7 C 95/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr Marií Rychtářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 40 750 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 40 750 Kč, úrok z prodlení ve výši 547,87 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z částky 29 005 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 1 542,05 Kč a úrok ve výši 19,53 % ročně jdoucí z částky 29 005 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 14 567,49 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]. Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 20. 11. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr vč. úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 49 464 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 124 Kč Poslední splátka byla stanovena na 15. 12. 2020. Žalobce tvrdil, že žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatil dne 29. 8. 2019. Žalobce doplnil, že žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 62 780 K (26. 4. 2019 – 50 284 Kč, 15. 5. 2019 – 3 124 Kč, 19. 6. 2019 – 3 124 Kč, 19. 7. 2019 – 3 124 Kč a 29. 8. 2019 – 3 124 Kč), kterou zužitkoval dle rozpisu ve splátkovém kalendáři ve výši 15 995 Kč na jistinu, ve výši 36 485 Kč na úrok, ve výši 10 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 300 Kč na poplatek za upomínku (kterou žalovanému zaslal dne 30. 1. 2018). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, tak právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 9. 4. 2020 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Za této situace žalobce požaduje po žalovaném úhradu částky v celkové výši 40 750 Kč, která se ke dni postoupení pohledávky skládala z dlužné jistiny ve výši 29 005 Kč, úroku ve výši 8 245 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 500 Kč. Rovněž pak žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení, který kapitalizoval na částku 547,87 Kč (ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 10. 5. 2020 do dne postoupení pohledávky – 16. 7. 2020) a dále úrok, který rovněž kapitalizoval, a to na částku ve výši 1 542,05 Kč (ve výši 19,53 % ročně z dlužné jistiny od 10. 4. 2020 do data postoupení – [datum]). Závěrem žalobce doplnil, že dlužnou částku žalovaný ani na základě výzvy k plnění neuhradil. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když žalovaný byl dotazován na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak byly ověřovány předloženými doklady. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici potvrzení o výši příjmu žalovaného, výplatní pásky a výpis z bankovního účtu. Rovněž pak čerpal z veřejně dostupných rejstříků, když ověřoval, zda proti žalovanému není vedeno insolvenční či exekuční řízení. Po odborném vyhodnocení sdělených a ověřených údajů pak právní předchůdce žalobce vyhodnotil, že u žalovaného nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, a proto následně byla předmětná Smlouva uzavřena. Ve vztahu k námitce žalovaného o tom, že společnost [právnická osoba] řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, žalobce vyjma shora uvedeného doplnil, že v dané věci již uplynula tříletá promlčecí lhůta stanovená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v níž žalovaný může neplatnost smlouvy namítat. Ve vztahu k další žalovaným vznesené námitce o absolutní neplatnosti Smlouvy z důvodu, že se příčí dobrým mravům, neboť požadovaný úrok ve výši 19,53 % ročně je nepřiměřený jistině, žalobce podotkl, že dle statistiky ČNB v listopadu 2017 u úvěrů na spotřebu do 1 roku činila úroková sazba právě 19,53 % ročně, a proto se nejedná o úrokovou sazbu nepřiměřenou či v době sjednání Smlouvy neobvyklou. Ve vztahu k námitce žalovaného, že Smlouva je rovněž neplatná i z toho důvodu, že sjednaný administrativní poplatek naplňuje znaky lichvy, žalobce doplnil, že tento poplatek za administrativní činnost zahrnuje zejm. založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, na vystavení potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů klientovi. Zdůraznil, že žalovanému byly před uzavřením Smlouvy poskytnuty veškeré informace o podmínkách úvěru s tím, že byl seznámen i s výší úroku a poplatků a mohl zvážit, zda za daných podmínek Smlouvu uzavře či nikoli. Žalobce dále podotkl, že navíc jeho právní předchůdce nárokoval jak úrok (sjednaný úrok činil 49 464 Kč, avšak je požadován ve výši 44 730 Kč), tak poplatek (ujednaný poplatek představoval 18 500 Kč s tím, že jej uplatnil pouze ve výši 13 500 Kč) jen v poměrné výši do data zesplatnění. Žalobce uzavřel, že požadovaná výše úroků a nákladů není v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Skutečnost, že předmětnou Smlouvu uzavřel a že úvěr čerpal, nezpochybňoval. Bránil se však tím, že nebyla před uzavřením Smlouvy řádně posouzena jeho schopnost úvěr splácet. Dále se domníval, že uplatněný úrok ve výši 19,53 % ročně se příčí dobrým mravům. A nakonec žalovaný namítl, že sjednaný administrativní poplatek naplňuje znaky lichvy. Dle jeho názoru se v podstatě jedná o další část úroků, když tímto poplatkem je skrytě navyšován sjednaný úrok. V souhrnu všech těchto okolností se žalovaný domnívá, že předmětná Smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 11. 2017 (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 45 000 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 49 464 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč, tedy částku v celkové výši 112 464 Kč v pravidelných bezhotovostních 36 měsíčních splátkách po 3 124 Kč. Z předmětné Smlouvy soud dále zjistil, že úročení úvěru bylo sjednáno sazbou ve výši 56,69 % ročně (čl. 1 bod 1.5.). Z čl. 5 Smlouvy vyplývají následky nesplácení úvěru, a to mj. oprávnění věřitele pro případ prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny, zákonné úroky z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů za písemnou upomínku ve výši 300 Kč. Z čl. 5 bod 5.

1. Smlouvy se dále podává povinnost věřitele před tím, že se úvěr v důsledku prodlení stane splatným, vyzvat zákazníka k uhrazení dlužné splátky v dodatečné minimální lhůtě 30 dnů. Z čl. 2 bod 2.4. a čl. 1 bod 1.10 Smlouvy soud zjistil, že jednotlivé úhrady zákazníka se započítávají dle splátkového kalendáře, který zákazník obdrží bezprostředně po podpisu Smlouvy. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru, a to z čl. 2 dále vyplývá, že splátky nevedou k okamžitému umořování jistiny s tím, že v každé měsíční splátce je zahrnuta jak platba jistiny, tak platba sjednaného úroku a administrativního poplatku. Poměr mezi splátkou jednolivých složek dlužné částky se mění s tím, že tento poměr je uveden u jednotlivých splátek ve splátkovém kalendáři. Ze Standrardních informací o spotřebitelském úvěru zároveň vyplývají veškeré shora uvedené údaje a podmínky úvěru. Z Karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením Smlouvy žalovaný právnímu předchůdci žalobce uvedl svůj pravidelný měsíční příjem ve výši 17 000 Kč a celkové výdaje ve výši 10 710 Kč měsíčně (použitelný příjem tak činil 6 290 Kč měsíčně). K ověření finanční situace pak žalovaný předložil potvrzení o výši příjmu, výplatní pásky a výpis z účtu. Z Potvrzení o výši příjmu zaměstnance vystaveného [právnická osoba] s. r. o. má soud za prokázané, že za období 7/ 2017 – 9/ 2017 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného částku ve výši 16 202 Kč. Z výplatní pásky se podává, že v září 2017 činila mzda žalovaného částku ve výši 16 919 Kč. Z výpisu z účtu ze dne 10. 10. 2017 se podává, že dne 12. 9. 2017 byla žalovanému připsána na účet od zaměstnavatele částka ve výši 16 602 Kč a rovněž další transakce (pohyby na účtu). Z Výpisu z centrální evidence exekucí vyplývá, že dne 9. 11. 2017 v 11:25 hod. žalovaný neměl v centrální evidence exekucí evidovaný žádný exekuční titul. Čerpání úvěru dne 23. 11. 2017 vyplývá z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce č. [bankovní účet]. Skutečnost, že předmětnou Smlouvu uzavřel a úvěr v tvrzené výši fakticky čerpal, žalovaný učinil rovněž nespornou. Z přípisu ze dne 27. 11. 2017 se podává, že právní předchůdce žalobce žalovanému sdělil přístupové údaje pro přihlášení k jeho internetovému účtu a rovněž mu zaslal Splátkový kalendář, z něhož vyplývá, jak budou jednotlivé splátky úvěru zužitkovány (na úhradu jaké složky dlužné částky a v jaké výši). Z Upomínky o nezaplacenou splátku soud zjistil, že tuto listinu právní předchůdce žalobce vyhotovil dne 30. 1. 2018, a to z důvodu, že neobdržel splátku úvěru splatnou dne 15. 1. 2018. Součástí upomínky o úhradu dlužné splátky je pak i výzva k úhradě poplatku za odeslanou upomínku ve výši 300 Kč (v souladu s čl. 5 1. Smlouvy). K úhradě dlužné částky byl žalovaný právním předchůdcem žalobce opakovaně vyzýván i nadále, což soud zjistil z listiny označené jako“ Výzva k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním” ze dne 26. 2. 2020 a“ Oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzva k úhradě dluhu” ze dne 9. 4. 2020. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) dále vyplynulo, že společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne 26. 8. 2020 oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne 27. 8. 2020. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne 20. 12. 2020 vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 1. 2021 s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne 21. 12. 2021. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že tvrzení žalobce, že na předmětnou pohledávku žalovaný uhradil částku v celkové výši 62 780 Kč žalovaný nezpochybňoval, resp. tuto skutečnost učinil nespornou.

4. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli řádnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 2 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru”). Tuto pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkam přiměřenousti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřeným ujednáním se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Předně soud uvádí, že případné porušení povinnosti zakotvené v ust. § 87 zákona o ochraně spotřebitele, tedy v případě nesprávného (neobjektivního, bez odborné péče) posouzení úvěruschopnosti, má za následek neplatnost relativní. Této neplatnosti se však musí spotřebitel (žalovaný) dovolat ve stanovené promlčecí lhůtě. V dané věci pak žalovaný námitku neplatnosti Smlouvy (z důvodu porušení povinnosti posoudit jeho schopnost úvěr splácet) vznesl.

11. Soud se proto na úvod zabýval touto žalovaným vznesenou námitkou. V dané věci žalovaný namítl, že právní předchůdce žalobce neprovedl posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet dle zákonných požadavků, a to podáním ze dne 13. 4. 2021. Z provedeného dokazování však vyšlo najevo, že předmětná Smlouva byla uzavřena dne 20. 11. 2017. Vzhledem k tomu, že tříletá promlčecí lhůta, v níž žalovaný mohl (resp. musel) vznést námitku neplatnosti Smlouvy, běží od uzavření Smlouvy (§ 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru), je zřejmé, že žalovaný tuto námitku uplatnil až po jejím uplynutí, a proto není důvodná. Nad rámec však soud ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet pro úplnost dodává, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitel zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z žalovaným poskytnutých údajů v žádosti o úvěr a dále z informací dostupných z interních zdrojů a rovněž z externích databází. Právní předchůdce žalobce si rovněž k posouzení úvěruschopnosti vyžádal od žalovaného potvrzení o výši příjmu a výpisy z jeho účtu. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel nejen z informací získaných z externích zdrojů, ale i z objektivně doloženého osobního prohlášení dlužníka (žalovaného) o jeho poměrech, kdy si vyžádal potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a hodnotil pohyby na účtu žalovaného, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet dostál povinnosti stanovené zákonem postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení neproběhlo pouze formálně, avšak na základě náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (správného, objektivního, s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva neodporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je platná. Soud tedy uzavírá, že tato vznesená námitka by nebyla důvodná, ani kdyby ji žalovaný vznesl včas (v zákonné lhůtě).

12. Ve vztahu k další námitce žalovaného týkající se poplatku za administrativní činnost, kdy se žalovaný domnívá, že naplňuje znaky lichvy a z toho důvodu způsobuje neplatnost Smlouvy jako celku, soud uvádí, že tento poplatek byl sjednán zcela jasně, srozumitelně, je zde přesná kapitalizace výše poplatku (výše poplatku byla uvedena samostatně i v součtu s půjčenou částkou), není zde nic skrytého, čemu by žalovaný nerozuměl. Veškerá ujednání byla kryta podpisem žalovaného. Je tak zřejmé, že žalovaný byl s předmětným poplatkem při podpisu Smlouvy srozuměn. V této souvislosti soud dále podotýká, že poplatek za administrativní činnost lze analogicky posuzovat stejně jako poplatek za správu úvěru, u něhož Nejvyšší soud ČR dovodil, že tato činnost úvěrového věřitele není kryta jinými sjednanými platbami (úrokem jako cenou poskytnutných prostředků a ostatními poplatky za konkrétní služby) a kterou věřitel na podkladě smlouvy o úvěru zajišťuje služby úvěrovému dlužníku po dobu trvání úvěrového vztahu (typicky klientský servis, informace o úvěrovém vztahu, změny smlouvy, vydávání různých potvrzení), a proto je poplatek za správu úvěru cenou plnění ve smyslu ust. § 56 odst. 2 obč. zák. a na toto ujednání se tak nevztahuje požadavek přiměřenosti uvedený v ust. § 56 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. 32 Cdo 156/2017; stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. Cpj 203 /2013 (R 44/2014 civ.)). Soud dále podotýká, že administrativní zpracování půjčky žalobce vykazuje nejen při jejím sjednání, ale i v průběhu jejího trvání (vedení záznamů o úvěru a o jednotlivých platbách). Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že ujednání o administrativním poplatku není nepřiměřené a že tyto poplatky nebyly sjednány v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.). Nadto v dané věci žalobce neuplatňoval administrativní poplatek v plné sjednané výši (18 000 Kč), nýbrž pouze v poměrné výši ke dni postoupení pohledávky (13 500 Kč). V souhrnu všech shora uvedených skutečností soud uzavírá, že toto zatížení žalovaného při takovýchto rizikových půjčkách bez zajištění nelze považovat za nepřiměřené (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020- 97). Smlouva v této části tak vyhovuje podmínkám § 1813 věta druhá o. z. Tuto námitku žalovaného proto soud rovněž neshledal důvodnou, resp. má za to, že tento nárok je oprávněný.

13. Následně se soud zabýval poslední námitkou žalovaného týkající se smluvních úroků. Ve vztahu ke sjednanému úroku ve Smlouvě soud podotýká, že v rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány, a to v pevné či procentuální výši. Úroky z úvěru tak byly sjednány v souladu s ust. § 2395 odst. 1 o. z. Právní předchůdce žalobce a žalovaný ve Smlouvě sjednali úrok jednak pevnou částkou ve výši 49 464 Kč (tato pevná částka odpovídá úroku ve výši 36,64 % ročně za dobu trvání Smlouvy při řádném splácení; při úvěru 45 000 Kč za 36 měsíců úrok za rok představuje 16 488 Kč (49 464: 3), čemuž odpovídá sazba 36,64 % ročně (16 448: 450). V předmětné smlouvě pak dále účastníci sjednali úroky i v procentuální výši, a to ve výši 56,69 % ročně. Tyto úroky byly sjednány jasným a srozumitelným způsobem, a proto nejde o zakázané ujednání dle ust. § 1813 věta prvá o. z., ke kterému se dle § 1815 o. z. nepřihlíží. Toto ujednání však soud dále posuzoval z pohledu dobrých mravů. V souladu s dobrými mravy je takové ujednání věřitele, které se při peněžité půjče spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání poskytnuté jistiny. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednávání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. V době uzavření Smlouvy byla u úvěrů na spotřebu úroková sazba ve výši 8,73 % ročně, což vyplývá z databáze ČNB – Systému časových řad ARAD. Soud si je vědom té skutečnosti, že v řízení žalobce uplatnil úrok nikoli ve výši 56,69 % ročně, jak bylo ujednáno ve Smlouvě, nýbrž“ pouze” ve výši 19,53 %. Ve vztahu k této žalobcem uplatněné výši úroků soud podotýká, že se žalobce mylně domnívá, že tyto byly v době uzavření předmětné Smlouvy obvyklé, když vycházel sice z databáze ČNB, avšak ze sazby u úvěrů na spotřebu se splatností do 1 roku (v dané věci však byla Smlouva uzavřena na 3 roky). Zásadní však je zejména ta skutečnost, že žalobcem požadovaná sazba ve výši 19,53 % nebyla účastníky Smlouvy sjednána, když si ji jednostranně určil žalobce. Nadto dále žalobce počítá (zohledňuje ve splátkách a ve zbytku požaduje) s úrokem ve výši 49 464 Kč, který byl sjednán ve Smlouvě (a který odpovídá sazbě 36,64 % ročně). Úroků ve výši 19,53 % ročně se tak žalobce domáhá pouze od 10. 4. 2020 (ode dne následujícího po zesplatnění). I s přihlédnutím k tomu, že se v dané věci se jednalo o krátkodobou nebankovní půjčku, soud shledává výši pevně sjednaných úroků (odpovídající sazbě 36,64 % ročně), která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou, za nepřiměřenou, resp. takové ujednání o úrocích považuje za odporující dobrým mravům, resp. považuje jej za neplatné. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že nepřiměřená je úroková sazba, která podstatně, resp. mnohonásobně převýší obvyklé úroky z úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V této části tak soud shledal námitku žalovaného o tom, že sjednané úroky jsou nepřiměřené, důvodnou. Pokud se výše úroků zjevně příčí dobrým mravům, tak je nutné vyvodit závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy v této části (§ 580 odst. 1, § 588 a § 576 o. z.). Ujednání o výši úroků je pak oddělitelné od zbývajících ujednání ve Smlouvě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2008 sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 a ze dne 27. 6. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2029/2018). Za této situace soud danou Smlouvu shledává částečně neplatnou jen ohledně ujednání o výši úroků z úvěru.

14. S ohledem na absolutní neplatnost ujednání o výši úroků z úvěru je pak nutné postupovat dle § 1802 o. z. a žalobci přiznat pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Při stanovení obvyklých úroků pak soud prvního stupně vycházel ze shora uvedené databáze ČNB - Systému časových řad ARAD. Po závěru, že ujednání o výši sjednaných úroků je absolutně neplatné a po zjištění, že žalovaný je povinen platit za poskytnutý úvěr obvyklé úroky ve výši 8,73 % ročně z poskytnuté částky, se soud musel zabývat otázkou, jakou část jistiny a poplatku žalovaný svými splátkami uhradil. V případě přiznání obvyklých úroků (namísto značně vyšších sjednaných úroků) nemůže v plném rozsahu obstát ani ujednání o splátkovém kalendáři, když je zřejmé, že pokles výše úroku povede k zaplacení nižší částky. Soud vycházel z toho, že výše sjednané splátky (3 124 Kč měsíčně) je závazná, neboť právě pro tuto výši právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Předně soud uvádí, že při zohlednění jednotlivých splátek pohledávky soud postupoval dle poměru stanoveného ve splátkovém kalendáři. Žalobce žádal kapitalizovaný úrok do zesplatnění ve výši 49 464 Kč, avšak za situce, kdy soud prvního stupně shledal důvodným nárok na zaplacení úroku ve výši 8,73 % ročně, tak žalobci náleží za toto období úrok ve výši 3 710 Kč. Za této situace soud musel přistoupit k přepočtu dané pohledávky (podrobný výpočet, resp. rozpis je zřejmý z č. l. 62 spisu). Soud vycházel z toho, že (po přepočtu) předmětná pohledávka správně měla být zaplacena ve 22 splátkách. Splátkový kalendář proto měl vypadat, resp. z první splátky tak měl být umořen poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 1 978 Kč a úrok ve výši 327,38 Kč; z druhé splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 1 993 Kč a úrok ve výši 312,98 Kč; z třetí splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 007 Kč a úrok ve výši 298,48 Kč; ze čtvrté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 022 Kč a úrok ve výši 283,88 Kč; z páté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 037 Kč a úrok ve výši 269,17 Kč; z šesté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 051 Kč a úrok ve výši 254,35 Kč; ze sedmé splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 066 Kč a úrok ve výši 139,43 Kč; z osmé splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 081 Kč a úrok ve výši 224,40 Kč; z deváté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 097 Kč a úrok ve výši 209,25 Kč; z desáté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 112 Kč a úrok ve výši 194 Kč; z jedenácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 127 Kč a úrok ve výši 178,64 Kč; z dvanácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 143 Kč a úrok ve výši 163,16 Kč; ze třinácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 158 Kč a úrok ve výši 147,58 Kč; ze čtrnácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 174 Kč a úrok ve výši 131,87 Kč; z patnácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 190 Kč a úrok ve výši 116,06 Kč; z šestnácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 206 Kč a úrok ve výši 100,13 Kč; ze sedmnácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 222 Kč a úrok ve výši 84,08 Kč; z osmnácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 238 Kč a úrok ve výši 67,92 Kč; z devatenácté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 254 Kč a úrok ve výši 51,64 Kč; z dvacáté splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 271 Kč a úrok ve výši 35,24 Kč; z dvacátéprvní splátky poplatek ve výši 818 Kč, jistina ve výši 2 287 Kč a úrok ve výši 18,72 Kč a z dvacátédruhé splátky poplatek ve výši 818 Kč, zbylá jistina ve výši 286 Kč a úrok ve výši 2,08 Kč. V dané věci však žalobce nepožadoval administrativní poplatek v plné výši, nýbrž pouze ve výši 13 500 Kč. Soud tedy vycházel z toho, že žalovaný byl povinen z předmětné Smlouvy zaplatit jistinu ve výši 45 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 13 500 Kč a úrok ve výši 3 710 Kč, tedy částku ve celkové výši 62 210 Kč. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že si je vědom té skutečnosti, že žalobce ve svém podání ze dne 27. 4. 2021 uvedl, že žalovanému zaslal upomínku k úhradě dlužné splátky, za kterou požadoval uhradit poplatek ve výši 300 Kč. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce dne 30. 1. 2018 upomínku o nezaplacenou splátku vyhotovil, avšak žalobce neoznačil, resp. nepředložil důkaz prokazující, že předmětná upomínka byla žalovanému fakticky odeslána, a proto soud nemá za prokázané, že tento nárok (dle čl. 5 Smlouvy) je důvodný, a proto tento poplatek za upomínku v dané věci nezohlednil. O neunesení důkazního břemene (§ 101 odst. 1 písm.b) o. s. ř. ve spojení s § 120 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) ohledně zaslání výše uvedené upomínky, neměl povinnost žalobce poučovat (§ 118a odst. 3 o.s.ř.), a to s ohledem na nepřítomnost žalobce a jeho zástupce při jednání soudu (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C.H.Beck, 1. vydání 2009, str. [číslo]). Žalovaný pak ve splátkách postupně uhradil částku v celkové výši 62 780 Kč (tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná). Soud tedy uzavírá, že za situace, kdy žalovaný uhradil částku v celkové výši 62 780 Kč a jeho platební povinnost představovala v souhrnu částku ve výši 62 210 Kč (jistina 45 000 Kč + administrativní poplatek 13 500 Kč + úrok 3 710 Kč), je zřejmé, že na pohledávce z titulu předmětné Smlouvy žalobci nedluží ničeho (62 210 – 62 780 = přeplatek 570 Kč), a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl plně úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalovaného ve vši 9 680 Kč, která byla stanovena dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Při určení odměny za jeden úkon právní služby soud vycházel z tarifní hodnoty 32 505 Kč (jistina 29 005 Kč a poplatek ve výši 3 500 Kč). V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobce učinil 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 19. 3. 2021 doplněný podáním ze dne 13. 4. 2021 a účast na jednání před soudem dne 20. 4. 2021 a 6. 5. 2021). V souvislosti s účastí na jednání před podepsaným soudem absolvoval substituční zástupce žalobce 2 x cestu Blatná - Strakonice a zpět, která byla vykonaná osobním automobilem zn. [anonymizována tři slova], [registrační značka] [anonymizováno]. Cestovné činí při kombinované spotřebě vozidla 12,9 l /100 km, počtu ujetých kilometrů 48 km za jednu jízdu a vyhláškové ceně za 1 litr motorové nafty 27,20 Kč, částku ve výši 379,62 Kč ( (12, 9/100 x 48 x 27,20) + (4,40 x 48)). V souvislosti s účastní na jednání zástupce žalobce dále požadoval náhradu za promeškaný čas, a to za 4 půlhodiny po 100 Kč, která mu byla přiznána dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (9 680 + 1 200 + 2 x 379,62 + 400), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalovaného je plátcem DPH. Náklady řízení tedy činí částku v celkové výši 14 567,49 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.)