10 C 225/2019

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 70 853,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 234 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 234 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 37 620 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 302,95 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 28 891,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 34 799,56 Kč od 18. 6. 2016 do 13. 7. 2020, zákonným úrokem z prodlení z částky 1 892,76 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 21 % ročně z částky 34 799,56 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 658,36 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 851,19 Kč od 18. 6. 2016 do 13. 7. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 524 Kč od 14. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 708 Kč.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 13. 5. 2011 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 36.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 597 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 6 840 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 18.659 Kč (dále jen poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 102 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2012. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední p splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 26. 7. 2011. Právní předchůdce žalobce měl proto v souladu s čl. 11 smluvních podmínek možnost dne 21. 11. 2011 požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 34 799,56 Kč a na dlužném poplatku částku 29 092,43 Kč. Z důvodu, že celková dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, vzniklo žalobci také právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro výběr nejbližší další splátky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy ve smyslu čl. 20 podmínek a žalobce má na základě smluvního ujednání obsaženého v čl. 3 podmínek ve spojení s čl. 11 podmínek dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 21 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ve výši 34 799,56 Kč od 6. 7. 2012, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 889,19 Kč Celkem žalovaná uhradila částku 3 093,20 Kč. Pohledávka ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 63 002,81 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 63 002,80 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 34.799,56 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 28 203,24 Kč (poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 4 307,89 Kč, neuhrazené části poplatku za administrativní činnost ve výši 6 409,83 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 485,52 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 28 891,27 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 13 159,72 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 799,56 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 34 799,56 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši [částka] žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 21 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 34 799,56 Kč od 6. 7. 2012, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do data postoupení 17. 6. 2016. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 13159,72 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 34 799,56 Kč od 3. 8. 2011, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do data postoupení 17. 6. 2016.

2. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 11. 11. 2010 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila s podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 7 524 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 279,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 1. 2012. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 6. 9. 2011. Právní předchůdce žalobce měl proto v souladu s čl. 8 smluvních podmínek možnost požadovat, od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 4 336,60 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku 3 625,40 Kč. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, vzniklo žalobci právo požadovat z celkové dlužné částky také úrok z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro výběr nejbližší další splátky do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 110,81 Kč. Žalovaná celkem uhradila 8.672,81 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou částku 7.851,19 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 7 851,19 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4336,60 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3 514,59 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 942,57 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z celkové dlužné částky ve výši 7 851,19 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 942,57 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně počítaný z celkové dlužné částky ve výši 7 851,19 Kč od 14. 9. 2011, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do data postoupení 17. 6. 2016. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou právního zástupce žalobkyně vyzvala k zaplacení.

3. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 16. 9 [rok], bylo řízení zastaveno v části, v níž se žalobkyně domáhala z titulu smlouvy [číslo] zaplacení částky ve výši 856,77 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 17. 6. 2016, a z titulu smlouvy [číslo] zaplacení částky ve výši 284,21 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 17. 6. 2016 a zákonném úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 759,01 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, neboť v této části vzala žalobkyně žalobu podáním došlým soudu dne [datum] zpět.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, čímž se zbavila práva být poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. <b>Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku, že [právnická osoba], [IČO], má zapsán jako předmět podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] že dne 11. 10. 2010 žalovaná a [právnická osoba], [IČO], podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku v částce 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatek v částce 7 524 Kč, celkem tedy částku 16 524 Kč, zaplatit v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 279 Kč a poslední splátku ve výši 63 Kč, kdy první splátka se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzala v hotovosti celou částku půjčky.

7. Ze smlouvy o půjčce [číslo] že dne 13. 5. 2011 žalovaná a [právnická osoba], [IČO], podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku v částce 36 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 30 096 Kč, který je tvořen úrokem 4 597 Kč, poplatkem za administrativní činnost 6 840 Kč a poplatkem za hotovostí inkaso splátek ve výši 18 659 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit [anonymizováno] [částka], a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 102 Kč a poslední splátku ve výši 1 078 Kč, kdy první splátka se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzala v hotovosti celou částku půjčky.

8. Z osobní karty žalované, že u čísla půjčky [číslo] je uveden datum poskytnutí částky 36 000 Kč dne 13. 5. 2011, a evidována úhrada v účetním týdnu 2011 ve výši 1 102 Kč a v účetním týdnu 2011 ve výši 1 102 Kč a dále platba dne 31. 1. 2012 ve výši 889 Kč. U čísla půjčky 388168493 je uveden datum poskytnutí částky 9 000 Kč dne 11. 11. 2010, a evidované platby 28 x 279 Kč, 1x 750 Kč, a dne 31. 1. 2012 částka 111 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že žalobkyně jako postupník a [právnická osoba], [IČO], jako postupitel uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikované v příloze [číslo] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými.

10. Z přílohy k postoupení pohledávky, že v této je uvedena pohledávka za žalovanou s [číslo] [číslo].

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], že žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve které sděluje postoupení pohledávek ze smlouvy [číslo] [číslo].

12. Z poštovního podacího archu, že dne [datum] odesílatel [právnická osoba] předal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.

13. Z výzvy k plnění ze dne [datum], že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzval k zaplacení dlužných částek z pohledávky [číslo] [číslo].

14. Z podacího lístku, že dne [datum] právní zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované, podací číslo RR2575043854F.

15. Z pošta online – sledování zásilek, že zásilka podacího čísla [anonymizováno] nebyla nalezena v evidenci.

16. Z kalkulačky úroku úvěru dTest, o.p.s., že u úvěru ve výši 9 000 Kč, s měsíční splátkou 1 116 Kč, počet splátek 13, činí roční úroková míra 91,63 % a u úvěru ve výši 36 000 Kč, s měsíční splátkou 4 408 Kč, počet splátek 14, činí roční úroková míra 97,95 %.

17. Z výpisu ČNB – databáze časových řad ARAD bylo zjištěno, že obvyklá výše úrokové sazby u spotřebitelských úvěru v květnu roku 2011 činila 13, 83 % a v listopadu roku 2010 14,66 %. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 18. Žalovaná a [právnická osoba], [IČO], sjednaly dne [datum] smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti půjčku v částce 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatek v částce 7 524 Kč, celkem tedy částku 16 524 Kč, zaplatit v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 279 Kč a poslední splátku ve výši 63 Kč, kdy první splátku se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná celkem uhradila 8 672,81 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Dále žalovaná a [právnická osoba], [IČO], sjednaly dne 13. 5. [číslo] smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti půjčku v částce 36 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 30 096 Kč, který byl tvořen úrokem 4 597 Kč, poplatkem za administrativní činnost 6 840 Kč a poplatkem za hotovostí inkaso splátek ve výši 18 659 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit částku 66 096 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 102 Kč a poslední splátku ve výši 1 078 Kč, kdy první splátka se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná uhradila celkem částku 3.093,20 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. Obvyklá výše úrokové sazby u spotřebitelských úvěru v květnu roku 2011 činila 13, 83 % a v listopadu roku 2010 činila 14,66 %.

19. Žalobkyně neprokázala, že by si její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Stejně tak neprokázala doručení výzev k plnění. Za den doručení výzvy soud proto považoval den, kdy byla žalované doručena žaloba, tj. den 13. 7. 2020.

20. Vzhledem k datu předání peněz a sjednání smluv soud věc posuzoval v souladu s § 3028 odst. 3 občanského zákoníku podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

21. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“ či„ obč. zák.“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

23. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

24. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

25. Dle Ústavního soudu poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Nezkoumá-li tedy obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (obdobně viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4219/18). Dle judikatury Ústavního soudu je tak možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet závazek za neplatnou, a to i bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon. Je totiž třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, tedy že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, přes poučení žalobkyně podle ustanovení § 118a o. s. ř., že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila. Pokud žalobkyně soudu navrhovala, aby si tyto informace a důkazy vyžádal od právního předchůdce žalobkyně sám soud, nejedná se o splnění procesní povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř. Žalobce je podle ustanovení § 79 odst. 2 o. s. ř povinen k žalobě připojit listiny, jichž se dovolává k důkazu a které jsou v jeho dispozici. Pokud žalobkyně uzavřela s původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávky, měla si k této pohledávce zajistit veškeré dokumenty a informace potřebné k jejímu vymáhání, případně je oprávněna je z titulu tohoto závazkového právního vztahu po postupiteli požadovat. Lze tedy uzavřít, že tyto informace a důkazní prostředky jsou plně v její dispozici a nemůže tak své procesní povinnosti přenášet na soud. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy dle soudu nedostála své povinnosti prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěry splatit a smlouvy o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 39 obč. zák. za neplatné.

27. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrových smluv dle ustanovení § 39 obč. zák., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o souhrnném poplatku v částce 7 524 Kč u úvěru ve výši 9 000 Kč, jež při sjednaných splátkách představuje úrokovou roční sazbu ve výši 91,63 %, v době, kdy obvyklý úrok činil 13,83 %, stejně jako ujednání o poplatku ve výši 30 096 Kč u úvěru ve výši 36 000 Kč, jež při sjednaných splátkách představuje roční úrokovou sazbu 97,95 %, v době, kdy činil obvyklý úrok 14,66 %, posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvy jako absolutně neplatné.

28. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 457 obč. zák., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 11. 11. 2010 poskytla částku 9 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila 8 672,81 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné další vzájemné plnění ani netvrdila jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 327,19 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 13. 5. 2011 poskytla částku 36 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila 3 093,20 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné další vzájemné plnění ani netvrdila jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 32 906,80 Kč. Žalobkyni rovněž náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalované byly doručeny jiné výzvy, soud proto za tento den považoval den, kdy byla žalované doručena žaloba. V řízení sice bylo prokázáno odeslání předžalobní výzvy, avšak z toho nelze dovozovat také její doručení, neboť ustanovení § 573 o. z. (podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den) lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 607 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení od 14. 7. 2020. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbylé části žalobu výrokem II. zamítl.

29. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.

31. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v účinném znění, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. b). Soudní poplatek činí 3 543 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 2 835 Kč, doplatit proto zbývá 708 Kč.