10 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 91.735,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 86 473 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 5 262,29 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 821,55 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 90 135,29 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 613,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 91 735,29 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 724 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 91 735,29 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 90 135,29 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ve výši 2 613,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 91 735,29 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 15 821,55 Kč. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, úvěrovou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, .V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný celkem částku 93 821 Kč. Žalovaný na vyčerpaném úvěru uhradil toliko 7 348 Kč. Žalobkyně při uzavírání smlouvy hodnotila schopnost žadatele splácet, kontrolovala žalovaného v několika registrech, vypočítala MLS klienta a důsledně zjišťovala jeho kreditní skóre. Před podáním žaloby byl žalovaná vyzván k zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a z úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč, když úvěrový rámec bylo možné navýšit až do částky 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 27,90 % ročně měsíčními splátkami ve výši 3,310 % z úvěrového rámce. Roční procentní sazba nákladů tak činila 31,8 %. Splátky se zavázal zaplatit vždy k 20. dni v měsíci. Ve smlouvě byly dále ujednány důsledky nesplácení úvěru. Pro případ nezaplacení 2 a více splátek nebo nezaplacení splátky déle než 3 měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, vedlejší příjem (nespecifikovaný) 10 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč, výdaje domácnosti na bydlení činí 11 750 Kč, splátky všech úvěrů 2 500 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč za měsíc.

5. Z úvěrové zprávy žalobkyně, soud zjistil, že je v ní zaznamenáno, že u žalovaného byl evidován 1 existující kontrakt z kreditní karty, nebylo možno učinit žádná pro věc relevantní zjištění, neboť není uveden datum, ke kterému měla být úvěrová zpráva zpracována.

6. Z karty klienta soud zjistil, že v průběhu smluvního vztahu byl úvěrový rámec navýšen na 91 000 Kč. Kdy bylo hodnoceno, že klient bydlí v podnájmu, je bezdětný, jeho příjem je 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 24 250 Kč. Zpráva je datována dne , datum, .

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta, soud zjistil, že v této žalobkyně obecně, bez vztahu ke konkrétnímu úvěru, popisuje, jak při posuzování úvěruschopnosti postupuje.

8. Z ověření MLS bonity bylo soudem zjištěno, že žalobkyně dospěla k závěru, že zbývající MLS domácnosti je 24 426 Kč.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný na uvedený úvěr jednotlivými čerpáními načerpal částku 93 821 Kč a uhradil celkem částku 7 348 Kč.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, a poštovního podacího archu, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky prostřednictvím svého právního zástupce a že výzvu odeslala dne , datum, .

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr, na který se žalovaný vyčerpal částku 93 821 Kč a uhradil celkem částku 7 348 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr z údajů sdělených jí žalovaným, a dále pátráním v dostupných registrech a databázích. Před podáním žaloby výzvou právního zástupce ze dne , datum, , odeslanou téhož dne, opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem podle § 2 odstavec 1 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo zjištěno, že tak žalobkyně neučinila. Pokud žalobkyně jako důkaz označila úvěrovou zprávu, ve které byl evidován 1 existující kontrakt z kreditní karty, tak z této nebylo možno učinit žádná zjištění, neboť není uveden datum, ke kterému měla být úvěrová zpráva zpracována. Žalobkyně vycházela opětovně z údajů sdělených žalovaným, které ale neověřila. Následně došlo k podstatnému navýšení úvěru. Smlouvu je tedy nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 93 821 Kč a uhradil celkem částku 7 348 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 86 473 Kč.

21. Soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení.

22. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 29,68 % při kapitalizaci úroků ke dni rozhodnutí soudu. Náklady žalobkyně činí zaplacený soudní poplatek ve výši 3 670 Kč a dále odměna za tři právní úkony po 4 780 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. včetně tří režijních paušálů ve výši 450 Kč za jeden a daně z přidané hodnoty. Náklady žalobkyně činí tedy částku ve výši 22 654,90 Kč, z čehož 29,68 % činí částku 6 724 Kč.