10 C 133/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku , anonymizováno, , , Anonymizováno, , zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , se ruší.

II. Nařizuje se prodej pozemku , anonymizováno, , zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, Katastrální pracoviště , adresa, , ve veřejné dražbě.

III. Výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky řízení podle výše jejich podílů.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 9. 2024 domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem, tak jak jsou vymezeny ve výroku tohoto rozsudku (dále jen „společná věc“). Žalobkyně se dále domáhala toho, aby byla práva a povinnosti účastníků řízení z podílového spoluvlastnictví zároveň s jeho zrušením vypořádána tak, že bude buď nařízen prodej společné věci ve veřejné dražbě a výtěžek prodeje rozdělen mezi účastníky řízení v poměru jejich spoluvlastnických podílů, nebo, pokud o to projeví žalovaný zájem, aby byla společná věc přikázána do jeho výlučného vlastnictví a uložena mu povinnost poskytnout žalobkyni odpovídající náhradu v penězích. Žalobkyně odůvodnila navrhované způsoby vypořádání účastníků tak, že společná věc je , Anonymizováno, , pročež není fakticky možné vypořádat spoluvlastnictví rozdělením společné věci, aniž by si to vyžádalo enormní náklady neúměrné stavu a hodnotě společné věci po rozdělení. Žalobkyně dále uvedla, že se pokoušela o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke společné věci s žalovaným mimosoudně dohodnout, avšak nebyla úspěšná, neboť pokusy doručit žalovanému písemnou výzvu k zahájení takového jednání byly bez výsledku.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud nařídil k projednání věci samé jednání, u kterého provedl dokazování ke skutečnostem tvrzeným žalobkyní a ke skutečnostem, které je soud podle soukromého práva povinen posuzovat při návrhu spoluvlastníka na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, ze dne , datum, soud zjistil, že je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu o velikosti , Anonymizováno, ke společné věci a vlastnické právo žalovaného ke spoluvlastnickému podílu o velikosti , Anonymizováno, ke společné věci, k ní přitom nejsou vedeny žádné zápisy právních vad nebo jiných skutečností; soud dále zjistil, že součástí společné věci je , Anonymizováno, . Ze tří fotografií a mapy daného místa (formát A4) společné věci pořízené dle internetové stránky , Anonymizováno, z místní veřejné komunikace od severu, a dvou fotografií společné věci pořízených z jihu, soud zjistil, že společná věc je , Anonymizováno, . Z fotografií předložených žalobkyní u jednání (6x formát A5 a 1x formát A4) soud zjistil, že je vyobrazena společná věc a její vnitřní prostory, a to , Anonymizováno, . Z Předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictví právního zástupce vyzývala žalovaného k tomu, aby začal jednat o zrušení spoluvlastnictví ke společné věci, a to tak, že budou společně prodány třetí osobě a výtěžek z prodeje rozdělen; žalobkyně zde dále sděluje, že nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví. Z obálky , právnická osoba, soud zjistil, že v této dne 30. 7. 2024 právní zástupce žalobkyně jako odesílatel zasílal písemnost žalovanému jako adresátovi na jeho adresu shodně jako je vedena adresa trvalého pobytu žalovaného, přičemž vzhledem k datům na předžalobní výzvě a obálce je zjevné, že jde o obálku k předžalobní výzvě; na rubu obálky je uveden údaj doručovatele, že adresát, žalovaný, si zásilku nevyzvedl.

4. Soud neprováděl důkaz výpisem z katastru nemovitostí ke dni 24. 7. 2024 pro list vlastnictví č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , protože rozhodným okamžikem z hlediska zjištění skutkového stavu vzhledem k návrhu uplatněnému žalobkyní je doba, kdy soud o návrhu rozhoduje, tedy stav zápisu v katastru nemovitostí k tomuto okamžiku. Jiné důkazy nebyly žalobkyní označeny a ani potřeba provedení jiných důkazů se ze spisu nepodávala.

5. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedla žalobkyně, a došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný jsou , Anonymizováno, podílovými spoluvlastníky společné věci, která je prosta zjevných právních vad. Společnou věcí jsou , anonymizováno, . Žalobkyně společnou věc neužívá, skutečnost, zda společnou věc užívá žalovaný, nebyla zjištěna, žalobkyně tvrdila, že nikoli, žalovaný byl nečinný a soud neměl vzhledem k zápisu trvalého pobytu žalovaného důvod pochybovat o tvrzení žalobkyně, a to i vzhledem k tomu, že soud se pokoušel doručit žalobu a předvolání k jednání žalovanému právě i na adresu společné věci, kde ovšem bylo doručeno toliko vhozením obálky do schránky, a žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepodal vyjádření ve věci. Žádný z účastníků jako podílových spoluvlastníků tedy neprojevil o věc zájem.

6. Dle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.Dle § 1140 o. z. odst. 1 nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat; a dle odst. 2 může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.Dle § 1147 o. z. pokud není rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle označené právní úpravy soukromého práva a dospěl k závěr, že návrhu žalobkyně je možné vyhovět tak, jak byl obsažen v žalobě. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bránily tomu, aby bylo , Anonymizováno, podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětné společné věci zrušeno; spoluvlastnictví v době rozhodování o žalobě, což je okamžik pro posouzení skutkového stavu rozhodný (§ 153 ve spojení s 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů [dále jen „o. s. ř.“]), trvalo a žádné skutečnosti, které by jeho zrušení bránily, netvrdil žalovaný a nijak se nepodávaly ani ze soudního spisu a z projednání věci nevyplynuly. Soud tedy spoluvlastnictví účastníků řízení ke společné věci zrušil výrokem tohoto rozsudku, jak odpovídá jeho části pod bodem I.

8. Soud současně v souladu s právní úpravou přistoupil k vypořádání rušeného spoluvlastnictví. Soud jednotlivé způsoby vypořádání daného spoluvlastnictví posuzoval postupně, jak mu ukládá soukromé právo. Soud nerozhodl o vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci, protože na základě zjištěného skutkového stavu pro tento způsob neshledal podmínky. Soud má za to, že vzhledem ke konkrétním poměrům věci, jak byly zjištěny, by jakékoli dělení pozemků a stavby nebylo ve výsledku jednak možné a jednak účelné, pokud jde o hodnotu věci. Za zásadní považuje soud zjištění, že společná věc je funkčním celkem , Anonymizováno, Dělení pozemků na více samostatných věcí považuje soud z hlediska hospodárnosti a racionality za vyloučené. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Soud opět připomíná, že žalovaný svou nečinností dal najevo, že nemá zájem o tento způsob vypořádání. Soud dále nerozhodl o vypořádání spoluvlastnictví jejím přikázáním za přiměřenou náhradu do vlastnictví jednoho z účastníků řízení. Žalobkyně o toto neprojevila zájem, žalovaný byl zcela nečinný, ačkoli možnost ve věci jednat měl, z čehož tedy soud uzavřel, že společnou věc nechce žádný ze spoluvlastníků (tedy se soud pochopitelně nezabýval otázkou, zda by vůbec hypoteticky žalovaný měl prostředky na zaplacení odpovídající náhrady, jejíž poskytnutí je neoddělitelně spojeno s tímto způsobem vypořádání). Soud tedy rozhodl o vypořádání spoluvlastnictví nařízením prodeje společné věci ve veřejné dražbě, když předchozí dva zákonem preferované způsoby nebylo možné v poměrech dané věci použít. Současně s nařízením prodeje společné věci v dražbě, jak je obsaženo v části výroku tohoto rozsudku pod bodem II., soud rozhodl o vypořádání výtěžku dražby společné věci v části výroku tohoto rozsudku pod bodem III., a to přikázáním podílů na výtěžku podle podílů na společné věci (§ 1148 o. z.).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že neuložil žádnému z účastníků řízení povinnost k jejich náhradě. Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kteréžto řízení má povahu iudicium duplex, tedy oba účastníci řízení mají současně postavení žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kdo podal návrh na zahájení řízení. Soud zde rozhoduje o předmětu řízení na základě soukromým právem stanovených pravidel, zejména principu, že nikdo nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, a úspěch v takovém řízení nelze určit, když z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání právního poměru účastníků řízení, a proto se zde zpravidla neuplatní zásada hrazení nákladů řízení pode úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Protože tedy v takovém řízení není možné stanovit procesní úspěch, a nejsou dány v poměrech dané věci účastníků řízení okolnosti zvláštního zřetele hodné (k tomu také srov. Stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23), soud tedy nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, jak je vymezeno v části výroku tohoto rozsudku pod bodem III.