10 C 27/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 23 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 3 208 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 23 208 Kč za dobu od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 816,94 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 208 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 208 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , datum, /, Anonymizováno, , , adresa, (dále také jen „původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , adresa, , , Anonymizováno, , adresa, , IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč, následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal celkově částku 20 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne , datum, . Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný nejprve vybral dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a datum splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a s jejím obsahem se seznámil. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený běžný účet a trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této smlouvy. Žalovaný shora uvedenými kroky uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil ve dnech 7. 2. – , datum, . Částka byla převedena z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný neuhradil ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo , tel. číslo, že jejími stranami byly společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , datum, /, Anonymizováno, , adresa, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaný. Smlouva byla podepsaná dne , datum, , žalovaný ji podepsal SMS kódem. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 1 000 Kč, následně na Žádost žalovaného navýšený až na 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem do 41 dnů.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla před uzavřením smlouvy o úvěru žalovanému předsmluvní informace o daném spotřebitelském úvěru.

6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , že se jedná o účet žalovaného a z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo dále zjištěno, že tato zasílala žalovanému dne , datum, částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 16 000 Kč a dne , datum, částku 3 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , datum, /, Anonymizováno, , , adresa, a žalovaný uzavřely prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne , datum, dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 1 000 Kč, dne , datum, na žádost žalovaného navýšenou na 20 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s úrokem do dne , datum, . , adresa, 000 Kč byla ve dnech , datum, částkou 1 000 Kč, dne , datum, částkou 16 000 Kč a dne , datum, částkou 3 000 Kč zaslána právní předchůdkyní žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dne , datum, byla pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy postoupena žalobkyni.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

17. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že tak právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, když na výzvu soudu doplnila toliko informace o obecném postupu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Je zřejmé, že žádné individuální posouzení případu žalovaného neprovedl, spokojila se pouze s tvrzením žalovaného a výpisem příslušných databází. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 20 000 Kč. Z tvrzení v žalobě vyplývá, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 20 000 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 72,36 % dle úspěchu ve věci. Náklady ve výši 816,94 Kč (před snížením v částce 1 129 Kč) sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 929 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za 2x jeden úkon podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. sepis žaloby a zaslání upomínky). Odměnu za zastoupení advokátem soud nepřiznal s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 585/17, se kterým podepsaný soud ve shodě konstatuje, že v tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Částku 816,94 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.