8 C 27/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 24 974,40 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 974,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu ve Strakonicích dne 14. 1. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 24 974,40 Kč, když tento svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně realizovala pro žalovanou v měsíci říjnu a listopadu roku 2023 úklidové práce a fyzickou ostrahu objektu, které byly fakturovány fakturami znějícími na částku 17 800,31 Kč se splatností 14. 11. 2023, částku ve výši 195 978,86 Kč se splatností k datu 14. 11. 2023 a dále částku 17 800,31 Kč se splatností 14. 12. 2023 a částku 195 978,86 Kč se splatností k datumu 14. 12. 2023. Z uvedených částek nebylo ze strany žalované žalobkyni ani po předchozích opakovaných upomínkách uhrazeno ničeho, a proto byla žalobkyně nucena prostřednictvím svého právního zástupce zaslat žalované dne 5. 1. 2024 předžalobní výzvu k plnění. Součástí předžalobní výzvy pak byla i výzva k náhradě mimosmluvní odměny ve výši žalované částky. Mimo smluvní odměnu pak žalobkyně žádá v rozsahu dvou právních jednání odpovídající celkové částce 20 040 Kč bez DPH, a to dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 7 bod 6 zákona č. 177/1996 Sb., (dále jen „AT“) a dále náhrady hotových režijních výdajů v rozsahu dvou paušálů stanovených na základě § 13 odst. 4 AT a DPH z výše uvedených částek v částce 4 334,40 Kč.

2. K žalobě se vyjádřila žalovaná, a to tak, že s žalobním nárokem nesouhlasí. Žalovaná dále uvedla, že z historie plateb, které hradila žalovaná žalobkyni, je jednoznačné, že se žalovaná i v minulosti dostávala do prodlení, přičemž K zjednání nápravy se nevyžadovala písemná výzva žalobkyně a už vůbec ne zapojení právního zástupce na straně žalobkyně.

3. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 judikoval, že věřiteli nárok na náhradu nákladů v předžalobní fázi nevzniká, a to z důvodu absence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním (prodlením) dlužníka a škodou věřitele, když rozhodnutí věřitele o právním zastoupení bylo dobrovolné.

4. Naopak Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15 uvedl, že „vydání prostředků na právní pomoc představuje zásadně újmu na majetkových právech“ a je „nepřípustný stav, v němž je jednotlivec nucen strpět újmu na svých právech v důsledku protiprávního jednání soukromé osoby, popř. orgánu veřejné moci, aniž by neměl zároveň právo na náhradu takovéto újmy.“5. Na nález Ústavního soudu navázal Nejvyšší soud České republiky rozhodnutím ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 630/2016, [NS 1224/2017], ve kterém se vyslovil následovně: „Jestliže v projednávané věci byla žalovaná bez zavinění žalobkyně v prodlení s plněním svého závazku několik měsíců a postavení žalobkyně bylo (mimo jiné i s ohledem na neuspokojivý výsledek komunikace s vedlejším účastníkem) z hlediska dalšího plnění žalované nejisté, žalobkyně důvodně (aby předešla soudnímu sporu) řešila uspokojení svého nároku mimosoudní cestou, a to prostřednictvím zástupce - advokáta (tj. osoby, která má vysokoškolské právnické vzdělání, je zapsána v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou a splňuje další zákonem stanovené předpoklady), který poskytnutím právních služeb za úplatu napomohl věc mezi účastníky vyřešit smírnou cestou [srov. § 1, § 2 odst. 1 písm. a) a § 3 - 5 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů].“ Vynaložené náklady na právní zastoupení v důsledku prodlení dlužníka byly v tomto případě soudem posouzeny jako účelné a v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním dlužníka. Věřiteli tak byla náhrada škody přiznána.

6. Je tak zjevné, že pakliže věřitel nejprve samostatně činí kroky směřující k vymožení pohledávky, avšak bezvýsledně, je následně účelné se i v mimosoudní fázi nechat zastoupit advokátem. Předžalobní výzva zaslaná advokátem totiž obvykle působí na dlužníka důrazněji a dlužník tak více vnímá riziko zahájení soudního sporu, což ho motivuje k plnění. Tím se často podaří předejít soudnímu sporu.

7. Na základě výše uvedených rozhodnutí soud poučil zástupce žalobkyně podle § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť jeho nárok uplatněný v žalobě mohl být posouzen pouze jako nárok na náhradu škody, a to se všemi podmínkami a důsledky.

8. Podle § 1972 má věřitel ve vztazích podle § 1963 vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády. Tím není dotčeno právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které tuto pevnou částku přesahují.

9. Podle směrnice Evropského parlamentu a rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen „směrnice“), by měl mít věřitel kromě nároku na zaplacení pevné částky pokrývající interní náklady spojené s vymáháním rovněž nárok na náhradu zbývajících nákladů spojených s vymáháním, které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. K těmto nákladům patří zejména náklady, které věřiteli vzniknou pověřením advokáta nebo využitím služeb společnosti vymáhající pohledávky.

10. Článek 6 odst. 3 směrnice pak jednoznačně stanoví provést státu ve svém právní řádu úpravu, že věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 i přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.

11. Směrnice (directives) jsou právními akty, které zavazují zúčastněné státy provést ve svém právním řádu k jednotnému datu určité změny tak, aby si právo jednotlivých států neodporovalo a poskytovalo srovnatelnou úroveň ochrany. Nemají tedy obecnou závaznost, směrnice zavazuje pouze členské státy. Směrnice jsou nástrojem harmonizace národních právních řádů, neboť poté, co jsou na úrovni EU schváleny, mají jednotlivé členské státy povinnost je převést vnitrostátní právní normou do svého právního řádu. Svým obsahem jsou pak jejich předpisy srovnatelné (harmonizované), formou se však mohou lišit, protože jeden stát např. přijme zvláštní zákon, jiný vydá vyhlášku a další jen novelizuje několik existujících zákonů. Pokud členský stát nezapracuje danou směrnici do lhůty v ní stanovené do svého právního řádu, porušuje stát právo Společenství a může být postižen. Přestože směrnice neměly být závazné před tím, než byly implementovány členskými státy, ESD svou judikaturou stanovil zásadu přímého účinku – neimplementované nebo nezdárně implementované směrnice mohou ve skutečnosti být přímo právně závazné. V případě Francovich vs. Itálie shledal soud členské státy odpovědné a povinné zaplatit náhradu škody jednotlivcům a obchodním společnostem, kteří utrpěli škodu neprovedením nebo špatnou implementací směrnice.

12. Článek 6 odst. 3 směrnice pak byl implementován od 6. ledna 2023 především v § 1972 o. z., který uvádí, že ve vztazích podle § 1963 má věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády. Tím není dotčeno právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které tuto pevnou částku přesahují. Ustanovení § 1963 o. z. upravuje vzájemné závazky podnikatelů s povinností dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu a závazky mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona o zadávání veřejných zakázek, je-li obsahem závazku povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu veřejnému zadavateli. Výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky určuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“)], které v ust. § 3 stanoví, že „Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč.“ Zmínku o nákladech spojených s uplatněním pohledávky nalezneme i v ust. § 513 o. z., dle něhož jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

13. Na základě implementace uvedené směrnice Evropského parlamentu a § 1972 o. z. má žalobkyně při porušení povinnosti hradit dluhy řádně a včas ze strany žalované právo žádat úhradu škody představují náklady na uplatnění pohledávky.

14. Obecně platí, že každý má povinnost si počínat tak, aby nedocházelo k nedůvodným újmám. V opačném případě a při splnění zákonných předpokladů nastupuje odpovědnost nahradit vzniklou újmu.

15. Těmito předpoklady jsou:a) protiprávní jednání (delikt) nebo škodní událost,b) vznik újmy,c) příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním jednáním škůdce nebo škodní událostí a vzniklou újmou,d) zavinění (buď úmyslné, nebo nedbalostní)

16. Protiprávní jednání může spočívat v porušení dobrých mravů, zákona nebo uzavřené smlouvy. Co se týče zavinění, vždy pro vznik odpovědnosti postačí nedbalost, ledaže zákon výslovně požaduje úmysl. I v těchto případech se však lze odpovědnosti většinou zprostit (tzv. liberovat) prokázáním toho, že došlo k naplnění zákonných liberačních důvodů, např. způsobila-li škodu vyšší moc.

17. Škodu je nutné nahradit vždy, nemajetkovou újmu jen tehdy, bylo-li to předem ujednáno nebo stanoví-li tak výslovně zákon, jako je tomu při újmě na přirozených právech člověka.

18. Soud se tak na základě zákonných ustanoveních zabýval otázkou, zda žalovaná porušila povinnost, zda tímto porušení vznikla žalobkyni škoda a zda mezi tímto porušením povinnosti a vznikem škody existuje příčinná souvislost.

19. Žalobkyně dne 24. 5. 2024 zaslala soudu doplněná tvrzení a důkazy, že žalobkyně uhradila dne 7. 5. 2024 náklady jejího zástupce z předžalobní fáze sporu v částce 24 974,40 Kč.

20. Z daňového dokladu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vystaveného dne 31.10.2023 na částku ve výši 17.800,31 Kč vč. DPH, se splatností k datu 14.11.2023, z daňového dokladu č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vystaveného dne 31.10.2023 na částku ve výši 195.978,86 Kč vč. DPH, se splatností k datu 14.11.2023, daňového dokladu č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vystaveného dne 30.11.2023 na částku ve výši 17.800,31 Kč vč. DPH, se splatností k datu 14.12.2023, daňového dokladu č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vystaveného dne 30.11.2023 na částku ve výši 195.978,86 Kč vč. DPH, se splatností k datu 14.12.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně realizovala pro žalovanou v měsících říjnu a listopadu roku 2023 úklidové práce a fyzickou ostrahu objektu Z předžalobní výzvy ze dne 5. 1. 2023 a dokladu o doručení má soud za prokázané, že zástupce žalobkyně dne 5. 1. 2023 vyzval žalovanou k úhradě výše uvedených částek, neboť žalovaný byla s jejich úhradou v prodlení, a to do 7 kalendářní dní od data odeslání výzvy. Z potvrzení ČSOB a. s. ze dne 12. 1. 2024 má soud za prokázané, že žalované byly dne 11. 1. 2024 odepsány částky odpovídající výše fakturovaným, a tyto částky byly připsány na účet žalobkyně dne 12. 1. 2024.

21. Z vyjádření žalované ze dne 20. 4. 2024 je jednoznačné, že žalovaná přiznává, že výzvu právního zástupce žalobkyně obdržela ve vztahu k fakturám č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a tyto byly uhrazeny dle pokynů uvedených v této výzvě k rukám právního zástupce (spolu s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které žalovaný uznával), a to dne 11. 1. 2024.

22. Z provedeného dokazování a vyjádření samotné žalované je tak nesporné, že žalovaná neuhradila vyfakturované částky v době jejich splatnosti, ale učinila tak až na základě předžalobní výzvy zástupce žalobkyně. Žalovaná tak porušila svou povinnost stanovenou § 1968 o. z., tedy svůj dluh nesplnila řádně a včas, a tudíž byla v prodlení, za které nemohla žalobkyně.

23. Soud dále zjišťoval, zda žalobkyni vznikla újma. Za újmu se povařuje skutečná újma na majetku, o kterou se jeho hodnota snížila. Skutečný ušlý zisk, tedy majetek, který se po poškození nemohl rozrůstat, ačkoliv by jinak mohl a dále hypotetický ušlý zisk, tedy majetek, u kterého není možné určit konkrétní částku, převážně u podnikatelů zpravidla dosahovaný zisk určitého okruhu podnikání, v němž poškozený podnikatel působil či teprve hodlal působit.

24. Soud konstatuje, že ke dni, kdy žalobkyně doručila žalobu Okresnímu soudu ve Strakonicích, jí žádná újma nevznikla, a tudíž žaloba by byla z tohoto hlediska k zamítnutí. Tento závěr však stál na právním posouzení odlišném od názoru žalobkyně, a proto došlo k poučení žalobkyně v tomto směru a žalobkyně na základě poučení ze strany soudu dotvrdila, že svému zástupci vyfakturované náklady předžalobní fáze řízení uhradila, a to dne 7. 5. 2024, a tímto dnem jí vznikla majetková újma. Výše škody pak odpovídá odměně stanovené na základě vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a to za dva úkony právní služby dle §7 ve spojení s §11 odst. 1 písm. a) a d) AT v celkové částce 10 040 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT v celkové částce 600 Kč a daň z přidané hodnoty z příslušenství pohledávky (vyjma zákonného úroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky) ve výši 21 % v částce 4 334,40 Kč.

25. Soud se tak začal zabývat otázkou, zda zde existuje příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti ze strany žalované.

26. Z přehledu vystavených faktur a zaúčtování jednotlivých faktur má soud za prokázané, že žalovaná dlouhodobě nehradí své závazky vůči žalobkyni řádně a včas, a to přesto, že žalovaná doručené faktury do svého účetnictví zaúčtuje. Z výpovědi svědkyně , adresa, má soud za prokázané, že tato pracuje u žalované na pozici účetní. Vždy, když jednala s žalobkyní, jednala s paní , jméno FO, . Tato jí volala prakticky u každé faktury, proč není uhrazená a ona následně zjišťovala u pana , jméno FO, , kdy bude faktura zaplacena, a to na základě možnosti budoucích příjmů, neboť bylo více dodavatelů a příjmy nebyly. Pokud přišla předžalobní výzva bylo na ní reagováno zaplacením v poskytnuté lhůtě. Faktury od žalobkyně byly zaúčtovány a bylo z nich vůči státu nárokováno DPH. Svědkyně také potvrdila, že paní , jméno FO, upozornila svědkyni, že pokud nebudou faktury uhrazeny, bude záležitost předloženo právnímu zástupci žalobkyně. Z výpovědi svědka , jméno FO, a jeho čestného prohlášení má soud za prokázané, že pracoval spolu se svědkyní , jméno FO, na úhradě faktur ze strany žalované. Účastnil se i osobních schůzek u žalované, kde jim bylo vždy sděleno, že bude částka uhrazena. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, má soud za prokázané, že pracuje u žalobkyně od roku 2019. Od jejího nástupu do zaměstnání se řeší dlužné částky žalované. Z upomínky úhrady pohledávek ze dne 6. 12. 2023 má soud za prokázané, že ke dni 6. 12 2023 žalobkyně evidovala za žalovanou pohledávky v celkové výši 262 758,03 Kč, když další faktury ve výši 213 779 Kč budou splatné dne 14. 12. 2023. Obsahem této upomínky pak je také upozornění, že pokud nebudou částky uhrazeny do 31. 12. 2023, bude věc předána právnímu zástupci. Z datové zprávy ze dne 6. 12. 2023 má soud za prokázané, že předmětná upomínka byla doručena žalované dne 6. 12. 2023 v 13 hodin 18 minut. Z faktury číslo , hodnota, má soud za prokázané, že zástupce žalobkyně vyúčtoval žalobkyni své služby za předžalobní fázi sporu, a to v částce 24 974,40 Kč, tedy v částce, která odpovídá částce uvedené v předžalobní výzvě. Z potvrzení o provedení transakce má soudu za prokázané, že žalobkyně předmětnou částku svému právnímu zástupci dne 7. 5. 2024 uhradila. Ze zápisu z jednání žalobkyně s žalovanou ze dne 14. 3. 2023 má soud za prokázané, že zástupkyně žalobkyně jednala s panem , tituly před jménem, , jméno FO, o úhradě dlužných faktur, které k tomuto dni dosahovaly částky 593 874,05 Kč. Z knihy faktur ke dni 14. 3. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni dlužila na nezaplacených fakturách částku 593 874,05 Kč, a to za faktury splatné v prosinci 2022, lednu, únoru a březnu 2023. Z reportu ze dne 14. 3. 2023 má soud za prokázané, že pan , tituly před jménem, , jméno FO, nesouhlasil s termínovými splátkami, ale přislíbil měsíční splátku dluhu 200 000 Kč a úhradu dalších průběžných fakturací ve splatnosti. Z reportu ze dne 25. 9. 2023 má soud za prokázané, že paní , jméno FO, opět telefonovala a urgovala pohledávky žalované s tím, že dostala příslib na okamžitou úhradu čtyřech faktur. Z emailu ze dne 25. září 2023 odeslaného od paní , jméno FO, panu , tituly před jménem, , jméno FO, má soud za prokázané, že tohoto dne byl zaslán seznam dlužných faktur za částku 1 300 226 Kč, když na žalobkyni připadala částka 641 337,51 Kč za období červen až srpen 2023 se splatností od 14. 7. 2023 do 14. 9. 2023. Tuto zprávu si pan , tituly před jménem, , jméno FO, přečetl dne 25. 9. 2023. Z historie telefonních kontaktů s paní , jméno FO, (účetní žalované) má soud za prokázané, že až do 29. listopadu 2023 probíhají telefonické rozhovory souměrně, ovšem od listopadu 2023 do konce prosince 2023 pak jsou zaznamenány pouze odchozí hovory na mobilní telefon paní , jméno FO, . Z čestného prohlášení pana , jméno FO, má soud za prokázané, že splatné pohledávky žalobkyně za žalovanou bylo vždy nutné upomínat, a to průběžně a neustále. Fakturované částky a slíbené úhrady často nedorazily a dluhy žalované narůstaly. Několikrát s paní , jméno FO, jednaly na osobní schůzce s panem , jméno FO, , který vždy všechny faktury uznal, slíbil termín úhrady, ale ne vždy k této úhradě došlo. Z pohybu na bankovním účtu žalované od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023 a na bankovním účtu žalobkyně od 1. 1. 2023 do 4. 1. 2024 má soud za prokázané, že platby na jednotlivé faktury byly zasílány i s několikaměsíčním zpožděním. Z žaloby pana , jméno FO, proti žalované vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , spisová značka, má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila faktury za realizované služby ani panu , jméno FO, , a to za shodné období – za měsíce říjen a listopad roku 2023. Z žalobního návrhu vedeného v řízení u Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. , spisová značka, má soud za prokázané, že žalovaná opět neuhradila žalobkyni za služby v souhrnné částce 427 558, 34 Kč, jež byly realizované v lednu a v únoru roku 2024 se splatností faktur 14. 2. 2024 a 14. 3. 2024. Z žaloby vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , spisová značka, má soud za prokázané, že žalovaná, za shodné období ledna a února roku 2024, neuhradila za odebrané služby panu , jméno FO, , jež byly fakturovány se splatností 14. 2. 2024 a 14. 3. 2024.

27. Žalovaná na podporu své obrany, že náklady na advokáta nejsou škodou, která by byla v příčinné souvislosti s porušením jejího práva, odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. 32 Cdo 1733/2008, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017 sp. zn. 23 Cdo 1780/2017 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 791/18.

28. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda náklady vynaložené žalobcem na inkasní společnost jsou škodou, která vznikla při porušení povinnosti podle § 380 obch. zák.

29. Ustanovení § 380 obch. zák. uvádí, že za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany.

30. Nejvyšší soud uzavřel, že pokud jde o existenci škody, je nesporné, že žalobkyně v podobě odměny inkasní společnosti vynaložila určité náklady, kterých by byla ušetřena, kdyby žalovaný řádně plnil. Je však otázka, zda je možno tyto náklady vykládat jako újmu, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany. Zákonný text § 380 obch. zák. zde definuje náklady, které se budou považovat za škodu, ve zúženém rozsahu, protože spojuje tyto náklady s jejich příčinou – porušením povinnosti druhé strany. Nejde tedy o jakékoli náklady, které vznikly v souvislosti s tím, že smluvní partner porušil svoje právní povinnosti, ale jen takové náklady, k nimž porušení povinnosti přímo vedlo, které byly nutně spjaty s protiprávním jednáním škůdce. Újma definovaná v § 380 obch. zák. není jakákoli újma vzniklá poškozené straně, ale jen újma v přímé příčinné souvislosti s porušením závazkových povinností škůdcem. Do takto stanoveného rámce se odměna inkasní společnosti jako újma poškozené strany nedá zařadit. Třetím předpokladem odpovědnosti za škodu je příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a způsobenou škodou. Tato příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce. I zde je nutno hodnotit závěry odvolacího soudu jako správné – najmutí inkasní společnosti k vymožení pohledávek není nutným důsledkem prodlení žalovaného s placením kupní ceny. Náklady, které žalobkyně ve vztahu s inkasní společností vynaložila, tak nejsou bezprostředně způsobeny jednáním škůdce, a nesplňují proto kritéria škody, která je vyvolána protiprávním jednáním porušitele právní povinnosti.

31. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017 sp. zn. 23 Cdo 1780/2017 se Nejvyšší soudu zabýval otázkou, zda je škodou v příčinné souvislosti s porušením povinností úhrada za využití služeb advokáta pro mimosoudní jednání. A zda výše škody stanovená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) s přihlédnutím k počtu úkonů, které zástupce žalobkyně podle zjištění soudu prvního stupně v souvislosti s mimosoudním jednáním účastníků učinil, je škodou přiměřenou.

32. Nejvyšší soud zde uzavřel, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. 25 Cdo 2360/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2010, sp. zn. 25 Cdo 2008/2008, uveřejněný pod číslem 49/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2016, sp. zn. 25 Cdo 5453/2015).

33. Dále pak uvedl, že Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl (a odvolací soud se s jeho argumentací ztotožnil), že bezprostřední příčinou vzniku škody bylo sice uzavření smlouvy o právní pomoci (a zaplacení odměny za poskytnuté služby), smlouvu by však nebylo třeba uzavřít, nebýt protiprávního jednání žalovaných. Tento závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, která vychází z toho, že „příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž dovodil, že k přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li však původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. např. rozsudek ze dne 18. srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009). Vztaženo k souzené věci, nebýt porušení právní povinnosti žalovanými, škoda by nenastala, neboť žalobkyně by nevynaložila náklady na právní pomoc potřebnou k odstranění závadného stavu, který žalované způsobily.

34. Závěrem pak uvedl, že argument, že náklady na právní zastoupení, které žalobkyně vynaložila, byly zjevně nepřiměřené, rovněž neobstojí za situace, kdy soudy žalobkyni přiznaly jen náklady vypočtené podle advokátního tarifu, nikoli náklady skutečně vynaložené. Námitkami, že „žalované zareagovaly již na první výzvu zástupce žalované“ a že „další výzvy a vyjádření obsahovaly již pouze konstatování, že žalobce akceptoval, že došlo k zastavení prodeje a distribuce výrobků a současně obsahovaly další finanční požadavky na odměnu advokátní kanceláře, která se pak s každým dalším podáním navyšovala“ dovolatelky napadají skutková zjištění, která však nepodléhají dovolacímu přezkumu (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Závěr odvolacího soudu o tom, že náklady na právní zastoupení ve výši „správně zjištěné soudem prvního stupně“ byly vynaloženy v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných, je totiž závěrem o skutkovém stavu.

35. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav, žalobkyně poskytovala žalované dlouhodobě služby, za které se zavázala žalovaná zaplatit dohodnuté částky, a to na základě vystavených faktur ze strany žalobkyně. Žalovaná však dlouhodobě neplnila své závazky vůči žalobkyni včas. O včasné hrazení musela být žalobkyní opakovaně a dlouhodobě urgována. Žalovaná však na tyto výzvy reagovala oddalováním plateb a častými výmluvami. Žalovaná přesto, že nehradila faktury v době jejich splatnosti, faktury řádně zaevidovala do svého účetnictví a po státu požadovala vrácení DPH. Závazky pak hradila po splatnosti a přednost k úhradě dostávaly ty závazky, ve kterých věřitel zaslal předžalobní výzvu. Tento postup pak žalovaná aplikovala i v závěru obchodního vztahu s žalobkyní, když své závazky vůči ní hradila až poslední den stanovený v předžalobní výzvě, tedy jedině předžalobní výzva dokázala zajistit, že dluh byl uhrazen.

36. Soud tak na základě výše uvedeného právního rozboru a zjištěného skutkového stavu věci uzavírá, že žalovaná úmyslně neplnila svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas, a to dlouhodobě. Žalobkyně používala faktury žalobkyně na vrácení daně z přidané hodnoty, a to přesto, že na tyto faktury řádně nehradila. Telefonické výzvy žalobkyně a emaily neměly na úhradu dluhu žádný vliv. Naopak předžalobní výzva zajistila, že žalovaná, aby se vyhnula hrazení nákladů řízení, poslední den lhůty uhradila požadované částky. Žalobkyně několikrát žalovanou či její zaměstnankyni upozornila, že věc bude předána advokátu, pokud nezačne žalovaná na své dluhy řádně plnit. Soud tak uzavírá, že v daném případě je mezi porušením právní povinnosti a škodou příčinná souvislost, neboť po porušení povinnosti ze strany žalované nenastala žádná nová okolnost, která by působila jako rozhodující příčina vniku škody bez ohledu na původní škodnou událost. Vztaženo k souzené věci, nebýt úmyslného porušení právní povinnosti žalovanou, škoda by nenastala, neboť žalobkyně by nevynaložila náklady na právní pomoc potřebnou k odstranění závadného stavu, který žalovaná způsobila.

37. Žalobkyně tak byla oprávněna se nechat zastoupit advokátem v předžalobní fázi sporu a vynaložené náklady na mimo soudní vyřešení věci jsou v příčinné souvislosti k porušení právní povinnosti ze strany žalované. Výše škody pak odpovídá závěrům uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017 sp. zn. 23 Cdo 1780/2017, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

38. Podle § 142a odst. 1 a 2 o. s. ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.

39. Předžalobní výzva by měla obsahovat zejména označení věřitele, který výzvu činí, označení dlužníka, kterému je výzva určena, sdělení, co přesně věřitel po dlužníkovi žádá, z jakého titulu a v jaké výši. Podstatnou náležitostí předžalobní výzvy je výstraha dlužníkovi, že pokud příslušný dluh ve stanovené lhůtě nesplní, bude se jeho splnění věřitel domáhat soudní cestou. Takové upozornění nemusí být nutně výslovně uvedeno v textu předžalobní výzvy, nýbrž postačí, bude-li z jejího obsahu vyplývat implicitně, tedy mlčky (např. z označení dokumentu jako „předžalobní výzva“, z odkazu na § 142a o. s. ř., apod.). Předžalobní výzvu je třeba zaslat dlužníkovi nejméně 7 dnů před podáním žaloby.

40. Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 12. 2. 2014 sp. zn. 1 Co 524/2013 specifikoval předžalobní výzvu jako úkon, v němž je identifikován věřitel i dlužník, výše a právní titul vzniku pohledávky (skutkové vymezení, z něhož právní důvod vyplývá), a je vyjádřena skutečnost, že dlužník je vyzýván k uhrazení dluhu, přičemž v případě neuposlechnutí v určité rozumné lhůtě bude následovat podání žaloby. Předžalobní výzva musí být podepsána k tomu oprávněnou osobou. Proto upozornění na hrozící soudní vymáhání žádaného plnění je podstatnou náležitostí (essentialia negotii) výzvy k plnění, bez něhož tento úkon nevyvolá zákonné následky.

41. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. května 2015 sp. zn. I. ÚS 4047/14 představuje předžalobní výzva poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na něž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení. Ve vztahu ke zkoumání náležitostí předžalobní výzvy Ústavní soud uvádí, že obecné soudy jsou povinny zvážit, zda si je žalovaný vědom výše dluhu i titulu vzniku svého závazku, posoudit, zda na straně žalovaného mohly vzniknout pochybnosti o tom, který závazek má podle výzvy stěžovatele splnit, a zohlednit skutečný účel § 142a občanského soudního řádu, jímž je zamezení neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení. Nesplnil-li obecný soud tyto povinnosti, došlo z jeho strany k zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatele, zejména práva na spravedlivý proces.

42. V dané věci zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu, ve které uvedl: „Kontrolou stavu závazků a pohledávek bylo zjištěno, že máte k dnešnímu dni vůči klientovi neuhrazené splatné závazky jistiny celkem ve výši 427 558,34 Kč, vzniklé z důvodu neuhrazení následujících faktur za fyzickou ostrahu Vašeho objektu a za provedené úklidové práce na Vašem objektu, realizované v měsících říjnu a listopadu roku 2023 a dále z uvedeného důvodu ze zákona vzniklého příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a nákladů právní služby advokáta vč. DPH, jak je v této výzvě s jednotlivými odkazy na právní předpisy uvedeno dále. Byť náš klient samozřejmě má zájem na mimosoudním vyřešení věci, který byl z jeho strany opakovaně deklarován a ke kterému opakovaně vyzýval i Vás, je zřejmé, že takové řešení je především ve Vašem zájmu. Pro případ nutnosti soudního vymáhání si Vás proto dovolujeme upozornit na riziko značného nárůstu celkové částky, kdy kromě dlužných částek s v této výzvě uvedeným příslušenstvím budete dále zavázáni zaplatit i náklady soudního řízení vč. nákladů právního zastoupení klienta vzniklých v soudním řízení. Pokud by proti Vám byla následně vedena i exekuce, Vaše náklady by dále rostly. Doufáme proto, že k soudnímu řešení nebude nutno přikročit. V případě marného uplynutí lhůty uvedené v této výzvě jsme však klientem zmocněni k okamžitému podání žaloby. To se týká i případu, nebude-li ve shora uvedené lhůtě současně s veškerými jistinami zcela, a tedy beze zbytku, uhrazeno v této výzvě výše vyčíslené příslušenství.

43. Po doručení předžalobní výzvy žalovaná uhradila žalobkyni dne 11. 4. 2024 na účet zástupce žalobkyně žalovanou částku 427 558,34 Kč, úroky z prodlení z této částky za dobu od splatnosti pohledávky do vyhotovení předžalobní výzvy a náklady spojené s uplatnění pohledávky v částce 1 200 Kč. Ostatní náklady žalovaná odmítla uhradit, neboť dle jejího názoru vycházejícího z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu na tyto nemá žalobkyně nárok.

44. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou k úhradě pohledávek ve výši 427 558,34 Kč a příslušenství pohledávky, do kterého započetla i náhradu nákladů řízení dle § 513 o. z.

45. Náklady před podáním žaloby však nejsou příslušenstvím pohledávky, a tudíž nemohou být přiznány z tohoto titulu v rámci civilního řízení. Předžalobní výzva tak neobsahuje odkaz na § 1972 o. z. ani na nárok na náhradu škody, a proto soud nemůže předžalobní výzvu považovat za řádnou předžalobní výzvu v tomto řízení. Předžalobní výzva vyzvala k úhradě nároku, který v době předžalobní výzvy neexistoval a neexistoval ani v době zahájení řízení. Nárok na náhradu škody žalobkyni vznikl až v rámci řízení dne 7. 5. 2024.

46. V souzené věci tak žalobkyně nevyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě vzniklé škody, a tudíž nesplnila svou povinnost podle § 142a o. s. ř.

47. I za situace, kdyby soud posoudil předžalobní výzvu ze dne 5. 1. 2024, jako předžalobní výzvu splňující zákonné podmínky podle § 142a o. s. ř., soud by náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť se domnívá, že na straně žalované jsou důvody hodné zvláštního zřetele, a to především ten důvod, že žalobkyni ke dni podání žaloby žádná škoda nevznikla. Bez poučení ze strany soudu, by soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

48. Je možné argumentovat skutečností, že nárok žalobkyně na náhradu škody žalovaná neuhradila ani poté, co tato újma žalobkyni vznikla. Avšak zde soud dochází k závěru, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody, jednoznačně vyplynula až z provedeného dokazování, tedy nikoliv v době, kdy žalobkyně uhradila náklady předžalobní fáze zástupci žalobkyně.