10 C 95/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 042,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 020,76 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 14 021,75 Kč se 14,75% úrokem ročně z částky 15 042,51 Kč za dobu od , datum, do zaplacení a dále se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 15 042,51 Kč za dobu od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 15 042,51 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalované zřízen úvěrový účet ke kreditní kartě číslo účtu , Anonymizováno, . Úvěrový limit činil 10 000 Kč. Při posuzování žádosti o úvěr vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovanou, se kterými dále pracovala. Žalovaná uvedla, že její příjem činí 12 000 Kč. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že má u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, poskytnutou úvěrovou kartu s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalobkyni prověřila žalovanou v systému BRKI. Zkoumáním žádosti žalované došla žalobkyně k závěru, že žalované k možným splátkám zbývá pouze 554 Kč. Vyhodnotila pak splácení produktu se splátkami 400 Kč měsíčně jako nerizikové a úvěr poskytla. Žalovaná prostřednictvím kreditní karty načerpala celkem 135 968,90 Kč a zaplatila 134 948,14 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování a zjistil následující:

4. Ze rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou běžný účet a poskytnout elektronickou správu účtů, s možností otevření kontokorentních úvěrů a zřízení dalších účtů a podúčtů.

5. Z žádosti/návrhu smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru a vydání kreditní karty soud zjistil, že žalovaná žádala žalobkyni o vydání kreditní karty s limitem 10 000 Kč. Uvedla svůj příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně a další, již vedenou, úvěrovou kartu s úvěrovým limitem 30 000 Kč.

6. Z přijetí žádosti/návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne , datum, soud zjistil, že banka úvěr schválila a povede pro žalovanou dále úvěrový účet , Anonymizováno, .

7. Z přehledu pohybů na kartovém účtu bylo soudem zjištěno, že žalovaná prostřednictvím kreditní karty načerpala celkem 135 968,90 Kč a zaplatila 134 948,14 Kč.

8. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.

9. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalované zřízen úvěrový účet ke kreditní kartě. Úvěrový limit činil 10 000 Kč. Při posuzování žádosti o úvěr vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovanou, se kterými dále pracovala. Žalovaná uvedla, že její příjem (v roce 2018!) činí 12 000 Kč. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že má u společnosti , Anonymizováno, poskytnutou úvěrovou kartu s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalobkyni prověřila žalovanou v systému BRKI. Zkoumáním žádosti žalované došla žalobkyně k závěru, že žalované k možným splátkám zbývá pouze 554 Kč. Vyhodnotila pak splácení produktu se splátkami 400 Kč měsíčně jako nerizikové a úvěr poskytla. Žalovaná prostřednictvím kreditní karty načerpala celkem 135 968,90 Kč a zaplatila 134 948,14 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSoU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSoU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně nedůvodná. S odkazem na shora uvedené byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ale neprokázala, že by úvěruschopnost zanalyzovala řádně. Žalobkyně v průběhu řízení, zejména ve svých písemných podáních, neustále tvrdila, jak ověřovala údaje uvedené žalovanou, až nakonec dospěla k závěru, že žalované, která s ohledem na svůj nízký příjem kartový účet s úvěrovým rámcem 30 000 Kč vedený měla, úvěr poskytne. Žalobkyně po podrobném přezkumu příjmů, výdajů a již existujících závazků žalované uzavřela, že žalované zbude ke splácení úvěru částka 554 Kč měsíčně. Plánovaná splátka ve výši 400 Kč byla tedy dle žalobkyně bezpečně pokryta příjmem žalované, neboť té měsíčně zbývala částka 554 Kč. Tady soud musí konstatovat, že nezáleží na systému prověřování úvěruschopnosti, pokud v jeho samotném závěru dojde k podcenění minimálních volných prostředků klienta tak, jako tomu je v tomto případě. Dle názoru soudu tedy žalobkyně v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalované nebyla nečinná, ale závěry svého zkoumání zcela nedostatečným způsobem analyzovala a úvěr poskytla. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSoU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla prostřednictvím kreditní karty celkem 135 968,90 Kč a žalovaná zaplatila 134 948,14 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně jejích možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni zaplatila částku odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši 1 020,76 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku.

16. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.