Okresní soud v Šumperku · Rozsudek

10 C 219/2020

č. j. 10 C 219/2020-45

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-07-19 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSSU:2021:10.C.219.2020.1

Citované zákony (12)

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o: přezkoumání oprávněnosti výpovědi

I. Určuje se, že výpověď z nájmu bytové jednotky č. 1903, nacházející se v budově [adresa], stojící na parcele č. st. [číslo], zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], obec Šumperk u [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 31. 10. 2020, je neplatná a neoprávněná.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 534 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Šumperku soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala učení, že výpověď z nájmu bytové jednotky č. [rok], nacházející se v budově [adresa], stojící na parcele č. st. [číslo], zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], obec Šumperk u [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 31. 10. 2020, je neoprávněná, neboť výpovědní důvody v ní uvedené jsou neurčité. Dále namítala neplatnost výpovědi pro nedostatek poučení podle ustanovení § 2286 odst. 2 o. z.

2. Žalovaní navrhovali podanou žalobu zamítnout, neboť byla formálně podána na určení neoprávněnosti a specifikace výpovědních důvodů je jasná a přiléhavá. <b>Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:</b> 3. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaní podepsali dne 25. 6. 2013 listinu, v níž se žalovaní jako pronajímatelé zavázali přenechat žalobkyni k dočasnému užívání bytovou jednotku č. [rok] nacházející se v budově [adresa] na parcele č. st. [číslo], zapsanou v KN na LV [číslo] pro [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek] [stát. instituce], a to na dobu neurčitou. Dne 4. 11. 2020 byla žalobkyni doručena výpověď z nájmu bytu ze dne 31. 10. 2020.

4. Ze smlouvy o nájmu bytu nebyla nad rámec nesporných skutkových tvrzení účastníků učiněna žádná relevantní skutková tvrzení podstatná pro právní posouzení věci.

5. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 31. 10. 2020 bylo zjištěno, že v této listině žalovaný 2. za pronajímatele sděluje žalobkyni, že dle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. tímto dává žalobkyni výpověď z nájmu bytu [ulice a číslo], neboť tento byt potřebuje pro svého syna v přímé linii s tím, že má byt uvolnit nejpozději do 31. 12. 2020. Dále ve výpovědi uvádí, že dalšími skutečnostmi, které k jejich rozhodnutí přispěly, jsou hrubé porušení domovního pořádku – [anonymizováno] k [anonymizována čtyři slova] za [anonymizována dvě slova]. Opakovaně porušuje domovní řád a narušuje noční pořádek, [anonymizováno] také [anonymizováno], které [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Neustále je v prodlení s placením a nekomunikuje s pronajímateli, nechodí na domovní schůze a trvale porušuje dohody. Listina je datována dnem 31. 10. 2020, obsahuje pouze podpis žalovaného 2., u žalobkyně je uvedeno jméno a„ převzal“, podpis chybí. Výpověď neobsahuje poučení nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 6. Žalobkyně a žalovaní podepsali dne 25. 6. 2013 listinu, v níž se žalovaní jako pronajímatelé zavázali přenechat žalobkyni k dočasnému užívání bytovou jednotku č. [rok] nacházející se v budově [adresa] na parcele č. st. [číslo], zapsanou v KN na LV [číslo] pro [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek] [stát. instituce], a to na dobu neurčitou. Dne 4. 11. 2020 byla žalobkyni doručena výpověď z nájmu bytu ze dne 31. 10. 2020. V ní žalovaný 2. za pronajímatele sděluje žalobkyni, že dle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. tímto dává žalobkyni výpověď z nájmu bytu na adrese [ulice a číslo], neboť tento byt potřebuje pro svého syna v přímé linii s tím, že má byt uvolnit nejpozději do 31. 12. 2020. Dále je ve výpovědi uvedeno, že dalšími skutečnostmi, které k jejich rozhodnutí přispěly, jsou hrubé porušení domovního pořádku – [anonymizováno] k [anonymizována čtyři slova] za [anonymizována dvě slova]. Opakovaně porušuje domovní řád a narušuje noční pořádek, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova]. Neustále je v prodlení s placením a nekomunikuje s pronajímateli, nechodí na domovní schůze a trvale porušuje dohody. Výpověď neobsahuje poučení nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem.

7. Podle ustanovení § 2231 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

8. Podle ustanovení § 2286 odst. 1, 2 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

9. Podle ustanovení § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

10. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2199/2018 poučení nájemce o jeho právu navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu soudem, je jednou z podstatných náležitostí výpovědi a jeho absence způsobuje neplatnost výpovědi. Podle názoru dovolacího soudu jde o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), neboť smyslem poučení podle § 2286 odst. 2 o. z. je ochrana nájemce, který na základě tohoto poučení získá vědomost o svém právu domáhat se u soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi a o lhůtě, ve které návrh musí podat. Porušení uvedeného ustanovení je tak nejen v rozporu se zákonem, ale zjevně narušuje i veřejný pořádek, pod kterým je v této souvislosti třeba rozumět ochranu nájemce jako slabší smluvní strany. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 542/2019 v řízení podle § 2290 o. z. nájemci nic nebrání v tom, aby se neoprávněnosti výpovědi domáhal (toliko) s odkazem na její neplatnost či zdánlivost (což ostatně učinil také žalobce), neboť ani taková výpověď není po právu; je-li pak konkrétní výpověď neplatná či zdánlivá, je bez dalšího neoprávněná a je – logicky vzato – vyloučeno uvažovat o naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu. S ohledem na účel a smysl ustanovení § 2290 o. z. a následky, které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má, je třeba přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení chápat v širším smyslu. Neoprávněná proto bude i neplatná či zdánlivá výpověď (bez ohledu na naplněnost výpovědního důvodu). Zjistí-li proto soud v řízení, že je výpověď z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, rovněž žalobě nájemce vyhoví, neboť ani taková výpověď nebyla dána„ po právu“, tedy v souladu se zákonem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 18. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněný pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 25. září 2018, sp. zn. 26 Cdo 5114/2017).

11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V první řadě soud konstatuje, že žaloba byla podána včas, když byla zachována dvouměsíční lhůta dle ustanovení § 2290 o. z. (výpověď byla žalobkyni doručena dne 4. 11. 2020, žaloba byla podána dne 6. 11. 2020). Mezi účastníky byla platně uzavřena nájemní smlouva o nájmu bytu na dobu neurčitou podle ustanovení § 2201 o. z. ve spojení s § 2235 a násl. o. z. Žalovaní žalobkyni dne 4. 11. 2020 doručili výpověď z nájmu bytu, v níž však absentovalo poučení nájemce, coby zákonné náležitosti podle ustanovení § 2286 odst. 2 o. z., o jeho právu navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Z uvedeného důvodu je nutno tuto výpověď, v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, považovat za absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z., a z důvodu její absolutní neplatnosti i za neoprávněnou.

12. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když deklaroval neoprávněnost, a zároveň neplatnost výpovědi z nájmu bytu, neboť neoprávněnost výpovědi z nájmu byla způsobena právě její absolutní neplatností. Soud se z uvedeného důvodu již dále nezabýval otázkou určitosti či naplnění výpovědních důvodů, jak byly ve výpovědi uvedeny.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit plně procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení v plném rozsahu. Náklady řízení v celkové výši 6 534 Kč tvoří odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 6, § 9 odst. 1 § 7 bodu 4, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“) (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 19. 7. 2021) a 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. po 300 Kč v celkové výši 900 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, proto mu byla přiznána také náhrada daně z přidané hodnoty počítaná z odměny a náhrad, tj. z částky 5 400 Kč, ve výši 1 134 Kč Částku 6 534 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

14. O poplatkové povinnosti žalovaných soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, neboť žalobkyně je od placení soudních poplatků dle § ustanovení 138 o. s. ř osvobozena v plném rozsahu, a to na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 12. 2. 2021, č. j. 10C 219/2020-33. Výše soudního poplatku činí dle Položky 4 bodu 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, 2 000 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.