8 C 88/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 162 743 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 88 754 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 120 754 ve výši 14,75 % ročně od 21. 6. 2024 do zaplacení, pohledávky ve výši 41 980, 82 Kč a dále úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 97 197,86 Kč od 21. 6. 2024 do 14. 7. 2024 a ve výši 5 283,60 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 97 197,86 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 6. 2024 dosáhne částky 426 009 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá v záhlaví uvedené částky z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 7. 2023, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 48 měsíčních splátkách po 8 428 Kč splatných ke každému 15. dni kalendářního měsíce, počínaje srpnem 2023 s nominální úrokovou sazbou 85,49 % ročně. Součástí splátek byla vedle splátky úvěru a úroků za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 032 Kč. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, a tudíž žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6. 1. smlouvy v částce 998 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení 2 splátkami o délce 15 dnů, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení částky 400 Kč jako náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (2 * 200). K zesplatnění došlo k 19. 6. 2024, veškerá nesplacená jistina a nezaplacené úroky se staly novou jistinou, která činila 117 292,10 Kč. Dále vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně tedy požaduje dlužnou novou jistinu s příslušenstvím, smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, požadovanou pouze ve výši 41 989,82 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 21. 6. 2024 do zaplacení v roční úrokové sazbě 85,49 % p. a., která odpovídá úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 18. 6. 2024 žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v nominální úrokové sazbě 14,75 % p. a., a dále úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 2 064 Kč Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 68 000 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla žalobkyně, že tuto prověřovala úvěrovou historií v databázích SOLUS a NRKI, na základě těchto informací, scoringu klienta a údajů získaných od žalovaného dospěla k závěru o schválení úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Dne 10. 7. 2023 žalobkyně schválila úvěr, čímž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem v sazbě ve výši 85,49 % p. a., a RPSN 124,14 % v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 8 428 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, celkem měl žalovaný žalobkyni vrátit částku 355 008 Kč. Před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu 499 Kč a náklady související s prodlením ve výši 200 Kč. Bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stanou součástí nové jistiny úvěru, tuto je klient povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Dále bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto, že přihlášení žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry (zjištěno ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvního formuláře, dodatku č. , hodnota, , přihlášky do pojištění a přílohy č. , hodnota, ). Dne 19. 6. 2024 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo v důsledku prodlení žalovaného automaticky k zesplatnění celého úvěru. K datu 19. 6. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 120 754 Kč (zjištěno z oznámení o zesplatnění). Žalobkyně při sjednání úvěru vycházela z příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč měsíčně ze zaměstnání, výdaje byly celkem stanoveny na 10 410 Kč, z toho životní minimum 4 860 Kč a 4 172 Kč připadlo na náklady na bydlení a částka 1 378 Kč na splátky druhého úvěru z žalované, volné zdroje byly určeny 16 590 Kč. Vzdělání je uvedeno maturitní a bydlení u rodičů (zjištěno z hodnocení klienta). Žalovaný doložil při uzavření příjem u společnosti , Anonymizováno, , adresa, . za měsíce březen 2023 až červen 2023 (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného).

5. Danou věc soud posoudil následujícím způsobem:

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

10. V dané věci je zřejmé, že žalovaný smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.), smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. S ohledem na § 580 a 588 o. z., a na judikaturu Nejvyššího soudu soud smlouvu posoudil jako neplatnou, pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když sjednaná sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je zde natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z., přičemž tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalovaný obdržel částku 100 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 355 008 Kč, tedy více než troj a půl násobek plnění poskytnutého věřitelem. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl.

12. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená částka je ode dne následujícího po datu splatnosti sjednané splátky postižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně, a to z nové jistiny násobně vyšší, než je poskytnutý úvěr, kdy při ročním prodlení se splácením nesplacené jistiny by činila částku jen nepatrně nižší, než je poskytnutá jistina úvěru. Nadto je nutno poukázat na další ustanovení smlouvy vychylující smluvní vztah značně v neprospěch spotřebitele, kdy za každé prodlení je účtována náhrada nákladů s tímto prodlením.

13. Podle § 2395 o. z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Je zřejmé, že žalobkyně by bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích tuto smlouvu neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly.

14. Soud tento závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy činí s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). Zde je však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů. Žalobkyně mohla po žalovaném požadovat pouze vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný zaplatil částku 17 532 Kč, a proto je namístě žalobu v tomto rozsahu zamítnout, a taktéž zamítnout v rozsahu neplatně sjednaného úroku z úvěru, a v rozsahu smluvní pokuty a nákladů požadovaných v souvislosti s prodlením žalovaného.

15. Soud dále prováděl dokazování ke zjištění, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně u jednání konaného dne 16. 10. 2025 nedoplnila k této skutečnosti žádná nová tvrzení ani nenavrhla nové důkazy. Soud tak musel hodnotit uvedenou smlouvu jako absolutně neplatnou rovněž z důvodu, že žalobkyně nepostupovala řádně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

16. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.

17. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z informací požadovaných a získaných od žalovaného a z náhledu do insolvenčního rejstříku a rejstříku SOLUS. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v insolvenčním rejstříku a rejstříku SOLUS. Z žádosti o úvěr je zjevné, že žalovaný uvedl, že má příjem od zaměstnavatele v celkové částce 28 000 Kč, žije s rodiči. Náklady na bydlení dosahují částky 4 172 Kč, když z karty klienta není zřejmé, zda tato částky byla sdělena žalovaným nebo byla doplněna žalobkyní, jako částka odpovídající statistikám, k výdajům za dopravu, jídlo a osobní náklady se žalovaný nikterak nevyjadřoval, když žalobkyně tyto nahradila statistickým údajem o životním minimu žalovaného. Z tvrzení žalobkyně a předložených výpisů z účtu pak vyplývá, že sice žalobkyně zjišťovala příjmy žalovaného, avšak výdaje blíže neověřovala. Z žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný sdělil své příjmy, avšak ve vztahu k výdajům sám žádné konkrétní údaje neuvedl. Za této situace, kdy žalobkyně vyšla ohledně výdajů a dluhů žalovaného pouze ze statistických údajů a od žalovaného tvrzených informací o nákladech a dluzích, které nijak neověřovala, soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostála povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Na daném závěru pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný po určitý čas na neplatnou smlouvu hradil splátky. Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouvy je i z tohoto důvodu taktéž neplatná.

18. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 7. 2023 peněžní prostředky v celkové výši ve výši 100 000 Kč.

19. Za situace, kdy žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup žalobkyně k omezenosti nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

20. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 68 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), poníženou o již uhrazenou částku. Dlužná jistina poskytnutého spotřebitelského úvěru činí částku ve výši 32 000 Kč, která zohledňuje, co žalovaný na danou pohledávku uhradil. Za této situace má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu v rozsahu nad nevráceným bezdůvodným obohacením nedůvodnou, a v tomto rozsahu žalobu taktéž zamítl.

21. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 32 000 Kč, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci se žalovaný k podané žalobě nevyjádřil, a tudíž se soudu nemohl vyjádřit ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky.

22. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost tvrdit a prokázat své majetkové možnosti, vyšel soud z obecných principů dokazování, maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele, určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny v souladu s § 160 o. s. ř., když takto stanovená lhůta je dostačující pro zajištění dlužné částky, popřípadě pro opatření těchto finančních prostředků.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 162 743 Kč. Rozsudkem jí však byla přiznána pouze částka 32 00 Kč. Je tedy jednoznačné, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Avšak soud náhradu nákladů řízení žalovanému nepřiznal, neboť tento se řízení nijak neúčastnil, a tudíž mu žádné náklady řízení nevznikly.