10 C 80/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12.300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 2 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 300 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 140,50 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 300 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet částky celkem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit nejpozději do , datum, včetně smluvního úroku ve výši 2 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena z původní věřitelky na Žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován přípisem. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný měl na základě listiny možnost čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč, který se zavázal zaplatit do 30 ti dní od načerpání úvěru. Pro poskytnutí úvěru byl uveden účet žalovaného , č. účtu, . Listina je datovaná dnem , datum, a nepodepsaná.

5. Z potvrzení o provedené platbě bylo soudem zjištěno, že na účet č. , č. účtu, bylo původní věřitelkou celkem zasláno 10 000 Kč, a to dne , datum, .

6. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného.

7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na společnost žalobkyně. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy s potvrzením o odeslání soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného informoval o postoupení předmětné pohledávky a dále ho vyzval k uhrazení celé dlužné částky do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

9. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.

10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet částky celkem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal vrátit nejpozději do , datum, včetně smluvního úroku ve výši 2 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena z původní věřitelky na Žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován přípisem. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumenty ohledně prověřování žalovaného v patřičných rejstřících ohledně jeho úvěruschopnosti a při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela právní předchůdkyně z údajů sdělených žalovaným.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSoU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 2 ZSoU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. S odkazem na shora uvedené byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ale neprokázala, že by úvěruschopnost byla jakýmkoliv způsobem ověřována. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tedy nemohl prozkoumat, že žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného. Dle názoru soudu tedy nesplnila ani minimum v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSoU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatil částku odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši 10 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Požadavek na zaplacení i zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku.

17. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla ve sporu úspěšná ve 44,8 % (při kapitalizaci úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí). Náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhradě po 450 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem tak náklady žalobkyně činí 7 010 Kč, 44,8 % pak činí 3 140,50 Kč.

19. Soud zavázal žalobkyni k doplacení soudního poplatku, neboť platební rozkaz nebyl soudem vydán, když žalobkyně ničeho netvrdila k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Doplatek dle přílohy z. č. 549/1991 Sb. činí 200 Kč.