10 C 196/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení - ve výši 8 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 5. 2010 do 30. 6. 2010 - ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 - ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011 - ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011 - ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012 - ve výši 7,50 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 - ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 - ve výši 7,50 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 - ve výši 8 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 - ve výši 8,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 - ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 - ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 - ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2020 do 4. 3. 2021 a za dobu od 5. 3. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení].

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím, představující úhradu nákladů za pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, který se uskutečnil dne 24. 4. 2010, s tím, že žalovaný dne 24. 4. 2010 svůj dluh uznal a zavázal se jej žalobkyni uhradit do 14 dnů od uznávacího prohlášení, tj. do 8. 5. 2010. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení, žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání, je jeho odůvodnění koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 zákona o. s. ř.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 24. 4. 2010 byl žalovaný převezen do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 000 Kč. Dne 24. 4. 2010 žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč za vyšetření a ošetření v protialkoholní záchytné stanici uskutečněné dne 24. 4.2010, a to do 14 dnů. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně ze dne 31. 3. 2020.

6. Podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

7. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. Podle § 17 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 5. 2017, pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu.

9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni za ošetření a vyšetření v záchytné stanici vyplývající z ustanovení § 17 odst. 2 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., dne 24. 4. 2010 výslovně uznal, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle ustanovení § 558 obč. zák. Zároveň žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že svoji povinnost vůči žalobkyni dosud dobrovolně nesplnil a taková skutečnost se nepodává ani z listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dluh nadále trvá, a proto žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení, na něž žalobkyni vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí čtrnáctidenní lhůty k zaplacení stanovené v uznání dluhu, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 ve výši 600 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), když žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou krajem, jde o spor o bagatelní částku, skutkově ani právně nijak složitý. Kraj je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. Částku 1 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.