11 C 143/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení, který žalobkyně odůvodnila tak, že ve dnech datum a datum byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt a za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady po 2 500 Kč za každý pobyt, celkem tedy 5 000 Kč s povinností částky uhradit do 8 dnů, tedy do dne datum a datum, přičemž žalovaný tyto částky výslovně uznal, ale neuhradil je. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužných částek, ten ale ničeho neuhradil.

3. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum byl žalovaný převezen do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Při přijetí u něj byla zjištěna přítomnost návykové látky pervitin. Za tento úkon žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 500 Kč. Dne datum žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici uskutečněné dne datum, a to do 8 dnů. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Dále byl dne datum žalovaný převezen do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Při přijetí u něj byla zjištěna přítomnost návykové látky pervitin. Za tento úkon žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 500 Kč. Dne datum žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici uskutečněné dne datum, a to do 8 dnů. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne datum.

6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je ze zákona povinen zaplatit žalobkyni za vyšetření, ošetření a následný pobyt v záchytné stanici žalobkyně náklady na poskytnutou záchytnou službu, a to v souladu s § 89e odst. 1 SZS. S výší ceny za tuto službu, která mu byla poskytnuta dne datum a datum, žalovaný souhlasil, a svůj dluh uznal, což vyplývá i z listin podepsaných žalovaným dne datum a datum, které mj. splňují všechny náležitosti předepsané pro toto právní jednání dle § 2053 o. z. Protože žalovaný pobýval na záchytné stanici a navíc nárok žalobkyně uznal, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení, na nějž má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z., a to ve výši, která odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum a datum, tedy po uplynutí lhůty 8 dnů od pobytu na záchytné stanici.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na anonymizováno nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené.

11. Lhůtu k plnění soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.