze Smlouvy soud zjistil, že pro případ porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně a rovněž zákonný úrok z prodlení a náklady spojené se zasláním upomínky ve výši 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Z výpisu účtu [číslo] 2020 ze dne [datum] vyplynulo, že tohoto dne byla odeslána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 4 500 Kč, to pod variabilním symbolem [číslo]. Z výpisu ze shora uvedeného účtu soud dále zjistil, že dne [datum] byla dále na shora uvedený účet pod variabilním symbolem [číslo] poukázaná částka ve výši 20 500 Kč. Skutečnost, že shora uvedené částky byly dne [datum] a [datum] na účet č. [bankovní účet], jehož vlastníkem je žalovaný, od společnosti [právnická osoba] fakticky připsány, má soud za prokázané ze sdělení [právnická osoba] Skutečnost, že dne [datum] a [datum] vykonal terénní pracovník cestu na kontaktní adresu žalovaného, žalobce doložil Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván společností [právnická osoba], což soud zjistil z přípisů ze dne [datum], [datum] a [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] opětovně vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že žalovaný na danou pohledávku uhradil pouze v září 2020 jednorázově částku ve výši 5 000 Kč, resp. že předmětná částka nebyla zcela uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

11. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

13. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce nevyplývá, z jakých informací právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Z tvrzení žalobce není zřejmé, zda jeho právní předchůdce zjišťoval a ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Za této situace, kdy soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyšel ohledně majetkových poměrů žalovaného z jím tvrzených informací a požadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná.

14. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). V této souvislosti soud uvádí, že nad rámec své povinnosti žalobce mj. k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru vyzval přípisem ze dne [datum], na který žalobce reagoval dne [datum] tak, že vzal žalobu částečně zpět.

15. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému převodem na jeho účet dne [datum] peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč a dne [datum] ve výši 20 500 Kč s tím, že žalovaný na tuto pohledávku zaplatil částku v celkové výši 5 000 Kč.

16. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku v celkové výši 25 000 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil pouze částku ve výši 5 000 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (25 000 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (5 000 Kč). V této části (20 000 Kč) proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti soud předně uvádí, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž je doba plnění vázána na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1524/2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). K plnění dluhu byl žalovaný vyzván, resp. oznámení o postoupení pohledávky vč. výzvy k úhradě dlužné částky (ze dne [datum]) ve lhůtě plnění do deseti dnů byla žalovanému odeslána dne [datum]. Ve smyslu ust. § 573 o. z. pak byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do [datum]. Dluh se tedy stal splatným nejpozději uplynutím shora uvedené doby a žalobci lze přiznat z dlužné jistiny ode dne následujícího zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je od [datum] s úhradou částky 20 000 Kč v prodlení. Proto soud prvního stupně vedle jistiny žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení, a to ve výši, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

17. Ve zbývající části, a to části jistiny (4 766) vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (za dobu od [datum] do [datum]) a úroku z prodlení v požadované výši ode dne následujícího po splatnosti do zaplacení a i úroku z prodlení v uvedené výši z požadované jistiny ve výši 24 766 Kč od [datum] do [datum] (neboť žalobci na něj dle shora uvedeného vznikl nárok až ode dne [datum]), a rovněž i ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětná pohledávka pak byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”), neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 1 500 Kč, která byla stanovena § 14b odst. 2 písm. c) bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). V této souvislosti soud uvádí, že vycházel z tarifní hodnoty ve výši 34 413 Kč (jistina 24 766 Kč, smluvní pokuta ve výši 9 063 Kč, 150 Kč poplatek za upomínání a hmotněprávní nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky 434 Kč). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (1 500 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 354 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 3 532 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 58,12 % (jistina – 20 000 Kč), z čehož lze dovodit, že ve věci byl ohledně 41,88 % (4 766 Kč – jistina, 9 063 Kč – smluvní pokuta, poplatek za upomínání – 150 Kč a uplatnění pohledávky – 434 Kč) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 16,24 % (58,12 – 41,88). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 16,24 % z výše uvedené částky, tedy po zaokrouhlení částku ve výši 574 Kč (3 532 x 0, [číslo]), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum], neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vztahu k tomuto podání soud konstatuje, že skutečnosti v nich uvedené měly být součástí již imperfektní žaloby. Kdyby tak žalobce učinil, nemusel by svou žalobu následně k výzvě soudu doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly. K částečnému zpětvzetí žaloby pak žalobce přistoupil i přesto, že tento nárok nebyl žalovaným po podání žaloby uspokojen.

19. Závěrem soud pro úplnost dodává, že přes žádost žalovaného neshledal důvody pro aplikaci § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., a proto žalovanému neumožnil předmětnou částku vč. náhrady nákladů řízení hradit ve splátkách. Za situace, kdy žalovaný nemá žádný pravidelný příjem, ani žádné úspory a odměna z příležitostných brigád mu pokryje pouze běžné výdaje, soud nemohl stanovit splátky tak, aby dlužná částka byla uhrazena v akceptovatelné době, neboť to není ve finančních možnostech žalovaného.