10 C 210/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 24 742 Kč s příslušenstvím, o vyklizení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 742 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 742 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený předat žalobkyni byt [číslo] nacházející se v [anonymizováno] podlaží bytového domu [adresa] stojícím na pozemku p. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11 534 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 075 Kč.

1. Podanou žalobou, po jejím částečném zpětvzetí ze dne 29. 7. 2021, o kterém bylo rozhodnuto usnesením soudu ze dne 29. 7. 2021, č.j. 10C 210/2020-29, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 742 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 10. 2020 do zaplacení, z titulu neuhrazeného nájemného za období od února 2019 do října 2020 a zároveň se domáhala vyklizení žalovaného z bytu specifikovaného ve výroku II. tohoto usnesení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne 20. 10. 2016 uzavřela nájemní smlouvu ohledně bytu [číslo] nacházejícího se v [anonymizováno] podlaží bytového domu [adresa] stojícím na pozemku p. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec] (dále jen„ Byt“), a to na dobu určitou do 16. 10. 2018. V této smlouvě se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k užívání předmětný byt a žalovaný se zavázal za to hradit nájemné ve výši 3 031 Kč měsíčně. Dodatkem k nájemní smlouvě [číslo] ze dne 3. 10. 2018 byl nájem prodloužen do 16. 10. 2020 a s účinností od 1. 11. 2019 se účastníci dohodli na zvýšení nájemného na částku 3 043 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným ukončila nájemní vztah ke dni 31. 8. 2020 jeho výpovědí pro hrubé porušení jeho povinností, když řádně nehradil nájemné od února roku 2019.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu soudního řízení byl zcela procesně pasivní. <b>Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:</b> 3. Z nájemní smlouvy ze dne 20. 10. 2016 bylo zjištěno, že uvedeného dne podepsala žalobkyně s žalovaným listinu označenou jako nájemní smlouva, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému předat k dočasnému užívání od 17. 10. 2016 do 16. 10. 2018 Byt a žalovaný se za to zavázal hradit nájemné ve výši uvedené ve výpočtovém listu, který byl nedílnou součástí nájemní smlouvy, vždy k 25. dni v běžném měsíci. Z výpočtového listu ze dne 1. 10. 2018 bylo zjištěno, že nájemné od 1. 10. 2018 činilo částku 3 031 Kč.

4. Z dodatku k nájemní smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že tímto dodatkem byl nájemní vztah účastníků prodloužen do 16. 10. 2020. Z výpočtového listu ze dne 1. 11. 2019 bylo zjištěno, že nájemné od 1. 11. 2019 činilo částku 3 043 Kč měsíčně.

5. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 20. 5. 2020 bylo zjištěno, že touto listinou žalobkyně žalovanému oznamuje, že vypovídá nájem Bytu z důvodu podle ustanovení § 2291 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 46 002 Kč. Ve výpovědi není specifikováno, za jaké období nebyly předmětné úhrady poskytnuty. Z doručenky bylo zjištěno, že tento přípis byl žalovanému doručen dne 22. 5. 2020.

6. Z výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje u žalovaného dluh na nájemném, službách a zálohách za služby od 31. 12. 2018 do 31. 10. 2020, po započítání jistoty ve výši 9 039 Kč, částku 61 499 Kč.

7. Z výzvy k předání bytu včetně doručenky bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vyklizení a předání bytu do 31. 8. 2020, tato výzva byla žalovanému vložena do schránky dne 2. 9. 2020.

8. Z informace o pozemku bylo zjištěno, že žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník domu [adresa] stojícím na pozemku p. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec].

9. Z vyúčtování služeb za rok 2019 nebyla učiněna žádná skutková zjištění, neboť po částečném zpětvzetí žaloby přestaly být neuhrazené zálohy na služby předmětem tohoto soudního sporu. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 10. Žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník domu [adresa] stojícím na pozemku p. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec]. Dne 20. 10. 2016 podepsala žalobkyně s žalovaným listinu označenou jako nájemní smlouva, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému předat k dočasnému užívání od 17. 10. 2016 do 16. 10. 2018 Byt a žalovaný se za to zavázal hradit nájemné ve výši 3 031 Kč, vždy k 25. dni v běžném měsíci. Dodatkem ke smlouvě [číslo] ze dne 16. 10. 2018 byl nájemní vztah účastníků prodloužen do 16. 10. 2020 a nájemné bylo zvýšené od 1. 11. 2019 na částku 3 043 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil nájemné za období od února 2019 do října 2020 v celkové výši 24 742 Kč. Žalobkyně žalovanému dne 22. 5. 2020 doručila výpověď z nájmu bytu, kde žalovanému oznamuje, že vypovídá nájem Bytu z důvodu podle ustanovení § 2291 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 46 002 Kč. Ve výpovědi není specifikováno, z čeho je uvedená částka tvořena. Nájemní vztah skončil uplynutím doby dne 16. 10. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala k vyklizení Bytu výzvou doručenou žalovanému dne 2. 9. 2020. Žalovaný [příjmení] fakticky užívá dosud.

11. Podle ustanovení § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

12. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

13. Podle ustanovení § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Podle ustanovení § 2251 odst. 1 o. z., nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

15. Podle ustanovení § 2230 odst. 1, 2 o. z., užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

16. Podle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a), odst. 3 o. z. Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

17. Podle ustanovení § 2295 o. z., pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že ohledně předmětného Bytu byl mezi žalobkyní a žalovaným platně sjednán, na základě písemné nájemní smlouvy ze dne 20. 10. 2016 ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne 16. 10. 2018, nájemní vztah ve smyslu ustanovení § 2201 a 2235 a násl. o. z., a to na dobu určitou od 17. 10. 2016 do 16. 10. 2020. Žalobce svou povinnost vyplývající z nájemní smlouvy splnil, když žalovanému Byt přenechal do užívání. Naopak žalovaný jako nájemce svou povinnost platit sjednané nájemné řádně a včas v žalovaném období nesplnil. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení nájemného za měsíce únor 2019 až říjen 2020 je zcela důvodný, a proto žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení splátek či delší lhůty k plnění.

19. Ve vztahu k nároku na vyklizení bylo v řízení prokázáno, že nájemní vztah vzniklý mezi účastníky na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 10. 2016 zanikl uplynutím doby dne 16. 10. 2018. Žalobkyně dala žalovanému jednoznačně najevo přípisem doručeným žalovanému dne 2. 9. 2020, že nemá zájem na pokračování nájemního vztahu, a proto nemohlo dojít k jeho obnově dle ustanovení § 2230 odst. 1 o. z. Žalovaný tak byl povinen byt po skončení nájmu vyklidit a předat žalobkyni, což však dosud neučinil. Pokud pak žalobkyně tvrdila, že došlo k ukončení nájemního vztahu jeho výpovědí ze dne 20. 5. 2020, pak soud uzavírá, že tato výpověď byla neurčitá, neboť neobsahovala dostatečně konkrétní výpovědní důvod. Nestačí totiž ve výpovědi uvést, že nájemce dluží konkrétní částku, aniž by bylo blíže specifikováno, z čeho se skládá (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1109/2009). Lze proto uzavřít, že tato výpověď nemohla vést k ukončení nájemního vztahu účastníků. Tato skutečnost však ničeho nemění na tom, že žalovaný od 17. 10. 2020, kdy uplynula doba trvání nájmu, užívá Byt bez právního důvodů a jsou proto naplněny všechny podmínky ustanovení § 1040 o. z. k jeho vyklizení. Soud proto žalobě výrokem II. vyhověl i ohledně tohoto nároku. Lhůtu k vyklizení určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou patnáctidenní, neboť s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl od skončení nájemního vztahu již dostatečně dlouhou lhůtu k vyklizení, neshledal podmínky pro určení delší lhůty.

20. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k nároku na zaplacení peněžitého plnění soud rozhodoval podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Ohledně této části nároku byl žalovaný převážně úspěšný, respektive žalobkyně zavinila zastavení řízení ohledně větší části žalovaného nároku. Žalovaný však byl v řízení zcela procesně pasivní a proto mu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Ve vztahu k tomuto nároku tak žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení. Pokud se však jedná o nárok na vyklizení nemovitosti, zde byla naopak žalobkyně plně procesně úspěšná a soud jí proto přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř, plnou náhradu nákladů řízení ve výši 11 534 Kč Náklady řízení v celkové výši 11 534 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 6, § 9 odst. 1 § 7 bodu 4, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 29. 7. 2021), 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. po 300 Kč v celkové výši 900 Kč. Zástupkyně žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, proto mu byla přiznána také náhrada daně z přidané hodnoty počítaná z odměny a náhrad. Částku 11 534 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

21. O vrácení soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, když řízení bylo částečně zastaveno před prvním jednáním. Soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, který žalobkyně zaplatila, činí 8 075 Kč (5 000 Kč z nároku na vyklizení a 3 075 Kč z nároku na zaplacení částky 61 499 Kč), soud proto rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku z nároku na zaplacení peněžitého plnění.