10 C 76/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o 17.614,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 835,53 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 9 778,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 096,65 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 614,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 096,65 Kč od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem až do výše 37 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalované byl úvěr ve výši 8 000 Kč poskytnut, žalovaná zaplatila 164,47 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit načerpanou jistinu ve výši 7 940,53 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 130,20 Kč, smluvní úrok ve výši 9 517,57 Kč a poplatek za službu Informační SMS se servis ve výši 25,92 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, ale bezvýsledně.

2. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

3. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o dokument vytvořený žalobkyní, který obsahuje údaje, kterými se žalobkyně zabývala v rámci procesu ověření úvěruschopnosti. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně vypočítala minimální výdaje částkou 6 505 Kč a rezervu na výdaje 500 Kč. Zjistila počet členů v domácnosti žalovaného počtem dva. Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 2 000 Kč, další nezbytné výdaje činily 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje činily 1 000 Kč. Výdaje na jiné půjčky 2 000 Kč. Disponibilní příjem činil dle žalobkyně 11 600 Kč.

4. Z listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že tato obsahuje odchozí platbu na účet žalované dne , datum, v částce 8 000 Kč na č. účtu: , č. účtu, .

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jejím stranami je žalobkyně a žalovaná. Smlouvu se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 37 600 Kč a žalovaná se zavazuje tento úvěr řádně splácet. Žalovaná byla oprávněna úvěr čerpat opakovaně po dobu úvěrového rámce, který trval do , datum, . Úroková sazba činila 1,019 % denně, úvěr byl splatný dne , datum, . Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách dle čl. 5 VOP, kdy splatnost první denní splátky nastává 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Smlouva obsahuje údaj, že byla podepsána dne , datum, , za žalobkyni je vložen obrázek podpisu, za žalovanou smlouva podpis neobsahuje.

6. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalovaná byla upomínána k zaplacení částky do 3 dnů, předžalobní výzva mu byla odeslána dne , datum, .Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

7. Na účet žalované byla dne , datum, připsána částka 8 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem 164,47 Kč. Žalovaná sdělila před úhradou žalobkyni údaje o svých příjmech a výdajích, když žalobkyně zejména u spolužijících osob dále údaje sdělené žalovanou neověřila. Dále žalobkyně ověřovala žalovanou v registrech: Centrální evidence exekucí, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Registr hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Registru platnosti adresy a Registru sankční seznamy. Výdaje sdělené žalovaným nikterak neprověřila. Žalovaná uhradila toliko částku 164,47 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Z předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně sice formálně dostála procesu ověřování schopnosti žalované splatit poskytnutý spotřebitelský úvěr, ale zjištěné žalovanou sdělené výdaje neověřovala. Žalobkyně měla prověřovat poměry žalované podstatně důkladněji, a to jak příjmy, tak výdaje, z jejího postupu je zřejmé, že postupuje tak, aby pouze formálně naplnila povinnosti, které jí stanovuje zákon o spotřebitelském úvěru, jak je ostatně soudu z úřední činnosti známo i u jiných věcí žalobkyně.

12. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou zákonnou úpravou, judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované vyplatila na jeho účet částku 8 000 Kč. Žalovaná zaplatila toliko 164,47 Kč a je tak povinna uhradit žalobkyni zbývající jistinu ve výši 7 835,53 Kč, neboť žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně jejích možností uvedenou částku splatit, soud proto výrokem I. rozsudku zavázal žalovanou k úhradě výše uvedené částky.

13. Žalobkyně oproti výše uvedenému nemá právo na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaná je sice povinna vrátit zbývající jistinu, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSU, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem, a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu povinnosti vrátit jistinu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí jistinu z neplatné smlouvy, kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím, žalovaná tak dosud nebyl v prodlení a dostane se do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

14. Dle názoru soudu se v projednávaném případě nejedná o pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, kde by jinak po konstatování neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru přicházela v úvahu aplikace § 2993 věta první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., tedy že je splatnost vázána na výzvu k plnění dlužníkovi, ale jedná se o pohledávku v podobě nároku na vrácení poskytnuté jistiny dle § 87 odst. 1 ZSU, tedy speciální nárok dle uvedeného ustanovení, který vzniká poté, co byla konstatována neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti a nejedná se o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení pro případ, že tu nebyl platný závazek. Obecná právní úprava splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení a obecná právní úprava splatnosti tedy na projednávanou věc nemůže dopadat.

15. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a všech další nároků žalobkyně, zamítl.

16. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že smlouva by byla neplatná i z dalšího důvodu, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 1,019 % denně je v rozporu s dobrými mravy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení úspěšnější účastník, ale náklady jí nevznikly.

18. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán, vznikla jí tím povinnost doplatit soudní poplatek tak, jako by byl podán návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, přičemž poplatek je splatný až v souvislosti s rozhodnutím ve věci. Poplatník na soudním poplatku dosud zaplatil 800 Kč, přičemž výše poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč a zbývá tedy doplatit 200 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.