10 C 85/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní titul Kateřinou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 26 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 800 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 7,05 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 7,05 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 7,05 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 7,05 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 7,50 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 8 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 8,75 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 9 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 9 % ročně z částky 26 000 Kč od datum do datum 10 % ročně z částky 5 200 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem pro období od datum do datum ve výši 12 896 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 000 Kč spolu s příslušenstvím, z titulu nevrácené půjčky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne datum s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, IČO, smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 44 096 Kč (půjčka ve výši 26 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 18 096 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 832 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. dne datum. Žalovaná uhradila celkem 5 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem právnická osoba anonymizováno, došlo s účinností ke dni datum k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi přechodným věřitelem spol. anonymizována dvě slova a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni datum. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne datum. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 4.

12. číslo vyzvala k zaplacení, žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání soudu nedostavily, zbavily se tak možnosti být soudem poučeny ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu je dána podle čl. 4 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 s ohledem na bydliště žalované v České republice. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z kopie výpisu z OR právnická osoba anonymizována dvě slova r. l. bylo zjištěno, že tato je zapsána v obchodním rejstříku státu anonymizováno od datum.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, že dne datum bylo sepsáno právnická osoba oznámení žalované o postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce číslo na právnická osoba anonymizováno. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že dne datum sepsala právnická osoba anonymizováno. oznámení žalované o postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce číslo na žalobkyni.

6. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že uvedeného dne sepsal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované ohledně žalované pohledávky.

7. Z poštovních podacích archů bylo zjištěno, že dne datum byla doporučeně odeslána právnická osoba zásilka žalované. Dne datum byla žalované doporučeně odeslána zásilka odesílatelem anonymizováno S. á r. l. Dne datum byla žalované odeslána doporučeně zásilka odesílatelem příjmení příjmení.

8. Ze smluv o postoupení pohledávky, že pohledávka za žalovanou byla postoupena právnická osoba nejprve na právnická osoba anonymizováno a následně další smlouvou právnická osoba anonymizováno na žalobkyni.

9. Z listiny označené jako„ Smlouva o půjčce“ bylo zjištěno, že dne datum právnická osoba a žalovaná sepsaly listinu označenou jako smlouva o půjčce číslo v níž se právnická osoba zavázala žalované poskytnout částku 26 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 18 096 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 832 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí částky 26 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy.

10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum žalovaná a právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, sjednaly smlouvu číslo na základě které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 26 000 Kč, kterou žalované vyplatila téhož dne. Žalovaná se zavázala vrátit částku 26 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 096 Kč, tj. celkem částku 44 096 Kč, v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 832 Kč. Žalovaná uhradila 5 200 Kč. Předmětnou pohledávku za žalovanou vyplývající z této smlouvy právnická osoba postoupila nejdříve přechodnému věřiteli, který ji následně dne datum postoupil žalobkyni.

11. Žalobkyně neprokázala, že by si její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Stejně tak neprokázala doručení výzev k plnění. Za den doručení výzvy soud proto považoval den, kdy byla žalované doručena žaloba, tj. den datum.

12. Vzhledem k datu předání peněz a sjednání smlouvy soud věc posuzoval v souladu s § 3028 odst. 3 občanského zákoníku podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

13. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“ či„ obč. zák.“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

16. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

17. Dle Ústavního soudu poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Nezkoumá-li tedy obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (obdobně viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4219/18). Dle judikatury Ústavního soudu je tak možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet závazek za neplatnou, a to i bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon. Je totiž třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, tedy že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně tuto povinnost splnila, když žalobkyně ani ověření schopnosti žalované závazek splácet netvrdila. K jednání soudu se žalobkyně nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy dle soudu nedostála své povinnosti prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 39 obč. zák. za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 457 obč. zák., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne datum poskytla částku 26 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila 5 200 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné další vzájemné plnění ani netvrdila jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 20 800 Kč. Žalobkyni rovněž náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému byla doručena výzva ze dne datum, soud proto za tento den považoval den, kdy byla žalované doručena žaloba. V řízení sice bylo prokázáno odeslání předžalobní výzvy, avšak z toho nelze dovozovat také jejich doručení, neboť ustanovení § 573 o. z. (podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den) lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 607 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení od datum. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbylé části žalobu výrokem II. zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to při vyčíslení úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s ustanovením § 154 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.