11 C 159/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o 20 478,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 616,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 8 861,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 911,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 849,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 478,59 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 6,29 % ročně z částky 18 978,59 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 204 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaným u soudu dne 26. 6. 2025, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 478,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 911,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 849,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 478,59 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 6,29 % ročně z částky 18 978,59 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi společností , právnická osoba, IČO , IČO, (dále jen předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou byla dne 24. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru Expres půjčka, na základě které banka žalované poskytla úvěr ve výši 57 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 6,29 % ročně. Žalovaná ale nehradila řádně a včas a úvěr byl zesplatněn ke dni 23. 9. 2024. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 18 978,59 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč (2x600 Kč za odeslanou upomínku a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný) kapitalizovanými úroky ve výši 849,43 Kč (počítané za období od 28. 3. 2024 do 23. 9. 2024 z dlužné jistiny) a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 911,71 Kč (počítané za období 28. 3. 2024 do 11. 2. 2025 vždy z aktuální dlužné částky). Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované ze získaných relevantních vnitřních a vnějších zdrojů, porovnávala příjem žalované a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ a pracovala se splátkami, které žalovaná hradila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 17. 2. 2025 s účinností ke dni 19. 2. 2025 a postoupení pohledávky bylo žalované oznamováno. Před podáním žaloby vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého zástupce.

2. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila.Soud učinil tato skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2022 soud zjistil, že jejími účastníky jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaná. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ze strany předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši 57 000 Kč, který měl být splacen v 72 splátkách po 952,48 Kč a splátky měly být hrazen k 18. dni v měsíci. Úroková sazba činila 6,29 % ročně a celkově měla žalovaná uhradit 68 491,68 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalované č. , č. účtu, . Součástí smlouvy je ujednání o poplatcích, které činily 600 Kč za zaslání upomínky, 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, ale je opatřena pouze textem, dle kterého měla být podepsána 24. 11. 2022 ve Smart Bance pomocí biometriky a ID popisu bylo , Anonymizováno, a text o časovém razítku: 24. 11. 2022, 17:58:

58. Smlouva obsahuje elektronický podpis pouze , jméno FO, , který dokument podepsala ke dni 24. 11. 2022 v čase 18:59:00 kdy tento čas pocházel z hodin autora podpisu a dokument se od podpisu nezměnil. Dokument obsahuje časová razítka ke dni 24. 11. 2022. Časové razítko k uváděnému datu a času podpisu žalované dokument neobsahuje.

4. Z výpisu z úvěrového účtu č. , Anonymizováno, , č. l. 26 a ISAS, č.l. 32 a ISAS a platební historie č.l. 23-24, soud zjistil, že žalovaná načerpala úvěr 24. 11. 2022 ve výši 57 000 Kč. Výpisy obsahují celkovou historii vývoje úvěru, jak žalovaná splácela, jak byly splátky započteny, jaké poplatky byly naúčtovány. Žalovaná poprvé řádně neuhradila splátku již v dubnu 2024, když ji uhradila pouze částečně a zcela dne 19. 4. 2025, stejně tak uhradila splátku splatnou 18. 10. 2023, kterou částečně uhradila částkou 128,92 Kč a zbytek uhradila dne 20. 10. 2023, částečně hradila splátku i dne 20. 11. 2023 a 21. 11. 2023. Splátka v prosinci 2023 byla uhrazena řádně, ale splátka v lednu 2024 již byla rovně uhrazena se zpožděním a dne 25. 1. 2024 byla žalované naúčtován poplatek za upomínku. Žalovaná hradila nadále nepravidelně a byly jí naúčtováno celkem 6 poplatků za upomínky. Po zesplatnění žalovaná uhradila částku 24 949,21 Kč dne 27. 9. 2024. Do zesplatnění žalovaná uhradila částku 20 434,12 Kč.

5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 9. 2024 a podacího archu č.l. 25 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že úvěr č. , č. účtu, byl zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 46 322,69 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2025 soud zjistil, že jejími stranami je předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Předmětem smlouvy je postoupení souboru pohledávek na žalobkyni za úplatu.

7. Z dohody o úplatě ze dne 17. 2. 2025 a potvrzení o úplatě ze dne 19. 2. 2025 soud zjistil, že se žalobkyně a předchůdkyně žalobkyně dohodli na úplatě za postoupení pohledávek a žalobkyně tuto úplatu uhradila.

8. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že seznam obsahuje pohledávky za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, .

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 6. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 23 818,47 Kč.

11. Z výpisů z běžného účtu č.l. 33 a ISAS. soud zjistil, že se jedná o výpisy z běžného účtu žalované od března 2022 až srpen 2022:

12. V dubnu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 406 094 Kč a debetní obrat 409 791,85 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 5 165,86 Kč a konečný zůstatek 1 468,06 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 22 919 Kč. Z účtu je možné zjistit i některé pravidelné výdaje žalované, která měla nastaveny trvalé příkazy ve výši 300 Kč, 1700 Kč, 583 Kč a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Dne 5. 4. 2022 žalovaná čerpala úvěr 300 000 Kč, kdy tato částka téhož dne z účtu odešla. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně evidovány úvěry, ale ty jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce.

13. V březnu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 528 021,2 Kč a debetní obrat 549 329,27 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 26 473,93 Kč a konečný zůstatek 5 165,86 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 23 021 Kč. Z účtu je možné zjistit i některé pravidelné výdaje žalované, která měla nastaveny trvalé příkazy ve výši 300 Kč, 1700 Kč, 583 Kč a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Dne 10. 3. 2022 žalovaná čerpala úvěr 300 000 Kč, kdy tato částka téhož dne z účtu odešla. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně evidovány úvěry, ale ty jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce.

14. V únoru 2022 měla žalovaná kreditní obrat 116 456,12 Kč a debetní obrat 94 174 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 4 192,56 Kč a konečný zůstatek 26 473,93 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 23 456 Kč. Z účtu je možné zjistit i některé pravidelné výdaje žalované, která měla nastaveny trvalé příkazy ve výši 300 Kč, 1 700 Kč, 583 Kč a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně evidovány úvěry, ale ty jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce (například kompletně začerněná platba ze dne 22. 2. 2022).

15. V lednu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 175 036,12 Kč a debetní obrat 176 017,53 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 5 173,97 Kč a konečný zůstatek 4 192,56 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 20 825 Kč. Z účtu je možné zjistit i některé pravidelné výdaje žalované, která měla nastaveny trvalé příkazy ve výši 300 Kč, 1 700 Kč, 583 Kč a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Dne 10. 1. 2022 a 11. 1. 2022 žalovaná čerpala úvěru 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně evidovány úvěry, ale ty jsou ve výpisu začerněny a není možné o nich zjistit žádné další informace, začerněny jsou i některé další údaje o proběhlých platbách během měsíce.

16. V listopadu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 187 539,76 Kč a debetní obrat 108 715,14 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 843,64 Kč a konečný zůstatek 79 668,26 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 22 058 Kč a nemocenské 4 168 Kč. Z účtu je možné zjistit i některé pravidelné výdaje žalované, která měla nastaveny trvalé příkazy ve výši 300 Kč, 2 700 Kč, 6 500 Kč, a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu a hradila úvěry. Dne 22. 11. 2022 žalovaná čerpala úvěr 1 492,59 Kč, dne 24. 11. 2022 57 000 Kč, dne 25. 11. 2022 žalovaná čerpala úvěr 45 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně evidovány celkem 3 úvěry ve výši 453 000 Kč, 286 698,44 Kč a 57 000 Kč. Ve výpisu začerněny některé údaje o proběhlých platbách během, jak odchozích, tak příchozích.

17. V říjnu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 67 775,04 Kč a debetní obrat 76 100,80 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 9 169,40 Kč a konečný zůstatek 843,64 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 24 375 Kč. Z účtu je možné zjistit i některé pravidelné výdaje žalované, která měla nastaveny trvalé příkazy ve výši 300 Kč, 1 000 Kč, 2 700 Kč, 6 500 Kč, a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu a hradila úvěry. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně evidován úvěr ve výši 288 696,37 Kč, další dva úvěry jsou začerněny. Ve výpisu začerněny některé údaje o proběhlých platbách během, jak odchozích, tak příchozích.

18. V září 2022 měla žalovaná kreditní obrat 69 222,42 Kč a debetní obrat 135 147,86 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 75 094,84 Kč a konečný zůstatek 9 169,40 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 24 143 Kč. Z účtu je možné zjistit i některé pravidelné výdaje žalované, která měla nastaveny trvalé příkazy ve výši 300 Kč, 1 000 Kč, 6 500 Kč, a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně evidován úvěr ve výši 292 668,39 Kč, další dva úvěry jsou začerněny. Ve výpisu začerněny některé údaje o proběhlých platbách během, jak odchozích, tak příchozích.

19. V srpnu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 249 414,16 Kč a debetní obrat 183 171 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 8 851,68 Kč a konečný zůstatek 75 094,84 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 27 208 Kč. Z účtu je možné zjistit i některé pravidelné výdaje žalované, která měla nastaveny trvalé příkazy ve výši 300 Kč, 583 Kč, a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu a hradila úvěry. Z výpisu je možné dále zjistit, že žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně evidovány úvěr ve výši 290 686,35 Kč, další dva úvěry jsou začerněny. Ve výpisu začerněny některé údaje o proběhlých platbách během, jak odchozích, tak příchozích.

20. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti ke smlouvě č. , hodnota, , č.l. 17-19 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně vyjadřuje k postupu při ověření úvěruschopnosti a argumentuje pro užití statistických modelů. Nejedná se z větší části o důkaz, ale prakticky o nahrazení vyjádření žalobkyně k procesu ověřování úvěruschopnosti žalované. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalované 23 455 Kč, interních splátek 8 308,17 Kč, dalších spotřebitelských závazků 1 350 Kč a životních nákladů 9 196,50 Kč, kdy žalované zůstalo 3 220,23 Kč, přičemž nové splátkové zatížení činilo 45,24 % příjmu žalované. Žalovaná měla celkem 4 úvěry se splátkami 9 658,17 Kč. Předchůdkyně žalobkyně evidovala příjem žalované 23 455 Kč a příjem domácnosti 60 000 Kč, ačkoliv není uvedeno, o jaký příjem se jedná. Podíl žalované na nákladech na bydlení byl 50 %, ačkoliv není uvedeno, o jaké náklady se jedná.

21. Ze žádosti č.l. 16 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr, ve které uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou s příjmem 23 455 Kč, a to u předchůdkyně žalobkyně, bydlí ve u rodičů a je družka, náklady na bydlení činí 1 000 Kč a příjem domácnosti je 60 000 Kč. Žalovaná neměla vyživovací povinnost.

22. Ze sdělení , právnická osoba, č.l. 37 soud zjistil, že žalovaná měla u banky evidován účet č. , hodnota, , který byl zrušen k 1. 10. 2025 a banka poskytla stejné údaje o podepsání smlouvy, jako na smlouvě samotné viz bod 3. rozsudku.

23. Z dispozice č.l. 39 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly 19. 11. 2021 dispozici ke smlouvě o účtu jejíž součástí byl běžný účet, debetní kartám Internet banka s přihlášením přes mobilní klíč a bankovní API a Identita24. Z upomínek č.l. 14-15, vysvětlení některých pojmů a formuláře pro standardní informace č.l. 20–22, soud nečinil žádná zjištění, neboť s ohledem na právní posouzení nebyl jejich obsah podstatný.Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

25. Předchůdkyně žalobkyně dne 24. 11. 2022 vyplatila na účet žalované částku 215 000 Kč jako úvěr z úvěrového účtu č. , Anonymizováno, . Před vyplacením této částky předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost na základě příjmu žalované 23 455 Kč, interních splátek 8 308,17 Kč, dalších spotřebitelských závazků 1 350 Kč a životních nákladů 9 196,50 Kč, kdy žalované zůstalo 3 220,23 Kč, přičemž nové splátkové zatížení činilo 45,24 % příjmu žalované. Žalovaná měla celkem 4 úvěry se splátkami 9 658,17 Kč. Předchůdkyně žalobkyně evidovala příjem žalované 23 073 Kč a příjem domácnosti 50 000 Kč. Žalovaná měla celkem 4 úvěry se splátkami 7 197,4 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované z výpisu z účtu, ale z tohoto účtu nezkoumala výdaje žalované. Předchůdkyně žalobkyně evidovala příjem žalované 23 455 Kč a příjem domácnosti 60 000 Kč.

26. V dubnu 2022 měla žalovaná na účtu kreditní obrat 406 094 Kč a debetní obrat 409 791,85 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 5 165,86 Kč a konečný zůstatek 1 468,06 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 22 919 Kč a odešly platby v podobě trvalých příkazů ve výši 300 Kč, 1700 Kč, 583 Kč a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Dne 5. 4. 2022 žalovaná čerpala úvěru 300 000 Kč, kdy tato částka téhož dne z účtu odešla. Žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně další neznámé úvěry.

27. V březnu 2022 měla žalovaná na účtu kreditní obrat 528 021,2 Kč a debetní obrat 549 329,27 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 26 473,93 Kč a konečný zůstatek 5 165,86 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 23 021 Kč a odešly platby v podobě trvalých příkazů ve výši 300 Kč, 1700 Kč, 583 Kč a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Dne 10. 3. 2022 žalovaná čerpala úvěru 300 000 Kč, kdy tato částka téhož dne z účtu odešla. Žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně další neznámé úvěry.

28. V únoru 2022 měla žalovaná na účtu kreditní obrat 116 456,12 Kč a debetní obrat 94 174 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 4 192,56 Kč a konečný zůstatek 26 473,93 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 23 456 Kč a odešly platby v podobě trvalých příkazů ve výši ve výši 300 Kč, 1 700 Kč, 583 Kč a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně další neznámé úvěry.

29. V lednu 2022 měla žalovaná na účtu kreditní obrat 175 036,12 Kč a debetní obrat 176 017,53 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 5 173,97 Kč a konečný zůstatek 4 192,56 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 20 825 Kč a odešly platby v podobě trvalých příkazů ve výši 300 Kč, 1 700 Kč, 583 Kč a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Dne 10. 1. 2022 a 11. 1. 2022 žalovaná čerpala úvěru 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně další neznámé úvěry30. V listopadu 2022 měla žalovaná na účtu kreditní obrat 187 539,76 Kč a debetní obrat 108 715,14 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 843,64 Kč a konečný zůstatek 79 668,26 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 22 058 Kč a nemocenské 4 168 Kč a odešly platby v podobě trvalých příkazů ve výši 300 Kč, 2 700 Kč, 6 500 Kč, a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu a hradila úvěry. Dne 22. 11. 2022 žalovaná čerpala úvěr 1 492,59 Kč, dne 24. 11. 2022 57 000 Kč, dne 25. 11. 2022 žalovaná čerpala úvěr 45 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně celkem 3 úvěry ve výši 453 000 Kč, 286 698,44 Kč a 57 000 Kč.

31. V říjnu 2022 měla žalovaná na účtu kreditní obrat 67 775,04 Kč a debetní obrat 76 100,80 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 9 169,40 Kč a konečný zůstatek 843,64 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 24 375 Kč a odešly platby v podobě trvalých příkazů ve výši 300 Kč, 1 000 Kč, 2 700 Kč, 6 500 Kč, a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu a hradila úvěry. Žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně další úvěr ve výši 288 696,37 Kč, a další dva neznámé úvěry.

32. V září 2022 měla žalovaná na účtu kreditní obrat 69 222,42 Kč a debetní obrat 135 147,86 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 75 094,84 Kč a konečný zůstatek 9 169,40 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 24 143 Kč a odešly platby v podobě trvalých příkazů ve výši 300 Kč, 1 000 Kč, 6 500 Kč, a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu. Žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně další úvěr ve výši 292 668,39 Kč, a další dva neznámé úvěry.

33. V srpnu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 249 414,16 Kč a debetní obrat 183 171 Kč, kdy počáteční zůstatek byl 8 851,68 Kč a konečný zůstatek 75 094,84 Kč. Žalované byla na účet připsána mzda 27 208 Kč a odešly platby v podobě trvalých příkazů ve výši 300 Kč, 583 Kč, a pojištění 99 Kč a měla větší množství klientských výběrů a plateb kartou a přeposílala si na účet peníze z jiného svého účtu a hradila úvěry. Z Žalovaná měla u předchůdkyně žalobkyně další úvěr ve výši 290 686,35 Kč, a další dva neznámé úvěry.

34. Smlouvu ze dne 11. 2. 2025 došlo mezi původní žalobkyní , právnická osoba, a žalobkyní , právnická osoba, k postoupení souboru pohledávek na žalobkyni, kdy v seznamu postoupených pohledávek se nachází i pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, , o čemž byla žalovaná informována. Před podáním žaloby vyzývala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou úhradě dlužných částek.

35. Podle § 2395 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

36. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

37. Podle § 87 odst. 1 ZoSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

38. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci ve věci C-679/18 – OPR-Finance s.r.o. v. GK, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení:

39. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu a zákonná ustanovení byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované a žalované poskytla úvěr, přestože její poměry ukazovaly, že ho nebude schopna splácet, jak se také i následně stalo.

40. Předchůdkyně žalobkyně, přestože měla k dispozici kompletní výpisy z účtu žalované, tak za jejich pomocí ověřila pouze příjem žalované, nikoliv její výdaje a tyto stanovila dle svých statistických modelů, které ale neodpovídaly reálným poměrům žalované.

41. Předchůdkyně žalobkyně tak vycházela pouze z ověřeného příjmu žalované, tedy splnila nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti, kdy vycházela z částky 23 455 Kč. Co se týče výdajové stránky poměrů žalované, tak žalobkyně se spokojila pouze s paušálním stanovení výdajů dle životního minima ve výši 9 196,50 Kč, aniž by blíže vysvětlila, jak k těmto částkám dospěla, pouze uvedla, že používá matematické modely. Předchůdkyně žalobkyně ale měla k dispozici kompletní výpisy z účtu žalované, ze kterých se podává jiná situace o poměrech žalované. Žalovaná měla velmi nestálé zůstatky na svém účtu, které byly ovlivněny pravidelnými příjmy z úvěrů (a i přes to si příjmy a výdaje víceméně odpovídaly) a přeposíláním peněz z jiného svého účtu. Ze samotných výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaná měla nastaveno vícero trvalých příkazů, když v měsíci listopadu 2022 hradila trvalé příkazy s pojištěním v celkové výši 9 599 Kč a navíc hradila splátky úvěrů, mimo jiné úvěry, které jí předchůdkyně žalobkyně sama poskytla. Výpisy z účtu jsou záměrně začerněny tak, nebyly zcela zjistitelné informace o dalších úvěrech žalované, jejích splátkách a případně dalších výdajích, které během měsíce měla a vypovídací hodnota je tak omezená, přesto pro závěr o tom, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala řádně, zcela dostačující. Předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalované další úvěr za situace, kdy k jejímu příjmu ve výši 23 455 Kč měla splátky již ve výši 9 658,17 Kč, přičemž pravidelné měsíční výdaje žalované činily 9 599 Kč, bez započtení výdajů na její obživu a pravidelné měsíční platby tak činily dohromady 19 257,17 Kč, žalované tak zbývalo pouze něco málo 4 000 Kč na veškeré další potřeby v daném měsíci. Po započtení nové splátky 952,48 Kč žalované zbývala již pouze částka přes 3 000 Kč na úhradu veškerých dalších potřeb. Předchůdkyně žalobkyně ani neověřila, zda žalovaná skutečně bydlí u rodičů, nebo například hradí nájem, což je jednoduše zjistitelná informace. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně evidovala informaci, že příjem domácnosti žalované je 60 000 Kč, tak tuto skutečnost jakkoliv neověřila, není zřejmé, z čeho tento příjem pochází, a navíc nebyl nikdo jiný ze smlouvy zavázán. Předchůdkyně žalobkyně počítala s tím, že podíl žalované na nákladech na bydlení je 50 %, ale už není uvedeno, o jaké náklady se má jednat a jak k tomuto číslu dospěla.

42. Nelze hovořit ani o skutečnosti, že by žalovaná úvěry delší dobu splácela, což by mohlo vypovídat o řádném prověření úvěruschopnosti, neboť se žalovaná dostávala pravidelně do prodlení od počátku a valnou část uhrazené částky zaplatila až po zesplatnění úvěru. Tedy v daném případě splacení části úvěru neukazuje na to, že předchůdkyně žalobkyně postupovala řádně.

43. K argumentaci žalobkyně a předchůdkyně žalobkyně postačí toliko uvést, že soud přistupuje ke každému případu individuálně a individuálně hodnotí i skutkové okolnosti každého případu, kdy bere v úvahu typ a výši úvěru a poměry žalovaných a nepožaduje paušálně po poskytovatelích úvěru, aby dopodrobna zkoumali nejmenší detaily ohledně poměrů žalovaných, jejich příjmů a výdajů. Soud apriori ani nevylučuje použití statistických modelů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, vždy je ale nutné, aby bylo zřejmé, jaké údaje byly do tohoto modelu vloženy, zda byly tyto údaje dostatečné a ověřené, jakým způsobem byly tyto údaje vyhodnoceny a vždy záleží na konkrétním případu, typu úvěru, výši splátky a konkrétních poměrech žalované. V daném případě měla předchůdkyně žalobkyně poměry žalované zkoumat podrobněji, na tom nic nemění ani žalobkyní předložená a odkazovaná rozhodnutí jiných soudů a evropská úprava. Předchůdkyně žalobkyně měla podrobněji zkoumat a ověřit poměry žalované, především ohledně jejích výdajů, se kterými nepracovala, přestože je měla k dispozici. Poskytovatelé úvěru jsou povinni ověřovat jak příjmovou, tak výdajovou stránku poměrů svých klientů a tuto řádně vyhodnotit. Jak již soud uvedl, nelze požadovat zkoumaní nejmenších detailů, ale v daném případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdajovou stránku žalované prakticky vůbec i přes dostupné informace o jeho poměrech.

44. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, výdaje a výši splátky dle názoru soudu neměla další úvěr žalované poskytovat. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala, a navíc zjištěné informace od žalované špatně posoudila. Soudy mají povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem.

45. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru tak bylo nutno považovat za neplatnou, a to v souladu se zněním zákona, výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZoSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila částku 57 000 Kč, žalovaná netvrdila, že by jakoukoliv částku uhradila, jak je její povinností. Žalovaná uhradila částku 45 383,33 Kč Soud proto uložil výrokem I. povinnost žalované uhradit žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena zbývající jistinu 11 616,67 Kč. S ohledem na neplatnost smluv o úvěru pak soud veškeré další nároky požadované žalobkyní zamítl výrokem II. tohoto rozsudku, neboť na ně nemá žalobkyně právo s ohledem na neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti.

46. Žalobkyně oproti výše uvedenému nemá právo na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaná je sice povinna vrátit zbývající jistinu, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSU, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem, a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu povinnosti vrátit jistinu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí jistinu z neplatné smlouvy, kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím, žalovaná tak dosud nebyla v prodlení a dostane se do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

47. Soud své rozhodnutí ohledně úroků z prodlení opírá o shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž při intepretaci a aplikaci tohoto zákonného ustanovení na daný případ soud postupoval tak, aby byl výklad pro žalovanou, tedy spotřebitele, která je chráněna jako slabší strana, co nejpříznivější (kdy tuto povinnost soudu ostatně dovodil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2063/17). V dané věci je možné ustanovení o splatnosti jistiny z titulu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vykládat dle názoru soudu dvěma různými způsoby.

48. V prvé řadě lze postupovat obdobně jako při splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení, kdy je žalovaná (protože netvrdila, jaké byly její možnosti a schopnosti danou pohledávku splácet) povinna uhradit zbylou jistinu na základě výzvy věřitele, a žalovaná by se tak do prodlení se splácením jistiny dostala poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. Soudy za takovou výzvu věřitele v obdobných případech považují například oznámení o zesplatnění pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky nebo předžalobní výzvu a splatnost pohledávky pak stanoví dle lhůty uvedené v takové výzvě, s možným odůvodněním, že žalovaní byli povinni tvrdit a prokazovat, jaké byly jejich možnosti jistinu splácet v době před podáním žaloby, a pokud tak neučiní, tak se uplatní analogicky obecná úprava pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, tedy splatnost pohledávky na výzvu věřitele. S takovým výkladem se ale soud neztotožňuje, neboť není dle názoru soudu pro spotřebitele nejpříznivější a neodpovídá projednávané věci.

49. Dle názoru soudu se v projednávaném případě nejedná o pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, kde by jinak po konstatování neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru přicházela v úvahu aplikace § 2993 věta první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., tedy že je splatnost vázána na výzvu k plnění dlužníkovi, ale jedná se o pohledávku v podobě nároku na vrácení poskytnuté jistiny dle § 87 odst. 1 ZSU, tedy speciální nárok dle uvedeného ustanovení, který vzniká poté, co byla konstatována neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti a nejedná se o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení pro případ, že tu nebyl platný závazek. Obecná právní úprava splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení a obecná právní úprava splatnosti tedy na projednávanou věc nemůže dopadat.

50. Výzvy, uvedené v bodě 48. tohoto rozhodnutí, jsou obvykle činěny v rámci režimu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a je jimi požadováno plnění přímo z těchto smluv, nikoliv z titulu vrácení jistiny z neplatné úvěrové smlouvy. Žalobkyně a žalovaná se v projednávané věci tak na žádném splácení dle možností žalované (tedy dohodnout se na hmotněprávní lhůtě určené ke splácení jistiny dle zákona o spotřebitelském úvěru), nemohly dohodnout, neboť jim ani nebylo zřejmé, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná (přestože věřitel, který neplatnost svým nesprávným postupem způsobil, by si měl být této skutečnosti vědom), přičemž neplatnost takové smlouvy je konstatována v projednávaném případě až soudem v návaznosti na proběhlé soudní řízení a i z tohoto důvodu nelze vázat splatnost pohledávky na výzvu věřitele, který navíc způsobil neplatnost úvěrové smlouvy svým špatným postupem a tímto výkladem by dopady jeho chování byly pro něj samotného zmírněny, kdy ustanovení zákona o spotřebitelské úvěru jsou mířena právě na postihnutí věřitele, který si neplní své povinnosti vyplývající ze zákona a takové chování mají sankcionovat, tedy první uvedený výklad by tomuto zákonu přímo i odporoval.

51. Dle názoru soudu se navíc žalovaná nemohla dostat do prodlení, neboť má povinnost plnit dle svých možností, přičemž ze skutečnosti, že neplní, je možné dovozovat, že v jejích možnostech vracet poskytnutou jistinu v dané době nebylo, přestože nic takového v řízení netvrdí ani neprokazuje. Věřitel (i spotřebitel) má dle § 87 odst. 2 ZSU možnost podat návrh k soudu, aby určil dobu splácení, má-li za to, že spotřebitel nesplácí dle jeho možností. V případě, že věřitel podá žalobu k soudu, která je založena na skutečnosti, že spotřebitel nesplácí své závazky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž v řízení je konstatováno, že smlouva je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSU, je tím dle názoru soudu vyvolán i spor ohledně doby splácení, neboť je zřejmé, že spotřebitel nesplácí dle představ věřitele. V takovém případě je skutečně na spotřebiteli, aby následně v soudním řízením, které je vedeno projednací zásadou, tvrdil a prokazoval, jaké jsou jeho možnosti zbývající jistinu z titulu neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru splácet. Pokud neunese břemeno tvrzení a důkazní (například je v řízení zcela pasivní, a soud tak nemá jak ověřit jeho možnosti splácet) pak soud určí okamžitou lhůtu splatnosti, tedy s přihlédnutím k obecným ustanovení občanského soudního řádu. Tato povinnost spotřebitele stíhá ale do budoucna od soudem konstatované neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, nikoliv do minulosti k době, kdy věřitel spotřebiteli zasílal výzvy k plnění dle neplatné smlouvy.

52. Stručně shrnuto, v případě, že soud konstatuje, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 87 odst. 1 ZSU z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti, což je povinností věřitele, kdy tato skutečnost má jít k jeho tíži, přičemž věřitel podá k soudu žalobu pro nároky vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a soud konstatuje neplatnost uzavřené smlouvy, nemůže se spotřebitel dostat do prodlení do té doby, než je tato neplatnost soudem konstatována, přičemž soud v daném řízení stanovuje i lhůtu k plnění, a to s přihlédnutím k možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel neunese břemeno tvrzení a důkazní (například je v řízení zcela pasivní, nedostaví se k jednání) ohledně jeho možností dlužnou jistinu splácet, pak soud určí okamžitou lhůtu splatnosti pohledávky dle návrhu věřitele s přihlédnutím k obecným ustanovení občanského soudního řádu, která je ale zároveň i hmotněprávní lhůtou dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSU a spotřebitel se dostane do prodlení s plněním jeho povinností až uplynutím lhůty stanovené soudem. Výše uvedené samozřejmě nebrání tomu, aby si věřitel a spotřebitel ujednali lhůtu splatnosti nároku z neplatné smlouvy, rozpoznají-li neplatnost již před podáním žaloby.

53. Uvedený výklad je tak pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a také například s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kde se mimo jiné uvádí, že „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“, přičemž soud se s uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a pro stručnost na něj rovněž v rámci svého odůvodnění odkazuje.

54. S ohledem na výše uvedené se soud dále nezabýval podpisem předloženého znění smlouvy, neboť soud dospěl k závěru, že je smlouva neplatná, a i v případě, že by žalobkyně prokázala podpis konkrétního předloženého znění smluv, tak by to na závěrech soudu ničeho nezměnilo a znění smluv by nebylo podstatné. Soudu dosud nebyly nedoloženy skutečnosti vyžadované § 561 a § 562 o. z., neboť smlouva neobsahovala elektronický podpis žalované, pouze textové vyjádření skutečnosti, že byla smlouva podepsána za pomoci , jméno FO, , na který nenavazovalo připojené časové razítko, a nebylo tak prokázáno, že žalovaná předloženou smlouvu skutečně podepsala a žalobkyně, ani její předchůdkyně k výzvě soudu nedoložily záznamy ze systémů předchůdkyně žalobkyně, které by danou skutečnost prokazovaly.

55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla převážně úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly, přičemž soud pro účely úspěchu ve věci zkapitalizoval požadované příslušenství ke dní svého rozhodnutí.

56. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.

57. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán, vznikla jí tím povinnost doplatit soudní poplatek tak, jako by byl podán návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, přičemž poplatek je splatný až v souvislosti s rozhodnutím ve věci (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 93 Co 56/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 48/2014). Poplatník na soudním poplatku dosud zaplatil 820 Kč, přičemž výše poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 1 024 Kč a zbývá tedy doplatit 204 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.