11 C 123/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o 14 996,29 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaných 1. a 2. domáhala, aby jí žalovaní 1. a 2. společně a nerozdílně zaplatili částku 14 996,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 996,29 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 14 996,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 996,29 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10,75 % ročně, s odůvodněním, že mezi žalobkyni a žalovanými byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, ale žalovaní si řádně neplnili povinnosti z této smlouvy a úvěr byl oznámením ze dne [datum] zesplatněn, kdy jistina činila 42 799,18 Kč, přičemž žalobkyně podala, z důvodu nehrazení dluhu žalovanými, žalobu k soudu a Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozhodl, že jsou žalovaní povinni uhradit žalobkyni mimo jiné smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 4 005,71 Kč počítanou ve výši 0,1 % denně z dlužené jistiny 42 799,18 Kč do [datum], přičemž touto žalobou se žalobkyně domáhá uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny úvěru ve výši 39 829,86 Kč za období, za které jí dosud nebyla smluvní pokuta přiznána, tedy od 23. 8. 201 do [datum]. Žalobkyně žalované vyzývala k uhrazení smluvní pokuty výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaní se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřili.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaní podepsaly smlouvu, ve které bylo mimo jiné ujednáno, že žalobkyně má po zesplatnění úvěru dle bodu 6.5. právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně pro případ, že žalovaní neuhradí novou zesplatněnou jistinu, a to z nové zesplatněné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, až úplného zaplacení jistiny. Úroková sazba byla sjednána ve výši 151,62 %, jiná úplata za poskytnutí jistiny ve smlouvě sjednána není.

4. Z předžalobních upomínek adresovaných žalovaným ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila výzvu před podáním žaloby, jejímž obsahem byla výzva žalovaným k uhrazení částky 14 996,29 Kč do 15 dnů do doručení výzvy, jako smluvní pokuty 0,1 % denně.

5. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovaným, jehož obsahem bylo sdělení ohledně zesplatnění závazků ze smlouvy [číslo].

6. Z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že okresní soud dne [datum] rozhodl tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně a) částku 26 884 Kč na dlužnou jistinu, b) částku 998 Kč na smluvní pokutu, c) částku 600 Kč na nákladech vzniklých v souvislosti z prodlením a d) smluvní pokutu ve výši 4 005,71 Kč.

7. Následně doplňujícím rozsudkem dne [datum] rozhodl, že se rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], doplňuje tak, že ve výroku I. v bodě a) za slovy„ částku 26 884 Kč na dlužnou jistinu“ se doplňuje text:„ se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení“, b) za slovy„ částku 998 Kč na smluvní pokutu“ se doplňuje text:„ se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení“, c) za slovy„ částku 600 Kč na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením“ se doplňuje text:„ se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení“.

8. Nakonec okresní soud rozhodl dne [datum] opravným usnesením tak, že se rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] se ve výrokové části pod bodem II. opravuje tak, že se chybně uvedený text„ na smluvní pokutu částku 2 584,50 Kč“ nahrazuje takto:„ na smluvní pokutu částku 2 584,53 Kč“ 9. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako věřitelem a s prvou žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla podepsána dne [datum] a druhý žalovaný smlouvu uzavřel a podepsal jako spoluúčastník a zavázal se veškeré dluhy prvé žalované ze smlouvy plnit společně a nerozdílně s prvou žalovanou. Žalovaní neplnili řádně podmínky smlouvy a ocitli se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění celého úvěru uhradili žalobkyni pouze částku 3 279 Kč dne [datum] a částku 3 279 Kč dne [datum]. V důsledku prodlení žalovaných pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Soud přiznal žalobkyni také smluvní pokutu, a to na základě bodu 6.5. smlouvy, ve kterém bylo sjednáno, že jestliže žalovaní po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě tedy ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. Soud však přiznal žalobkyni smluvní pokutu ze skutečné jistiny, nikoliv z„ nové jistiny“ povýšené přirůstáním úroků k jistině. Přestože okresní soud takto žalobkyni smluvní pokutu přiznal, dále ve svém odůvodnění v bodě 41. dospěl k závěru, že výše úrokové sazby 151,62 % převyšuje běžné úrokové sazby více jak 16x a jedná se o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a navíc soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je smlouva lichevní ve smyslu ust. § 1796 obč. zák., kdy byla ze strany žalobkyně zneužita tíseň žalované, její nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení nebo lehkomyslnost, představující subjektivní stránku za současného přislíbení plnění, které je v hrubém nepoměru k protiplnění druhé smluvní strany. Rovněž okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, když s ohledem na příjmy a výdaje žalovaných nesprávně vyhodnotila jejich situaci a již při uzavření smlouvy bylo možno předpokládat, že nebudou schopni splátky splácet. Okresní soud ale na základě výše uvedeného nedospěl k neplatnosti smlouvy jako celku, ale pouze co do výše úroků 95,92 % a v této části žalobu zamítl, neboť byl soud toho názoru, že toto ujednání o vysokém úroku lze od zbytku smlouvy oddělit.

10. Z rozsudku [název soudu] ze dne [anonymizováno] [rok], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že krajský soud k odvolání žalobkyně rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil tak, že rozsudek ve výroku II. v napadeném rozsahu, tedy co do částky 13 564,98 Kč s úrokem 20 % ročně z částky 39 829,86 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 188 870 Kč a) v rozsahu částky 12.945,86 Kč změnil tak, že žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 12.945,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a b) ve zbylém rozsahu byl rozsudek krajským soudem potvrzen.

11. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud jde o právní závěry okresního soudu, tak i přes to, že výrok I. napadeného rozsudku, kterým byly nároky žalobkyni částečně přiznány, nabyl právní moci, dospěl krajský soud k závěru, že mezi účastníky dosud nebyla pravomocně vyřešena otázka platnosti samotného úvěrového vztahu a krajský soud tedy není závěrem okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru dle ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. vázán, neboť s ohledem na to, že napadeným výrokem II. byla část nároků z této smlouvy právě s ohledem na právní posouzení její (ne) platnosti, které žalobkyně svým odvoláním napadá, zamítnuta, nebyla otázka platnosti smlouvy o úvěru jako takové pravomocným výrokem I. beze zbytku vyřešena a její platnost jako celku tedy je krajský soud oprávněn v rámci odvolacího řízení přezkoumat.

12. Krajský soud pak přejal jako správný závěr okresního soudu, že žalobkyně řádně o úvěru řádně nepřezkoumala úvěruschopnost žalované a že smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Krajský soud tak usoudil, neboť žalovaní tvořili společnou domácnost, tedy z hlediska úvěruschopnosti bylo třeba posuzovat oba dva žalované dohromady, přičemž žalobkyně nesprávně vyhodnotila údaje zjištěné pří sjednávání úvěru, kdy krajský soud poukázal na skutečnost, že domácnost žalovaných tvořily 4 osoby, disponibilní zdroje byly prakticky rovny sjednané splátce a na výdajové částce bylo počítáno toliko s životním minimem bez zohlednění, že v domácnosti jsou dvě děti. Krajský soud tak dovodil, že nelze posuzování úvěruschopnosti žalovanou v daném případě považovat za řádné a odpovídající řádné péči. Žalobkyně si totiž s ohledem zjištěné skutečnosti měla vyžádat od žalovaných dodatečné (přesnější) informace o jejich výdajích. Při tomto závěru pak krajský soud měl též pochybnosti o tom, zda žalobkyně měla k dispozici všechny relevantní doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaných (min. doklady o příjmech a výpisy z účtu), když tyto nedoložila, ač je nutně v případě, že je k dispozici měla, musela mít. Z těchto důvodů krajský soud konstatoval, že žalobkyně řádně neposoudila možnosti žalovaných úvěr splácet a okresní soud tak nepochybil, pokud uzavřel, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaných řádně a smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatná.

13. Krajský soud dovodil i další důvod neplatnosti smlouvy jako celku, neboť s ohledem na provedené dokazování před okresním i krajským soudem, bylo zjevně rozporné s dobrými mravy i jen samotné ujednání o výši úroků, což rovněž způsobilo absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše úroku 151,62 % ročně se natolik zjevně příčila dobrým mravům, že tento rozpor bylo třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru by pak krajský soud dospěl i ohledně žalobkyní v řízení původně požadovaného úroku ve výši 95,92 % ročně). Krajský soud učinil v jiné věci dotazy na tři bankovní ústavy ([právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]) a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů necelých 13 % ročně. V daném případě tak sjednaná sazba úroku představovala více jak jedenáctinásobek zjištěné nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a původně požadovaná sazba pak více jak sedminásobek. Z těchto důvodů, kdy dle smlouvy o úvěru měli žalovaní při řádném splácení úvěru po dobu 4 let žalobkyni díky sjednané sazbě úroků vrátit více takřka čtyřnásobek poskytnuté částky, krajský soud dospěl k závěru, že je třeba sjednanou výši úroku považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je tak zjevný, že se jednalo o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, když se u žalobkyně jedná o běžnou praxi, jak bylo krajskému soudu z úřední činnosti známo. Krajský soud konstatoval, že toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů), pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy. Krajský soud dále konstatoval, že ujednání o úrocích nelze od zbytku smlouvy oddělit, neboť dle § 576 i v případě, že by ujednání bylo od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahoval na ujednání o výši úroků, které byly v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšovala úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 o. z., navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňovala a trvala na ní v rámci řízení (byť následně vzala žalobu co do části původně požadovaného úroku zpět), krajský soud dospěl k závěru, že nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru proto krajský soud posoudil jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Krajský soud na základě výše uvedeného shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a rozhodl, že žalobkyně má právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaní podepsali smlouvu ze dne [datum], [číslo] ve které bylo mimo jiné ujednáno, že žalobkyně má dle bodu 6.5. po zesplatnění úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně pro případ, že žalovaní neuhradí novou zesplatněnou jistinu, a to z nové zesplatněné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, až úplného zaplacení jistiny. Úroková sazba byla sjednána ve výši 151,62 %, jiná úplata za poskytnutí jistiny ve smlouvě sjednána nebyla. Žalovaní neplnili své povinnosti dle smlouvy, žalobkyně smlouvu zesplatnila a následně podala žalobu k Okresnímu soudu v Šumperku, kterou se domáhala přiznání dlužných částek z uvedené smlouvy. Okresní soud v Šumperk o žalobě žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl doplněn doplňujícím rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a opraven opravným usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V rámci tohoto rozhodnutí byla žalobkyni mimo jiné přiznána smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, nikoliv z dlužné nové jistiny. Okresní soud ale dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úrocích ve výši 151,62 % ročně je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a rovněž dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaných při uzavření smlouvy. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání a o jejím odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne [anonymizováno] [rok], č. j. [číslo jednací] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaných a smlouva je tak z tohoto důvodu neplatná. Rovněž krajský soud konstatoval, že je předmětná smlouva o úvěru neplatná z dalšího důvodu, neboť úroky sjednané ve smlouvě se žalovanými ve výši 151,62 % jsou absolutně nepřiměřené, přesahují úroky, běžně sjednávané v daném čase a místě, jsou tak v rozporu s dobrými mravy, takové ujednání není od smlouvy oddělitelné a smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

15. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení zákona a žalobu zamítl. Žalobkyně se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, která byla sjednána v bodě 6.5. smlouvy ze dne [datum], [číslo] neboť jí tato smluvní pokuta byla již přiznána rozsudkem Okresním soudem v Šumperk ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Okresní soud v Šumperku v tomto rozsudku žalobkyni skutečně pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny na základě ustanovení 6.5. smlouvy přiznal, ale již sám okresní soud dovodil, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaných při uzavírání smlouvy a sjednané úroky byly v rozporu s dobrými mravy. Především pak ale Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v návaznosti na odvolání žalobkyně ve svém rozsudku ze dne [anonymizováno] [rok], č. j. [číslo jednací], zcela jasně konstatoval, že smlouva ze dne [datum], jejímiž stranami byla žalobkyně a žalovaní, [číslo] je absolutně neplatná, a to dokonce ze dvou důvodů. V prvé řadě žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost, což způsobuje neplatnost smlouvy samo sobě, ale také ujednání o úrocích ve výši 151,62 % je natolik nepřiměřené a natolik převyšuje běžné úrokové sazby, že je zcela evidentně v rozporu s dobrými mravy a takové ujednání rovněž způsobuje neplatnost smlouvy jako celku, neboť ujednání o úrocích bylo jedinou úplatou sjednanou ve smlouvě a jako takové nelze od smlouvy oddělit.

19. S těmito závěry se okresní soud v projednávaném případě zcela ztotožňuje. Řádně neprověření úvěruschopnosti způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, který je nutné vykládat ve světle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo], rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. Rovněž nepřiměřené ujednání o úrocích, které je dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., v rozporu s dobrými mravy, a to v takové míře, že k této skutečnosti soud přihlíží i bez návrhu, způsobuje dle § 576 o. z. neplatnost smlouvy jako celku, a to v případě, že takto sjednané úroky jsou jedinou úplatou za poskytnutí jistiny (jak tomu je v projednávaném případě), neboť je zřejmé, že bez takového ujednání by žalobkyně danou smlouvu neuzavřela. Soud pak vycházel z hodnocení posouzení úvěruschopnosti obsažené v rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [anonymizováno] [rok], č. j. [číslo jednací], přičemž soud neshledal důvod, proč celé dokazování opakovat v řízení, kde je řešena pouze otázka nároku na smluvní pokuty za další období. K hodnocení nepřiměřenosti úroků soud rovněž neprováděl další dokazování, neboť samotná výše je zcela zřejmě nepřiměřená, soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně úrokovou sazbu ve svých smlouvách zcela očividně nepřiměřeně navyšuje a sám krajský soud konstatoval, že v obdobných případech úroková sazba činila 13 %. Jak okresní soud, tak krajský soud v předcházejícím řízení řešily samotný základ smlouvy ze dne [datum] a dospěly k totožnému závěru. Otázka základu nároku žalobkyně, tedy platnosti smlouvy, již byla pravomocně vyřešena v předcházejícím řízení a okresní soud v aktuálním řízení pouze rozhodoval o přiznání navazujícího nároku na smluvní pokutu za další období. Žalobkyně navíc svůj nárok (mimo jiné) v návrhu opírala i o výše uvedené rozsudky. Soud tak na základě výše uvedeného neměl důvod provádět další dokazování. Smlouva o úvěru ze dne [datum] je tedy absolutně neplatná, neboť žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost a výše úroků byla sjednána v naprosto nepřiměřené výši, jak bylo rozhodnuto v předcházejícím řízení. Na základě této skutečnosti je neplatné i ujednání o smluvní pokutě, a proto soud žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaní sice byli v řízení zcela úspěšní, ale žádné náklady jim nevznikly.