10 C 106/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci žalobkyně: I- Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno se sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 178,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 378,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 1 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 785,40 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 9 378,57 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 9 378,57 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 9 378,57 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 425,92 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Uvedla, že od společnosti , právnická osoba, . získala na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne , datum, , mimo jinými také pohledávku za žalovaným. Původní věřitel, banka, uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku a sazebník poplatků. Banka se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynu žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou. Žalovaný se zavázal svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr flexikredit, kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého oprávnění a v souladu se smlouvou a podmínkami kontokorentního úvěru převedla dne , datum, aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu v částce 9 378,57 Kč na nově zřízený úvěrový účet číslo , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení žalovaným. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého oprávnění a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni , datum, . Před poskytnutím úvěru vycházela banka z údajů, které jí poskytl žalovaný. Tyto údaje hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacím strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registry klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze , právnická osoba, . Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 9 378,57 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 785,40 Kč. Uvedla, že částku 1 800 Kč představují poplatky, které vyplývají ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby. Žalobou se dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z žalované částky 9 378,57 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 21,99 % ročně z částky 9 378,57 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby obeslala žalovaného a vyzvala jej k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný byl ve věci zcela nečinný, k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil.

3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi původní věřitelkou a žalovaným. Banka se zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku a sazebník poplatků.

4. Z žádosti o povolení debetního zůstatku soud zjistil, že dne , datum, požádal žalovaný o možnost čerpání kontokorentního úvěru ve výši úvěrového rámce 5 000 Kč. Žádosti kromě svých korespondenčních údajů uvedl také čistý měsíční příjem 20 619 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, neexistenci srážek ze mzdy či jiných měsíčních splátek. Uvedl, že pracuje jako , Anonymizováno, pro zaměstnavatele , právnická osoba, .

5. Z potvrzení zaměstnavatele a výši pracovního příjmu soud zjistil, že bance, tedy původní věřitelce, žalovaný doložil výši svého příjmu, který činil 25 914 Kč hrubého měsíčně.

6. Ze souhrnu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru soud zjistil, že banka vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný. Tyto údaje hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacím strategiemi banky. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registry klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze , právnická osoba, . Banka měla dále k dispozici potvrzení hrubého příjmu žalovaného.

7. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, soud zjistil, že bankou byl pro žalovaného zřízen běžný účet číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, a k tomuto účtu byl zřízen kontokorentní úvěr , Anonymizováno, do výše limitu 5 000 Kč. V této listině byla sjednána také úroková sazba 21,99 % ročně, RPSN 33,12 %. Sjednány byly také další podmínky , Anonymizováno, .

8. Ze základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných ke dni , datum, soud zjistil jednotlivé podmínky čerpání kontokorentního úvěru. Z bodu 24 produktových podmínek kontokorentního úvěru přímo vyplývá, že banka je oprávněna mimo jiné v případě porušení podmínek sjednaných ve smlouvě přistoupit k prohlášení závazku klienta za ihned splatný a požádat klienta o předčasné splacení. Je oprávněna pozastavit poskytování produktu a ukončit smluvní vztah s klientem.

9. Z výpisů z běžného účtu a úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný překročil úvěrový rámec, který mu byl poskytnut bankou, která celkovou nezaplacenou částku úvěrového produktu ve výši 9 378,57 Kč převedla na úvěrový účet žalovaného, který však na svém dluhu vůči bance ničeho nezaplatil.

10. Z ukončení poskytování , Anonymizováno, k běžnému účtu a otevření úvěrového účtu ze dne , datum, soud zjistil, že banka na základě porušení smluvních ujednání o kontokorentním úvěru zrušila žalovaném poskytování , Anonymizováno, a dluh ve výši 9 378,57 Kč převedla na otevřený úvěrový účet číslo , hodnota, . Vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku uhradil ve čtyřech měsíčních splátkách po 2 344,64 Kč, splatných vždy ke každému 27. dni v měsíci počínaje dnem , datum, .

11. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že banka opakovaně upomínala žalovaného o zaplacení dlužné částky s poučením, že pokud dlužnou částku nebude řádně splácet, dojde k okamžitému zesplatnění celého úvěru.

12. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že banka po marných upomínání žalovaného prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni , datum, . Z podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že oznámení úvěru za splatný bylo žalovanému odesláno , datum, .

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že na základě této smlouvy ze dne , datum, a dokladu o úplatě související s postoupením pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému řádně oznamováno.

14. Z předžalobní upomínky a z podacího listu ze dne , datum, soud zjistil, že prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byl žalovaný opětovně upomínán o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána.

15. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel, banka, uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, podmínky kontokorentního úvěru, podmínky běžného účtu a platebního styku a sazebník poplatků. Banka se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynu žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou. Žalovaný se zavázal svěřil bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr , Anonymizováno, , kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého oprávnění a v souladu se smlouvou a podmínkami kontokorentního úvěru převedla dne , datum, aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu v částce 9 378,57 Kč na nově zřízený úvěrový účet číslo , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení žalovaným. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého oprávnění a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni , datum, . Před poskytnutím úvěru vycházela banka z údajů, které jí poskytl žalovaný. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registry klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze , právnická osoba, . Banka měla k dispozici potvrzení hrubého příjmu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni. Ta, prostřednictvím svého právního zástupce, zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ale bezvýsledně.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

22. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je ohledně zaplacení jistiny důvodná. V této části soud po shora uvedeném posoudil nárok žalobkyně, z dle soudu neplatné úvěrové smlouvy, jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Předchůdkyně žalobkyně ovšem neověřila schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr dostatečně, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným v žádosti o umožnění debetního zůstatku ve výši 5 000 Kč. K dispozici kromě šetření v patřičných rejstřících měla dále pouze potvrzení příjmu žalovaného. V ostatním se spokojila s údaji uvedenými žalovaným. Nedostatečně zkoumala, jaké skutečné výdaje má žalovaný na bydlení. Vodítkem určité finanční nouze je dle soudu i samotná skutečnost, že žalovaný má zájem o umožnění debetního přečerpání ve výši 5 000 Kč. Dle soudu tedy nejen že žalobkyně řádně neověřila výdaje žalovaného, ale údaje, které měla k dispozici, ani řádně neposoudila. Odrazem toho je skutečnost, že žalovaný se opakovaně dostával do záporných hodnot na svém účtu a nakonec poskytnutý úvěrový rámec přečerpal, bez ambic tento splatit, a to i v situaci, kdy mu bylo umožněno bankou uhradit dluh ve splátkách po převedení dlužné jistiny na úvěrový účet. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 9 378,57 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatil částku 9 378,57 Kč. V ostatním žalobu zamítl. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy nastane splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 dále jen o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, v poměru jejího úspěchu ve výši 78 % ku úspěchu žalovaného ve výši 21 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce odpovídající 51 % vynaložených nákladů řízení, které činily 4 756, 70 Kč, tedy částku 2 425,92 Kč. Tyto náklady sestávají v případě 100% úspěchu žalobkyně ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 1 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 790 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle (z toho 1 režijní paušál přiznán dle § 151 odst. 3 o. s. ř) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %.